Bezprostředně po 1. světové válce vzniká mnoho děl reagujících na válečné prožitky. Autoři většinou pojímají válku jako nesmyslné vraždění (Fráňa Šrámek - Žasnoucí voják, Jan Weiss - Barák smrti, Richard Weiner - Lítice). Druhou skupinu této literatury tvoří tzv. legionářská literatura - tvorba inspirovaná bojem a osudy legionářů v Rusku (Rudolf Medek - Legionářská epopej, Josef Kopta - Třetí rota, František Langer - Jízdní hlídka, Jaroslav Kratochvíl - Cesta revoluce, Prameny). Třetí linii tvorby reagující na válku tvoří díla soustřeďující se na problematiku člověka - jedince ve válce (Jaromír John - Večery na slamníku, Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka). V reakci na válku se rozvinul také vitalismus (Fráňa Šrámek).

Sociální reformismus uvádí do literatury brněnská Literární skupina v časopise Host (mluvčím kritik a literární teoretik František Götz). V této skupině nacházíme rysy expresionismu (Čestmír Jeřábek, Richard Weiner - Lítice, Jan Weiss - Dům o 1000 patrech, Franz Kafka, Karel Čapek). Představitelem pragmatického proudu u nás byl Karel Čapek.

Rozpor jedince a společnosti řeší někteří autoři idealizací (Božena Benešová) nebo revolučním nábojem (Marie Majerová - Nejkrásnější svět, Ivan Olbracht - Anna proletářka, Karel Nový).

Na hospodářskou krizi 30. let reagovali Vladislav Vančura, Ivan Olbracht, Karel Čapek a další.

Představiteli společenského románu 30. let (ve světě román-řeka) zachycujícího vždy alespoň osudy jedné generace byli Marie Majerová (Siréna), Benjamín Klička (Generace), Vladislav Vančura (Rodina Horváthova), Karel Poláček (Okresní město), Marie Pujmanová (Lidé na křižovatce) a další.

Román individuální zachycující individuální osudy na pozadí společenské problematiky reprezentují Ivan Olbracht (Nikola Šuhaj loupežník), Karel Čapek (Hordubal), Marie Majerová (Havířská balada), Karel Nový (Chceme žít). Tato díla jsou někdy označována jako balady.

V linii kritického realismu pokračují díla Karla Nového, Anny Marie Tilschové, Karla Poláčka a dalších.

individuální psychologii jsou zaměřena zejména díla Benjamína Kličky (Bobrové), Jaroslava Havlíčka (Petrolejové lampy), Jarmily Glazarové (Vlčí jáma) a dalších.

Tomuto proudu jsou blízká i díla s filosofickým nábojem od Karla Čapka (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život) a Egona Hostovského.

Existencionalistickou tendenci můžeme vysledovat v díle Egona Hostovského (Sedmkrát v hlavní úloze, Úkryt, Cizinec hledá byt).

Tvorbu s iracionálními prvky reprezentují Richard Weiner (Hra doopravdy) a Ladislav Klíma.

K venkovu se obrací katolická próza zastoupená dílem Jana Čepa (Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť, Hranice stínu) a ruralistická próza Josefa Knapa (Réva na zdi, Muži a cizinec, Vysoké jarní nebe), Františka Křeliny a Františka V. Kříže. Autoři mají sklon k lyrizování prózy. Téma venkova lze spatřit i v expresívních dílech A. C. Nora (Bürkental, Rozvrat rodiny Kýrů).

Historickým románem se zabývají Jindřich Šimon Baar (Paní komisarka, Osmačtyřicátníci, Lůsy), Jan Vrba, Jaroslav Durych (Sedmikráska, Bloudění, Rekviem). Vývoj biografického románu vrcholí za okupace - představitelé Vladimír Drnák (Hlavou proti zdi o van Goghovi, Španělská rapsódie o Goyovi, Stín přes paletu o Gauguinovi), Josef Toman (Don Juan) a další.

Za okupace se rozvíjí psychologická próza (Václav Řezáč, Marie Pujmanová - Předtucha, Jan Drda), baladická próza (Jarmila Glazarová - Advent, Jaroslav Havlíček, M. V. Kratochvíl), historická próza (Vladislav Vančura - Obrazy z dějin národa českého, Karel Schulz - Kámen a bolest, M. V. Kratochvíl - Osamělý rváč, František Kožík - Největší z Pierotů) a díla s námětem lidovým a pololidovým (Jarmila Glazarová - Chudá přadlena, J. Š. Kubín, Jan Drda - Městečko na dlani, Vladislav Vančura - Tři řeky, Jaromír John - Moudrý Engelbert).

Díla reagují na sociální problémy. Do popředí se dostává dělnická třída (proletariát), která je nucena bojovat proti zvůli buržoazie a zasazovat se o uskutečňování myšlenek komunismu a socialismu. Vzorem pro tyto autory byla ruská literatura. Díla jsou pro jednostrannou ideologizaci schematická.

Na autory meziválečné doby silně zapůsobila psychoanalýza Sigmunda Freuda a nechali se inspirovat různě narušenými typy osobností. Značně naturalistické prokreslení.

Okresní město

Hrdinové táhnou do boje

Podzemní město

Vyprodáno