prof. Dr. Vratislav Čapek, DrSc a kol. 

 
         

d ě j e p i s  7/1 

 
     

učebnice pro základní školy, 

          

dějepis - novověk 

             1640 - 1789 
              1. vydání 
 
 
               1. díl 
 
 
 
 
               vytiskla 
    základní škola pro slabozraké 
              opava 1993 
 
 

POČÁTEK NOVOVĚKU V EVROPĚ 
========================================= 
  Od konce 15. století do poloviny 17. 

století, od zámořských objevů do konce 

třicetileté války, vstoupila Evropa již 

do novověku. Od poloviny 17. století do 
konce 18. století se tento vývoj proh- 

loubil a vyspělá část Evropy začala pos- 

tupně vytvářet předpoklady pro průmyslo- 

vou společnost. 
  

Vývoj v některých zemích směřoval 

k vyspělému zemědělství produkujícímu 

potraviny pro domácí i světový trh. 

Stále více se uplatňovala volná pracovní 
síla pracující za mzdu na vesnicích i ve 

městech. Zaváděly se nové nástroje a vý- 

robní postupy v zemědělské výrobě a zlep- 

šovala se úrodnost půdy. Ve městech se 
v

ýroba odpoutávala od cechovního řemesla 

a přecházelak rozptýlené či soustředěné 

manufaktuře a od poloviny 18. století 

již i k začínající tovární výrobě. V ob- 

chodním podnikání se uplatňovala volná 

soutěž, vznikaly banky, které poskytovaly 

podnikům peníze - kapitál. Zanikalo 

středověké feudální hospodářství, tvořila 

se nová průmyslová společnost. 
  

Vývoj k průmyslové společnosti vedl 

k prvořadému postavení Evropy ve světě. 

Svět se rozdělil na země, které byly no- 

sitelkami nových hospodářských a duchov- 
níc

h řádů, na země, které zachovávaly 

staré pořádky a zůstávaly ve svém vývoji 

pozadu, a na země, které se ocitly v ko- 

loniálním područí. 
  

V polovině 17. století se dostala do 

popředí Anglie, která si revolucí uvol- 

nila cestu k nejpřednějšímu postavení ve 

světě. 
 

ANGLIE PŘED REVOLUCÍ 
====================================== 

"Největší nebezpečí je samovolná vláda 

krále v zemi." J. PYM (pím), mluvčí 
parlamentu 
 
ZOPAKUJ SI: 

Jaké byly hospodářské a politické poměry 

v Anglii za dynastie Tudorovců ? 
 
SPOR KRÁLE S PARLAMENTEM. 

Po smrti královny Alžběty I. (1603) 

nastoupila na anglický trůn dynastie 

Stuartovců. Panovníci Jakub I. 
(1603-1625)-

obr. 1 a po něm Karel I. 

(1625-

1649) chtěli rozhodovat jako 

feudální vladaři absolutisticky* bez 
parlamentu. 
———————————————————————————————————————— 
*absolutismus - neomezená vláda 
 

jednotlivce (krále, císaře) 

———————————————————————————————————————— 

Parlament byl složen převážně ze zastán- 

ců nového, kapitalistického podnikání, 
s panovníky bojoval o získáni politické 
moci v zemi, aby tak uvolnil cestu tomuto 
novému vývoji. obr. 2 
 
  

Karel I. se pokoušel vybírat daně bez 

souhlasu parlamentu, což nebylo dosud 
v zemi zvykem. 

Zaváděl mimořádné daně a cla. Tím se 
zdražovaly dovážené suroviny. Obchodníci 
a podnikatelé byli p

od trestem vězení 

nuceni poskytovat králi půjčky, aniž by 

král půjčené peníze vracel. Za peníze 

poskytoval král jednotlivcům nebo skupi- 

nám podnikatelů výsadní práva na výrobu 

a prodej rozmanitých druhů zboží(např. 
mýdla, oleje, uhlí, soli, papíru, piva). 

To vyvolalo růst cen a zvyšovalo nespo- 

kojenost obyvatelstva. Cechovní předpi- 

sy, které omezovaly množství výrobků 
a kontrolovaly jakost zboží, byly zdrojem 

dalších poplatků pro krále a staly se 
brzdou manufakturní výroby. Král rozpro- 

dával úřady a tituly, aby shromáždil dal- 
ší peníze, které mu parlament odmítl pos- 

kytnout. Vydával však stále více peněz, 
než získával. Proto se zadlužoval. 

Poklesl i zahraniční obchod země a celé 

hospodářství se ocitlo v nesnázích. 
 
Obr. 1 
Jakub I. Stuart byl známý svou rozma- 

řilostí. Za šperky utratil ročně 37 ti- 
síc liber, zatímco na armádu vydával 27 

tisíc liber. Jeho výdaje na dvůr činily 

ročně 600 tisíc liber, příjem však pouze 
400 tisíc liber. 
 
NÁBOŽENSKÉ SPORY. 

Většina rozporů v anglické společnosti 
se tehd

y projevovala v podobě nábožens- 

kých střetnutí. Náboženství vyjadřovalo 

politické názory různých společenských 
vrstev. Král se svými pomocníky prosazo- 
val politický vliv anglikánské církve, 
která byla státním náboženstvím a podpí- 
rala jejich moc. * 
———————————————————————————————————————— 
* Anglikánská církev vznikla za krále 

Jindřicha VIII., který se v roce 1534 
prohlásil za hlavu církve v Anglii. 
Anglie tím "odpadla" od katolické církve 
a papežství. Král a anglická šlechta se 
obohatili o majetek zabavený katolické 

církvi a šlechtě. Buržoazie s tímto ře- 

šením nebyla spokojena. 
———————————————————————————————————————— 
 
V zemi však byla katolická menšina, kte- 

rou ostatní nenáviděli, ale král se k ní 

choval smířlivě. Odpůrci králova režimu 
odmítali anglikánskou církev, protože 

představovala královskou moc. 
Dovolávali se nezávislosti na této círk- 
vi a náboženských svobod. Nazývali se 

puritáni (čistí). Obr. 3. K puritánům 

se hlásili řemeslníci, drobní obchodníci, 

svobodní sedláci, podnikatelé i někteří 

příslušníci šlechty. Král puritány pro- 

následoval. Tisíce jich proto opouštěly 

vlast a hledaly útočiště především v nově 
založených osadách Nové Anglie 
v Severní 
Americe. 
 
Obr. 2 
Zasedání anglického parlamentu. 

Mědirytina českého umělce Václava 
Hollara (1607-1677). Parlament byl 

složen většinou ze zástupců podnikatelů 

a odpůrců absolutní královské moci. 
Sehrál rozhodující úlohu v anglické re- 

voluci. Václav Hollar se stal malířem 

a rytcem proti otcově vůli. Již roku 

1627 opustil Prahu a vydal se na učení 

do Frankfurtu. Později přesídlil do 
Kolína nad Rýnem. Tam se seznámil 

s anglickým hrabětem Thomasem 
Howardem (hauardem), který jej pozval 

k pobytu do Anglie. V Londýně byl ve- 

lice úspěšný, vytvořil řadu grafických 

listů (pohledů na město), získal značný 
v

ěhlas, stal se učitelem kreslení prince 

Waleského (velského), pozdějšího krále 
Karla II. 
 

CESTA K REVOLUCI. Rod Stuartovců 
vládl nejen v Anglii, ale také ve 
Skotsku a Irsku. Irové byli katolíci, 

ve Skotsku převládali přívrženci kalvi- 
nismu. Karel I. se pokoušel zavést zde 
anglikánskou církev. To vyvolalo silný 
odpor. Ve Skotsku vypuklo povstání. 

Král začal vytvářet oddíly k ozbrojenému 
zásahu. Zatímco se královy síly shromaž- 

ďovaly, vpadly na jaře roku 1639 skotské 
dobrovolnické šiky do Anglie. Narychlo 
zorganizované královské vojsko vyslané 

proti Skotům se brzy rozprchlo. Král 

v tísni potřeboval prostředky na nájem 

žoldnéřské armády. ** 
———————————————————————————————————————— 
 ** - 

žoldnéřská armáda- armáda, do níž 

jsou vojáci najímáni za mzdu (žold) 

a placeni jako v zaměstnání. 
———————————————————————————————————————— 
 
Ty mu však mohl poskytnout pouze parla- 

ment vypsáním mimořádných daní. 

Parlament však krále zklamal. Za svůj 
souhlas požadoval, aby byli potrestáni 
královští rádci. Prosazoval názor, že 

i nejvyšší úředníci v zemi jsou mu za 

svou činnost odpovědni. Král se rozhodl 
skoncovat se svými protivníky (opozicí) 

násilím. V čele oddílu ozbrojenců vtrhl 
v lednu 1642 do parlamentu, aby zatkl 

předáky opozice. To se mu však nepodaři- 
lo. Král se už v 

Londýně necítil bez- 

pečný. Uchýlil se proto se svými stou- 

penci do severní Anglie, kde začal shro- 

mažďovat vojsko proti parlamentu. Také 
ten se chystal k boji. Král vyhlásil 
parlamentu válku. 
 
Obr. 3 

Přívrženci krále se lišili od puritánů 

způsobem života i zevnějškem. Královští 

kavalíři nosili dlouhé kadeře (paruku), 

bohatě zdobený oděv. Puritáni chodili 

s krátce přistřiženými vlasy (bez paru- 

ky), odívali se jednoduše, žili skromně 

a počestně. Na obrázku se nizozemský ma- 

líř A. van Dyck zpodobnil po boku ang- 

lického šlechtice. Rozdíl mezi oběma je 

dobře patrný. 
 
OTÁZKY A ÚKOLY: 

1. V čem spočíval spor Karla I. 
    s parlamentem ? 

2. Jak začala anglická revoluce ? 

3. Vysvětli pojmy: anglikánská církev, 
    parlament, puritáni, 

žoldnéřská 

    armáda. 

4. Na začátku revoluce prohlásil jeden 
    anglický šlechtic :"Jestliže 
    zavedeme rovnoprávnost a svobodu 
    v církvi, budeme muset zavést rovnop- 
    

rávnost a svobodu ve státě." O čem 

    

svědčí tato myšlenka? 

 
ANGLICKÁ REVOLUCE 
———————————————————————————————————————— 
ZOPAKUJ SI: 

1. Oč usiloval parlament ve sporu 
    s králem? 

2. Které další rozpory v Anglii narůs- 
    taly? 
 

"Jak žít ve štěstí a radosti, když cítí- 

me na sobě spár ďáblů a plameny pekel nás 
ožehají." 
 
O. CROMWELL 
 
BOJ KRÁLE S PARLAMENTEM 

Král ve svém boji s parlamentem měl opo- 
ru v zaostalejších krajích severu a zápa- 

du země. Podporovala ho venkovská angli- 

kánská šlechta. Jádro jeho armády tvoři- 

li žoldnéři vracející se z třicetileté 
války. Parlamen

t měl za sebou vyspělejší 

kraje na jihovýchodě včetně centra 
Anglie-Londýna. * 
———————————————————————————————————————— 

* Londýn tehdy patřil mezi největší měs- 
 

ta světa 

———————————————————————————————————————— 
 

Po prvních úspěších královského vojska, 
jem

už velel syn českého zimního krále 

Fridricha Falckého Ruprecht, nastal 

obrat. Přední stoupenec puritánské opo- 
zice Oliver Cromwell (kromvel, 
1599-1658) se souhlasem parlamentu vyt- 

vořil armádu nového typu. Místo tehdy 

obvyklé zemské hotovosti**vytvořil dobře 

organizované vojsko v čele s jezdectvem, 
placené parlamentem. 
———————————————————————————————————————— 
** zemská hotovost-nepravidelné 

vojsko scházející se podle potřeby na 

základě feudálních povinností 
zásluhy i prostí bojovníci. Tato armáda 
rozdrtila královské vojsko u Naseby 
(nejsby) roku 1645. Král ztratil veške- 

ré dělostřelectvo a přes 5000 mužů. 

Sám se stěží zachránil. 
———————————————————————————————————————— 
 

Přes polovinu vojska tvořili dobrovolní- 

ci. Nová armáda (cca 22 000 mužů) 

předčila zhruba stejně početné královské 
vojsko kázní a bojovými kvalitami. 

Důstojnické hodnosti mohli získat za 
 
 
 
POPRAVA KRÁLE A ZRUŠENÍ MONARCHIE 
 

Umírnění členové parlamentu (velkostat- 

káři, bohatí kupci, podnikatelé)nechtěli 
dále bojovat. Považovali spor s králem 

za skončený. Snažili se strhnout všechnu 
moc pouze na sebe a s králem se domluvit. 

V parlamentu se usnesli, že vítěznou ar- 
mádu rozpustí, protože se jí obávali. 

Armáda složená většinou z lidových vrs- 
tev, však vystoupila se vší rozhodností 

proti usnesení parlamentu o rozpuštění 
vojska a vtáhla do Londýna. do jejich 
rukou se dostal sám král. 
 
obr. 4 
Oliver Cromwell pocházel z rodiny ven- 
kovského šlechtice. Byl vychován v puri- 

tánském prostředí. Studoval na univerzi- 

tě v Cambridgi (kembridži) a práva 

v Londýně. S obtížemi spravoval rodinný 

statek. Jako řada venkovských šlechticů 
se oženil s dcerou bohatého londýnského 

kupce. V době, kdy byli puritáni pronás- 

ledováni, prodal majetek a pravděpodobně 

chtěl odjet do Ameriky. Potom však zem- 

řel jeho bohatý strýc, Oliver po něm 

zdědil velký majetek a stal se předním 
šlechticem v hrabství. V roce 1640, 

těsně před vypuknutím války mezi králem 

a parlamentem, byl již významným členem 

královské opozice. Současník, kavalír, 

o něm řekl: Přišel jsem do parlamentu 

ráno a spatřil jsem gentlemana, který 

právě mluvil a já jsem ho neznal. Měl 

velmi skromný obyčejný soukenný oděv, byl 

dosti vysoký a kord mu přiléhal těsně 

k boku. Měl odulý červený obličej a ost- 

rý nepříjemný hlas. Jeho řeč však byla 
ohnivá a v

šichni členové parlamentu mu 

pozorně naslouchali. 
 
 
Listina práv z roku 1689: 

1. Suverénní moc králů bez souhlasu 
  s parlamentními zákony nebo opomenutím 
  

práva parlamentu provádět zákony je ne- 

  zákonné... 

2. Suverénní moc králů rušit zákony ne- 
  bo p

rovádět zákony je nezákonné... 

3. Vymáháni peněz pro potřebu koruny... 
  bez povolení parlamentu je nezákonné... 
5. Právo poddaných je podávat písemné 
  

stížnosti králi a zatčení či pronásle- 

  

dování z tohoto důvodu je nezákonné... 

6. vytváření a udržování stálé armády 
  v království v mírových dobách bez 
  souhlasu parlamentu je nezákonné... 

8. Volby členů parlamentů mají být svo- 
  bodné... 
9. Svoboda slova, diskuse o postupu 
  

jednání v parlamentu nesmějí být stíhá- 

  

ny žádným soudem nebo úřadem kromě par- 

  lamentu. 
 
 
Dohoda lidu požadovala republiku, odluku 

církve od státu, rozšíření volebního prá- 
va na všechny"nezávislé muže", nábožens- 

kou svobodu. Zastávala se zrušení vězení 

pro dlužníky, zrušení monopolů a privile- 

gií, odstranění žebroty státní podporou, 

zavedení jediné přímé daně z majetku, 
nahrazení armády lidovou milicí, zavedení 

voleb veřejných úředníků a demokratické 
výchovy lidu. 
 
 

Předáci umírněných, pokud neprchli, byli 

uvězněni. Armáda ovládala situaci v ze- 

mi. Ve vojsku nabyli převahy radikální 

představitelé revoluce, kteří vyjadřovali 

zájmy inteligence, řemeslníků a městské 
chudiny. Zastávali názor, že všichni li- 

dé byli zrozeni jako bytosti sobě rovné. 
Vystoupili s pokrokovým programem v tzv. 

Dohodě lidu (1647). Král Karel I. 
byl na 

nátlak lidu postaven před soud 

zřízený parlamentem, obviněn ze zrady 

a v lednu 1649 za účasti početného davu 

před královským palácem popraven. 
Krátce na to byla zrušena monarchie 
a Anglie se stala republikou. 
 
REPUBLIKA. Republika vznikla spoluprací 

Cromwella s radikálními představiteli 

revoluce v armádě. Když však byl král 

popraven, začal Cromwell upevňovat svou 
moc. Spojil se s bohatými vrstvami, 

s finančníky v londýnské City (sity).* 

Radikální vůdcové byli zatčeni, 
Dohoda lidu odmítnuta a vzpoury v 

armádě 

krutě potlačeny. Cromwellovi přívrženci 

získali do svého vlastnictví půdu zabave- 

nou šlechtě a církvi. Na anglickém ven- 

kově tak vznikla nová vrstva majitelů pů- 

dy, jejíž podnikání mělo kapitalistický 

ráz. Cromwellova vláda "silné ruky" mě- 
la z

ajistit novým podnikatelům politickou 

moc ve státě, zachovat jejich majetek 

získaný v revoluci a otevřít jim cestu 
k bohatství jiných zemí. Aby toho snad- 

něji dosáhli, Cromwell byl jmenován 
"lordem protektorem". Nastalo období je- 
ho osobní vlády, diktatury (1653). Z 

původních radikálních požadavků zbyla jen 
omezená náboženská svoboda. 

Cromwellova zahraniční politika podpo- 

rovala nekatolické síly v Evropě. 
 
CROMWELLOVA POLITIKA. 

Cromwell velmi tvrdě zlomil odpor Irů 
proti anglickému útisku (1649-1652). 
———————————————————————————————————————— 
*City-

část vnitřního města, sídlo boháčů 

Rolníkům na ostrově byla násilně zabírá- 

na půda a přidělována anglickým statkářům 

a protestantským usedlíkům. Irsko se 
stalo zdrojem laciných surovin a pracov- 
ních sil pro An

gličany. Po potlačení 

irského povstání si Cromwell podrobil 
i Skotsko. Anglie a Skotsko se spojily 
v jeden stát, který se od roku 1707 na- 
zývá Velká Británie. V roce 1801 

k nim bylo připojeno Irsko. 
  

Zájmy anglických obchodníků sledovalo 

vyhlášení zákona 

o plavbě (1651). 

Zákonem bylo povoleno dovážet zboží na 

britské ostrovy pouze anglickým plavidlům 

nebo lodím států, v nichž bylo dovážené 

zboží vyrobeno. Nařízení bylo namířeno 

proti Nizozemcům, kteří bohatli tím, že 
dopravovali cizí výrobky. Nizozemí proto 
vyvolalo válku, bylo v ní však poraženo 
(1659) a muselo zákon uznat. Tak byly 
položeny základy k tomu, aby se Anglie 

stala námořní velmocí. 
 
 
OBNOVENÍ MONARCHIE. 
Ke konci Cromwellova života stoupl 

opět odpor proti moci armády. Od 
Cromwella se odvracely i vrstvy, které 

mu dosud poskytovaly podporu. Zůstal 

osamocen. Když v roce 1658 zemřel, bo- 
hatí lidé, vystrašení projevy nespokoje- 

nosti mezi lidem i ve vojsku, viděli je- 
diné východisko v obnovení královské mo- 
ci. V roce 1660 byla zrušena republika 

a na trůn byl povolán Karel II., syn 
popraveného krále. Byla obnovena monar- 

chie, neznamenala však návrat k poměrům 

před revolucí. V Anglii se vytvořily 
podmínky pro vznik kapitalismu. Král se 

musel podřídit vůli parlamentu. Když je- 

ho bratr a nástupce Jakub II. chtěl 

v zemi opět uplatnit neomezenou vládu, 
byl vyhnán a na jeho místo byl povolán 
nizozemský místodržící Vilém Oranžský 
jako Vilém III. (1689-1702). Obr. 

5. Nový král přijal Listinu práv, 
v níž potvrdil práva parlamentu. Anglie 

se stala konstituční monarchií, to je 

státem, v jehož čele stojí král, ale jeho 
moc je omezena parlamentem a ústavou 
(konstitucí). 
 
OTÁZKY A ÚKOLY: 

1. Vypracuj osnovu tohoto článku a vyp- 
  

rávěj podle ní o průběhu revoluce. 

2. Vysvětli pojmy: nová armáda, 
  lord-

protektor, zákon o plavbě, 

  

Listina práv, konstituční monarchie. 

3. Čím pomohla politika Olivera 
  Cromwella kapitalistickému podnikání? 

4. V čem spočíval hlavní význam anglic- 
  ké revoluce? 

 
 
 
 
Obr. 5 
Vilém III. se jako místodržící nizozem- 
ských provincií oženil s nejstarší dcerou 

následníka anglického trůnu Jakuba 

II., pozdějšího krále. V roce 1688 za- 

čala opozice, nespokojená s Jakubovou 
absolutistickou vládou, jednat 

s Vilémem o převzetí moci v Anglii. 

Počátkem listopadu 1688 se Vilém vylo- 

dil v Anglii, převzal moc v zemi a byl 

přijat za krále jako Vilém III. Tento 

převrat je nazýván slavnou revolucí. 
 

Obvinění krále: Karel Stuart, anglický 
král, obdržev omezenou moc vládnout podle 

zákonů království, a nejinak, vedl zrádně 

a zlovolně válku s parlamentem. Jako 

hlavní strůjce této války se stal vinným 
všemi zradami, všemi vraždami a všemi 

loupežemi, spáchanými za řečené války. 
O. Cromwell k jednání soudu: 

Jednejte rázně, ale spravedlivě. 

Hospodin nám přikázal potrestat utlačo- 
vatele Angli

e. Pro všechny příští časy 

budou na to vzpomínat všichni křesťané 

s úctou a všichni tyrani světa se 
strachem. Vynesení rozsudku: Karel 
Stuartovec jako tyran, vrah a zjevný 

nepřítel anglického státu bude potrestán 
utnutím hlavy od trupu. 
 

ZROD MODERNÍ VĚDY 
 

Velké století vědy je revolucí ve vědě 
 
ZOPAKUJ SI: 

Co víš o manufakturní výrobě, o renesan- 
ci, o objevných plavbách a výpravách? 

Na to vše zrod moderní vědy navazoval. 
 
 
Obr. 6 

Pohyblivý člunek. 

Vynálezcem pohyblivého člunku byl John 

Kay (džon kej). Dříve bylo nutné, aby 

při tkaní široké látky stáli dva muži 

proti sobě a u ručního stavu prohazovali 

člunek osnovou. Kayův vynález umožnil, 
že látku jakkoli širokou mohl tkát pouze 

jeden člověk. Tkaní tak bylo rychlejší. 
(Dobová kresba) 
 
Obr. 7 
James Watt byl mechanikem ve skotském 

Glasgowě (glesgově). Zdokonalil parní 

stroj tím, že k němu přidal regulátor, 

který na principu odstředivé síly řídil 

otvírání a zavírání ventilů, jimiž byla 

pára přiváděna do válce. Dále použitou 

páru svedl z válce zpět do kotle a zach- 

ránil tak nespotřebovanou energii. Watt 

se jako první na světě zasloužil o sério- 
vou výrobu tohoto stroje. 
 

POTŘEBA NOVÝCH POZNATKŮ. 
Manufakturní výroba zboží pro trh vedla 

ke snaze vyrábět stále více a lépe. To 

předpokládalo lépe poznat vlastnosti pří- 
rodních látek, které sloužily jako suro- 

viny, a zavádět nové způsoby jejich 
zpracování(technologie). Rozvoj hornict- 

ví zápasil s podzemní vodou a hledal úči- 

nější technické prostředky pro její od- 

čerpání. Zdokonalování výroby zbraní vy- 
žadovalo lepší poznání vlastností kovu. 

Rozvoj mořeplavby potřeboval nové astro- 

nomické a zeměpisné poznatky. Příroda se 

tak postupně stávala předmětem soustavné- 

ho vědeckého bádání. Vedle hospodářských 

přeměn podněcovaly zájem o přírodu také 

nové představy o člověku, společnosti 

a světě, které navazovaly na renesanci. 
 

PŘEVRATNÉ VĚDECKÉ OBJEVY. 

Prvním velkým vítězstvím moderního 

myšlení byla Koperníkova sluneční sous- 

tava Skvělá úvaha polského učence 
Mikuláše Koperníka(1473 - 1543) tvr- 

dící, že středem vesmíru je slunce a ko- 

lem něho se otáčejí ostatní planety, tedy 

i naše Země, inspirovala další astrono- 

my, aby ji zpřesňovali a dokazovali její 
platnost. 

Byli to především dánský šlechtic Tycho 
Brahe(1546 -1601) a jeho asistent 
Jan Kepler (1571 - 1630). Kepler, 

který působil v Praze na dvoře Rudolfa 
II., zjistil že planety obíhají Slunce 

podle určitých zákonů a že oběžné dráhy 

planet netvoří kruhy, ale elipsy. V té 

době již astronomové měli dalekohledy, 

které jim umožňovaly přesnější pozorování 

nebeských těles. Nové objevy stále více 

otřásaly středověkými představami o ves- 

míru. Objevení nových světů na obloze 

považovala církev za kacířství. 
Giordano Bruno (džordáno bruno 
1548-1600)byl za své výzkumy upálen na 

hranici. Z kacířství byl obviněn i pro- 
fesor fyziky 

v Padově Galileo Galilei 

(1564-1643). Trestu upálením unikl jen 

proto, že před soudem své názory na oko 

odvolal, ale ve skutečnosti se jich nikdy 

nezřekl. Jeho dílo neobyčejně podpořilo 
rozvoj fyziky a matematiky. Položilo 

první základy k zákonům o pohybu těles 

a matematické teorie pevnosti materiálů. 
Základní problém, zda vlastností hmoty 

je klid, nebo pohyb, se začal dostávat do 

středu pozornosti. 
 

Na cestě k jeho řešení velice pomohlo 

studium magnetismu, které prováděl 

osobní lékař královny Alžběty William 
Gilbert (viljem džilbert, 1540-1603). 
Výsledky jeho výzkumu byly využity nejen 

v lékařství, námořnictví a při výrobě 

kompasů, ale magnetickou přitažlivostí 

bylo možno vysvětlit i dráhy planet. 

Podstatně se začaly měnit také poznatky 

o"vnitřním vesmíru člověka". Nové objevy 

v technice a rostoucí zájem o čerpadla, 

měchy a ventily podněcovaly nová studia 

o stavbě lidského těla a jeho funkcích. 
Badatel William Harvey (viljem harvej, 
1578-1657) popsal mechaniku krevního 

oběhu. Vynález mikroskopu, obr. 8, 

umožnil jeho teorii potvrdit a rozšířít 

tak poznání mikrosvěta. 
 

BUDOVÁNÍ MODERNÍ PŘEDSTAVY SVĚTA. 
Do poloviny 17. století zapustily dva 

stěžejní objevy - otáčení planet a krevní 

oběh - pevně své kořeny. Stará představa 

světa byla zbořená a začalo budování no- 

vé, moderní představy. Filozofické 
základy* 
———————————————————————————————————————— 
* filosofie - 

souhrn názorů na život 

a svět. Původní význam slova (z řečtiny) 
= láska k moudrosti. 
———————————————————————————————————————— 
 
k ní položili anglický filozof Francis 
Bacon (frencis bejkn, 1561-1626) svým 
spisem Nové organon a francouzský filo- 
zof René Descartes (dekart, 1596 
- 

1650) spisem Rozprava o metodě. Oba 

se zabývali vědeckými metodami zkoumání 

přírody a světa. Bacon zdůrazňoval spíše 
význam zkušenosti (empirie) a pokusu (ex- 
perimentu), Descartes naproti tomu dával 

přednost rozumovému(racionálnímu) pozná- 
ní. Baconova filozofie byla spojena spí- 

še s hospodářskými potřebami doby, 
Descartova byla zase více duchovní a bo- 
jovala proti zastaralým metodám myšlení. 

Obě se vzájemně doplňovaly. 
 

REVOLUCE VE VĚDĚ. V polovině 17. 

století začíná tzv. velké století, v němž 

věda dozrávala a dopracovávala se k nové- 

mu pochopení světa. za symbolické rozhra- 

ní můžeme považovat rok 1643, kdy zemřel 
Galileo Galilei a narodil se Isaac 

Newton (izak ňútn, 1643 - 1727), obr. 

10. V tomto období začaly vznikat vě- 

decké společnosti - v roce 1662 

Královská společnost v Londýně, v roce 
1666 Královská akademie ve Francii. 
Rozvoj matematiky a experimentální fyzi- 
ky umožnil nové významné objevy. 
Robertu Boylovi (bojl, 1627-1691) se 

podařilo při studiu vakua objevit zákony 
o plynech. Otto von Guericke (fon geri- 
ke, 1602-1686) sestrojil na principu 

vakua první vývěvu. Brzy nato byl sest- 

rojen barometr (tlakoměr). Značného pok- 
roku bylo dosaženo také v chemii a biolo- 

gii. Vědecké poznání došlo nejdále v dí- 
le Isaaca Newtona. Newtomovi se po- 

dařilo objevit zákomy všeobecné gravitace 

(přitažlivosti) a formulovat základní 

poučky mechaniky. Definitivně bylo pro- 
kázáno, že základní vlastností hmoty je 

pohyb. Klíčem k novodobé vědě se staly 
dynamika a mechanika, podle nichž byla 

postavena celá průmyslová společnost. 
 

SPOLEČENSKÉ MYŠLENÍ. Anglický filozo, 

vědec a lékař John Locke (džo lok, 
1632-1704), obr. 11, jako první osla- 

vil vládu Newtonova vědeckého zákona 

a současně přivítal Listinu práv z roku 

1688. Odmítl existenci nadpřirozených 

sil, popřel, že by vláda pocházela od 

Boha. Vláda je podle něho výsledkem do- 

hody lidí, kterým má zajišťovat svobodu 
a rovnost. Pokud vláda porušuje základní 

svobody člověka, mají lidé právo ji vymě- 
nit. Lockovy myšlenky se staly zdrojem 

boje za novou společnost. 
 
OTÁZKY A ÚKOLY: 

1. Proč je tzv. velké století nazýváno 
  

revolucí ve vědě? 

2. V čem je význam díla Isaaca 
  Newtona? 
3. Uvažuj, 

co přispělo k nvému, přev- 

  

ratnému rozvoji vědy. 

 
obr. 8 
Mikroskop Roberta Hooka (húka) 

Zatímco dalekohled odhalil nekonečné 
prostory vesmíru, mikroskop dal nahléd- 

nout do světa drobných organismů. 
 
obr. 9 
Dalekohled Galilea Galileiho. 
Galileo Galilei nebyl vynálezcem dale- 

kohledu, ale jako první jej použil při 

sledování hvězdné oblohy. Svými pozoro- 
váními zahájil novou etapu astronomie 

(vědy o vesmíru). 
 
obr. 10 
Isaac Newton, anglický matematik, fy- 

zik a astronom, jeden z nejvýznamnějších 

vědců všech dob. Vystudoval na univerzi- 

tě v Cambridgi (kembridži), kde se stal 
profesorem. Newtonovo mnohostranné 

a dodnes významné dílo stojí u základů 

tzv. klasické fyziky. Poprvé upřesnil 
pojmy hmota, váha a síla. Objasnil zá- 

kony o setrvačnosti těles v pohybu, for- 
muloval zákon akce a reakce. Svými obje- 

vy daleko přesáhl dobu v niž žil. 
 
obr. 11 

John Locke, anglický vědec, jehož dílo 

významně působilo na další rozvoj filoso- 
fie, práva a moderní pedagogiky. 
 
 

PŘECHOD                 Anglie roste 

K PRŮMYSLOVÉ            v dílnu světa 

SPOLEČNOSTI 
 
ZOPAKUJ SI : 

V čem hlavně spočívá revoluce ve vědě ? 
 

Vznik moderní průmyslové společnosti byl 

umožně dvěma významnými skutečnostmi 
- 

vědeckou revolucí a zemědělskou revolu- 

cí. Obě byly doprovázeny řadou 

objevů, kterých bylo možno využít v hos- 

podářské praxi. 

ZEMĚDĚLSKÁ REVOLUCE. 

Se zvyšováním počtu obyvatel a vznikem 

průmyslových center rostly i nároky na 

výživu obyvatelstva. Zemědělská výroba 

musela hledat způsoby, jak tyto nároky 
uspokojit. Úhorové soustavy 

hospodaření 

byly nahrazovány střídavým hospodařením 

s celoročním ustájením skotu. Do osev- 

ních postupů byly zařazovány pícniny 

a okopaniny. Mnohem větší pozornost se 

věnovala také technickým plodinám (len, 

konopí, brambory aj.). Rozšířilo se pěs- 
tování ovoce a zeleniny. Zájem na trhu 

podněcoval zemědělce ke zvyšování produk- 

ce. V zemědělské výrobě se brzy začaly 

objevovat stroje, půda byla zkvalitňována 
hnojením. 
 

ROZVOJ PRŮMYSLU. Ve druhé polovině 
17. století se podnikatelské vrstvy 
v Anglii, Nizozemí a 

Francii začaly 

vymaňovat z cestovních a manufakturních 

omezení a orientovaly se na zavádění 

technických novot. Vlastní počátky prů- 

myslové revoluce jsou spojeny s převratem 

v uhelném, hutním a textilním průmyslu. 

Rozvoj hornictví usnadnilo zavádění "oh- 

ňových strojů" pro čerpání vody ze zapla- 

vených dolů. V hutnictví se začalo vyrá- 

bět železo za pomoci koksu místo dřevěné- 
ho uhlí. Obr. 14, 15. Nové vysoké pe- 

ce umožňovaly vyrábět železo ve velkém 

množství a lepší kvalitě. Značné oblibě 

se těšila zejména litina. Hodila se to- 

tiž k výrobě zbraní, především děl, která 

byla hledaným zbožím na světových trzích. 

Anglickými děly byly vyzbrojeny lodě té- 

měř všech námořních států. 
 

Ve druhé polovině 18. století proběhla 
v Anglii mechanizace textilní výroby. 
Do té doby anglické manufaktury, ale 
i manufaktury v ostatních zemích, zpraco- 

vávaly hlavně domácí suroviny. V textil- 

ní výrobě to byly vlna a len, které tvo- 

řily základ kvetoucího soukenictví a plá- 
tenictví. V Anglii vyvolal rozvoj sou- 
kenictví velké 

rozšíření chovu ovcí. 

Novým odvětvím textilní výroby bylo ba- 

vlnářství, založené na dovozu levné bavl- 
ny z amerických plantáží. Její zpracová- 
ní vyžadovalo nové technické postupy 
a vedlo k sestrojování nových textilních 

strojů. Angličtí vynálezci v rychlém ča- 

sovém sledu zkonstruovali řadu nových 

strojů pro textilní výrobu: v roce 1763 
sestrojil John Kay (džon kej) pohyblivý 

člunek, obr. 6, 1764 James 

Hargreaves (džejms hárgrívz) spřádací 
stroj Jenny, obr. 12, 1769 Richard 
Arkwright (arkrajt

) přepřádací stroj, 

1779 Samuel Crompton (kromptn) spřáda- 

cí stroj na jemnou přízi mule (mjúl), 
 
obr. 13, 1785 Eduard Cartwright 
(kártrajt) mechanický stav. 
 
  V roce 1785 byl dovršen vývoj parního 
stroje. Jeho hlavním konstruktérem se 
stal skotský mechanik James Watt 
(džejms vot, 1739-1819), obr. 7. 

Využil dosud známých pokusů Otto von 
Guericka s vakuem a Denise Papina (pa- 
péna, 1647-1714) s tlakem páry a zdoko- 
nalil stroj natolik, že mohl být používán 

ve výrobě. Zdokonalený parní stroj pra- 
coval rovno

měrně, byl výkonnější a jeho 

provoz byl levnější. Bylo ho možno pou- 
žít jako hnacího stroje. Spolu s pracov- 

ním strojem a převodovým mechanismem bylo 

vytvořeno soustrojí klasické tovární vý- 
roby. 
 
  Rozvoj hornictví, výroby a zpracování 
  železa spolu s mechanizací textilní vý- 

roby učinily z Anglie kolébku průmyslové 

revoluce. Typickým centrem průmyslové 
výroby se stal Birmingham (bermingen). 

V roce 1770 měl pouze 31 tisíc obyva- 
tel, v roce 1800 již 74 tisíce, v roce 
1851 233 tisíce a v roce 1781 401 ti- 

síc. V tomto městě byla také založena 

Lunární společnost sdružující podnikate- 

le, vědce a inženýry. Jejím členem byl 

například i vynálezce parního stroje J. 
Watt. 
 
Obr. 12 

Mechanický spřádací stroj, který sesta- 
vil chudý tkadlec James Hargreaves 
a nazval jej podle své dcery Jenny (že- 

ny). Původně měl stroj osm vřeten, pos- 

tupně byl jejich počet zvýšen až na osm- 

desát. Příze se však trhala, byla tenká 
a nepevná. 
 
Obr. 13 

Spřádací stroj mule (mjúl - kříženec) 

vyráběl přízi tenkou a jemnou, která se 
svou kvalitou vyrovnala i zboží indické- 
mu. Znamenal velký pokrok. Tento stroj 

mohl být poháněn zvířaty nebo vodním po- 

honem. Na jediném stroji předlo až 

2000 vřeten. Úkol: Srovnej tento spřá- 
dací stroj se strojem Jenny. 
 
Obr. 14 

Hutě v polovině 18. století v Darby. 
Rozvoj hutnictví v Anglii je spojen 

s podnikatelskou rodinou Darbyů. Od po- 

čátku 18. století vyráběli v milířích 

koks a přidávali ho k dřevěnému uhlí do 

vysokých pecí při tavení železa. Od roku 
1735 se tavila žel

ezná ruda u Darbyů 

výhradně za pomoci černouhelného koksu. 
 
Obr. 15 

První ocelový most na světě postavený 
rodinou Darbyových roku 1779. 
 

ZMĚNY VE SPOLEČNOSTI. 

Ve stejné době se měnil také systém 

vzdělávání. Vznikly tzv. odbojné akade- 
mie ve Warringtonu (voriktnu)a 
Daventry (deiventry), poskytující nej- 

lepší vědecké vzdělání spojené s hospo- 

dářskou praxí. Tyto školy představovaly 

vážný průlom do strnulosti středověkých 
univerzit. 
 
  

Dynamika průmyslového rozvoje začala 

měnit i poměry ve společnosti, myšlení 

a chování lidí. Průmyslová společnost se 

stávala skutečností a ukazovala své klad- 

né i stinné stránky. Na jedné straně us- 

nadňovala život člověka, na druhé straně 

začala narušovat rovnováhu v přírodě 

a vytvářela hluboké rozdíly mezi lidmi. 
 

OTÁZKY A ÚKOLY: 

1. Které změny přinesla revoluce v ze- 
  

mědělství ? 

2. V čem spočívaly změny 
  

v průmyslovém vývoji Anglie ? 

3. Uvažuj, co vedlo k tomu, že se 
  

Anglie stala kolébkou průmyslové revo- 

  luce. 
 
 
 
 

ABSOLUTISMUS NA EVROPSKÉM KONTINENTĚ 
======================================== 

FRANCIE V DOBĚ LUDVÍKA XIV. 
 
"Stát jsem já," prohlásil prý LUDVÍK 
XIV. 
 
ZOPAKUJ SI : 

1. Které evropské státy měly největší 
  

zisky z třicetileté války? 

2. Kterým evropským oblastem přivodila 
  

třicetiletá válka největší zisky ? 

3. Jaké významné události ve Francii 
  

jsou spojeny s vládou Jindřicha IV., 

  Ludvíka XIII. a jeho rádce kardinála 
  Richelieua (ryšeljé) ? 
 
ABSOLUTISMUS VE FRANCII. 

V polovině 17. století byla Francie 

jednou z nejvyspělejších a nejlidnatěj- 
ších zemí v Ev

ropě. V 1661 se ujal sa- 

mostatné vlády mladý Ludvík XIV. 
(1643-1715), nazývaný král Slunce. 

Od začátku vynakládal všechno úsilí na 

upevnění své vlastní moci, na zesílení 

absolutismu. Obr. 16. Ve své vládě se 
opíral o katolickou církev a pronásledo- 
val francouzské nekatolíky-hugenoty (ige- 

noty). Zaváděl tvrdý dohled v celé zemi. 

Záměrně si nevolil své spolupracovníky 

mezi královskými příbuznými a vysokou 

šlechtou. Měl obavu, že by bohatá šlech- 
ta omezovala jeho samovládu. Své rádce 

a úředníky si většinou vybíral mezi vzdě- 

lanými měšťany. Do roku 1683 byl jeho 
hlavním spolupracovníkem ministr 
Colbert (kolbér, 1619-1683), pocháze- 
jící z obchodnické rodiny. 
 
MANUFAKTURNÍ VÝROBA A OBCHOD. 

Colbert se snažil ve prospěch královské- 
ho absolutismu zlepšit h

ospodářské posta- 

vení Francie. Podporoval zakládání ma- 
nufaktur, zejména pak výrobu luxusního 

zboží (např. gobelínů,* hedvábných látek, 

punčoch, voňavek atd.). 
———————————————————————————————————————— 
*gobelíny - 

nástěnné koberce 

———————————————————————————————————————— 
 
Zboží z manufaktur se vyváželo do ciziny 

a přinášelo státu a všem podnikatelům 
velké zisky. Probudil se také obchod na 
území Francie. Zlepšovaly se silnice, 

stavěly se průplavy (např. byl dokončen 

průplav spojující Středozemní moře 
a Atla

ntský oceán ). Rozvíjel se zámoř- 

ský obchod, usilovně byly budovány lodě 

a přístavy. Colbert se pokoušel získat 
co nejvíce levných surovin z francouzs- 

kých zámořských kolonií. Podporoval 
osídlení Kanady, odkud se dovážely kože- 
šiny. Z francouzský

ch Antil(ostrovů me- 

zi Střední a Jižní Amerikou) se přivá- 

žela cukrová třtina. 
 
Obr. 16 
Graf absolutistické moci ve Francii. 

Podle grafu vysvětli podstatu absolutis- 
tické královské moci ve Francii. 
 
 
  

Colbert byl přesvědčen, že stát zbo- 

hatne, když se bude francouzské zboží 

hlavně vyvážet. Prosazoval, aby stát na- 

kupoval co nejméně cizích výrobků, a zá- 

měrně na ně uvaloval velká cla.* 
———————————————————————————————————————— 
*cla-poplatky za dovážené zboží 
———————————————————————————————————————— 
V z

emi mělo zůstávat hodně zlatých 

a stříbrných peněz. Této hospodářské po- 

litice říkáme merkantilismus. ** 
———————————————————————————————————————— 
**merkantilismus-z latinského slova 
  mercator-obchodník 
———————————————————————————————————————— 

Zaváděl se postupně v dalších evropských 
státech a také v našich zemích. 
 
Obr. 17 
Varování francouzského spisovatele a pe- 
dagoga Fénelona Ludvíkovi XIV. z roku 
1699: "Sire! Osoba, která si dovoluje 
napsat Vám tento list, nemá na tomto 

světě žádný zájem, který by vedl její ru- 

ku. Sire! Mohl jste získat oprávněnou 
a mírovou slávu otce svých poddaných, ale 

nyní Vás nenávidí jako nepřítele 

Vašich sousedů a dostal jste se do ne- 

bezpečí, že budete i ve vlastní zemi ne- 

náviděn jako hrozný vladař. Sám lid 
- 

musím říci vše - který měl k Vám lásku 

a důvěru, začíná ztrácet přátelství, dů- 

věru a úctu k Vám. Vaše výboje nejsou 

žádnou slávou pro Váš lid; pln roztrpče- 

ní a zoufalství je nemůže oslavovat. } 

Mnohem spíše zažehá ve všech částech ze- 

mě jiskra vzpoury a šíří se postupně 
strašná víra : král nemá slitování s naší 

bídou; miluje jen svoji důstojnost a slá- 

vu. Sire! Taková je nepřikrášlená si- 
tuace, v níž se nacházíte..." 
 
Obr. 18 

Návštěva Ludvíka XIV. s Colbertem ve 
státní manufaktue na gobelíny. K nej- 

schopnějším představitelům vlády ve 

Francii patřil člen státní rady, ministr 

financí, obchodu a průmyslu Colbert. 
Jeho hlavním cílem bylo rozvíjení hospo- 

dářství země. 
 
  

ŽIVOT NA VENKOVĚ. 

Většina obyvatelstva Francie žila ještě 

v této době na venkově v poddanské závis- 

losti. Král, církev a velkostatkářská 
šlechta(feudálové) pronajímali poddaným 

půdu. Za pronájem půdy, na níž se pěsto- 
valo obilí, místy vinná réva, ovoce 
a další plodiny, vybírali majitelé pozem- 

ků vysoké peněžní dávky. Rolníci se čas- 

to bezúspěšně bouřili nejen proti neúnos- 

ně drahému nájmu půdy, ale také proti 
stálému zvyšování daní, které museli pla- 
tit absolutistickému státu. 
 
  I když se za vlády Ludvíka XIV. 

uvolňovaly cesty ke kapitalistickému způ- 
sobu výroby (rozvíjely se manufaktury 
a 

obchod), stále převládal v zemi feuda- 

lismus. 
 
  STÁTNÍ VÝDAJE. 

Příjmy státní pokladny se merkantilis- 

tickou politikou značně zvýšily. 
 
  

Francouzský král však měl při svém 

  

okázalém způsobu života také velké vý- 

daje. Vynakládal množství peněz na pře- 
pychový život u dvora. Nechal si s ob- 

rovskými náklady vystavět honosný zámek 
Versailles (versaj), 
Obr. 19. 
 
 

kam přesídlili z nedaleké Paříže se svou 

rodinou, rádci, ministry a nespočetným 

služebnictvem. Podporoval umělce, kteří 
ho oslavovali. Francouzsk

é umění a móda 

ovlivňovaly vkus feudální společnosti té- 

měř celé Evropy. 
 

ARMÁDA. Jedním z hlavních cílů politi- 

ky Ludvíka XIV. bylo rozšířit území 

Francie a vytvořit ze své země největší 

a nejbohatší stát Evropy. Připravoval 
se na války se sousedními státy. Proto 
vybudoval armádu, která se na konci 17. 
století stala svými 300 000 vojáky ve 

zbrani nejpočetnější v Evropě. 
 
  

Pěchota, základ armády, byla vyzbroje- 

na na tehdejší dobu moderními zbraněmi, 

puškami s křesacím zámkem a bajonetem 
(bodákem). Vojáci se oblékali do unifo- 

rem vyráběných ve státních manufakturách. 

Stavěly se pro ně kasárny, invalidovny,* 
———————————————————————————————————————— 
* invalidovny- 

ústavy pro zaopatřování 

válečných invalidů a vysloužilců. 
———————————————————————————————————————— 
nemocnice. Placené vojsko se stalo opo- 
rou absolutistického státu. 
 
 VÁLKY. 

Ludvík XIV. válčil proti svým sousedům 

s jistými přestávkami téměř 30 let. 

Jeho hlavními nepřáteli byli rakouští 

a španělští Habsburkové, později také 
Anglie. Dlouhé a spletité války 

Francii peněžně vyčerpávaly, přinášely 

jí úspěchy i neúspěchy. Poslední válka, 

válka o dědictví španělské 
(1701-

1714), přerostla v rozsáhlý ev- 

ropský konflikt. Získat Španělsko tehdy 

znamenalo získat i španělské kolonie 

v Jižní i Střední Americe, některé ob- 

lasti v Itálii a jižní Nizozemí. 

Záminkou války byl uvolněný trůn po pos- 

ledním španělském Habsburkovi. 
 
  

Válka skončila pro Francii neúspěchem 

a přinesla jí hospodářský úpadek. Ve 

Španělsku sice nastoupil vnuk Ludvíka 
XIV., ale s podmí

nkou, že se Španělsko 

a jeho zbylé državy nikdy nespojí 

s Francií pod jedním společným panovní- 

kem. Největší zisk z války měla 

Anglie, která byla nejsilnějším soupeřem 

Francie. Kromě některých francouzských 

zámořských držav(např. Nového 
Foundlandu, ostrov

a při pobřeží Kanady 

) získala také Gibraltar (džibraltar), 
který dodnes spravuje Velká Británie. 

Anglie si vymohla v této době přednostní 

právo na obchod s africkými černochy, do- 

váženými do španělských kolonií. 
 
  Ludvík XIV. zanechal Francii po své 
  s

mrti v roce 1715 svým nástupcům rozv- 

rácenou a peněžně vyčerpanou. 
 
  

Vnitřní rozpory v zemi mezi poddanými 

  a feudály, vznikající buržoazií a feu- 

dály se stále přiostřovaly. V období 
vlády Ludvíka XVI. (1774-1792) se 

vyhrotily tak, že vytvořily podmínky pro 

francouzskou revoluci, která začala v ro- 
ce 1789. 
 
 OTÁZKY A ÚKOLY: 

1. O které složky společnosti se opíral 
   

Ludvík XIV. při své absolutistické 

   

vládě ? 

2. Vysvětli, co byl merkantilismus. 

3. Proč se Francie postupně dostávala 
   

do finančních potíží ? 

 
Obr. 19 

Versailles v době "krále Slunce" se 
stal vzorem pro všechny evropské dvory. 
Velkolepý zámek byl obklopen krásnými 

parky s geometricky střiženými stromy 

a keři, umělými jeskyněmi a vodotrysky. 
 
 

POČÁTEK NOVODOBÝCH RUSKÝCH DĚJIN 
======================================== 
"Okno do Evropy" 
A. S. Puškin 
 
 ZOPAKUJ SI: 

1. Kdo vládl v Rusku ve druhé polovině 
  16. století? 

2. Jak se změnily hranice Ruska ? 
 
 

ROMANOVCI NA TRŮNĚ 

  

Po osvobození země od polských a švéds- 

kých obyvatelů se ujal roku 1613 vlády 
Michail Romanov (1613-1645). On 
i jeho nástupce Alexej usilovali o nav- 
rácení ruského území, které si po válkách 
podržely Švédsko a Polsko. Vojsko tvo- 

řila šlechta s oddíly vyzbrojených podda- 

ných a šlechta připoutávala zbylé rolníky 

k půdě, zakazovala jim stěhovat se, nas- 
talo utužování nevolnictví. 

 
  

Jen pomalu sílila města, rozvíjel se 

  

obchod a řemesla, ojediněle se objevo- 

  

valy manufaktury. Přístupy 

  

k Baltskému a Černému moři zůstávaly 

  

pro ruský stát uzavřeny - na severu 

  Švédskem a na jihu Tureckem a jeho 
  vazalem, krymským chanátem. 
 
 SPOJENÍ UKRAJINY S RUSKEM. 

V roce 1569 byl vytvořen sjednocený 
polsko-litevský stát.* 
———————————————————————————————————————— 
* Rzecz pospolita- v Polsku republika 
   šlechtická s 

králem v čele 

———————————————————————————————————————— 

Pro Bělorusy, a zejména Ukrajince, 

kteří obývali jihovýchodní oblasti nového 

státu, to znamenalo změnu k horšímu. 

Polské panstvo znevolňovalo ukrajinské 
rolníky a kozáky, zesílil náboženský út- 

lak, pokatoličťování pravoslavného obyva- 

telstva. Četná vzbouření byla krvavě pot- 

lačena. Roku 1648 vypuklo nové povstá- 

ní. V jeho čele stál ukrajinský kozácký 
hejtman Bohdan 
Chmelnyckyj(1598-1657). Obr. 21. V 

několika bitvách porazil polské vojsko, 
ale 

pro osvobození Ukrajiny neměl dost 

sil. Obrátil se proto o pomoc 

k Moskvě. Mezi carem Alexejem a kozác- 
kou radou byly v roce 1654 sjednány pod- 

mínky k připojení Ukrajiny k ruskému 
státu. Spojení s Ruskem chránilo 

Ukrajinu před tureckým a polským nebez- 

pečím. Vyvstaly však nové spory mezi 
nástupci Bohdana Chmelnyckého 
a Moskvou. Mezi Ruskem a Polskem doš- 

lo k dlouhým válkám o připojené území. 

Po uzavření příměří připadla Rusku uk- 

rajinská oblast na východ od Dněpru 
a Kyjev. 
 
Obr. 20 

Stěpan Razin, ruský kozácký 
ataman (velitel). V roce 1662 - 1663 

vedl boj donských kozáků proti Tatarům. 
V letech 1670 - 

1671 se stal vůdcem 

povstalců v selské válce. Po porážce 

povstání byl zajat a umučen. Stal se hr- 
dinou lidových písní. 
 
Obr. 21 

Bohdan Chmelnyckyj, vůdce ukrajinského 
lidu v boji proti národnímu útlaku. 

Vystudoval v Kyjevě a Jaroslavli. 

Celý svůj život věnoval boji za svobodu 
Ukrajiny. 
 

POVSTÁNÍ STĚPANA RAZINA 
Války, mor a feudální útlak vedly v le- 
tech 1670-1671 k velké selské válce. 

Započali ji donští kozáci ** vedení 

Stěpanem Razinem. 
 ———————————————————————————————————————— 
* kozáci- 

velká společenství tuláků 

 

a zbojníků v ukrajinských a jihoruských 

 neosídlených stepích. V 15. -16. sto- 
 

letí se část kozáků začala zabývat země- 

 

dělstvím a vykonávala strážní službu. 

 

Kozáci měli svébytnou samosprávu. 

 ———————————————————————————————————————— 
 
Obr. 20. 
Vypravili se na Volhu a táhli proti 

proudu řeky. Dobývali jedno město za 

druhým. Při obléhání Simbirsku byly 

Razinovy oddíly čítající na 20 000 mu- 

žů poraženy a Razin zraněn. Podařilo se 
mu skrýt se, ale bohatí kozáci ho vydali 

úřadům. Razin byl v Moskvě popraven. 

Selská válka přiměla carskou vládu, aby 

usilovala o upevnění a zdokonalení vnitř- 

ního uspořádání země. Reformy si však 
vyžadovaly i naléhav

é zahraniční úkoly. 

PETR VELIKÝ (1689-1725). Zaostalé 

hospodářství a nevolnictví bránily další- 

mu rozvoji země. Nutnost změny celého 

ruského hospodářství si uvědomil car 
Petr l., který se ujal vlády roku 
1689. Jeho láskou bylo vojsko. Ze 

svých vrstevníků, s nimiž si jako dítě 

hrával na vojáky, vytvořil první gardové 

pluky. Najímal žoldnéře a cizí důstojní- 
ky pro výcvik pravidelné armády. 

Válečné námořnictvo vybudoval od zákla- 

dů. Mělo-li se Rusko rychle hospodářsky 

a kulturně vyvíjet, potřebo- valo mít 
p

řístup k moři a vhodné námořní přístavy, 

které by usnadnily jeho styk s vyspělejší 
západní Evropou. 
 
AZOVSKÉ TAŽENÍ. 

První pokus prorazit k moři podnikl 
Petr I. na jihu. Dobyl tureckou pev- 

nost Azov, ale většího úspěchu nedosáhl. 

Aby mohl v boji pokračovat, vypravil se 
do Evropy získávat spojence a zkušenos- 

ti. V roce 1697 se zúčastnilo inkognito 

*** cesty ruského poselstva přes střední 
Evropu do Nizozemí a Anglie a navští- 

vil i některá místa v Čechách. 
————————————————————————————————————————— 
*** inkognito - z latinského nepoznán, na 
    

zapřenou 

————————————————————————————————————————— 
Zajímal se nejen o diplomacii, ale též 

o správu státu, vědu, techniku a válečné 

umění. Pracoval také jako tesař v lodě- 

nici, aby pronikl do všech tajů stavby 

korábů. Po návratu bylo Petrovi I. 
jasné, že s Turky by Rusko bojovalo 
osamocené. Naopak na Baltu se ukazovala 
možnost protišvédského spojeneckého svazu 

Ruska, Saska (nejen z německých států) 
Polska a Dánska. SEVERNÍ VÁLKA. 

Roku 1700 začala válka se švédským krá- 

lem Karlem XII. Po počátečním nezdaru 

u Narvy Petr I. v krátké době získal 

pobřeží od ústí Něvy po estonský 

Tallin. V roce 1703 bylo na Něvě za- 

loženo nové hlavní město Ruska 

Petrohrad(pozdější Leningrad). Obr. 
22. Karel XII. však porazil polského 
krá

le a přes Bělorusko se vydal na 

Ukrajinu. U Poltavy byl Petrem I. 
poražen. Na naléhání Karla XII. vys- 
toupilo proti Rusku Turecko. Získalo 

zpět Azov, ale citelně tím Rusko neos- 

labilo. Válka se Švédskem pokračovala 

pro Petra I. úspěšně dále. Poprvé se 
jí 

zúčastnilo ruské válečné loďstvo. V 

roce 1721 byl podepsán mír, který 

Rusku přiznával baltské pobřeží až po 
lotyšskou Rigu **** 
———————————————————————————————————————— 

**** Rusko získalo část Karelie, 
    

Ingrii, Estonsko a Livonsko, země 

    

převážně s neruským obyvatelstvem 

———————————————————————————————————————— 

Na počest vítězství Petr I. přijal ti- 
tul imperátora. "Okno do Evropy" bylo 

otevřeno. Z Ruska se stala evropská 

a námořní velmoc. Pro své zásluhy byl 
Petr I. nazýván Veliký. 
  

Za Petra I. zanikl dřívější carský 

poradní sbor aristokratů - bojarů (bo- 

jarská duma) a modernizovala se úřednická 

správa v čele se senátem, který plnil 

výhradně monarchovy pokyny. Církev byla 

podrobena státnímu dohledu. Svou činnos- 
tí si Petr I. zajiš

ťoval absolutní vlá- 

du v zemi. 
 
OTÁZKY A ÚKOLY: 

1. Ukaž na mapě evropské hranice 
  Ruska v roce 1613, 1654, 1721. 2. 

Kdo byli Stěpan Razin a Bohdan 
Chmelnyckyj? 

3. Vyhledej v textu letopočty týkající 
  

se vlády Petra I. a vysvětli jejich 

  ýznam. 
4. Uvažuj: Co znamenalo pro Rusko 
  "okno do Evropy"? 
 
Obr. 22 

Petrohrad (Sankt Petěrburg) byl zalo- 

žen roku 1703 v bažinatém ústí Něvy. 

Desetitisíce vojáků a nevolníků byly 

sehnány na stavbu nového sídelního města, 

které se mělo stát severní obdobou 
Benátek. Petrohrad brzy výstavností 

předčil starou Moskvu. 
 
 
 ABSOLUTISMUS 
 V RUSKU 
 

"Samoděržaví* je zlo ze všech 
 

nejzrůdnější." A. N. RADIŠČEV 

 
 

*samoděržaví - ruské označení pro neome- 

                zenou absolutní vládu pa- 
                novníka 
 
 ZOPAKUJ SI: 
 Jaké byly hlavní problémy Ruska za prv- 
 

ních Romanovců? 

 
 PETROVSKÉ RUSKO. Mocenský vzestup 
 

Ruska za Petra I. byl podmíněn důklad- 

 

nými reformami ve vojenství, v hospodářs- 

 

tví, státní správě a vzdělanosti. 

 
 Byly založeny desítky manufaktur a škol, 
 

v nichž se vychovávali státní úředníci, 

 

důstojníci a inženýři. Bylo založeno di- 

 

vadlo. Krátce po Petrově smrti (1725) 

 

vznikla Akademie věd. Byl zaveden juli- 

 

ánský kalendář, ** objevily se první no- 

 viny. 
 
 

**Do roku 1700 začínal v Rusku rok 

 

1. září a letopočet se vedl od "stvoření 

 

světa", tj. podle představ přes pět tisíc 

 

let před našim letopočtem. 

 
 

Způsob života šlechty a bohatých měšťanů 

 

(obydlí, oděv, zábava) se prudce změnil 

 

podle západních vzorů. Tíhu státních vý- 

 

dajů nesl lid, na který bylo uvaleno bře- 

 

meno daně z hlavy ("z duše") - z každého 

 

muže bez ohledu na věk. Převážnou část 

 

lidu tvořili nevolníci, pracující nejen 

 

v zemědělství, ale též v manufakturách 

 soukromých i státních. Petr I. požado- 
 

val na šlechtě, aby sloužila v úřadech 

 

nebo ve vojsku, a stanovil přísný hodnos- 

 

tní řád. Po jeho smrti se však šlechta 

 snažila této povinnosti zbavit. Jejím 
 nástrojem byla garda, která zasahovala do 
 

nástupnických sporů. 

 
 Obr. 23 
 

Petr I. vyslýchá careviče Alexeje. 

 Petr I. byl neje

n spravedlivý a přísný 

 

panovník, ale také přísný otec. Když by- 

 

lo odhaleno spiknutí, v jehož čele stál 

 

carevič Alexej, neváhal Petr ani minutu 

 

a dal odbojného syna uvěznit. Alexej ve 

 

vězení zahynul. Za tento nesmlouvavý 

 

postoj byl car svými současníky kritizo- 

 

ván. Francouzský filozof Voltaire o něm 

 

prohlásil: "Je hrozné, že právě tomuto 

 

reformátorovi chyběla základní ctnost 

 - lidskost." 
 
 

OBDOBÍ PALÁCOVÝCH PŘEVRATŮ. 

   

Během třiceti let po Petrově smrti se 

 

vystřídalo na ruském trůně šest panovníků 

 a panovnic. V roce 1762 svrhla svého 
 

muže Petra III. z trůnu a ujala se vlá- 

 

dy Kateřina II. (1762-1796). V 

 

Evropě považovali Kateřinu za osvícenou 

 

panovnici, odhodlanou k pokrokovým změ- 

 

nám. Kateřina však prováděla jen ty re- 

 formy, které posilovaly její osobní moc 
 a utužovaly centralizaci. Za jejího pa- 
 

nování statkáři mohli nakládat s nevolní- 

 

ky jako s otroky. Za sebemenší provinění 

 je mohli posílat na nucené práce na 
 

Sibiř.Nevolnictví zpomalovalo hospodář- 

 ský rozvoj v Rusku a hromadilo nenávist 
 

rolnictva vůči vrchnosti. 

 
 

JEMELJAN PUGAČOV. V letech 

 1773-

1775 proběhla v Rusku selská vál- 

 ka vedená donským kozákem Jemeljanem 
 

Pugačovem. 

 
 Obr. 24 
 

Jemeljan Ivanovič Pugačov,původem don- 

 ský kozák, se vydával za "dobrého cara" 
 

Petra III., aby si získal důvěru pros- 

 

tých rolníků. S nevelkým oddílem kozáků 

 rozpoutal masové rolnické povstání v le- 
 tech 1773-

1775. Podařilo se mu dobýt 

 

řadu menších měst, nakonec však byl 

 

u Kazaně poražen. Dostal se do zajetí, 

 roku 1775 byl v M

oskvě popraven. 

 

Přečti si ukázku z knihy A. S. 

 Puškina Kapitánská dcerka. 
 
 

Pugačovské povstání přimělo Kateřinu 

 k posílení místní (guberniální) správy. 
 Panovnice obdarovala šlechtu novými vý- 
 

sadami (například volit si své 

 zástupce-"maršálky") . Šlechtická privi- 
 

legia byla sjednocena a uzákoněna roku 

 1785 Listinou práv, svobod a výsad uro- 
 zeného ruského panstva. Obdobné listiny 
 

se dostalo měšťanům, jejichž práva (nap- 

 

říklad právo svobody podnikat) závisela 

 

na výši jejich majetku. Pugačovské povs- 

 

tání nezmírnilo vykořisťování lidu. 

 

Kateřina naopak posílila úřednictvo, po- 

 

licii a armádu a tvrdě potrestala každé 

 

volnomyšlenkářství.* Trest postihl i re- 

 

volučního myslitele Alexandra 

 

Nikolajeviče Radiščeva (1749-1802), 

 který 

byl za svoje názory vypovězen na 

 

Sibiř. Ve spisu Cesta z Petrohradu do 

 Moskvy jako první odsoudil nevolnictví 
 

a samoděržaví. 

 
 

*volnomyšlenkářství-svobodné vyjadřování 

 

názorů 

 
 

ZAHRANIČNÍ POLITIKA. 

 

Kateřina II. bývala označována jako 

 

Veliká hlavně proto, že za jejího pano- 

 vání Rusko získalo nová území, díky jimž 
 

počet obyvatel říše stoupl téměř o třeti- 

 nu. Ve válkách s Tureckem se Rusko 
 

probilo až k Černému moři. Byly vybudo- 

 

vány přístavy Oděsa a Sevastopol. 

 Upevnily se styky s národy Podunají, 
 Balkánu a Zakavkazska. Kozáci byli ná- 
 

silně přesídleni na Kubáň. Začalo osíd- 

 

lování připojených jižních oblastí. 

 Rozsáhlá kolonizace probíhala též 
 

v Povolží (za účasti zahraničních osíd- 

 

lenců), na Urale a na Sibiři. Díky 

 

ruským kolonistům se objevily první ev- 

 

ropské osady na Kamčatce, Čukotce, 

 

Sachalinu a na Aljašce. Četné malé ná- 

 rodnosti Severu a Dálného východu nava- 
 

zovaly s nimi výměnný obchod i pokojné 

 sousedství. 
 
 

DĚLENÍ POLSKA. 

 V 18. století vyvrcholila v Polsku 
 tzv. zlatá svoboda šlechty. Šlechta sta- 
 

věla své sobecké zájmy nad zájmy a potře- 

 by státu. Prosadila neporušitelnost ne- 
 

volnictví. Země se dostala do hospodářs- 

 ké a politické krize. Upadl i dosud vý- 
 

nosný zahraniční obchod s obilím. Krize 

 polského státu využili všichni jeho sou- 
 sedé, Prusko, Rakousko a Rusko. V le- 
 

tech 1772 a 1793 odtrhli velkou část 

 jeho území. Pokus Tadeusze Kosciuszka 
 

(tadeuše koščuška), osvobodit vlast byl 

 

neúspěšný a roku 1795 po "třetím dělení" 

 

přestal polský stát existovat. 

 
 Obr. 25 
 Tadeusz Kosciuszko, polský generál 
 a politik. V letech 1776-1783 bojoval 
 jako dobrovolník ve válce za nezávislost 

 amerických osad. Stal se dokonce 
 

Washingtonovým pobočníkem. Za povstání 

 

v Polsku roku 1794 vyhlásil v Krakově 

 boj za volnost, jednotu a nezávislost 
 

vlasti. Revolucionáři utvořili prozatím- 

 ní vládu, která slíbila, že zruší nevol- 
 nictví. Po porážce povstání byl krátce 
 

vězněn v Petrohradě, zbytek života strá- 

 vil v emigraci. 
 
 Rusko získalo Ukrajinu na pravém 
 

břehu Dněpru, celé Bělorusko, zbývající 

 

část Lotyšska a Litvu. Halič 

 a Krakovsko obsadilo Rakousko, 
 

Velkopolsko a Mazovsko připadly 

 

Prusku (jeden z německých států). 

 
 OTÁZKY A ÚKOLY: 
 1. Vyjmenuj všechny významné osobnosti 
    žijící v Rusku v 18. století (na 
    

základě textu a obrazových příloh). 

 

2. Vyznač na mapce územní zisky Ruska 

    

za vlády Kateřiny II. (1762-1796). 

 3. Co bránilo rychlejšímu vývoji 
    v Rusku? 
 

4. Proč přestal existovat polský stát 

    

a jaké to mělo důsledky pro polský ná- 

    

rod? Ukaž rozdělení Polska na mapě. 

 
 

NĚMECKO V OBDOBÍ 

 ABSOLUTISMU, 
 VZNIK A VÝVOJ 
 PRUSKÉHO STÁTU 
 
 
 

Kaprálové* na trůně 

 
 *kaprál-

vojenská hodnost poddůstojníka 

 
 ZOPAKUJ SI: 
 
 

1. Podle mapy zjisti, které větší státy 

    

patřily po třicetileté válce do svat 

    

říše římské. 

 

2. Kdy probíhala v Německu reformace a 

    

německá selská válka? 

 
 

SVATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ. Ve třicetileté 

 

válce utrpěla svatá říše římská obrovské 

 

škody. Země byla zpustošena, celé oblas- 

 

ti byly vylidněny, na území říše přišlo 

 

o život přibližně 11 miliónů lidí 

 

(60%). V čele tohoto rozdrobeného,** 

 

ale stále ještě ohraničeného celku stáli 

 

i nadále habsburští císařové. 

 
 

**Říše se skládala z několika set samos- 

 

tatných států a státečků a z velkého 

 

množství světských, církevních, městs- 

 

kých, ba i vesnických samostatně spravo- 

 

vaných celků. 

 
 

Neměli však možnost rozhodovat o vnitřní 

 

ani zahraniční politice tohoto svazku. 

 

K větším státům v říši patřily např. 

 Sasko a Bavorsko. 
 
 

Nejsilnějšími byly katolická monarchie 

 rakous

kých Habsburků a protestantské 

 Braniborsko, kde od 15. století vládla 

 

knížata z německého rodu 

 

Hohenzollernů.*** 

 
 ***Hohenzollernové se stali v roce 
 

1871 německými císaři a vládli 

 

v Německu do roku 1918. 

 
 PRUSKÉ KRÁLOVSTVÍ. 
 K Braniborsku bylo v 17. 

století při- 

 pojeno vzdálené území východního 
 Pruska. V roce 1701 se 
 Braniborsko-Prusko stalo královstvím. 
 

Největším městem tohoto územně rozděle- 

 ného království byl Berlín. Hlavní opo- 
 ru pro svou absolutistickou politiku 
 nacházeli pruští králové u šlechty, která 
 vlastnila velkostatky. Na velkostatcích 
 

se pěstovalo obilí, s nímž šlechta výnos- 

 

ně obchodovala. Obilí se vozilo po 

 

Labi a Odře do přístavů Severního 

 

a Baltského moře. Nakupovaly je průmys- 

 

lově vyspělejší země západní Evropy. 

 
 NEVOLNICTVÍ. 
 V pruském království vykonávali práci na 
 

velkostatcích nevolníci. Obdobně jako 

 

v celé východní části Evropy (v oblasti 

 

na východ od Labe) žili po třicetileté 

 

válce v těžkých životních podmínkách. 

 Jejich povinností bulo pracovat (roboto- 
 vat) na šlechtickém velkostatku. 
 

Nesměli se bez svolení velkostatkáře 

 

oženit, stěhovat, měnit zaměstnání. 

 

Také děti nevolníků musely pracovat na 

 

polích i v domácnostech pánů. Nevolníci 

 

se svými rodinami byli celý svůj život 

 závislí na rozhodování feud

álů. 

 
 ARMÁDA. 
 Pruští králové se snažili získat podporu 
 

šlechticů pro svou absolutistickou vládu 

 

ještě dalšími způsoby. Přidělovali jim 

 

výhodná důstojnická místa v armádě.Za 

 vlády Fridricha Viléma I. 
 (1713-1740) se Prusko podobalo velkým 
 kasárná

m. Tento "král vojáků" zaměřil 

 hlavní pozornost na vybudování veliké 
 a poslušné armády. Byl prvním králem 
 

v Evropě, který stále nosil vojenskou 

 uniformu. Vybíral od obyvatelstva vysoké 
 

daně a peníze pak vynakládal na výzbroj 

 a výcvik vojska. Rolnické obyvatelstvo 
 bylo do armády najímáno násilím. Vojáci 
 

byli za neposlušnost necitelně trestáni 

 

(bitím lískovkou, běháním uličkou) . 

 

Důstojník zacházel s vojáky stejně suro- 

 

vě jako velkostatkář s nevolníky. V 

 

pruské společnosti však požíval velké 

 vážnosti a autority. Cílem pruského stá- 
 

tu bylo vychovat vojáky tak, aby bez pře- 

 mýšlení vykonávali všechny rozkazy. 
 

Důmyslně organizovaná armáda byla přip- 

 ravována k dobývání dalších území 
 

v Evropě. 

 
 FRIDRICH II. VELIKÝ. 
 Fridrich II. (1740-1786), syn 
 

Fridricha Viléma I., se řídil zásadami 

 merkantilismu. Podporoval rozvoj manu- 
 faktur (soukenictví, plátenictví, zbrojní 

 výrobu.) 
 
 
 Mapa 2. 
 

Svatá říše římská po třicetileté válce. 

 Úkol:Pomocí mapy zjisti, které státy 
 

patřily po třicetileté válce do svaté ří- 

 

še římské. 

 
 Obchod v zemi se zlepšoval,protože byly 
 

stavěny silnice a průplavy. Vybudoval 

 silný státní aparát.* 
 
 *státní aparát-

státní úřady, které spra- 

 vují stát 
 
 

Fridrich II. podporoval vzdělávání oby- 

 vatelstva v Prusku. Zajíma

l se o umění. 

 Podle francouzského vzoru si nechal pos- 
 tavit rokokový letohrádek Sanssouci 
 (sansusi)** u Postupimi. 
 
 **Sanssouci - francouzsky bez starosti 
 
 
 Obr. 26 
 Sanssouci, letohrádek u Postupimi. 
 Byl vybudován v letech 1745-1747. V 
 letech 1750-1753 zde jako host krále 
 Fridricha II. pobýval francouzský filo- 
 zof Voltaire. 
 
 

ROZŠÍŘENÍ ÚZEMÍ PRUSKA. 

 Za vlády Fridricha II. získalo 
 Prusko ve válkách s Rakouskem rozsáhlé 
 

území průmyslově vyspělého Slezska. 

 

(Mapa 3). Při dělení Polska koncem 

 

18. století zabralo Prusko velkou část 

 

západního polského území.Během vlády 

 Fridricha II. se území pruského králov- 
 

ství zdvojnásobilo. V průběhu 18. sto- 

 letí získalo Prusko 
 
 Mapa 3 
 Prusko z poloviny 17. století a z konce 
 18. století Úkol:Sleduj n

a mapě územní 

 

zisky Pruska v průběhu vývoje od 17. 

 století až po rok 1815. 
 
 

Z politických spisů Fridricha II. 

 Velikého, pruského krále: ..."Abychom 
 udrželi vlastní sílu, museli jsme nejprve 
 

povznésti vojsko a finance na nynější 

 

stupeň. Přál bych si, abychom měli dost 

 

provincií, abychom mohli mít vojsko čet- 

 

nější o 40 000 mužů, to jest 180 000 

 

mužů. Přál bych si, aby po odečtení 

 

všech výdajů bylo dosaženo ročního pře- 

 

bytku pěti miliónů..." 

 
 

významné postavení v Evropě. Prusko 

 a Rakousko soupe

řily o výsadní postavení 

 

v německé říši. 

 
 OTÁZKY A ÚKOLY: 
 

1. Ukaž na mapě území pruského královs- 

   

tví při jeho vzniku a porovnej je 

   

s roz§ šířením Pruska za vlády 

   Fridricha II. 
 

2. Vysvětli pojem nevolnictví. Jaké 

   

byly povinnosti nevolníků? 

 

3. Co víš o pruské armádě? 

 KULTURA BAROKA 
 
 

Temno i oslňující jas 

 
 ZOPAKUJ SI: 
 

1. Který umělecký směr převládal 

   

v 15. a 16. století v Evropě? 

 2. Jaké byly jeho charakteristické ry- 
   sy? 
 3. Co znamená pojem protireformace? 
 
 

VZNIK A ŠÍŘENÍ BAROKA. 

 Baroko* vzniklo koncem 16. století 
 v Itálii a v 17. a 18. století se ší- 
 

řilo v ostatních evropských zemích. 

 
 

*Název baroko je pravděpodobně odvozen 

 z portugalského slova barocco, jež ozna- 
 

čuje perlu nepravidelného tvaru. Baroko 

 

nebylo jedním uměleckým směrem v 17. 

 a 18. století. Zasáhlo však více nebo 
 

méně uměleckou tvorbu všech evropských 

 

katolických a zčásti i nekatolických stá- 

 

tů. 

 
 

Našlo uplatnění především v zemích, 

 

v nichž měla převládající vliv katolická 

 

církev: ve Španělsku, Portugalsku, již- 

 ním Nizozemí (Belgii), Rakousku, 
 

v Čechách a v Polsku. Jako první ev- 

 

ropský umělecký sloh se baroko přeneslo 

 

také do španělských a portugalských kolo- 

 

nií, například do Mexika a Brazílie. 

 
 

ODRAZ HOSPODÁŘSKÝCH A POLITICKÝCH 

 

ZMĚN V KULTUŘE. 

 

V barokním umění se odráželo citové roz- 

 

rušení evropské společnosti po třicetile- 

 té válce i hluboká náboženská víra. 
 Baroko bylo využíváno jako nástroj pro- 
 tireformace, jako nástroj snahy o obnove- 
 

ní moci katolické církve. Církev věnova- 

 

la kultuře mimořádnou pozornost. Spolu 

 

s církví stavěli v umění na odiv své do- 

 sud trvající bohatství také panovníci 
 

a šlechta. Obchodníci a měšťané se řídi- 

 li vkusem šlechty a snažili se jí vyrov- 
 

nat. Také oni již častěji vkládali své 

 peníze do 

umění. Rozmach uměleckého pod- 

 nikání byl v 17. a 18. století nesrov- 
 

natelně vyšší než v období renesance. 

 
 CHARAKTERISTICKÉ RYSY BAROKA. 
 Baroko se snažilo ve všech oblastech 
 

umění působit na city 

 

člověka.Ohromovalo svou velkolepostí 

 a mohutností, 

stavělo na odiv okázalost 

 

a nádheru. Nápadným způsobem se projevo- 

 

valo baroko v architektuře - ve stavbách 

 

nebo přestavbách kostelů, obrovských zám- 

 

ků a paláců dekorativně* upravenými zah- 

 

radami, měšťanských domů a radnic.** 

 
 *dekorativní-ozdobný, sloužící k vyzdobe- 
   ní, k okrášlení 
 

**Dobový barokní vkus působil i na ven- 

 

kově. Odrazil se např. v českých venkovs- 

 kých staveních s bohatými štíty a vjezdy, 

 

v lidové keramice, malbě na skle atd. 

 
 

Nákladné stavby církve,šlechticů i měš- 

 

ťanů se odkláněly od jednoduchosti 

 

a přesných pravidel renesance. 

 Architekti zvlnili tvary svých staveb 
 

a vyplnili je množstvím ozdob. Vnitřky 

 

chrámů i zámků byly bohatě zdobeny socha- 

 

mi (např.líbivými andělíčky) a barevnými 

 

nástěnnými malbami. Malby v kupolích 

 

kostelů měly působit jako uměle vytvořený 

 nebeský prostor. Výtvarníci využívali 
 

protikladu světla stínu. 

 
 
 

SOCHAŘSTVÍ. 

 

V neodlučitelném spojení s architekturou 

 

se rozvíjelo barokní sochařství. 

 

Sochaři nejraději zpodobňovali svaté mu- 

 

čedníky (lidi, kteří zemřeli pro víru). 

 

Snažili se vyjadřovat protikladné dušev- 

 ní stavy lidí - smutek nebo radost, utr- 
 

pení nebo blaženost. Mezi nejvýznamnější 

 

italské barokní architekty a sochaře pat- 

 

řil Giovanni Lorenzo Bernini (džovany 

 lorenco bernyny, 1598-1680.) 
 
 Obr. 27 
 

Giovanni Lorenzo Bernini:Vidění sv. 

 

Terezie. Toto sousoší, vytvořené v le- 

 tech 1644-

1651, patří k nejvýznamnějším 

 

dílům barokního sochařství. Je umístěno 

 

v římském chrámu Panny Marie Vítězné. 

 
 

Dotvořil náměstí v Římě před chrámem 

 sv. Petra. Jeho sochy se staly vzorem 
 

pro evropské barokní sochaře. 

 
 

MALÍŘSTVÍ. 

 

Nejvýznamnějším barokním malířem byl 

 Petr Pavel Rubens (1577-1640). 
 
 Obr. 28 
 

Petr Pavel Rubens:Klanění tří králů. 

 

Tento malíř jako jeden z mála dosáhl 

 

ještě za svého života slávy, bohatství 

 

a poct. Byl dvorním malířem arcivévody 

 Albrechta (bratra Rudolfa II.). 
 

Založil rozsáhlé malířské dílny 

 v Antverpách, z nichž vyšlo mnoho výz- 
 

namných malířů. Obraz namaloval pro ant- 

 verpskou radnici asi v roce 1690. 
 

Později Rubens obraz zvětšil a přimalo- 

 val sebe jako jezdce na koni (zcela vpra- 
 vo s vousem). 
 
 

Maloval hlavně obrazy s náboženskými ná- 

 

měty. Vedl v Antverpách velkou malířs- 

 kou dílnu s mnoha pomocníky. Celá kato- 
 

lická Evropa chtěla mít od tohoto umělce 

 

obrazy. Z jeho dílny přišel do Anglie 

 

jako dvorní malíř krále Karla I. 

 Anthonis van Dyck (dejk, 1599 až 
 1641).Obr.29. Svou portrétní tvorbou 
 

ovlivnil ostatní evropské malíře. 

 
 Obr. 29 
 Anthonis van Dyck:Karel I. v loveckém 
 úboru. Van Dyck byl žákem Rubensovým. 
 

Největší slávu si získal jako autor por- 

 

trétů (podobizen), na nichž dokázal 

 

zachytit přepych a nádheru dvorských kos- 

 

týmů a šperků. 

 
 

V Anglii působil v té době také český 

 

kreslíř a grafik Václav Hollar 

 (1607-1677). Z

anechal po sobě kolem 

 

3000 grafických listů, ve kterých např. 

 

dokumentuje, jak vypadala tehdejší města. 

 V severním Nizozemí se již koncem 16. 
 století dostávali po revoluci k moci bo- 
 

hatí obchodníci. V umění se proto osla- 

 vovalo svobodné postavení m

ěšťanů. 

 

Náměty dokazovaly jejich blahobytný ži- 

 vot (zátiší s hojností jídla 
 a pití,podobizny v drahých a krásných ob- 
 

lečeních). K nejvýznamnějším holandským 

 

malířům patřil Harmensz Rembrandt van 

 Rijn (rejn, 1606-1669)*,obr.30, který 
 je dodnes pokládán za jednoho z nejlep- 
 

ších malířů všech dob. 

 
 Obr. 30 
 

Harmensz Rembrandt van Rijn:Noční 

 

hlídka. Svým dílem se tento malíř často 

 

vymykal požadavkům obecného vkusu. Jako 

 

doklad bývá uváděn tento obraz, v němž 

 

malíř opustil obvyklý způsob skupinového 

 

portrétu a podmanivou hrou světel a stínů 

 

vytvořil nový pohled na skutečnost. 

 

Toto vzácné dílo je umístěno ve státním 

 muzeu (Rijksmuseum) v Amsterdamu 
 v Holandsku. 
 
 *Národní galerie v Praze má ve svých 
 

sbírkách několik obrazů od Rubense, van 

 Dyc

ka a Rembrandta a po Londýně nej- 

 

větší soubor Hollarových grafik. 

 
   DIVADLO. 
 

Ve vznešené společnosti šlechticů a měš- 

 

ťanů se stávalo stále oblíbenější divad- 

 

lo. Diváky přitahovaly nové divadelní 

 hry nejen svým obsahem, ale také hudebním 
 doprovodem, baletem, módními pestrými 
 kostýmy a kulisami. Komedie 
 Jeana-Baptista Moliéra** (žánbatyst 
 moljér, 1622-1673) se hrály nejen v je- 
 

ho rodné Francii, ale postupně na celém 

 

světě. Autor v nich vtipným způsobem 

 kritizoval špatné lidské vlastnosti, 
 

např. ve hrách Lakomec, Zdravý nemocný. 

 
 **Moliérovy divadelní hry se dodnes hra- 
 jí také v našich divadlech. 
 
 
 
 HUDBA. 
 

V Itálii vznikla na přelomu 16. 

 a 17. století opera.Italská opera se 
 

rychle šířila po Evropě. Zároveň se 

 zdokonalovaly hudební nástroje (housle, 
 varhany) a vyvíjela se orchestrální 
 hudba.*** 
 
 ***orchestr-

sbor hudebníků hrajících 

 

skladby pro větší soubor nástrojů 

 
 

Barokní hudba vyvrcholila v díle němec- 

 kého skladatele a varhaníka Johanna 
 Sebastiana Bacha (1685-1750). 
 

Baroko přineslo ve všech oblastech umění 

 

nové podněty pro uměleckou tvorbu. 

 
 Obr. 31 
 Barokní móda. 
 

I v módě se prosadily prvky známé ze 

 

stavitelství a malířství:zdobnost, okáza- 

 lost, bohatá barevnost. 
 
 Do dnešní doby nám zanechalo trvalé hod- 
 noty. 
 
 ROKOKO. 
 

Ve Francii se začal za vlády Ludvíka 

 XV. (1715-

1774) měnit způsob života 

 

dvorské společnosti. Umění se přizpůso- 

 bovalo touze šlechty skrývat bohatství 
 

před prostými lidmi. Uzavřená šlechtická 

 

společnost se raději bavila v soukromí 

 svýc

h zámeckých komnat a krásných parků. 

 

Umění se odklánělo od veřejné okázalosti 

 a monumentality* doby Ludvíka XIV. 
 
 *monumentalita-velkolepost, mohutnost 
 
 

Ve Francii se prosazovalo v průběhu 

 18. století rokoko.** 
 
 **rokoko-název z francouzského slova ro- 
 caille (rokaj)-ozdobné motivy tvaru mušle 
 
 

Byl to přeumělkovaný zdobný sloh, proje- 

 

vující se hlavně v malířství a uměleckém 

 

řemesle. Šlechta si nechávala přestavo- 

 vat obrovské zámecké a palácové pokoje na 
 

menší útulné místnosti, zařízené zlaceným 

 nábytkem, drahými koberci, vyšívanými zá- 
 

věsy jemných světlých barev a množstvím 

 

ozdobných předmětů. Oblíbené a módní by- 

 

ly umělecké výrobky z porcelánu. 

 
 Obr. 32 
 

Rokokový porcelán se vyznačuje bohatst- 

 

vím tvarů a barev. Šlechta jím zdobila 

 svá díla. 
 
 

Ten se dříve dovážel z Číny 

 a Japonska. V 18. století však byly 
 již zakládány manufaktury na jeho výrobu 
 

v Evropě (např. v Míšni). Rokoko půso- 

 

bilo ve všech druzích výtvarného umění 

 lehkým, hravým a vzdušným dojmem. 
 
 Obr. 33 
 Ples v Benátkách 
 
 

Z Francie se v přizpůsobené formě roz- 

 

šířilo hlavně do Německa a Rakouska. 

 
 
 OTÁZKY A ÚKOLY: 
 1. Jaké byly charakteristické rysy ba- 
   

roka v architektuře? 

 

2. Vyjmenuj nejznámější světové malíře 

   17. století. 
 3. Jak se projevovalo baroko v divadle 
   

a hudbě? 4. Čím se vyznačovalo umění 

   rokoka? Porovnej tento sloh s barokem 

   nebo jinými styly. 
 
 OSVÍCENSTVÍ 
 
 ZOPAKUJ SI: 
 
 Co záleží na tom, že jiní smýšlejí stej- 
 

ně nebo jinak než my. Jen když my myslí- 

 me spr

ávně podle pravidel zdravého rozumu 

 a v souhlase s pravdou. 
 
 VOLTAIRE 
 
 

V čem se změnila společnost v 18. sto- 

 letí? 
 
 
   18. století bylo dobou, ve které si 
 

společnost osvojovala vědecký přínos 

 16. a 17. století a dále ho rozvíjela. 
 V tom plnila významnou úlohu osvícenská 
 filozofie, která svým vlivem zasáhla 
 

všechny oblasti života společnosti. 

 

Všude šířila víru v moc rozumu a schop- 

 

nosti člověka. 

 
 OSVÍCENSTVÍ VE FRANCII. 
 

Ve Francii osvícenství účinně pomáhalo 

 

v boji proti absolutismu a připravovalo 

 

půdu Francouzské revoluci kolem 18. 

 století. Významnými osobnostmi francouz- 
 ského osvícenství byli Francois Marie 
 Arouet (fransoa mari arue) zvaný 
 VOLTARIRE (voltér, 1694-1778) Jean 
 Jacques Rousseau (žán žak rusó, obr. 
 35 1712-1778),obr.36 a Charles 
 Louis Montesquieu (šarl lui monteskié, 
 1689-1775). 
 
 Obr.35 
 Francois Marie Arouet, zvaný 
 

Voltaire, miloval svobodu, nenáviděl 

 

zlořády. Již jako nadaný mladý muž se 

 dostal do rozporu se zákonem, dvakrát se 
 

ocitl v Bastile. Před královým hněvem 

 

uprchl do Anglie. Nakonec se ukryl před 

 

záští všech nepřátel do Švýcarska, kde 

 žil dvacet let v ústraní, psal literární 
 a filozofická díla a vedl obsáhlou kores- 
 

pondenci s vědci a panovníky Evropy. 

 

Když se roku 1778 vrátil do Paříže, 

 byl vítán 

jako skutečný král filozofů. 

 
 Obr.36 
 Jean Jacques Rousseau se svým významem 
 vyrovná Voltairovi. Jeho život byl 
 

stejně pohnutý. Narodil se jako syn že- 

 

nevského hodináře. Prožil neradostné 

 

mládí. Touha po vědění ho přivedla do 

 

Paříže, kde se seznámil se skupinou 

 

francouzských filozofů. Jeho díla O 

 

společenské smlouvě, O původu nerovnosti 

 

mezi lidmi a Emil vzbudila hněv úřadů. 

 Rosseau byl pronásledován, jeho díla by- 
 

la pálena. Také on se před pronásledová- 

 ním uchýlil do Švýcarska, ale i tam se 
 

musel skrývat. Dožil nemocný v bídě. 

 

Zemřel v Ermenonville ve Francii. 

 
 Voltaire usiloval o prosazení 

 Newtonova díla ve Francii a ve jménu 
 

svobody a rozumu ostře zaútočil proti ka- 

 

tolické církvi. Rousseau byl přesvědče- 

 ným stoupencem demokratické vlády a bo- 
 jovníkem za svobodu a rovnost lidí. Ve 
 

svém díle O společenské smlouvě odhalo- 

 

val příčiny nerovnosti mezi lidmi, a do- 

 

konce zdůvodňoval jejich právo na povstá- 

 

ní proti tyranské vládě. Montesquieu ve 

 

spise duch zákonů položil základy uspořá- 

 

dání právního státu, v němž se veškerá 

 

moc dělí na moc zákonodárnou, výkonnou 

 a soudní.* 
 
 * zákonodárná moc- vydávání 
   

a schvalování zákonů výkonná moc - pro- 

   

vádění zákonů v životě soudní moc 

   - 

dohlížení na dodržování zákonů 

 
 OSVÍCENECKÉ MYŠLENÍ. Osvícenectví se 
 

dovolávalo výsledků nové vědy, která 

 

vycházela z nových průmyslových center 

 

a vědeckých společností. V Anglii se 

 

nová věda a filosofie pěstovali 

 

v Lunární společnosti, ve Francii se 

 

sdružily kolem Encyklopedie umění, věd 

 

a řemesel. Toto dvacetisvazkové dílo, 

 vydávané v letech 1751-1782, se stalo 
 biblí nového myšlení, jež bylo spjato 
 

s vědou, výrobou a svobodou podnikání- 

 stalo se biblí liberalismu.** 
 
 **liberalismus - požadavek politické 
   

a hospodářské volnosti 

 
 ŠÍ

ŘENÍ OSVÍCENSTVÍ. Nová věda spjatá 

 s osvícenskými myšlenkami se z Francie 
 

šířila i do ostatních evropských zemí. 

 

Osvícenství všude přinášelo rozvoj vědy, 

 

kultury a vzdělanosti. Znamenala nástup 

 

reforem, které podporovaly rozvoj průmys- 

 

lu a zemědělství a tím i vznik kapitalis- 

 tického podnikání. Podle anglického 
 

a francouzského vzoru vznikaly vědecké 

 

akademie a učené společnosti v Německu, 

 

Rakousku, Švédsku a Rusku, často za 

 

přispění osvícených panovníků. V Rusku 

 to byl Petr Veliký, který zval d

o země 

 

významné vědce. Brzy však i z domácího 

 

prostředí vyrostly velké osobnosti vědy, 

 

např. Michail Vasiljevič Lomonosov 

 (1711-1765). 
 
 Obr. 34 
 

Michail Vasiljevič Lomonosov, významný 

 

přírodovědec, básník, zasahoval rozhodu- 

 

jícím způsobem do mnoha oborů. Narodil 

 

se jako syn rolníka. Proti vůli rodiny 

 

odjel na studia do Moskvy, kde byl při- 

 

jat díky tomu, že zatajil svůj původ. 

 

Roku 1736 přestoupil jako nejlepší stu- 

 

dent na Akademii věd v Petrohradě. 

 

Věnoval se chemii a fyzice. Byl vyslán 

 

na studijní pobyt do Německa. Po návra- 

 tu do vlasti byl jmenován profesorem 
 

v Petrohradě. Lomonosov formuloval zá- 

 kon o zachování hmoty a energie, navrhl 
 

řadu optických přístrojů, objevil atmos- 

 féru na Venuši. Z jeho iniciativy byla 
 roku 1755 zal

ožena v Moskvě univerzita, 

 která dodnes nese jeho jméno. Svým dílem 
 

významně ovlivnil vývoj ruské vědy a kul- 

 tury. 
 
 

V Německu to byl Bedřich Veliký, kte- 

 

rý se sám zabýval vědou a poezií. Z ně- 

 meckého osvícenství vyšli filozof 
 Immanuel Kant (1724-1804) a spisova- 
 telé Friedrich Schiller (šiler) 
 a Johan Wolfgang Goethe (géte). V 
 Rakousku osvícenství vrcholilo za 
 

Josefa II., ale jeho počátky spadají 

 již do období vlády Marie Terezie. V 
 

Praze a pak ve Vídni tehdy působil výz- 

 

namný vědec, geolog a mineralog Ignác 

 Born (1742-1791), který v Praze zalo- 
 

žil soukromou Učenou společnost. 

 

Velkou vědeckou osobností byl švédský 

 

přírodovědec Carl Linné (karl liné, 

 1707-1778). Proslavil se tím, že pro 
 

všechny druhy rostlin a živočichů zavedl 

 dvojslovné názvosloví. Rozvoj osvícenské 
 

vědy podnítil také vznik vědeckých časo- 

 

pisů a novin. Tak například francouzský 

 

časopis Journal des Savants (žurnal de 

 

savan, Časopis vědců) vychází od roku 

 1665 až dodnes. 
 
 OSVÍCENSKÝ ABSOLUTISMUS. 
 Zatímco 

v západní Evropě se moderní 

 

průmyslová společnost začala prosazovat 

 

revolucemi, ve střední a východní 

 

Evropě tuto úlohu sehrál osvícenský ab- 

 

solutismus. Byl to způsob vlády, který 

 

se snažil uvést v život některé politické 

 zásady osvícenství. Na jed

né straně po- 

 

siloval moc panovníků, na druhé straně 

 oslaboval moc církve. V zemích, kde se 
 

prosadil, byl společenským pokrokem. 

 
 OTÁZKY A ÚKOLY: 
 

1. Vyjmenuj hlavní představitele osví- 

   cenství. Co víš o jejich díle? 
 2. Co je encyklopedie? 
 3. Vysv

ětli pojem osvícenský absolutis- 

   mus. 
 
 
 

ČESKÉ ZEMĚ 

 A SLOVENSKO 
 

PO TŘICETILETÉ VÁLCE 

 A ZA OSVÍCENSKÉHO 
 ABSOLUTISMU 
 
 
 HABSBURSKÁ 
 MONARCHIE 
 

PO TŘICETILETÉ VÁLCE 

 
 Za posílení monarchie 
 
 ZOPAKUJ SI : 
 1. Za jakých okolností vznikla habsbur- 
   ská monarchie? 
 

2. Objasni její účast ve třicetileté 

   válce. 
 
  

Po ukončení třicetileté války vestfáls- 

 kým mírem v roce 1648 se vztahy mezi 
 

státy ve střední Evropě na čas ustálily. 

 

Země, o které se Habsburkové opírali, 

 

země alpské (dnešní Rakousko), české 

 

a uherské, byly opět pevněji v jejich ru- 

 

kou. Ne však docela, protože značná část 

 uherského království s výjimkou 
 

Slovenska byla stále ještě pod tureckou 

 nadvládou. Mapa 4. 
 
 

TURECKÉ VÁLKY. Za dlouhé vlády císaře 

 Leopolda I. (1657-1705) došlo k celé 
 sérii tureckých válek. Vojska osmanských 
 

Turků podnikla v letech 1663-1664 nový 

 

velký výpad a pronikla vůbec nejdále do 

 

střední Evropy a také na území 

 Slovenska. Dobyta byla také tehdy mimo 
 

jiné důležitá pevnost Nové Zámky. 

 Místo ní se vybudovala nová 
 

pevnost,nazvaná po vladaři Leopoldov. 

 

I později byly v Čechách pevnosti nazý- 

 vány po panovnících - po Marii Terezii 
 Terezín, po Josefu II. Josefov. 
   

Turecká vítězství vedla k dalšímu ná- 

 

poru, který později směřoval již přímo 

 k samotné Ví

dni. V létě roku 1683 ob- 

 

léhala po dva měsíce obrovská turecká ar- 

 

máda hlavní město monarchie. 

 
 Obr. 37 
 

Vídeň z doby obléhání Turky v roce 

 1683 
 
 

Díky statečné obraně posádky, v níž byla 

 

také řada vojáků z našich zemí, byly po- 

 

kusy o dobytí Vídně odraženy. S pomocí 

 

oddílů polského krále donutila tureckou 

 armádu k ústupu. To byl rozhodující rok 
 

přelomu. Po staletí pronikala osmanská 

 

říše směrem do středu Evropy a většinou 

 

zvítězila. Nyní nastalo dlouhodobé vyt- 

 

lačování osmanské moci ze střední a jiho- 

 východní Evropy. 
 
 

VÁLKY O ŠPANĚLSKÉ DĚDICTVÍ. 

  

Zatímco postavení Habsburků v jiho- 

  

východní Evropě sílilo, na západě 

  

Evropy bylo oslabeno. Po vymření tzv. 

  

španělské větve Habsburků v roce 1700 

  

došlo k válkám o dědictví španělské. 

  Mapa 5. V letech 1701-1714 se ra- 
  

kouští Habsburkové střetli se silnou 

  

koalicí* v čele s francouzskými 

  

Bourbony, kteří chtěli zasednout na 

  

španělský trůn. 

 
 *koalice - 

spojenectví států 

 
 

Habsburkové své zájmy ve Španělsku ne- 

 obhájili. V mírových smlouvách ( v le- 
 tech 1713-1714) byli nuceni od svých 
 

nároků na španělské dědictví ustoupit 

 

a spokojit se jen částí bývalého panství. 

 
  PRAGMATICKÁ SANKCE 
 
 

Války s Tureckem a stejně tak boj o dě- 

 

dictví španělské ukázaly nutnost vytvořit 

 

určitý řád, sjednotit způsob vlády v jed- 

 notlivých zemích. Proto na sklonku vlády 
 

LEOPOLDA I. byla přijata některá roz- 

 hodnutí, která v roce 1713 za vlády cí- 

 

saře Karla VI. (1711-1740) byla vyh- 

 lášena pod názvem pragmatická* sankce. 
 
 *pragmatický - prakticky použitelný 
 
 Obr. 38 
 Leopold I. byl svým zjevem i chováním 
 typický Habsburk.Trvale žil va 
 

Vídni,prosby českých stavů "aby se smi- 

 

loval nad Královstvím českým,aby na hra- 

 

dě Pražském bydlel a svou rezidenci zde 

 míval," nikdy nevyslyšel. 
 
    O 

významu tohoto dokumentu svědčí již 

 

sám zvolený název; sankcemi byla ve stře- 

 

dověku označována jen nejzávažnější pa- 

 

novnická rozhodnutí, jež měla mít plat- 

 

nost na "věčné časy". Podle pragmatické 

 

sankce měla být vláda na celém území hab- 

 

sburské říše soustředěná vždy jen v rukou 

 

jednoho panovníka a jeho bezprostředních 

 

dědiců. Toto nástupnické právo mělo pla- 

 

tit i v případě, že Habsburkové vymřou 

 

tzv. po meči (v mužské linii), a mělo pak 

 

přecházet na potomky v ženské linii. 

 

Tím měla být zaručena stálost a územní 

 

celistvost vlády a nerozlučitelnost jed- 

 notlivých zemí složité soustavy habsburs- 
 kých držav. To byl velice významný mez- 
 

ník dalšího vývoje, neboť vytvářel také 

 

podmínky pro posílení jednotné vnitřní 

 moci a pro další posílení absolutistické 
 vlády.Pragmatická sankce se stala bezp- 
 

rostředním právním podkladem osvícenských 

 absolutistických vlád následujících dese- 
 tiletí. 
 
 Mapa 5 
 

Války o dědictví španělské 

 
    OTÁZKY A ÚKOLY: 
 
 1. Jaké bylo postavení habsburské 
   

monarchie po třicetileté válce ? 

 

2. Jaký průběh a výsledek měly 

   turecké války ? 
 3. Co byla pragmatická sankce z 
   roku 1713 ? 
 
 

ČESKÉ ZEMĚ 

 

PO TŘICETILETÉ 

 VÁLCE 
 
 

Oslabení českého státu 

 
 ZOPAKUJ SI: 
 

1. Co jste se dověděli o vývoji českého 

   st

átu po vytvoření habsburské monarchi- 

   e? 
 

2. Jaké důsledky měla protihabsburská 

   povstá- 

ní pro vývoj českých zemí? 

 

3. Jak třicetiletá válka zasáhla do vý- 

   

voje českého státu? 

 
 NEVOLNICTVÍ. 
 

Po třicetileté válce byly naše země hos- 

 

podářsky rozvrácené. Došlo k výraznému 

 

snížení počtu obyvatelstva.* 

 
 

*V Uhrách poklesl počet obyvatelstva 

 

zhruba o polovinu, celkově v českých ze- 

 

mích o jednu třetinu, asi 20-25% pod- 

 

danské půdy bylo pusté ještě v sedmdesá- 

 tých letech 17. století. Dlouhá válka 
 

způsobila vzrůst lupičství, zločinnosti, 

 morální rozvrat. 
 
 

K hospodaření na šlechtických velkostat- 

 cích se nedostávalo pracovních sil. 
 Došlo k utužení poddanství,k nevolnict- 
 ví. Osobní závislost rolníka byla pos- 
 

tupně ztěžována jeho rostoucími pracovní- 

 mi povinnostmi. Zatímco v období vrchol- 
 

ného středověku byla robota využívána ja- 

 

ko feudální renta** jen málo, nyní přev- 

 ládala. 
 
 **feudální renta - 

způsob jakým poddaný 

 

lid splácel nájem půdy, kterou pánům ob- 

 

hospodařoval. 

 
 

To samozřejmě souviselo s tím, že šlech- 

 

ta nyní sama hospodařila na svých stat- 

 

cích a potřebovala více lidí na práci. 

 Robotní povinnosti se vztahovaly na nej- 
 

různější druhy práce. Nebyly omezeny jen 

 

na vlastní zemědělství (robotovalo se 

 

i na stavbách, popřípadě v manufaktu- 

 rách). Vyskytovaly se zhruba dva základ- 
 ní typy roboty: robota potažní, kterou 
 

vykonávaly s hospodářským zvířectvem 

 a potahy lépe postavení sedláci, a robota 
 

pěší, kterou vykonávali chudší venkovští 

 

bezzemci, domkáři, chalupníci atd. 

 Protože panský velkostatek nebyl vybaven 
 

potřebnými nástroji, přinášeli si sedláci 

 na robotu vlastní kosy, srpy, cepy. 
 

ROLNICKÁ POVSTÁNÍ. Nevolníkům často 

 

nezbýval vůbec čas, aby obdělávali svá 

 

vlastní pole. Proto se bouřili. Zprvu 

 

ojedinělé bouře vrcholily v době velké 

 

morové epidemie v Čechách v roce 1680. 

 Tehdy vypuklo rozsáhlé povstání, kterého 
 

se zúčastnili nevolníci téměř na 150 

 

panstvích, zvláště v severních a západ- 

 

ních Čechách. Protestující sedláci byli 

 

sice vojensky potlačeni, ale stát byl nu- 

 cen vydat tzv. robotní patent.*** 
 
 ***robotní patent-listina, která má plat- 
 

nost zákona, určovala robotní povinnosti 

 poddaných. 
 
 

V něm bylo stanoveno, že robota nemá 

 

přesáhnout tři dny v týdnu a rolníci mají 

 

být alespoň zčásti chráněni proti rostou- 

 címu neomezenému útlaku panstva. 
 

Robotní patent ovšem situaci nevolníků 

 

úplně nevyřešil. Rolníci nadále různými 

 

peticemi,**** ale také násilnými bouřemi 

 požadovali nápravu. 
 
 ****petice-písemná žádost adresovaná roz- 
 

hodujícímu činiteli 

 
 V letech 1680-1755 došlo k mnoha sels- 
 

kým povstáním.K nejvýznamnějším patřil 

 

odboj Chodů (1693), kteří pod vedením 

 Jana Sladkého Koziny bojovali za svá 
 práva, a velké nevolnické povstání ve 

 

východních Čechách, které bylo krutě 

 

potlačeno ve střetnutí sedláků s císařs- 

 kými vojsky roku 1775 u Chlumce nad 
 Cidlinou. 
 
 

ÚPADEK MĚST. 

 

Třicetiletou válkou byla postižena také 

 

města. Stále uzavřená středověkými hrad- 

 

bami žila víceméně jen pro sebe a své 

 nejbližší okolí. Upadala i bývalá horní 
 

města, kdysi kvetoucí a patřící mezi 

 

přední v Evropě.Pokles významu báňské 

 

těžby silně poznamenal Kutnou Horu, 

 

Jihlavu, ale postupně také Jáchymov 

 

a jiná města, která se těšila rozkvětu 

 

v 16. století. Na rozdíl od některých 

 oblastí západní 

Evropy se města u nás 

 

nestala nositelem technického a hospodář- 

 

ského pokroku. Měšťanstvo v nich nevys- 

 

tupovalo tak rozhodně proti feudálům, 

 

netvořilo vrstvu bojující proti feudalis- 

 

mu, za společenský pokrok. V tom byl je- 

 den z podstatných rozdíl

ů mezi vývojem 

 

v západní a střední Evropě. 

 
 MANUFAKTURNÍ VÝROBA. 
 

Na přelomu 17. a 18. století se také 

 

v našich zemích začaly zakládat manufak- 

 

tury. Majiteli byli především šlechtici, 

 

kteří měli dostatek vlastních surovin 

 (vlnu, len) i pracovních sil v poddaných. 
 Vývoj manufakturní výroby u nás byl po- 
 

malejší než ve vyspělých západních ze- 

 

mích. První manufaktury většinou také 

 brzy zanikaly. 
 
 

Nejvýznamnější soustředěná manufaktura 

 

v českých zemích byla založena v roce 

 

1715 v Horním Litvínově. 

 
 Obr. 39 
 Valdštejnská manufaktura v Horním 
 

Litvínově byl velkoryse vybudovaný pod- 

 

nik. Byla založena roku 1715 hrabětem 

 Janem Josefem Valdštejnem. V roce 
 1728 v ní pracovalo již na 400 lidí. 
 
 

Při výrobě jemného sukna zaměstnávala 

 

brzy několik set lidí. 

 
 

REKATOLIZACE ZEMĚ.* 

 
 *rekatolizace-znovuobnovení katolictví 
 
 

Život lidu byl ovlivněn soustavnou reka- 

 

tolizací. Po tom, co zemi opustila část 

 

nekatolické šlechty, měšťanstva a podda- 

 

ných, byla zbývající část obyvatelstva 

 

během dvou až tří generací** násilným 

 

způsobem pokatoličtěna. 

 
 **generace - jedna historická generace 
 

představuje asi 30 let; v jedné době te- 

 

dy žijí zhruba tři generace 

 
 

Katolická církev měla výsadní postavení. 

 Vedle ní nemohla existovat žádná další. 
 Ovládla školství a usilovala o vymýcení 
 všeho husitského a protestantského "ka- 
 

cířství". Zřízením nových biskupství 

 

v Litoměřicích a Hradci Králové byla 

 

nově organizována církevní správa. 

 

Významná úloha v ní připadla 

 

řeholním*** institucím, zejména jezuits- 

 

kému řádu, který se uplatňoval především 

 

v kazatelské činnosti, ve školství 

 

a v literární tvorbě. 

 
 

***řehole-církevní, mnišské řády 

 
 

Byla zřizována nová nakladatelství, jež 

 

měla nahradit novými knihami staré "ka- 

 

cířské" spisy, které byly lstí či násilím 

 lidem odnímány. V dobovém (barokním) 
 

slohu byla obnovena či nově postavena řa- 

 

da církevních budov, včetně kostelů. 

 

Nikdy předtím ani potom v našich ději- 

 

nách nebylo postaveno tolik kostelů jako 

 

právě v této době. V boji proti husitské 

 reformaci se katolická církev snažila 
 

vytvořit vlastní českou katolickou tradi- 

 

ci. Její významnou součástí se stal kult 

 (uctívání) Jana z Nepomuku, který byl 
 v roce 1729 prohlášen za svatého. 
 
 Obr. 4O 
 
 Jan z Nepomuku.Sochy Jana 
 Nepomuckého se 

v době baroka staly čas- 

 

tou ozdobou vesnických kostelů, mostů 

 i návsí. 
 
 OTÁZKY A ÚKOLY: 
 

1. Jaké bylo postavení nevolníků po 

   

třicetileté válce? 

 2. Jak se nevolníci bránili proti útis- 
   

ku? Jaké změny přinesl robotní patent? 

 

3. Co způsobilo úpadek měst? 

 4. Za jakých podmínek u nás vznikaly 
   manufaktury? 
 5. Co bylo cílem rekatolizace? 
 

SLOVENSKO V DOBĚ 

 STAVOVSKÝCH 
 POVSTÁNÍ 
 V UHRÁCH 
 
 Slovensko mezi Vídní a Turky 
 
 ZOPAKUJ SI : 
 
 

1. Vysvětli, jaké postavení mezi evrop- 

   

skými státy měla habsburská monarchie 

   

po třicetileté válce. 

 

2. Jak se vyvíjelo Slovensko za třice- 

   tilet války? 
 
 UHERSKÁ ŠLECHTA. 
 

Uherští šlechtici již v průběhu první 

 

poloviny 17. století několikrát pozdvih- 

 

li zbraň proti vídeňskému dvoru. Byla to 

 

odpověď Habsburkům, kteří se snažili 

 protireformací šlechtu oslabit a vládnout 
 

neomezeně. Tato protihabsburská povstání 

 

uherské šlechty se jako velká ničivá vlna 

 

přehnala ze Sedmihradska právě přes slo- 

 venská území. Bylo tomu tak v povstání 
 

Štěpána Bocskaie (bočkaje), Gabriela 

 

Bethlena (betlena) i Jiřího Rákósziho 

 

I. (rákociho). Povstání končila vždy 

 uznáním náboženské svobody pro šlechtu 

 (po Rákósziho povstání i pro lid) a také 
 

příměřím s císařem. Příměří však nemělo 

 nikdy dlouhého trvání. Pro Uhry 17. 
 

století je příznačná stálá přítomnost úh- 

 

lavního nepřítele míru a zároveň nepříte- 

 

le slovenského a maďarského lidu-Turků. 

 
 Obr. 41 
 Osmanská jízda 
 
  

O utrpení slovenského lidu v době tu- 

  

reckého nebezpečí svědčí to, že v oblas- 

  tech jižního S

lovenska klesl počet oby- 

  

vatelstva o více než dvě třetiny. Roku 

  

1663 přešli Turci od nepravidelných 

  

loupeživých vpádů k vojenským výpravám. 

  

Dobyli Nové Zámky, dočasně obsadili 

  Nitru, Levice a další pevnosti. 
 
 Obr. 42 
 

Obléhání Nových Zámků. Město bylo do- 

 

byto a zůstalo obsazeno i po uzavření mí- 

 ru s Turky roku 1664. 
 
 

Císař Leopold v roce 1664 uzavřel sice 

 

s Turky mír, ale nadále zůstaly obsazeny 

 

Nové Zámky a oblast mezi Ipľem 

 a Váhem. 
 
 WESSELÉNYIHO POVSTÁNÍ. 
 

Za vlády císaře Leopolda zesílily snahy 

 

vídeňského dvora vládnout neomezeně 

 i v Uhrách. Tím Habsburkové sledovali 
 

hospodářské podmanění země. Jako odezva 

 na tyto snahy vzniklo povstání palatina* 
 Wesselényiho (vešeléniho) a dalších 
 

uherských magnátů. 

 
 *palatin - vysoký státní 

úředník 

 

v Uhrách Císař dal po porážce povstá- 

 ní roku 1671 povstalce popravit, jejich 
 majetek zkonfiskoval a zavedl vojenskou 
 

diktaturu. Nastalo období zostřené pro- 

 tireformace. Náboženský útlak postihl 
 

především desítky evangelických (nekato- 

 

lických) kněží, kteří byli vězněni a pos- 

 láni na nucené práce, ale útlak dolehl 
 i na prostý lid. Ten se zbraní v ruce na 
 mnohých místech vystoupil proti násilnému 
 

rušení kostelů (např. v Turé Lúke 

 1672, v Senici 1673). 
 
 POVSTÁNÍ GAŠPARA PIKY. 
 Tero

r císařských žoldnéřských vojáků 

 

(labanců) vyvolával drobná střetnutí mezi 

 

nimi a nespokojenci, kteří se nazývali 

 kuruci. Jedna z kuruckých skupin pod ve- 
 dením zemplínského zemana Gašpara Piky 
 se za podpory poddaných zmocnila 
 Oravského hradu. Tato vzpoura byla vel- 
 

mi krutě potlačena. Její vůdce a 25 

 

oravských a liptovských rychtářů bylo po- 

 

věšeno nebo naraženo na kůl (1672). 

 
 POVSTÁNÍ IMRICHA THÖKÖLYHO. 
 

Všeobecná nespokojenost šlechty, měšťan- 

 stva i poddaného lidu vyústila v roce 
 1678 v protihabsburské povstání. V jeho 
 

čele stál kežmarský magnát Imrich 

 Thököly (tékely). 

 
 Obr. 43 
 Imrich Thököly byl kežmarský magnát, 
 

hrdina povstání proti Habsburkům 

 v Uhrách. Byl vychovatelem F. 
 Rákósziho. 
 
 Podporoval ho také turecký sultán, od 
 které

ho přijal titul uherského krále. 

 

Po porážce Turků u Vídně (1683) bylo 

 

Thökölyho povstání potlačeno a v zemi 

 

zavládl teror velitelů císařských žold- 

 

néřských vojsk. Císařský generál 

 Caraffa (karafa) dal roku 1687 popravit 
 

29 měšťanů a šlechticů (prešovské jat- 

 ky). 
 
 POVSTÁNÍ FRANTIŠKA RÁKÓSZIHO 
 II. Krutovláda a nelítostné drancování 
 

země císařskými vojsky i v dalším období 

 

těžce doléhaly na slovenský lid. Roku 

 

1703 se začali bouřit nevolníci, zvláště 

 v severovýchodních krajích Uher. Tyto 
 nepoko

je přerostly do nejrozsáhlejšího 

 

protihabsburského povstání. Jeho vůdce 

 František Rákószi (rákoci), slíbil rol- 
 

níkům osvobození z poddanství, pokud se 

 

přidají k povstání. 

 
 Obr.44 
 František Rákóczi byl sedmihradský kní- 
 že, hrdina nejrozsáhlejšího povstání pro- 
 

ti Habsburkům. Roku 1704 se mu podaři- 

 

lo ovládnout celé Slovensko a většinu 

 Uher. Po szatmárském míru odešel do ci- 
 

ziny, dlouhá léta žil v osmanské říši, 

 

kde roku 1735 zemřel. 

 
 

Tak se mu podařilo vytvořit silnou armá- 

 du ze sloven

ských, maďarských i ukrajins- 

 

kých poddaných. Kromě Sedmihradska 

 zachvátilo povstání celé Slovensko 
 

a rozšířilo se až za Dunaj. Povstalci 

 

zpočátku úspěšně bojovali proti císařské- 

 mu vojsku. Když poddaní poznali, že 
 šlechta chce využít povstání jen pro 
 

své zájmy, začalo jejich bojové nadšení 

 

ve vojsku upadat. Po řadě neúspěchů 

 

uprchl Rákóczi do Polska, později do 

 Turecka. Szatmárským mírem v roce 
 

1711* skončilo období protihabsburských 

 povstání. 
 
 *Szatmár - 

dnešní rumunské město Satu 

   Mare 
 
   Szatmárský mír byl dohodou mezi uhers- 
 kou šlechtou a Habsburky. Uherská 
 

šlechta uznala dědičné právo Habsburků 

 

na uherský trůn. Habsburkové se zavázali 

 zachovat všechny stavovské výsady šlech- 
 

ty. Povstání sledovala převážně zájmy 

 šlechty za cenu nesmírných škod a útrap, 
 

které musel snášet především poddaný lid. 

 
 PROJEVY ODPORU PODDANÝCH. Na 
 

Slovensku, podobně jako v Čechách 

 a v Polsku, budovali šlechtici panské 
 velkostatky. Pro poddané to znamenalo 
 zvýšení robotních povinností na 3-4 dny 

 v týdnu a další placení daní. Feudální 
 

velkostatky se zakládaly na opuštěné pod- 

 

danské půdě, ale také na půdě obdělávané, 

 

která byla násilím zabírána a připojována 

 

k šlechtickým dvorům. Poddaní se proto 

 

často bouřili. Nejčastějším projevem 

 

nespokojenosti byly útěky poddaných k ji- 

 

nému pánovi nebo útěky do měst. Mnozí se 

 též dávali najímat (verbovat) do armády 
 nebo odcházeli "na zboj". Skupiny hor- 
 

ních chlapců, jak lid nazýval zbojníky, 

 

byly opředeny mnoha pověstmi. V legen- 

 dárním zbojníkovi Jurovi Janošíkovi 
 (byl popraven v roce 1713 v Liptovském 
 Mikuláši), který "bohatým bral a chudým 
 

dával", ztělesnil lid svůj odpor proti 

 

vykořisťovatelům. Jánošíkovská tradice 

 se stala tradicí boje proti feudálnímu 
 

útisku, ale později, zvláště 

 v 19.století, tradicí národního odporu 
 

proti cizí nadvládě. 

 
 OTÁZKY A ÚKOLY: 
 1.Která šlechtická povstání vypukla 
   v 17.století na Slovensku? 
 2.Jaké cíle sledovala uherská šlechta 
   

v boji proti Habsburkům? 

 

3.Proč v těchto povstáních bojoval také 

   prostý lid? 
 

4.Proč se poddaní bouřili? Jaké byly 

   

nejčastější projevy sociálního odporu 

   

poddaných proti pánům? 

 
 

ČESKÁ A SLOVENSKÁ BAROKNÍ KULTURA 
 
Utrpení lidu 

a sláva českého baroka 
 
ZOPAKUJ SI: 
 
1. Jaké jsou znaky barokního slohu? 
2. 

Znáš jména některých umělců evrops- 

  kého baroka? 
 
  Barokní kultura k nám pronikla ze 

Středomoří již v první polovině 17. 

století. Vrcholu však dosáhla až na pře- 
lomu 17. a 18. století. Tehdy se již 

zlepšily materiální podmínky společnosti. 
Bylo i ví

ce peněz na rozsáhlejší staveb- 

ní činnost. 
  

V menším měřítku se projevovaly 

i francouzské vzory. Ty se ve druhé po- 

lovině 17. století projevovaly např. při 

přestavbě letního sídla Habsburků v ho- 
nosný zámek Schönbrunn (šenbrun) 

u Vídně. 
 
Obr. 45 
Zámek 

Schönbrunn byl původně lovecký 

zámek nedaleko Vídně. Při obléhání 

Vídně Turky byl roku 1683 zničen. 

Podle plánů J. E. Fischera (fišera) 

z Erlachu byl přebudován na letní sídlo 

rakouských císařů. Stal se oblíbeným 
sídlem Marie Terezie. 
 
BAROKO A REKATOLIZACE. 
Barokní kultura dosahovala v našich ze- 

mích rozmachu právě v době, kdy vrcholilo 

pokatoličťování obyvatelstva. Bývá proto 

obecně spojována s pobělohorským obdobím, 

dobou útlaku obou našich národů. 

Přestože v mnoha případech byla barokní 
díla ná

strojem tohoto útlaku, představo- 

vala hodnoty přesahující dobové požadavky 

církve a vytvářela estetické zásady trva- 
lejší historické ceny. Svou líbezností 

a působivostí k nám dnes promlouvají jako 

svědkové tvůrčí činnosti našich předků. 
 
BAROKNÍ DÍLA. Sp

oluprací stavitelů, 

architektů, malířů a sochařů vznikla 

v našich zemích ojedinělá a památná díla. 
Jednou z prvních barokních staveb byla 
rozlehlá budova pražského Klementina, 

* postavena ve druhé polovině 17. stole- 
tí. 
 
* Klementinum - 

původně jezuitská akade- 

mie, kterou založil Ferdinand I. jako 
protiváhu kališnické Karlovy univerzity 
v Karolinu. 
 

Jen o něco později začala výstavba 

skvostných paláců a zámků, z nichž je 

třeba připomenout alespoň stavbu 

Černínského paláce na Pražském hradě. 
Vedle zcela nových nebo v barokním slohu 

představovaných a upravených zámků a pa- 

láců vynikla v této době rozsáhlá výstav- 

ba kostelů a chrámů. 
 
Obr. 46 

Sál strahovské knihovny. Původní kláš- 
terní knihovna je dnes národní kulturní 
památkou. Objekt je maj

etkem řádu pre- 

monstrátů. 
 

Z nich nejtypičtějším je chrám sv. 

Mikuláše na Malé Straně v Praze. 

Při jejich projektování a stavbě se up- 

latnila řada znamenitých stavitelů a ar- 

chitektů, zvláště z Itálie a Německa. 

K nejproslulejším patřili právě stavite- 

lé chrámu sv. Mikuláše a řady dalších 
staveb, otec a syn Kryštof a Kilián 
Ignác Dientzenhoferové (dýncenhófero- 

vé), kteří působili v první polovině 

18. století. Nejvýznamnější barokní 
stavbou na Slovensku je univerzitní kos- 

tel v Trnavě, obr. 47, postavený itals- 
kými architekty a piaristický kostel 

v Prievidzi. Evangelíkům baroko nevyho- 

vovalo, ale přece se jeho vliv výrazně 

projevil na dřevěném kostele v Kežmarku 

(1717). Barokní styl se uplatnil i při 

přestavbě Bratislavského hradu. Ze 

světských barokních staveb je známá leo- 
poldovská pevnost (1664). 
 
Obr. 47 

Kostel v Trnavě nese všechny znaky ba- 

rokní architektury. Trnava byla pro svůj 

starý původ, četné kostely, kláštery, vě- 
že a jezuitskou akademii nazývána malým 

Římem. 
 

Vynikající úrovně dosáhla i česká barok- 

ní sochařská tvorba. Často tvořila dopl- 

něk nově vznikajících staveb. K nejzná- 

mějším sochařům patřili Ferdinand 
Maxmilián Brokof (1688-1731) 
a Matyáš Bernard Braun (1684-1738), 

kteří se podíleli i na sochařské výzdobě 
Karlova mostu v letech 1705-1714. M. 

Braun si získal pověst světového také 

díky skvělým sochám a sousoším, které 

vytvořil na zámku Kuks, obr. 48, ve 

východních Čechách. 
 
Obr. 48 

Kuks představuje barokní sochařský a ar- 
chitektonický soubor, který byl postaven 
pro majitele vý

chodočeského panství hra- 

běte Františka Antonína Šporka. Na 
obrázku jedna ze soch. 
 
Za desetiletého pobytu 

vynikajícího vídeňského sochaře Rafaela 
Georga Donnera (1693-1741) 

v Bratislavě vzniklo na Slovensku něko- 

lik významných sochařských děl, např. 
socha sv. Martina v bratislavském dómu. 

Vychoval zde i řadu svých žáků. Z přímé 

spolupráce architektů a malířů vznikaly 
nádherné malby (fresky), kterými byly 

zdobeny stěny a stropy církevních i svět- 

ských budov. Vynikající pověsti v tomto 
oboru malby dosáhl zejména Václav 

Vavřinec Reiner (rajner, 1689-1743). 

Současně byl také malířem řady oltářních 

obrazů. K nejvýznamnějším českým barok- 

ním malířům a kreslířům starší generace 

patřil Karel Škréta (1610-1674). Na 
jeho dílo navázal Jan Kryštof Liška 
(asi 1650-1712). V období vrcholného 

baroka patřili k nejvýznačnějším malířům 

autor velkých obrazů, na kterých je doko- 

nale uplatněna hra světla a stínu, Petr 
Jan Brandl (1668-1735) a vynikající 
portrétista Jan Kupecký (1667-1740), 
obr 49. * 
 
Obr. 49 
Jan Kupecký 

byl známý především tvorbou 

portrétů. S jeho dílem se můžete sezná- 

mit ve sbírkách NG v Praze. Malíř se 

narodil jako syn českého exulanta 
v Pezinku na Slovensku, kde prožil 15 

let svého života. I potom navštěvoval 

Slovensko, o čemž svědčí jeho 
tvorba(portrét Mateje Bela, obraz slo- 

venských pastýřů, kuruckého 
bojovníka aj.). 
 

*Ucelené soubory děl těchto a dalších 

barokních umělců dnes můžeme spatřit ve 
výstavních síních Národní galerie 
v Praze v prostorách bývalého 

Svatojiřského kláštera na Hradčanech 
a jinde. 
 
 

Česká barokní hudba symfonická, písňová 

 a operní dosáhla evropské proslulosti. 
 Vynikli v ní Adam Michna 
 

z Otradovic (zemřel roku 1676) 

 

a Bohuslav Matěj Černohorský 

 (1684-

1742, působící převážně 

 

v Itálii). Česká hudba se významně po- 

 dílela na evropském hudebním vývoji 
 

i v dalším období. Jmenujme například 

 

Jiřího Antonína Bendu (1722-1795) 

 

a zejména Josefa Myslivečka 

 (1737-1781), nazývaného v Itálii 
 

"božský Čech". Svěží melodičnost jeho 

 

hudby působila i na Mozarta. 

 
OTÁZKY A ÚKOLY: 
 

1. Proč má baroko trvalejší význam? 

2. Ve kterých oblastech umění se barok- 
  ní sloh projevil? 

3. Vyjmenuj některé české a slovenské 
   barokní stavby a stavitele. 

4. Které české a slovenské barokní 
   

sochaře a malíře znáš? 

 
 
 
 

ČESKÉ ZEMĚ A SLOVENSKO V DOBĚ 
OSVÍCENSKÉHO ABSOLUTISMU MARIE 
TEREZIE 
 
Budování moderního státu 
 
ZOPAKUJ SI: 

1. Které nové myšlenky přineslo osví- 
  cenství? 
2. Co to byl osvícenský absolutismus? 
 
 

VÁLKY O RAKOUSKÉ DĚDICTVÍ. 

Dříve než mohl kdokoli očekávat, byla 
ustanovení pragmatické sankce z roku 
1713 podrobena historické zkoušce. V 

roce 1740 zemřel císař Karel VI. Jím 

vymřel habsburský rod v mužské linii. 

Podle ustanovení nastoupila na trůn jeho 
dcera Marie Terezie (1740-1780) 
Obr. 50. 
 
Obr. 50 
Marie Terezie byla rozhodná a schopná 
panovnice. Období její dlouhé vlády se 

vyznačuje rozsáhlou reformní činností, 

jíž chtěla upevnit státní moc a hospodář- 
ství. Vedle zavedení povinné školní 
docházky je známá její snaha o ustálení 

příjmení i u prostého lidu. Ke zpřesnění 
evidenc

e obyvatelstva mělo sloužit i čís- 

lování domů. Vedle svých vladařských po- 

vinností se také s nebývalou péčí věnova- 

la svým mateřským povinnostem a výchově 

16 dětí. Dbala o to, aby je vychovatelé 
vedli k poslušnosti a kázni. 
 

Někteří sousední panovníci 

si však činili nárok na dědictví po ra- 
kouských Habsburcích. Proti mladé pa- 
novnici se postavily Bavorsko, Sasko 
a Prusko, které v pozadí podporovala 

Francie. Hrozilo rozbití říše i rozdě- 

lení českých zemí. Války o dědictví po 
rakouských Habsburcích se však nakonec 
zúžily na tzv. války o Slezsko, ve kte- 

rých byly hlavními soupeřícími silami 

Rakousko a Prusko. Došlo ke třem vál- 

kám o Slezsko, v nichž Marie Terezie 

utrpěla naprostou porážku. Již po první 

z těchto válek v letech 1740 až 1742 
ztratila Marie Terezie - 

a tím země ko- 

runy české - značnou část území Slezska 

s výjimkou Opavska a Těšínska. Tento 
stav byl také potvrzen po druhé slezské 
válce v letech 1744-

1745. Nezměnil se 

ani poté, kdy se rakouské diplomacii po- 

dařilo po desetiletích nepřátelství zís- 

kat francouzské spojenectví. V třetí 

slezské válce, která byla vlastně součás- 
tí širšího mocenského konfliktu, tzv. 
sedmileté války 1756-1763, se rozplynu- 

ly veškeré naděje Marie Terezie. V mí- 

rové smlouvě z roku 1763 bylo Slezsko 
trvale odstoupeno Prusku. Ztráta hospo- 

dářsky a kulturně vyspělých oblastí 

Slezska mohla být jen částečně nahrazena 

v době dělení polského království v sedm- 
desátých letech 18. století, kdy habs- 

burské monarchii připadly jižní oblasti 

Haliče. 
 
REFORMY ZA MARIE TEREZIE. Slezské 

války již od počátku ukázaly, že je nutné 

reformovat vnitřní život státu. 

Absolutistická vláda odstraňovala již 

přežité staré pořádky a současně zaváděla 

takové zákony a předpisy, které by vyho- 

vovaly dobovým pokrokovým potřebám spo- 

lečnosti. Nabývala rysů osvícenského ab- 
solutismu. Hlavním cílem reforem bylo 

sjednocovat a vytvářet tak jednotně uspo- 

řádaný a všeobecně platný řád. Obr. 51 
 
Obr. 51 
Tereziánský zákoník 
 

Proto byly již v roce 1749 vytvořeny 

společné úřady habsburských zemí-kromě 
Uher-

jako vlastní předchůdci pozdějších 

ministerstev a vlád. Samostatně byla or- 
ganizována soudní moc a v jejím rámci 

provedeny četné reformy, mimo jiné byl 

změněn trestní zákoník a zakázáno mučení. 

Do úřadů byli dosazováni školení a věci 

znalí úředníci - byrokraté, * kteří se 
stali hlavními nositeli reformní 

činnosti. 
 
* byrokracie - z francouzštiny, doslova 
  

vláda úřadů a úředníků 

 

V hospodářské oblasti řada reforem odst- 

raňovala překážky volnějšího rozvoje hos- 

podářského života a směřovala k povznese- 

ní průmyslu. Nově zavedené textilní ma- 

nufaktury měly nahradit ztrátu vyspělého 
Slezska. V roce 1750 byla zavedena 

společná tolarová a zlatková měna. * 
 

* zlatky a tolary byly nejrozšířenějšími 
  

platidly od počátku 16. století až do 

  s

toletí 19. Na zlatkovou měnu přechá- 

  zelo Rakousko už od 17. století. 
  Oficiálním platidlem byla jedna zlatka 
  

až od roku 1900, kdy se přešlo na ko- 

  

runovou měnu (1 koruna - 2 zlatky). 

 

V dalších letech byly zrušeny celní hra- 
nice mezi jednotlivý

mi zeměmi monarchie, 

prováděly se soupisy půdy a obyvatelstva 

k daňovým účelům, byla zavedena jednotná 

soustava tzv. dolnorakouských měr 
a vah. ** 
 

** např. jeden loket je 0, 7775m, jeden 
  

sáh se rovná 6 střevícům, to je 1, 

  8966m, jedna libra je 560, 06g, je- 
  

den máz jsou dvě holby, to je 4 žejd- 

  líky, to je 1, 415 l apod. 
 
 
Ta platila v našich zemích až do zavede- 
ní desetinné soustavy v sedmdesátých le- 

tech 19. století. Důležité reformy byly 

uskutečněny v oblastech školství. Již 
v roce 1774 byl sc

hválen školní řád, 

který poprvé v dějinách u nás zaváděl po- 

vinnou školní docházku pro děti od 6 do 

12 let. Na venkově byly zakládány tri- 

viální školy, v nichž se děti měly učit 

třem základním úkonům: psaní, čtení a po- 

čítání. Ve městech byly zřizovány školy 

hlavní, poskytující již širší vědomosti. 

V hlavních městech zemí pak vzorové ško- 

ly normální. Upraveno bylo také vyučová- 
ní na gymnáziích a univerzitách. 

Poněkud jinak postupovala Marie 
v Uhrách. Za podporu ve válkách si to- 
tiž uherská šlechta vymohla potvrzení 
všech svých feudálních výsad. Rozvoj ma- 

nufaktur se opožďoval. Z Uher rakouští 
podnikatelé spíše získávali suroviny 

a vyváželi tam výrobky z vyspělých zemí 

monarchie. Tím se rozdíl mezi hospodářs- 
kým vývojem západního a východního území 

rakouského státu zvětšoval. 
 
 
OTÁZKY A ÚKOLY: 

1. V čem bylo nebezpečí válek o rakous- 
  

ké dědictví pro monarchii? 

2. Jaký byl důsledek tzv. slezských vá- 
  lek? 

3. Co bylo cílem reformní činnosti os- 
  vícenského absolutismu? 
4. Které hlavní refor

my uskutečnila 

  Marie Terezie? 
 

ČESKÉ ZEMĚ A SLOVENSKO V DOBĚ 
OSVÍCENSKÉHO ABSOLUTISMU JOSEFA II. 
 
Nevolnictví zrušeno 
 
ZOPAKUJ SI: 

V čem spočívaly reformy Marie Terezie? 
 

Když v roce 1780 zemřela Marie 

Terezie nastoupil na trůn její syn 
Josef II. (1780-1790). Obr. 52. 
 
Obr. 52 
Josef II., nejstarší syn Marie 

Terezie, navázal na reformní činnost své 
matky. Byl velmi pracovitý, ve srovnání 

se svými předchůdci žil velmi skromně. 

Chtěl být vždy přesně informován o všem, 

co se v zemi děje, proto sám často konal 

inspekční cesty po zemi pod jménem 
Falkenštejn. Byl velmi oblíben mezi 
prostým lidem. 
 

Pokračoval v zahájených reformách a bě- 
hem deseti let vlády je dovršil. 
 

REFORMY ZA JOSEFA ll. Přehledně lze 

reformní činnost josefínského absolutismu 

rozdělit do tří základních oblastí. 
 

REFORMY VE SPRÁVĚ STÁTU. 
Josef II. stále zdokonaloval státní 

správu. V roce 1783 například spojil 
Slezsko a Moravu;správním sídlem této 
oblasti se stalo Brno. Panovník také 

zasáhl do správy měst, když zřídil úřed- 
nick

é magistráty. Byla také spojena čty- 

ři dosud existující města pražská 

(Staré Město, Nové Město, Malá 

Strana, Hradčany, obr. 53, a vytvořila 
se tak Praha v novodobém slova smyslu. 
 
Obr. 53 
Praha v osmdesátých letech 18. století. 

V polovině 18. století byla Praha ba- 

rokní město. 
 

Řada nových nařízení byla vydána v ob- 

lasti civilního práva (občanský zákoník) 

a trestního práva (např. byl zrušen trest 
smrti, znovu zaveden v roce 1803). 

Reorganizována byla také síť středních 
a vysokých škol (univerzity). REFORMY 
 

HOSPODÁŘSKÉ A SPOLEČENSKÉ Josef II. 

si uvědomoval, jak zastaralé je nevolnic- 

tví. Proto hned na počátku své vlády 

v roce 1781 vydal důležitý patent o jeho 
zrušení. Obr. 54. 
 
Obr. 54 
PATENT O ZRUŠENÍ NEVOLNICTVÍ 

V patentu se uvádělo např. 1) Každý má 

právo jedině na předběžné ohlášení v stav 
manželský vstoupiti... 2) Každému pod- 

danému se na vůli zanechává z panství se 

odstěhovati a někde jinde v zemi se usa- 

diti anebo službu hledati může, (avšak 

mají) nepodplatný list svého propuštění 
žádati a tady se vykázati povinni budou, 

že z předešlýho vrchnostenskýho závazku 

propuštění jsou. 3) Může se poddaný dle 

libosti řemeslům a kunstům učiti a bez 

výhostních listů potřebný vejdělek tu, 
kde by ho najíti mohli, hledati. 4) 
Nebudou poddaní povinni dvorské služby 
konati. 
 
Na Slovensku 
došlo však k jeho zrušení až v roce 

1785. Poddaný se stával osobně svobod- 

ným a mohl se volně bez souhlasu vrchnos- 

ti věnovat těm činnostem, které mu byly 

dříve zakazovány anebo ke kterým potřebo- 
val výslovné povolení. K vrchnosti však 

zůstával nadále připoután prostřednictvím 

5propůjčené půdy, a proto také nadále mu- 
sel robotovat. Zlepšilo se ale osobní 
postavení poddaných. 

 
 

V dalších letech vlády chtěl Josef 

II. své zásahy do poddanských vztahů 

ještě prohloubit. Nechal znovu důkladně 

proměřit všechnu hospodářsky užitečnou 

půdu a na konci vlády usiloval o reformu 

daňových povinností a robot, kterými by 

dále rolníkům ulehčil postavení. 

Jako"selský císař"se stal Josef II. 
velice oblíbeným a jeho jméno po generace 

přežívalo v různých pověstech. 
 
REFORMY KULTURNÍ. V roce 1781 vydal 

Josef II. ještě jednu velmi důležitou 
listinu-

toleranční patent. Rušilo se jím 

výsadní postavení katolické církve. 
Jiná vyznání (protestanstsví, pravosla- 
ví) sice nebyla s katolickým nikdy zrov- 

noprávněna, ale byla 

nadále"trpěna"či"snášena". Jejich stou- 

penci již nesměli být pronásledováni 

a měli stejná práva jako jiní 

občané(směli vlastnit majetek, provádět 

živnost, studovat, vykonávat veřejné fun- 
kce atd.) 
 
Tímto patentem na

značil Josef II., že 

usiluje o to, aby veškerý církevní život 

byl podřízen dohledu a rozhodnutí státu. 

Císař zrušil celou řadu "neosvícenských" 

obřadů (např. pověrečné vyzvánění nebo 

konaní procesí při nedostatku vláhy či 

naopak při bouřích). Reformoval i cír- 

kevní školství a zrušil četné kláštery. 

Zůstaly většinou jen kláštery vykonáva- 

jící užitečnou činnost (zabývající se 

výchovou mládeže, ošetřování nemocných, 

zemědělstvím apod.). V době vlády 

Josefa II. byla prakticky odstraněna 
cenzura. * 
 
* Cenzura - 

úřední zkoumání všeho, co je 

  

určeno ke zveřejnění 

 

Reformy byly velmi důležité pro další 

rozvoj kultury a vzdělanosti. 
 
OTÁZKY A ÚKOLY: 

1. Posuď celkové snahy vlády Josefa 
  II. 

2. V čem spočívaly josefínské reformy: 
   

a) ve správě státu, 

   

b) v hospodářském a společenském živo- 

     

tě, 

   

c) v kultuře a vzdělanosti? 

3. Kdy bylo zrušeno nevolnictví na 
  Slovensku? 
 
Úkol: 

Přečti si jednotlivé zásady patentu 

o zrušení nevolnictví a vysvětli, která 

práva poddaní získali.MIMOEVROPSKÝ SVĚT V 17. A 18. 
STOLETÍ 
————————————————————————————————————— 
EVROPSKÝ KOLONIALISMUS A ROZVOJ 

SVĚTOVÉHO OBCHODU 
 

Dějiny se staly dějinami světovými. 
 

ZOPAKUJ SI: 
1. Které evropské státy zahájily objev- 
  né plavby? 

2. Ve kterých oblastech světa budovali 
  Po

rtugalci a Španělé své kolonie? 

3. Jaké zboží a suroviny dováželi 
  

Portugalci, Španělé, Nizozemci 

  

a Angličané do Evropy? 

 

KOLONIÁLNÍ PRONIKÁNÍ NIZOZEMCŮ A 

ANGLIČANŮ. 

Vítězství revoluce v Nizozemí 

a v Anglii výrazně posílilo koloniální 

výboje těchto států v 17. a 18. stole- 

tí. Nizozemci a Angličané začali vytla- 

čovat z kolonií Portugalce a oslabovat 

kolonie španělské. Také absolutistická 

Francie se snažila rozšířit své kolonie. 

Evropští kolonizátoři prostřednictvím 

přímých loupeží a koloniálního obchodu 
(dováželi do nich své výrobky a odváželi 

suroviny) vykořisťovali zaostalejší a vo- 

jensky slabší země Asie, Afriky 
a Ameriky. 
 
Mapa 6 

Světový obchod 

Úkol: Pozoruj na mapě směry světového 

obchodu. Podle značek na mapě vyhledej, 

s čím Evropané obchodovali. 
 

Způsobili tím jejich další zaostávání. 

Kolonie přinášely naproti tomu 

Evropanům obrovský zisk, který jim napo- 

máhal rozvíjet jejich hospodářství. 
Mezi evropskými státy a jejich koloniemi 

se postupně vytvářely pevné vazby, které 
se staly základem vzniku a 

rozvoje světo- 

vého obchodu. Mapa 6. 
 
KOLONIÁLNÍ PANSTVÍ V AMERICE. 
V Americe byly kolonie vybudované 

Španělskem a Portugalskem v 16. stole- 
tí. Nejrozsáhlejší bylo panství 

Španělů. Rozprostíralo se od Mexika 

přes Střední Ameriku a karibskou oblast 

do větší části Jižní Ameriky. Španělé 
zde tavili drahé kovy - 

zlato a stříbro. 

Ve španělských koloniích a Brazílii, 
kterou ovládli Portugalci, se rozvíjelo 

plantážní hospodářství. Do Ameriky však 

stále více začaly pronikat také další ev- 
ropské státy. Nejprve se v Karibském 

moři objevily pirátské lodě, narušující 

španělský obchod. Nizozemci, Angličané 
a Francouzi zakládali své kolonie zejmé- 

na v Severní Americe. Nizozemcům se 

podařilo vybudovat osadu Nový 
Amsterodam. Té se však zmocnili 

Angličané a přejmenovali ji na Nový 

York. Angličané postupně ovládli celé 

atlantské pobřeží na sever od Floridy. 

Francouzi se soustředili zejména na ko- 

žešinové bohatství Kanady a na tok řeky 
Mississippi, kde založili kolonii 
Louisianu (lujsianu), nazvanou tak na 

počest krále Ludvíka XIV. (francouzsky 
Louis). 
 
OBCHOD S OTROKY. Když se ukázalo, že 

pro těžké práce v dolech a na plantážích 
nejsou Indiáni vhodní, protože nebyli na 

tak těžkou práci zvyklí a vymírali, zača- 

li evropští kolonizátoři dovážet otroky 
z Afriky. 
 
Obr. 55 

Na otrokářské lodi převáželi černé otro- 
ky z Afriky do Ameriky. V 18. století 

nabyl obchod s otroky ohromných rozměrů. 
Do Ameriky se dovezlo 7-

10 miliónů 

otroků (v 16. století 1 milión, v 17. 

století již 2, 5 miliónu). Přibližně 

třetina otroků zahynula během prvních tří 
let práce. Ve 30-

40 letech byl černý 

otrok vyčerpaným starcem. 
 
 

Do Ameriky je přiváželi nejprve 
Portugalci, pak Nizozemci a Francouzi 
a posléze se obchodu s otroky zmocnili 

Angličané. Obchodníci s otroky přijíž- 

děli na pobřeží Afriky, kde za otroky 

nabízeli látky, skleněné ozdoby a střelné 

zbraně. V Africe se rozmohl hon na ot- 

roky. Černošské vesnice byly přepadány 
a zanikly celé kmeny. Otroci pak byli 

přepravováni v lodích přes Atlantský 

oceán. Velká část otroků zemřela na ces- 

tě vyčerpáním, hladem a na různé nemoci. 

Obchod s otroky měl pro Afriku těžké 

důsledky. Způsobil pokles počtu obyva- 

telstva, úpadek afrického hospodářství, 
celkovou zaostalost zemí. 
 

OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI V ASII. 
  V Asii zakládali evropští kolonialis- 

té při svých výbojích obchodní společ- 

nosti. K nejznámějším patřily britská 

Východoindická společnost a nizozemská 

Východoindická společnost. Obchodní 

společnosti dostávaly od státu velmi roz- 
sáhlá práva. Mohly mít vlastní vojáky 

a námořnictvo, budovat pevnosti, vypoví- 

dat válku, soudit a trestat své zaměst- 

nance a poddané. Obchodní společnosti se 

zpočátku věnovaly obchodu, zejména s lu- 

xusním zbožím. Do Evropy dovážely koře- 

ní, čaj, porcelán, hedvábné a bavlněné 
látky. Toto zboží se ziskem prodávaly. 

Postupně však začaly stavět obchodní 
faktorie Obr. 56. * a dobývat území 

asijských států. 
 
Obr. 56 
Evropská obchodní faktorie v Africe. 
Obchodní faktorie byly zakládány zpra- 

vidla na pobřeží moře nebo velkých řek. 

Byli v nich ubytováni obchodníci, pří- 

padně ozbrojená posádka. Ve faktoriích 
byly sklady na zboží a zásoby, docházelo 
v nich k obchodnímu jednání a uzavírání 
smluv, sloužily jako základny pro další 

výpravy při obsazování Afriky. 
 
* faktorie - 

osada založená v zámoří 

 
Nizozemská Východoindická spole

čnost 

získala rozhodující moc nad Indonésií, 
Molukami a Cejlonem (dnešní Srí 

Lanka), zvanými "ostrovy koření". 

Britská Východoindická společnost se 

soustředila zejména na oblast Indie 

a Číny. V době příchodu Angličanů do 
Indie však jejich koloniálnímu pronikání 

bránila mohutná mughalská říše s hlavním 

městem Dillí. Obr. 57. Tento feudální 

stát se však na počátku 18. století roz- 

padl na množství samostatných celků. 
Nejbohatším státem Indie bylo 

Bengálsko s rozvinutým zemědělstvím 

a řemeslem. Angličané začali zasahovat 

do vnitřních záležitostí Bengálska 

a vyprovokovali válku. V bitvě 

u Palásí roku 1757 technicky vyspělejší 

Angličané se silným dělostřelectvem po- 
razili Bengálce a jejich stát obsadili. 

V hlavním městě uloupili pohádkové bo- 
hatství, zejména státní pokladnu plnou 

zlata, stříbra a drahokamů. Britská 

Východoindická společnost vykořisťovala 

Bengálsko do té míry, že způsobila hla- 

domor, který si vyžádal 10 miliónů živo- 

tů, a hospodářsky tuto zemi zpustošila. 

postupným dobýváním Indie se vytvářelo 

britské impérium, které získalo převahu 

nad ostatním světem. 
 
Obr. 57 
Tádž Mahal u Ágry. Mauzoleum (hrobka) 
bylo postaveno v letech 1632-1653. 

Představuje vrchol tehdejší islámské ar- 
chitektury. 
 
OTÁZKY A ÚKOLY: 

1. Které evropské státy vytlačovaly 
  Portu

galce a Španěly z kolonií? 

  

Ukaž na mapě, do kterých oblastí 

  a kterými cestami se evropské mocnosti 
  

dostávaly do světa. 

2. Jaký vliv mělo koloniální vykořisťo- 
  

vání a obchod s otroky na společnost 

  Asie, Afriky a Ameriky? 
3. Jakou úlohu hrá

ly obchodní společ- 

  nosti v pronikání do Asie? 
 
ASIJSKÉ STÁTY V 17. A 18. STOLETÍ 

Uzavřené země 
 
ZOPAKUJ SI: 

1. Ve kterých oblastech světa se nachá- 
  

zely koloniální říše Španělska 

  a Portugalska? 
2. Do kterých oblastí pronikaly v 17. 
  a 18. století Nizozemí, Anglie 
  a Francie? 

3. V čem spočívalo vykořisťování kolo- 
  nií? 
 
Evropský kolonialismus v 17. a 18. 

století pronikal zejména do těch částí 

světa, kde se setkával s národy, které 

byly na podstatně nižším stupni vývoje 

společnosti než koloniální mocnosti. 

Zatím se nedařilo podmaňovat ty oblasti 

světa, kde existovaly pevné státní útvary 

s ústřední správou a silnou armádou. 
Takové nezávislé státy existovaly zejmé- 

na v Asii. Nejdůležitější byly osmanská 

říše, Persie, Čína a Japonsko. 

 
Mapa 7 
Osmanská 

říše. 

 

Úkol: Podle údajů na mapě sleduj rozvoj 
  

osmanské říše do roku 1683. 

 

Společnost v těchto zemích byla feudál- 

ní. Zjevně však zaostávala za západoev- 
ropskými státy, kde se již rozvíjelo ka- 

pitalistické hospodářství. Teprve po 

průmyslové revoluci se podařilo evropské- 

mu kolonialismu rozšířit své panství i do 

těchto oblastí. 
 

OSMANSKÁ ŘÍŠE. Osmanská říše se 
v 17. století rozkládala na mohutném 

území. Mapa 7. Zahrnovala v Evropě 

Balkánský poloostrov, pobřeží Černého 

moře, v Asii dnešní Turecko, Irák, 
Sýrii až k Jemenu, v severní Africe 
Egypt, Tunisko, Alžírsko. Tento mo- 
hutný celek však prožíval hlubokou krizi. 
Moc tureckého sultána zdaleka nebyla ab- 

solutní. Říše byla otřásána řadou povs- 

tání jak v hlavním městě Cařihradě 
(Istambulu), tak v provinciích. 
Upadala správa, vybírání daní bylo nep- 

ravidelné a v řadě provincií se skutečné 
moci chopili místní feudálové. Osmanská 

říše se rozdrobovala. To se projevilo 

i ve vojenských neúspěších osmanských 

Turků. První velkou porážku utrpěli 

Turci v roce 1683 u Vídně, a byli pro- 

to nuceni odejít z Uher. Ještě větší 

význam měla porážka osmanské říše po rus- 
ko - turecké válce (1774) za vlády ca- 

revny Kateřiny II. Po této porážce za- 

čaly evropské velmoci bojovat o podíl na 

dělení osmanské říše. ČÍNA. Čínská říše 

byla v 17. století jedním z největších 

států světa. K základnímu území říše 

v čínských nížinách se pojila rozsáhlá 
vazalská* území (Korea, Mandžusko, 

Indočína). 
 
* vazalská - závislá 
 

V 17. století se moci v Číně chopila 
Mandžuská dyna

stie Čching (čing). 

Obr. 58. 
 
 
 
Obr. 58 

Císařský palác v Pekingu. Čínští císa- 

řové byli ubytováni jako bohové. Jejich 
paláce, postavené s nebývalou nádherou, 

zůstaly až téměř do současnosti zcela 

nepřístupné pro veřejnost. 
 

Postupně ovládla celou Čínu, upevnila 

staré feudální řády a zastavila nadějný 

rozvoj hospodářsky a kulturně vyspělé 

čínské společnosti. V čele státu stál 

mandžuský císař, kterému podléhal složitý 

úřednický (byrokratický) aparát, správa 

provincií a armáda. Mandžuové, kteří 

přišli do Číny jako kočovníci, měli pri- 
vilegované postavení a bránili se sbližo- 

vání s Číňany. Nutili je nosit cop jako 
znak poddanství. Koloniální politika 

Evropanů narazila v Číně na vážné pře- 

kážky. Východoindické společnosti se po- 

koušely zakládat na pobřeží své kolonie, 
avšak s malým výsledkem. V 18. století 

se Čína snažila prosazovat politiku 

izolace* od vnějšího světa. 
 
* izolace - 

uzavření, odloučení 

 

Dočasně tak sice zabránila koloniálnímu 

pronikání, avšak zároveň prohlubovala za- 

ostávání čínské společnosti. 
 

JAPONSKO. Na počátku 17. století byla 
japonská knížectví sjednocena pod vládou 
jednoho vládce - šóguna. Obr. 59. 
 
Obr. 59 
Knížecí hrad v Japonsku 
 
Cílem sjednocení bylo upevnit feudální 

společnost. Tím se nevytvářely podmínky 
pro rozvoj nových zp

ůsobů výroby. Na 

přelomu 16. a 17. století Japonsko 
udržovalo obchodní styky s Evropany. V 

průběhu 17. století však představitelé 

feudálního Japonska začali mít obavy 
z rostoucího evropského kolonialismu 
a z toho, že by styky s cizinou mohly oh- 
rozit nezá

vislost Japonska. Proto přeš- 

la vláda šóguna k politice izolace, která 

odřízla Japonsko na více než dvě stě let 

od ostatního světa. Podobně jako v sou- 

sední Číně tato politika sice bránila 

koloniálnímu pronikání, avšak přispěla 
k celkovému zaostávání jap

onské společ- 

nosti. 
 
OTÁZKY A ÚKOLY: 
1. Které mimoevropské státy si v 17. 
  a 18. století uchovaly nezávislost? 

2. Jaké měla důsledky politika izolace, 
  

kterou prováděly Čína a Japonsko? 

3. Jaké byly projevy úpadku osmanské 
  

říše v 17. a 18. století? 

 
 
 
BOJ ANGLICKÝCH OSAD V SEVERNÍ 
AMERICE ZA NEZÁVISLOST 
 

"Právo národa je vzbouřit se proti tyra- 
nii." J. LOCKE 
 
ZOPAKUJ SI: 

Jak byl rozdělen americký kontinent mezi 
koloniální mocnosti? 
 
V 17. století byly velké prostory 
Severní Ameriky obsazeny evropskými 

přistěhovalci z Francie, Španělska, 

Holandska a Anglie. Nejvýznamnější 
postavení získalo 13 anglických kolonií 

při pobřeží Atlantiku. Mapa 8. 
SPOR ANGLICKÝCH KOLONIÍ S BRITÁNIÍ. 

V době průmyslové revoluce měly kolonie 
sloužit jako zdroj surovin a odbytišt

ě 

pro anglické výrobky. Britský parlament 

se proto všemožně snažil potlačit rozvoj 

průmyslu a obchodů v koloniích, aby chrá- 

nil anglické podnikatele před zámořským 

soupeřem. Koloniím bylo zakázáno obcho- 

dovat s textilními výrobky, stavět žele- 
zárny, zvy

šovat výrobu železa a železářs- 

kých výrobků. Británie zapovídala osad- 

níkům usazovat se na západ od 

Apalačského pohoří k řece Mississippi. 
Nové kolonie v Severní Americe od své- 

ho založení však již značně vyspěly. 

Měly již 2, 5 miliónu obyvatel z nichž 

většina pocházela z Anglie. Do země se 

však stěhovaly i lidé z Německa, 
Irska, Skotska, Francie, Nizozemí 

a Švédska. Hledali v Novém světě mož- 

nost lepšího živobytí a chtěli se zbavit 
politického a náboženského útlaku ve 
svých zemích. Více než 90 % obyvatelst- 

va se živilo zemědělstvím. Na severu 

převládaly menší farmy. Pro zemědělskou 
výrobu však byly hlavní bohaté farmy 

a velkostatky středních osad, které pře- 

devším vyráběly pro trh. 
 
Mapa 8 
Severní Amerika roku 1700. 
 

Úkol: Pozoruj na mapě osídlení 
  

Severní Ameriky Španěly, Francouzi 

  

a Angličany. Pokus se vysvětlit, proč 

  

došlo ke střetnutí Angličanů 

  

a Francouzů. 

 
Obr. 61 

Bostonský přístav z roku 1764 
 
Obr. 60 

Plantážní hospodářství. Na rozlehlých 

plantážích pracovali převážně černí otro- 
ci. 
 

V jižních osadách se pěstovaly na vel- 
kých plantážích, obr. 60, tabák, rýže, 

indigo, * později hlavně bavlna pro ang- 

lický průmysl. 
 
* indigo - modré barvivo používané k vý- 
  

robě inkoustu a k barvení tkanin, 

  

získávané z kořenů rostliny indigov- 

  níku. 
 

Především na jihu žilo asi půl miliónu 

černých otroků. Manufakturní výroba zej- 

ména na severu se uplatňovala v textil- 

nictví, železářství a v lodním průmyslu. 

Třetina všech anglických lodí byla pos- 

tavena v Americe. Při hranicích na zá- 

padě žilo již asi čtvrt miliónu lidí. 
Mýtili lesy, zakládali drobné farmy, za- 
bývali se lovem a prodejem kožešin. 
Usilovali o další pronikání na západ. 
 
Z Prohlášení nezávislosti: "Máme za 

to, že totiž všichni lidé jsou stvoření 

stejně, že jsou vybaveni určitými nezci- 
zitelnými právy, jako jsou život, svobo- 

da, touha po štěstí. Máme za to, že vlá- 
dy byly dosazeny jen proto, aby zajistily 

tato práva, a že práva a plné moci těchto 

práv závisí na souhlasu ovládaných. To 
znamená, že je právem národa, kdykoli 
vládní sys

tém tento účel ohrožuje nebo 

ničí, aby tento vládní systém změnil nebo 
zrušil a dosadil novou vládu, která je 
založena na takových zásadách a jejíž 

zřízení a pravomoc směřují k tomu, aby 

zajistily bezpečnost a štěstí národa... 

Dějiny Velké Británie jsou dějinami 

neustále opakovaného bezpráví a zvůle, 

kronikou činů, které mají jednoznačný cíl 
- 

vytvořit absolutní tyranii nad našimi 

státy. My, reprezentanti Spojených stá- 

tů amerických, oznamujeme tímto: Tyto 
spojené kolonie mají být po právu svobod- 
nými a nezávislými státy. K provedení 

tohoto prohlášení dáváme v zástavu svůj 

život, svůj majetek, svou čest. " 

Úkol: Která část Prohlášení nezávis- 
  

losti hovoří o osobních právech občanů? 

  

Která část vystihuje myšlenku boje za 

  nezávislost? 
 

Osady vyspěly právě v době, kdy je 

Anglie začala k sobě více připoutávat. 

Pociťovaly potřebu spojovat se pro další 

hospodářský a politický vzestup. V 
vznikla myšlenka sjednocení osad. 
 

ZAČÁTEK VÁLKY ZA NEZÁVISLOST. 
Anglický parlament zanechával v osadách 

početné vojsko. Náklady na jeho udržová- 
ní nesli osadníci. Když vznikly potíže 
s udržováním vojska, londýnský parlament 

vydal zákon o kolkovném, podle něhož bylo 

třeba zvláštních kolků na všechny úřední 

listiny. Nařízení o kolkovném vyvolalo 

odpor osadníků. Ten byl tak silný, že 
anglická vláda zákon zrušila. Brzy však 
byly zavedeny nové poplatky, cla na dovoz 

papíru, skla, čaje a dalšího zboží. 

Napětí v koloniích proti politice 

Velké Británie postupně vzrůstalo. 

Když v prosinci roku 1773 angličtí ob- 

chodníci přivezli do Bostonu 
(Massachusetts - 

mesečusets) velký nák- 

lad čaje, vnikla skupina osadníků převle- 

čených za Indiány na tři kotvící lodě 

a na protest proti poplatkům naházela čaj 

do moře. Tato událost, známá jako "bos- 

tonské pití čaje ", přiměla britský par- 

lament k přijetí tvrdých opatření proti 

kolonistům. Myšlenka boje za osvobození 
osad z koloniální závislosti zesílila. 

U Bostonzu tak došlo k prvnímu střetnu- 
tí lidového vojska s britskou armádou 

(1775). Začala válka za nezávislost. 
 
Obr. 62 

Newyorčané strhávají sochu anglického 

krále Jiřího III. Socha anglického 

krále byla symbolem nenáviděné vlády, 

která měla být v boji za nezávislost ods- 

traněna. 
 
Vedoucí úlohu v organizování boje za ne- 

závislost měl Kongres. Bylo to dlouho- 
dobé zasedání zástupc

ů všech osad ve 

Filadelfii. Kongres začal budovat revo- 

luční vojsko. Do jeho čela postavil vir- 

ginského plantážníka George 
Washingtona (džorže wošingtna). 
 
Obr. 63 

George Washington přehlíží bojiště 
 
Vyslal také své reprezentanty do 

Francie, Španělska a Nizozemí se žá- 

dostí o vojenskou a hospodářskou pomoc. 

4. července 1776 Kongres schválil 
Prohlášení nezávislosti. Jeho duší byl 

Thomas Jefferson (džefrsn), rovněž vir- 

ginský statkář. Prohlášení nezávislosti 

znamenalo zrod Spojených států americ- 
kých. 
 
Obr. 65 
Vyhlášení nezávislosti. Komise vedená 

Thomasem Jeffersonem předkládá návrh 

Prohlášení nezávislosti členům 
Kongresu ve Filadelfii. Thomas 
Jefferson pocházel z bohaté virginské 

rodiny. Nenáviděl útlak, byl zastáncem 

demokracie, odpůrcem otroctví. Byl ak- 
tivním bojovníkem za nezávislost. Je 
znám jako spoluautor Prohlášení nezávis- 

losti. Roku 1800 byl zvolen třetím pre- 
zidentem USA. 
 
Ve stejném roce se však v Americe vylo- 

dilo početné anglické vojsko. 

Nezávislost bylo třeba vybojovat se 
zbraní v ruce. 
 

VÍTĚZSTVÍ ANGLICKÝCH KOLONIÍ. 

V první fázi se bojovalo na severu země. 

Američané zpočátku prohráli řadu bitev, 

ale v rozhodném střetnutí u Saratogy 

(1777) zvítězili. Vítězství pohnulo 

Francií k tomu, aby uzavřela smlouvu se 
Spojenými státy. Posky

tla půjčky a vys- 

lala asi 6 tisíc vojáků v čele s La 

Fayettem (lafajetem). Její loďstvo 

znesnadňovalo zásobování britských vojsk. 
Druhá fáze války se odehrávala na jihu 

země, kam Britové přenesli hlavní bojiš- 

tě. V říjnu 1781 Američané vedení 
Washingtonem za pomoci francouzského ná- 

mořnictva zvítězili u Yorktownu (jórk- 
taunu) a britské vojsko se vzdalo. 

Válka za nezávislost skončila. Mír byl 

po dlouhém jednání uzavřen v Paříži 

v září 1783. Británie uznala novou re- 

publiku a stáhla vojska ze země. 
 
OTÁZKY A ÚKOLY: 
1. Jak se vyvíjely anglické osady 
  v Severní Americe v koloniálním obdo- 
  bí? 

2. V čem spočíval spor osadníků s brit- 
  ským parlamentem? 

3. Vyprávěj o průběhu války za nezávis- 
  

lost. Použij příslušnou mapu. 

4. Uvažuj: Proč osadníci zvítězili? 
 

POČÁTKY BUDOVÁNÍ SPOJENÝCH STÁTÚ 
AMERICKÝCH 
 
 

"Buďte jednotni, buďte Američany" 

                 G. Washington 

 
ZOPAKUJ SI: 
 
Jaký byl výsledek války za nezávislost? 
 
VÝZNAM VÁLKY ZA NEZÁVISLOST. 

Zrušení koloniální závislosti a vytvoře- 
ní samostatného státu - 

Spojených států 

amerických (USA) - 

odstranily hospodářký 

a politický útisk z minulého období. Ve 
všech severních státech bylo zrušeno ot- 

roctví (1787). Došlo k vyvlastnění ma- 
jetku královské koruny, státní anglikáns- 
ké církve i bývalých vlast

níků kolonií 

a přívrženců krále. Půda takto získaná 

byla rozprodána farmářům. Zanikla kolo- 

niální šlechta, vzrostl majetek středních 

a drobných vlastníků. Prosadila se nábo- 
ženská svoboda. Volební právo bylo roz- 

šířeno pro všechny muže platící daně. 

Vytvořil se jednotný stát, vznikl spo- 

lečný trh. USA se staly republikou s de- 

mokratickým způsobem vlády, otevřela se 

cesta k rychlému rozvoji země. Válka za 

nezávislost byla revolucí, která významně 

zapůsobila na pokrokové síly v Evropě, 
ovlivnila národ

ně osvobozenecké hnutí 

v Latinské Americe (Haiti). ZÁPAS O 

ÚSTAVU USA. Všechny změny, které při- 

nesla revoluce, měly být zakotveny v no- 

vém základním zákoně státu - ústavě. V 

roce 1781 byly přijata první ústava, 

tzv. články konfederace*. 
 
* konfederace - 

spojení států, které si 

  

uchovávají značnou míru samostatnosti 

 

Podle nich v čele státu stál Kongres 
s mocí zákonodárnou, soudní i výkonnou. 
Základem ozbrojených sil se staly revo- 

luční občanské 
milice**. 

**občanské milice - lidové revoluční voj- 
  sko 
 
Kongres rozhodoval pouze o otázkách míru 

a války, o zahraniční politice, vypisoval 

státní půjčky, jmenoval velitele armáddy. 

K přijetí návrhů se vyžadoval souhlas 

devíti ze třinácti států. Všechna ostat- 
ní rozhodnutí byla v pravomoci jednotli- 

vých států. Ústřední vláda byla slabá, 

neplnila ani ty úkoly, které měla podle 

ústavy plnit. Šířil se výměnný obchod 

mezi státy. Zostřil se rozpor mezi chu- 

dinou, na jejichž bedrech spočíval boj za 
revoluce, a majetnými vrstvami, které 

vedly boj a měly z něj prospěch. 

Zahraniční obchod uvázl. Vzniklo nebez- 

pečí válečného konfliktu mezi státy 
Unie. *** 
 
***unie - 

spojení jednotlivých států ve 

  

společný státní 

  celek 
 
Krizová situace se projevila ve výbuchu 

farmářské nespokojenosti, když se farmá- 

řům zabavovala půda pro dluhy. Pod vede- 
ním Daniela Shayse (šejse), bojovníka 

revoluce, se asi 1 200 lidí pokusilo 
v lednu 1787 vniknout do zbrojnice ve 

Springfieldu (springfíldu) ve státě 
Massachusetts. Byli však vojskem pora- 

ženi a několik povstalců přitom přišlo 
o život. Povstání postrašilo vlády USA 
natolik, že se rozhodly vypracovat novou 

ústavu se silnou ústřední vládou. 

Ústava také nepostihovala některé demok- 
ratické požadavky, jako byla svoboda slo- 

va, shromažďování, tisku. Stanovila 

však, že nové potřeby, které se během ča- 

su projeví, budou řešeny doplňky k ústa- 

vě. Již v roce 1791 bylo přijato deset 

doplňujících článků zajišťujících obyva- 
telstvu demokratické svobody. Staly se 
významnými pro další vývoj pojetí práv 

člověka ve světě. 
 
Obr. 67 

Doplňující články americké ústavy z r. 

1791 o občanských svobodách (výběr): 

1. Kongres nesmí přijímat žádný zákon, 
který by zapovídal náboženskou svobodu, 
žádný zákon, který by omezoval svobodu 

slova, tisku nebo práva národů.. 2. 

Jelikož dobře organizovaná občanská ob- 

rana k ochraně svobodných států je pot- 

řebná, nesmí být omezeno právo lidu vlas- 

tnit zbraň.... 4. Nesmí být narušeno 

právo národa na osobní bezpečnost, nedot- 
knutelnost obydlí, písemností a majet- 

ku... 5. Nikdo nesmí být nucen při 
soudním stíhání vypov

ídat sám proti sobě. 

Nikdo nesmí být, vyjma soudního výroku 
zbaven života, svobody nebo majetku. 

Soukromý majetek nesmí být vyvlastněn 

z veřejných důvodů bez odškodnění podle 
práva. 
 
Spojené státy se zatím rozrostly. 
Kolonizovala se oblast Severozápadu. 
Na tomto území nebylo povoleno otroctví. 

Podobně se kolonizoval Jihozápad, kde 
otroctví naopak dovoleno bylo. 
 
ÚSTAVA USA. 

V květnu 1787 se sešlo ve Filadelfii 

55 předních představitelů revoluce na 

tajném zasedání, aby upravili články do- 
savadní ústavy. Po složitém jednání byla 
vypracována zcela nová ústava, která byla 

slavnostně vyhlášena roku 1789. 
 
Obr. 66 

George Washington byl původem bohatý 
plantážník z Virginie (virdžínyje). 
Roku 1775 se stal vrchním velitelem oz- 

brojených sil osadníků. Byl předsedou 
komise, která vypracovala ústavu USA. 

1. května 1789 nastoupil do úřadu jako 

první prezident Spojených států. 
 

Moc ústřední vlády byla posílena. Její 

rozhodnutí zavazovala všechny občany 

Spojených států. Jednotlivým státům by- 

la ponechána volnost při řešení záleži- 

tostí vnitřního rázu. Moc ve státě byla 

rozdělena na tři nezávislé složky. 
Zákonodárným sborem se stal americký 

parlament, Kongres. Skládal se ze dvou 
komor - 

sněmoven. Do dolní sněmovny (ko- 

mory reprezentantů) byli voleni poslanci 

podle počtu obyvatelstva každého státu, 

horní sněmovna (senát) se skládala 

z představitelů jednotlivých států 
(z každého státu po dvou). 
  Hlavou výkonné moci byl prezident, vo- 

lený na čtyři roky. Prvním prezidentem 

se stal George Washington. Měl moc 
nejvyššího velitele armády, jmenoval vy- 

soké úředníky, zastupoval stát navenek. 
  Soudní moc byla nezávislá na moci zá- 

konodárné a výkonné. Nejvyšší soud měl 

střežit dodržování ústavy, mohl zrušit 

kterýkoli zákon, pokud by ústavě odporo- 
val. 
  Nová ústava byla pozoruhodným právnic- 
kým dílem. Upevnila základy nového stá- 
tu, posílila moc federace*. 
 
*federace - 

spojení států pod jednou úst- 

  

řední vládou 

 
Stala se vzorem pro tvorbu podobných do- 

kumentů v dalších zemích. Byla první 

svého druhu na světě, její podstata je 
zachována dodnes. 
 
PERSPEKTIVY VÝVOJE USA. 

Ústava však nevyřešila některé důležité 

problémy země. Nedotkla se otrokářství. 

Neřešila také otázku dalšího vývoje. 
Vznikl spor, zda se mají USA vyvíjet 

jako zemědělská republika (s velkými pra- 

vomocemi jednotlivých států), nebo jako 

moderní průmyslový stát. Zatímco pro ze- 

mědělskou republiku byl tvůrce 
Prohlášení nezávislosti Thomas 

Jefferson, pro moderní průmyslový stát 
podle britského vzoru byl Alexander 

Hamilton (hemiltn), Washingtonův poboč- 
ník z revoluce. Jeho kniha Zpráva o to- 

vární výrobě (1791) se v budoucích le- 

tech stala nejčtenější knihou Ameriky. 

USA nastoupily cestu k průmyslové spo- 

lečnosti. 
  

Ústava se také nevyjádřila k tíživému 

vztahu k domorodému, indiánskému obyva- 
telstvu. Rozsáhlá kolonizace postupující 
z východu na západ trvala až do konce 

19. století a byla spojena s vyvražďová- 

ním celých indiánských kmenů a ničením 
jejich civilizace. 
  Revoluce a ústava USA podmínily rych- 
lou cestu kapitalistického vývoje ame- 

rické společnosti. Zhruba za sto let po 
dosažení nezávislosti se USA staly nej- 

silnější zemí světa. 
 
OTÁZKY A ÚKOLY: 

1. V čem je význam americké revoluce? 

2. Která ustanovení jsou v ústavě USA 
  z roku 1781? 

3. Jaký měl být další vývoj USA? 
 
OPAKOVÁNÍ 
 
1

. Sestav časovou přímku a zachyť na ní 

  

události světových i národních dějin. 

2. Vysvětli pojmy: osvícenství, osví- 
  censký absolutismus, absolutní monar- 
  

chie, konstituční monarchie, kolonia- 

  

lismus, průmyslová revoluce. 

3. Sestav slovníček významných vědců 
  

a vynálezců 17. a 18. století. V čem 

  

spočíval jejich význam pro lidstvo? 

4. Podle mapy porovnej hranice Ruska 
  

do vlády Petra I. Posuď, jak se 

  vyvíjel ruský stát za vlády Petra 
  

I. a Kateřiny II. 

5. Srovnej, jak probíhal vývoj v jed- 
  notlivých oblastech Evropy (západní, 
  

střední, východní) a čím byl podmíněn. 

6. Charakrerizuj barokní kulturu, uveď 
  

jména umělců, kteří tvořili v tomto 

  

období, a názvy jejich děl. 

7. Vyhledej ve svém okolí (obci, okre- 
  se) barokní stavbu a zjisti, kdo ji 
  projektoval a vyzdobil. 

8. Vysvětli, jaký význam měly reformy 
  Marie Terezie a Josefa II. pro dal- 
  ší vývoj v Rakousku i v našich zemích. 
9. Podle mapy vyhledej oblasti koloni- 
  

álních výbojů Velké Británie 

  a Nizozemí. Uvažuj, jak probíhá vývoj 
  

v těchto oblastech nyní. 

10. Vysvětli, jak působil vývoj v USA 
  

na situaci v Evropě. 

 

ČASOVÉ TABULKY 

Světové dějiny 
 
1640 - 1660 anglická revoluce 
1643 - 1715 vláda Ludvíka 
                 XIV. ve Francii 
1689 - 1725 vláda Petra I. 
                 v Rusku 
1762 - 

1796 vláda Kateřiny II. 

                 v Rusku 
1740 - 1786 vláda Fridricha II. 
                 v Prusku 
1776 vyhlášení nezávislosti USA 
1785 zdokonalený parní stroj 
 
 

Národní dějiny 

 
1740 - 1780  vláda Marie Terezie 
1780 - 1790  vláda Josefa II. 
1680, 1775   nevolnická povstání 

1781  toleranční patent 
       

zrušení nevolnictví v českých ze- 

       mích 
1785  zrušení nevolnictví na Slovensku