Peter Pribiš, Hans Diehl, Aileen Ludington 

- 

 

Dynamický život 

 

 

 
 

Vyváženost - Příliš mnoho mrkve 

 

Zpráva z titulních stránek některých magazínů zněla: "Konzumací mrkve lze předejít rakovině 
dutiny ústní a hrtanu. Nové výzkumy naznačují, že konzumací pěti nebo šesti mrkví denně lze 
dosáhnout zahojení leukoplakií - předrakovinných poškození sliznice úst či hrtanu." 
Moje přítelkyně Jana si proto rychle zakoupila odšťavovač, aby si mohla dopřát dostatek 
č

erstvé mrkvové šťávy. 

"Kolik šťávy získáš z pěti nebo šesti mrkví?" zeptal jsem se jí jednoho dne. 
V očích se jí zablýsklo. Odpověděla mi s úsměvem: "Prosím tě, co to je pět mrkví? Když 
mám teď odšťavovač, můžu si denně dát šťávu ze dvou nebo tří kilogramů Mrkve!" 

Byl to dobrý nápad? 

Je fakt, že zelenina je důležitou součástí zdravé výživy. Pro své preventivní schopnosti v boji 
proti různým nemocem je ceněna stále více. 
Ale tři kilogramy jednoho druhu zeleniny denně? 
Janino tělo se nakonec postavilo na odpor. Barva její kůže se změnila na nemocně vypadající 
žlutou. V obavách, že by to mohla být začínající žloutenka, navštívila lékaře. Ten jí vysvětlil, 
že mrkev obsahuje žluto-oranžový pigment zvaný beta-karoten. Organismus je schopen 
zpracovat přiměřené množství této látky, ale přebytek je uchováván v játrech, kůži, v 
buněčných membránách, což se projevuje zbarvením těchto orgánů 
do "barvy mrkve". 

Poučila se Jana z této zkušenosti? 

Jenom na chvíli. Člověk je vůbec zajímavá bytost. Senzační objevy na něj působí 
neodolatelnou silou a když mu někdo nabídne rychlé řešení jeho zdravotních obtíží, zní mu to 
jako rajská hudba. Nedávno - ještě před "mrkví" - se Jana zase nechala nadchnout ovesnými 
otrubami. To ji pro změnu zaujal jakýsi televizní pořad, kde se tvrdilo, že ovesné otruby mají 
výraznou schopnost snižovat hladinu krevního cholesterolu. Ale uteklo pár týdnů a Jana už 
měla "plné zuby" všeho, co bylo z ovsa. Ovesné kaše, ovesný chleba a dalamánky se jí docela 
brzy přejedly. 

Může nás mrkev ochránit před rakovinou? 

Mrkev či jiné žlutě zbarvené ovoce nebo zelenina jsou bohatým zdrojem beta-karotenu - 
látky, která začala měnit barvu Janiny kůže. Beta-karoten, který organismus proměňuje na 
vitamín A, je látkou, která má schopnost ochránit náš organismus před některými druhy 
rakoviny. 
Vitamíny se dělí do dvou základních skupin - na vitamíny rozpustné ve vodě a vitamíny 
rozpustné v tucích. Vitamíny rozpustné ve vodě (vitamíny B a C) nám nemusí dělat tolik 
starostí, protože jejich přebytek může být vyplaven z organismu ledvinami. 
S vitamíny rozpustnými v tucích (vitamíny A, D, E a K) je to ale jiné. Jejich přebytek nemůže 
být tak jednoduše eliminován. Nadměrné množství vitamínu A začne působit jako jed a může 
být příčinou bolestí hlavy, kloubů, některých kožních onemocnění nebo i ztráty vlasů. Kvůli 
tomu zákony limitují množství vitamínu A i jiných v tucích rozpustných vitamínů, které 
mohou být přidávány do vitamínových tablet.  
Beta-karoten nemá takovéto omezení. Když organismus přijímá beta-karoten, vytvoří si tolik 
vitamínu A, kolik potřebuje a zbytek využije jinými způsoby. Proto dnes farmaceutické 
společnosti nahrazují vitamín A ve vitamínových kapslích či pilulkách beta-karotenem. 
Vitamíny, minerály a další potřebné látky se v přirozených potravinách nacházejí v množství 
a formě připravené pro využití naším organismem. Naše tělo si pak samo vybere, co 
potřebuje. Pokud ale konzumujeme určitou potravinu v nadbytečném množství, anebo pokud 
je naše strava tvořena výhradně vysoce rafinovanými (upravenými) potravinami, je celá tato 
rovnováha narušena. 

Takže beta-karoten je dobrý, ale jeho nadbytek nemusí být nejlepší. 

Toto není příliš povzbudivé zjištění pro moderní dobu. Lidé si dnes užívají téměř všeho v 
nadbytku - hodně jedí a pijí, hodně kouří, příliš utrácejí, mnoho se baví... Střídmost a 
umírněnost není dnes nijak populární. 
Ostatně žijeme přece ve společnosti, kde máme na mnohé věci okamžité řešení - a je nám 
proto zatěžko přijmout fakt, že dobré zdraví není k dostání okamžitě. 
Jako konzultant jednoho populárního časopisu jsem měl spoustu telefonátů  
s jeho redaktory. Chtěli, abych jim potvrdil, že např. konzumace půl kilogramu klíčků 
vojtěšky posílí srdce nebo že několik kapslí mořských řas zaručí klidný noční spánek. Nikdo 
nechtěl slyšet mé rady o důležitosti pozitivního myšlení a zdravé stravě, které náš organismus 
opravdu potřebuje. Brzy jsem zjistil, že i když jim nabídnu pravdivé rady, téma vyváženého 
životního stylu nikdy nezaujme místo na titulních stránkách novin, ani neprodá časopisy (ani 
ty o zdraví), ani nevydělá spoustu peněz. 
Lidské tělo je schopno tolerovat nadměrné množství té či oné živiny poměrně dlouho - a to 
platí i pro ty tři kilogramy mrkve denně. Ovšem to podstatné je, že vyváženost - a to nejen v 
tom, co jíme, ale v životním stylu vůbec - je tím jediným klíčem k dosažení trvalého zdraví a 
štěstí. 

 

Výdaje - Zdraví a náklady na zdravotní péči 

 

Výdaje - Zdraví a náklady na zdravotní péči  

V České republice dosáhly výdaje resortu zdravotnictví v roce 1997 sumy 118,8 miliard Kč. 
V přepočtu na obyvatele jde o částku 11 531 korun; ta se od roku 1990 zvyšuje v průměru o 
1000 Kč ročně. Tyto výdaje představují značnou zátěž pro státní rozpočet a vynucují si 

restriktivní opatření. Jedním z nich je například neustále se zvyšující finanční spoluúčast 
pacientů na financování zdravotní péče (v roce 1997 činila tato spoluúčast průměrně 959 Kč 
na obyvatele). Mnozí lidé si proto dnes začínají uvědomovat, že být nemocným se jednoduše 
nevyplatí.  
Ve Spojených státech tři největší výrobci automobilů zaplatí ročně dohromady více za 
zdravotní pojištění než za ocel, ze které vyrábějí auta. S rychle rostoucími cenami zdravotního 
pojištění si již v mnoha zahraničních i domácích společnostech uvědomili, že nemocní 
pracovníci znamenají také nižší zisky. 

Co způsobuje zvýšenou nemocnost zaměstnanců? 

Pomineme-li nebezpečí spojená se samotným pracovním výkonem, největším rizikovým 
faktorem je právě životní styl zaměstnanců. Mnohé studie přesvědčivě dokázaly, že nesprávná 
výživa, sedavý způsob života, konzumace alkoholických nápojů a kouření do velké míry 
ovlivňují vznik a rozvoj civilizačních onemocnění jako je ischemická choroba srdeční, 
mrtvice (cévní mozková příhoda), cukrovka, cirhóza jater, rakovina plic, prsu, prostaty a 
tlustého střeva. Například: 

• 

Výzkum prováděný Státním zdravotním ústavem v Praze ukázal, že případy 
pracovních neschopností a počet dní absence v průběhu roku významně stoupají s 
počtem vykouřených cigaret. Nejvýrazněji je tato skutečnost patrná zejména na počtu 
dní pracovní neschopnosti. Je zřejmé, že s rostoucím množstvím vykouřených cigaret 
se počet dní pracovní neschopnosti více než ztrojnásobuje. 

• 

Ve věkové skupině 30-49 let je výrazné snížení produktivity práce téměř vždy 
způsobeno konzumací alkoholu. 

• 

Průměrné náklady na léčení srdečního infarktu se pohybují ve výši asi půl milionu 
korun. 

Dokáží změny životního stylu snížit náklady na zdravotní péči? 

Uveďme si několik příkladů ze Spojených států. Když jistá skupina učitelů z Dallasu začala 
pravidelně cvičit, zjistilo se, že v průměru pak byli ročně o tři dny méně nemocní. Školní 
správa tak ušetřila půl milionu dolarů, které by jinak musela zaplatit za zastupující učitele. 
Dalším příkladem je letecká firma Lockheed, která zavedla preventivní ozdravný program, 
jenž jí pomohl ušetřit na zdravotním pojištění v průběhu pěti let více než milion dolarů. V 
tomto období se počet případů pracovní neschopnosti snížil o 60 procent; dále poklesl počet 
případů onemocnění vysokým krevním tlakem (o téměř 90 procent) a také se výrazně snížila 
nežádoucí fluktuace pracovníků. 
Zájem o zdravý životní styl trvale vzrůstá a to nejen v USA, ale také u nás.  
V posledních letech byl například v České republice zaznamenán pokles počtu kuřáků; dále se 
snížila konzumace masa a stoupá naopak spotřeba ovoce a zeleniny. Je potěšitelné, že tento 
trend se příznivě odráží i v klesající úmrtnosti na srdeční infarkt a mrtvici. Dokonce již 
existují firmy a organizace, které do zdravotního pojištění zahrnují také preventivní programy. 

Jakým způsobem lze motivovat zaměstnance, aby zlepšili péči o své zdraví? 

Uveďme si nyní několik námětů, které vyzkoušeli v některých podnicích v USA: 

• 

V jedné realitní kanceláři například vedení platí zaměstnancům, kteří mají nadváhu, 10 
dolarů za každé kilo, o které zhubnou (a nepřiberou je znovu během příštích šesti 

měsíců), jednorázovou odměnu 500 dolarů pracovníkům, kteří přestali kouřit, a 
jednorázovou odměnu 500 dolarů těm, kdo pravidelně cvičí. 

• 

Společnost sdružující několik nemocnic se rozhodla vyplácet každému účastníkovi 
jejich ozdravného programu 24 centů 
za každou míli, kterou ujde nebo uběhne. 

• 

Některé společnosti proplácejí svým zaměstnancům dvě mimořádné hodiny měsíčně, 
pokud tito nebyli celý měsíc nemocní nebo nepřišli pozdě do práce. Pokud pracovník 
během celého roku nezmeškal více než čtyři dny, vyplatí mu zvláštní odměnu 300 
dolarů. 

Typická představa podnikatele - obézního, vyčerpaného, žijícího na cigaretách a Martini - se 
dnes již opravdu nenosí. V současném světě podnikání je znakem úspěchu dobré zdraví a 
elegance. Mezi vedoucími pracovníky neustále přibývá těch, kteří si udržují špičkovou 
kondici. Vědí totiž, že jinak o ně firmy nebudou mít zájem. 
Lidé jsou tím nejcennějším "kapitálem" mnoha společností, a proto se firmám vyplatí 
podpořit zdraví vlastních zaměstnanců. Zdraví pracovníci jsou podstatně produktivnější, proto 
má taková investice mnohonásobnou návratnost. 

 

Západní způsob stravování - Od zrna k pečenému kuřeti

 

 

V dnešní společnosti se stále více lidí stravuje mimo domov. V restauracích či jídelnách se 
potraviny vaří, pečou, smaží, upravují se nejrůznějšími způsoby, přidává se do nich sůl nebo 
cukr, resp. další pochutiny. Tak vznikají tučná, na vitamíny a minerály chudá jídla. 
Zemědělské farmy chovají zvířata v klecích, bez možnosti pohybu a za aktivní pomoci 
antibiotik či hormonů. Výsledkem jsou tlustší krávy nebo vepři, z jejichž masa lze připravit 
ř

ízky s dvojnásobným obsahem tuku oproti zvířatům s možností volného pohybu. Problémem 

je, že za tento "pokrok" těžce platíme. Každý z nás musí jíst, aby mohl žít, avšak to, co jíme, 
má pro naše zdraví zhoubné účinky. 

Znamená to tedy, že jídlo, které jíme, může přímo způsobovat různá onemocnění? 

Ano, epidemiologické studie to v zásadě potvrzují. Před sto lety umíralo 
na aterosklerotická onemocnění cév pouze 10-15 procent Američanů. Dnes je to již přibližně 
40 procent. Také na rakovinu umíralo tehdy méně než 6 procent lidí, zatímco dnes se toto 
č

íslo blíží  

26 procentům. 
To rozhodně není normální. Nevěřím tomu, že bychom byli předurčeni umírat v tak veliké 
míře na srdeční infarkt, mrtvici, komplikace cukrovky, rakovinu tlustého střeva či prsu. 
Výrazný nárůst onemocnění srdce a cév byl ve Spojených státech zaznamenán po 1. světové 
válce. Přímo explozivní nárůst těchto onemocnění byl však zaznamenán po 2. světové válce, 
kdy si lidé najednou mohli dovolit stravu skládající se především z potravin živočišného 
původu. Potravinářský průmysl také začal produkovat stovky vysoce upravených jídel, která 
byla hodně energetická, ale přitom chudá na vitamíny a další nezbytné látky. 

Není to všechno jenom náhodná souhra okolností? 

Těžko. Těmito problémy je postiženo obyvatelstvo všech vyspělých zemí západní Evropy a 
severní Ameriky. Naproti tomu obyvatelé venkova v Číně, Japonsku a vůbec v jihovýchodní 
Asii, kteří mají omezený přístup k tučným potravinám živočišného původu, netrpí téměř 
vůbec srdečními infarkty. Podobně se ani většina lidí žijících na africkém venkově či ve 
střední a jižní Americe nemusí obávat cukrovky nebo onemocnění srdce a cév. Ovšem severní 
Amerika, Austrálie, Nový Zéland a rozvinuté země Evropy a Asie, kde je strava bohatá na 
tuk, jsou zaplaveny epidemií srdečních onemocnění a cukrovky. 
Přitom však hlavní viníky, kteří poškozují tepny, a tím ohrožují mnohé důležité metabolické 
funkce, známe - je to nedostatek vlákniny a přemíra tuků ve stravě. Díky sklerotickým 
změnám tepen dostane každý den 4000 Američanů srdeční infarkt, jedna třetina dospělé 
populace trpí vysokým krevním tlakem a další tisíce lidí jsou každoročně ochromeni mrtvicí. 
Nevyvážený způsob života vede  
k tomu, že se obezita stává epidemickým onemocněním a každých 50 sekund je 
diagnostikován nový případ cukrovky. 

V České republice na tom snad ale nejsme tak špatně. 

Právě naopak. Situace v České republice je v mnohém ještě horší než v severní Americe a 
západní Evropě. Již od šedesátých let u nás prudce stoupá výskyt civilizačních onemocnění. 
Především po 2. světové válce dochází k dramatické změně jídelníčku. Zdůrazňuje se význam 
potravin živočišného původu (maso, mléko, vejce), na jejichž produkci se soustředí také 
potravinářský průmysl. Ceny zmíněných potravin jsou navíc uměle podporovány státem. Naše 
situace je dnes nápadně podobná situaci Spojených států šedesátých let.  
S postupným odhalováním rizikových faktorů srdečních onemocnění (kouření, vysoký krevní 
tlak, obezita, cukrovka, cholesterol a živočišné tuky) se začala prosazovat preventivní 
opatření. U nás je tento vývoj opožděn o 20 až 30 let. To vše mělo negativní dopad na 
zdravotní stav obyvatelstva, jakož i na délku života, která se u nás od šedesátých let 
zkracovala jak u mužů, tak u žen. Teprve v posledních šesti letech se tento negativní trend 
zastavil a projevilo se i určité zlepšení. Délka života u nás opět pomalu roste, přestože je stále 
nižší než v Portugalsku, které vykazuje nejnižší hodnotu mezi zeměmi Evropské unie. V 
Č

eské republice tvoří nemoci srdce a cév 55 procent příčin úmrtí, dalších 25 procent připadá 

na rakovinu. Neustále se zvyšuje počet lidí s cukrovkou; v současnosti je u nás evidováno 
více než 550 tisíc lidí s touto civilizační nemocí. 

Jak je možné, že došlo k tak závažným změnám ve skladbě stravy? 

Ještě před sto lety složení stravy odpovídalo místním poměrům a možnostem. Lidé žili z toho, 
co jim poskytovalo obhospodařování vlastní půdy. K tomu se přidalo to málo, co bylo možné 
nakoupit v obchodě a dále maso zvířat chovaných na statku. Naši prarodiče neznali dlouhé 
regály plné překrásně zabalených potravin, které nabízejí v místním supermarketu a kterým 
výrobce udělal nákladnou reklamu. Ani je na každém rohu nelákala restaurace nebo rychlé 
občerstvení. 
Základem jejich stravy bylo zrno - ať už zrno pšenice nebo jiných obilovin, které navíc byly 
pěstovány ve značném nadbytku. V rodině se jedla čerstvě uvařená jídla a silné krajíce 
vlastního, doma upečeného chleba. Připravovaly se nejrůznější obilné kaše, jedlo se hodně 
rýže, těstovin, kukuřice spolu s fazolemi, bramborami, ovocem a zeleninou. Tato zdravá, na 
vlákninu bohatá jídla tvořila téměř 53 procent denního příjmu energie. 
Č

asy se ale mění. A výrazně se změnila i chuť. Teplá ovesná kaše byla nahrazena bílým 

rohlíkem s máslem a čajem. Oběd dnes tvoří přesolený hamburger s přeslazenou limonádou. 
A večeři, tu si pokud možno koupíme již hotovou, zmraženou. Stačí ji ohřát v mikrovlnné 
troubě. Mezi hlavními jídly pak pojídáme bramborové lupínky či koblihy, které znovu 

zapíjíme limonádou. Zdravá, výživná jídla dnes představují pouze 22 procent celkového 
denního energetického příjmu, zatímco konzumace tuků se téměř zdvojnásobila a spotřeba 
cukru se zvýšila o 140 procent.  

 

Výživa - Sedm bludných cest

 

 

Podle obvodu našich pasů lze soudit, že jsme dobře živeným národem. Za toto privilegium 
ovšem platíme vysokou cenu v podobě zbytečných nemocí, pracovní neschopnosti a 
předčasných úmrtí. 

V čem je tedy chyba? 

V tom, že jíme víc než je zdrávo. Zvlášť výrazná je vyšší spotřeba cukru, tuků, soli; 
nadbytečný je i přísun energie. Navíc jíme příliš často. 
Takový blahobyt je pak základem pro rozvoj nemocí jako ischemická choroba srdeční, 
mrtvice, vysoký krevní tlak, artritida, cukrovka dospělých, obezita a některé druhy rakoviny. 
Tyto nemoci jsou zodpovědné za čtyři z pěti úmrtí; přitom jsou závislé na životním stylu a 
především na tom, jak se stravujeme. 

Nemoci z jídla? Patrně tím myslíte všechny ty pesticidy a jiné konzervační látky! 

Možná vás to překvapí, ale pesticidy a konzervační látky nejsou ani zdaleka tím 
nejškodlivějším v naší stravě. Existují podstatně větší viníci: 

• 

Cukr.

 U některých lidí tvoří cukr až 20 procent denního příjmu energie. Rafinovaný 

cukr je zbaven vlákniny, a tedy nepředstavuje nic jiného než čistou energii, která, je-li 
v nadbytku, se ukládá ve formě tuků a způsobuje obezitu. 

• 

Bílá mouka.

 Dlouhá léta se předpokládalo, že vymíláním mouky se pouze zbavujeme 

zbytečných otrub. Nyní se ale postupně dozvídáme, že vláknina, která se nachází 
právě v otrubách, je důležitá v prevenci nejrůznějších druhů rakoviny, při stabilizaci 
krevní glukózy, v prevenci obezity či nemocí trávicího traktu, jako jsou žlučníkové 
kameny, hemoroidy, divertikulóza (mnohonásobné střevní výchlipky) a zácpa. 

• 

Sůl.

 Většina obyvatelstva rozvinutých zemí konzumuje 10 až 20 gramů soli denně 

(tedy asi 2 až 4 kávové lžičky). To je mnohonásobně více než kolik potřebuje náš 
organismus a do značné míry to přispívá k rozvoji vysokého krevního tlaku, srdečního 
selhání a onemocnění ledvin. 

• 

Tuk.

 Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, že 36 až 45 procent energie přijaté denně 

potravou je v podobě tuků. To je podstatně více, než kolik je náš organismus schopen 
zpracovat. Výsledkem jsou zkornatělé a ucpané tepny, které jsou příčinou ischemické 
choroby srdeční a mrtvice. Strava bohatá na tuky přispívá rovněž k rozvoji obezity, 
cukrovky dospělých a některých druhů rakoviny. 

• 

Bílkoviny.

 Strava skládající se převážně z masa a potravin živočišného původu 

obsahuje více bílkovin, tuků a cholesterolu, než jaké jsou potřeby organismu. Spotřeba 
bílkovin je v rozvinutých zemích asi dvakrát až třikrát vyšší, než je doporučováno. 
Vědci zjistili, že základem lepšího zdraví a dlouhověkosti je strava obsahující méně 
bílkovin a podstatně méně tuků a cholesterolu. 

• 

Tekutiny. 

Dnes již není příliš obvyklé pít čistou vodu. To si raději dáme pivo nebo 

limonádu, kávu, černý čaj či jiný slazený nápoj. Protože však většina těchto nápojů 
obsahuje hodně cukru a přitom žádnou vlákninu, působí jejich konzumace doslova 
jako spoušť na hladinu krevní glukózy a navíc může přispívat k rozvoji obezity. Další 
riziko představuje alkohol, kofein, fosfáty a další chemické látky, které jsou rovněž 
obsaženy v těchto nápojích. 

• 

Svačinky.

 Potravinářský průmysl se přímo předhání v produkci nejrůznějších 

"chuťových senzací", které si mnozí dopřávají místo opravdového jídla. Ve školách, v 
nemocnicích a dalších zařízeních jsou svačinky často běžnou součástí jídelníčků. Na 
mnoha pracovištích je samozřejmostí přestávka na kávu, stejně jako malé občerstvení 
po večeři u televize. O některých lidech lze s nadsázkou říct, že jedí pouze jedenkrát 
denně, od rána až do večera. Zdravé a výživné společné jídlo začíná být v našich 
rodinách výjimkou. Svačinky neustále přerušují trávicí proces, zatěžují žaludek a jsou 
č

astou příčinou nadýmání a poruch trávení. 

Lze tedy vůbec ještě něco jíst? 

Samozřejmě - začněme u ovoce; nabízí se nám hned několik druhů se svým typickým 
zbarvením, specifickou chutí i konzistencí. Jindy nám přijde vhod zelenina či brambory. 
Zvláštní pozici zaujímají luštěniny - s charakteristickými tvary a zbarvením i specifickými 
chuťovými vlastnostmi. Nezapomeňme však ani na obiloviny, které představují další 
výraznou skupinu zdravých potravin. 
Konzumací celozrnných produktů, luštěnin, ovoce a zeleniny poskytujeme svému organismu 
dostatek bílkovin, tuků, vlákniny a všech ostatních potřebných látek. Navíc je to ekologické a 
možná se vám podaří i trochu ušetřit. 
To podstatné ovšem je, že tímto způsobem stravování můžeme zabránit rozvoji většiny 
civilizačních onemocnění. Pokud náš jídelníček sestává z potravin bohatých na vlákninu, jako 
je ovoce, zelenina či celozrnné výrobky, nemusíme se obávat obezity. Právě naopak, touto 
stravou podpoříme své zdraví a vitalitu. 

 

Děti - Obezita - strašák dnešní doby?

 

 

Velký problém dnes představuje obezita dětí a mládeže. Ve Spojených státech má potíže s 
nadváhou čtyři až šest milionů dětí ve věku 6 až 11 let. Zvýšené riziko výskytu obezity u dětí 
hrozí také české populaci. Podle průzkumů SZÚ (Státního zdravotního ústavu) dochází u 
chlapců v posledních letech k nárůstu tělesné výšky i váhy (u dívek je situace odlišná - 
dosahují vyššího vzrůstu, nikoli však přírůstku hmotnosti). 

To se zdá být těžko pochopitelné. Cožpak se dnes o zdraví nedbá více než dřív? 

Cvičení a pohyb je na vzestupu u dospělých, ale ne mezi dětmi. Jsou to dospělí, které vidíme 
běhat a cvičit v parcích, tělocvičnách či na hodinách aerobiku. A rovněž dospělí jsou ti, kdo 
navštěvují zdravotní přednášky, studují v restauracích jídelní lístky a vyžadují zdravější a 
méně tučná jídla. 

Není ale obezita dětí dědičná? 

Geny samozřejmě ovlivňují hmotnost každého jedince, ale nedávají odpověď na všechny 
otázky. Důležitou roli hraje také prostředí, což lze dokázat např. tím, že podíl obézních lidí v 
populaci se v posledním půlstoletí zvýšil. Naše geny se tak rychle nemění. 
V současnosti žijeme v prostředí, které se výrazně podílí na rozvoji obezity v populaci. Kdysi 
děti spěchaly domů ze školy, aby se převlékly a šly si hrát ven. Tam potom lezly na stromy, 
jezdily na kole, hrály hry, jejichž samozřejmou součástí byl pohyb. Dnes ovšem děti stráví 
spoustu času u televize. Studie např. prokázaly, že průměrný občan ČR sedí před obrazovkou 
130 minut denně! 

Jaká je pravděpodobnost, že dítě, které je obézní, bude obézní také v dospělosti? 

Přibližně 80 procent obézních mladistvých zůstane obézních i v dospělosti. Zvýšený výskyt 
obezity dopívajících bude mít pro ně v budoucnu vážné důsledky. 

Může být obezita v mládí příčinou některých nemocí? 

Obézní dítě má větší sklon k onemocnění srdce, žlučníkovým kamenům, cukrovce dospělých, 
vysokému krevnímu tlaku, rakovině či těžké obezitě v pozdějším věku. Obézní děti mají více 
ortopedických problémů a trpí častěji chorobami horních cest dýchacích. To je ovšem pouze 
jedna strana mince. Obézní mladiství se častěji potýkají s psycho-sociálními problémy. 
Dnešní nárůst depresí, anorexie, bulimie, užívaní drog či dokonce sebevražd mezi 
mladistvými je hrozivý. 

Lze nějak řešit tyto problémy? 

Nejčastější příčiny obezity u dětí jsou stejné jako u dospělých - sedavý způsob života, 
vysedávání před obrazovkou, časté pojídání mezi hlavními jídly, pití sladkých limonád, 
snadná dostupnost a obliba koncentrovaných, tučných a na živiny chudých jídel. Odtučňovací 
program pro mladistvé by měl proto počítat s účastí celé rodiny. Správná výživa a životní styl 
jsou společnou záležitostí celé rodiny - a mladiství potřebují najít podporu především v kruhu 
svých nejbližších. Ostatní členové rodiny nemusí být obézní - ale zdravější způsob života 
prospěje všem. 
Téměř všem případům dětské obezity by bylo možné předejít, kdyby byly dětem vštípeny 
následující zásady: 

• 

Dostačující jsou tři jídla denně - s dostatkem celozrnných výrobků, luštěnin, čerstvého 
ovoce a zeleniny. Je třeba vyloučit mlsání mezi jídly a pití přeslazených limonád (typu 
Coca-Cola, Pepsi-Cola, Kofola apod.) 

• 

Je důležité pít vodu v dostatečném množství. 

• 

Dbát na aktivní pohyb - 1-2 hodiny denně, pokud možno venku. 

• 

Pravidelně věnovat určitý čas čtení - tak nahradit čas strávený před televizí. 

• 

Dbát na dostatek odpočinku. Mnohé děti jsou chronicky unaveny. Je potřebné je dostat 
do postele dostatečně brzo, aby se probudily odpočaté a měly ještě dostatek času na 
zdravou snídani. 

• 

Rozšířit paletu zájmů - čtení, návštěvy knihovny, hodiny hudby, modelování, rodinné 
výlety apod. 
Bible říká: "Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne." 
(Přísloví 22,6) 

 

Stárnutí - I stárnout můžeme lépe

 

 

Pochopitelně, stárneme neradi. Lépe je být stále mladý, myslíme si. Ale čas je neúprosný - 
populace dříve narozených se neustále rozrůstá; stále přibývá lidí starších 65 let. Proto se 
nabízí otázka, jaké jsou pro tuto generaci v dnešní době vyhlídky? 
V poslední době sílí trend určovat stáří lidí spíše podle jejich intelektuálních a sociálních 
schopností než podle věku. To, jak jsme na tom, určuje spíš naše zdraví než věk. 
Stáří si nejvíce uvědomíme ve chvíli, kdy nám nemoc nebo určitá nezpůsobilost třeba i jen 
č

ástečně znemožní vykonávat naše každodenní povinnosti. Někteří lidé zestárnou v relativně 

mladém věku - mezi ně patří obvykle ti, kdo jsou dlouhodobě nemocní, nebo ti, kdo utrpěli 
nějaké zranění anebo prožili něco zvlášť tragického. Mnozí z nich se úplně uzavřou do sebe a 
život pro ně ztratí smysl, ovšem jiní zase zůstanou duchem mladí a vitální až do vysokého 
stáří. 

Ř

íká se, že čím starší, tím lepší. Je to tak skutečně? 

Záleží na tom, z jaké perspektivy to posuzujeme. Mládí je na tom lépe, pokud jde o fyzické 
síly, energii; obvykle má i méně zdravotních potíží. Ovšem člověk v pokročilém věku má 
zase více zkušeností, sebedůvěry, jeho náhled na věci je vytříbenější; cítí se rovněž 
svobodnější, vyrovnanější. Většina filozofů, skladatelů, malířů a spisovatelů vytvořila svá 
nejlepší díla právě v pozdějším věku. 

Netrpí však většina lidí starších 65 let chronickými chorobami? 

V rozvinuté západní společnosti má asi 80 procent lidí této věkové skupiny určité zdravotní 
problémy - může to být vysoký krevní tlak, artritida nebo nějaká forma srdečního 
onemocnění. Ovšem tyto potíže jim obvykle nebrání v soběstačnosti. Předčasné stárnutí a 
nemohoucnost jsou do značné míry následkem nesprávného životního stylu a návyků, jako je 
kouření, konzumace nadměrného množství alkoholu, kofeinu či zneužívání léků. U lidí s 
nadváhou pak mnohdy dochází k výraznému poklesu fyzické aktivity. Strava obsahující 
tučná, vysoce rafinovaná jídla, jakož i nedostatek pohybu přispívají k tomu, že lidé zestárnou 
dříve, než je obvyklé. 

Není zapomnětlivost špatným znamením? 

U starých lidí je zapomnětlivost většinou zveličována. Stres nebo strach, stejně jako rychle se 
střídající zážitky či přetížení paměti, resp. nezájem o dění kolem může vést k zapomnětlivosti 
v každém věku. Deprese, která se vyskytuje u mnoha starších lidí, je často chybně 
diagnostikována jako senilita. Jen málo lidí postihne Alzheimerova choroba nebo jiná forma 
senilní demence (duševní choroba projevující se oslabením rozumových schopností). U 
většiny zůstává paměť zachována do pozdního věku, zvlášť pokud jsou aktivní a v dobré 
tělesné kondici. 

Není to ale tak, že mnoho starých lidí skončí v domově důchodců nebo v léčebně pro dlouhodobě 
nemocné? 

V severní Americe žijí v léčebnách pro dlouhodobě nemocné pouze 2 procenta lidí ve věku 
64-75 let. Teprve po 85. roce života se toto číslo zvyšuje až na 20 procent. Podle dostupných 
statistik rovněž v České republice pouze 2,4 procenta lidí starších 60 let žije v domovech 
důchodců. 

Tvořivou činností lze oddálit proces stárnutí. Pomáhá v tom také pravidelný pohyb, lepší 
porozumění principům správné výživy, nezanedbávání prvních příznaků onemocnění a 
pokroky moderní medicíny. Lidé dnes zůstávají fyzicky a mentálně čilí až do 80 či 90 let. 
Mnozí jsou přitom i sexuálně aktivní. 
A ještě něco. Vědci dnes zjišťují, že radostný a pozitivní pohled na svět podporuje naši 
imunitu. Tento složitý obranný systém organismu hraje jednu z nejdůležitějších rolí při 
uchování dobrého zdraví. Moudrý Šalomoun již před staletími prohlásil: "Radostné srdce hojí 
rány." (Přísloví 17,22) 

 

Onemocnění srdce a cév - Vražda v kuchyni

 

 

Každoročně zemřou na srdeční infarkt tisíce lidí, aniž by to ve společnosti vyvolalo nějaký 
mimořádný zájem. A přitom největšího "zabijáka" všech dob můžeme najít přímo na našem 
jídelním stole. 

Chcete říct, že to, co jíme, způsobuje srdeční infarkt? 

Ne všechno. Největšími viníky jsou nadměrné množství tuků a cholesterolu. Ty způsobují 
tvrdnutí a ucpávání důležitých tepen, které zásobují srdeční sval kyslíkem. Tomuto procesu se 
ř

íká ateroskleróza. 

Když se lidé narodí, jejich srdeční tepny jsou čisté a pružné. A takové by měly zůstat po celý 
život. Ovšem mnozí obyvatelé ČR je mají zanesené cholesterolem, tuky a vápníkem, přičemž 
tento marast postupně ztvrdne, ucpe tepnu a úplně znemožní průtok krve. 
V průběhu druhé světové války byla většina Evropanů nucena významně změnit svůj způsob 
stravování. Místo obvyklého masa, vajec a mléčných výrobků se museli spokojit s poněkud 
asketicky laděným jídelníčkem sestávajícím z brambor, obilovin, fazolí, čočky, ředkví, 
mrkve, červené řepy a další zeleniny. V souvislosti s tím byl pozorován dramatický pokles 
výskytu aterosklerózy, který trval několik let. 
Od té doby byla provedena řada studií - na lidech i na zvířatech - a shromážděno množství 
informací. Výsledky prokázaly, že strava bohatá na živočišný tuk a cholesterol zvyšuje 
hladinu krevního cholesterolu a tím přispívá ke vzniku srdečních onemocnění. Strava s 
nízkým podílem živočišných tuků a cholesterolu naopak snižuje hladinu cholesterolu v krvi a 
tím brání rozvoji aterosklerózy. Tato strava je dokonce schopná rozpouštět aterosklerotické 
pláty ve stěnách tepen. 

Jak poznám, že mám aterosklerózu? 

Neexistují vlastně žádné varovné signály až do doby, kdy jsou již vaše srdeční tepny téměř 
úplně ucpané. Někteří lidé sice začnou při námaze pociťovat bolest na prsou (tomuto příznaku 
se říká angina pectoris), ovšem mnohdy je prvním znamením toho, že něco není v pořádku, 
teprve srdeční infarkt. Přibližně jedna třetina lidí však svůj první infarkt nepřežije. 

Jaké jsou nejvýznamnější rizikové faktory srdečního infarktu? 

• 

Nejzávažnějším rizikovým faktorem je vysoká hladina cholesterolu v krvi. U 
pětapadesátiletého muže, který má cholesterol vyšší než 7,6 mmol/l, je 9krát větší 
pravděpodobnost rozvoje aterosklerózy než u stejně starého muže, který má 

cholesterol pod 5,1 mmol/l. Dvacetiprocentní snížení hladiny cholesterolu představuje 
40-50procentní snížení rizika srdečního onemocnění. 

• 

U kuřáků ve věku 60 let je pravděpodobnost úmrtí na srdeční onemocnění desetkrát 
vyšší než u nekuřáků. V roce 1996 zemřelo v České republice 28 000 lidí na 
ischemickou chorobu srdeční, z tohoto počtu bylo přibližně 4400 (15 procent) úmrtí 
přímo způsobeno kouřením. 

• 

V České republice přibližně každý pátý muž a každá sedmá žena trpí hypertenzí 
(vysokým krevním tlakem). Ve srovnání s těmi, kdo mají normální tlak, je přitom u 
lidí s hypertenzí 3krát větší pravděpodobnost úmrtí na srdeční onemocnění. 

• 

U obézních mužů ve věku 60 let je riziko úmrtí na srdeční onemocnění pětkrát vyšší 
než u mužů s normální hmotností. 

• 

Dalšími rizikovými faktory jsou sedavý způsob života a stres. 

• 

V roce 1989 definoval Dr. Kaplan tzv. smrtící kvarteto - centrální typ obezity 
(nahromadění tuku v oblasti břišní), vysoký krevní tlak, zvýšená koncentrace 
triglyceridů a cukrovka dospělých. (…) 

Všechny výše uvedené rizikové faktory lze kontrolovat způsobem stravování a životním 
stylem. Genetická predispozice, věk a pohlaví jsou rizikové faktory, které sice člověk nemůže 
ovlivnit, nicméně právě ony patří k těm nejméně závažným. 

A co léky nebo operace? 

Pro lidi s nadměrně vysokou hladinou cholesterolu v krvi, kterým nepomáhá ani radikální 
změna stravování, jsou léky mnohdy posledním útočištěm. Léky jsou ovšem drahé a obvykle 
mají i vedlejší účinky. Vyžadují rovněž časté laboratorní vyšetření krve a návštěvy u lékaře. 
Atraktivnější jsou chirurgická řešení: bypass, balonová angioplastika, pyroplastika, stent či 
aterektomie. S narůstajícím počtem provedených operací statistiky začínají ukazovat, že tyto 
operace neznamenají vždy nutně prodloužení života nebo zlepšení jeho kvality. Tento druh 
léčby lze chápat více méně jako přechodné řešení. Z dlouhodobého hlediska je jediným 
ř

ešením radikální změna životního stylu. 

Jak tedy dosáhnout nejlepších výsledků? 

Důležitá je především prevence. Na to, abychom s ní začali, není přitom nikdy pozdě. 
Přestože již trpíte rozvinutou formou srdečního onemocnění s přítomností několika rizikových 
faktorů, nikdy není pozdě na zásadní změny životosprávy. Díky těmto změnám můžete 
"vyčistit" vaše tepny, významně snížit riziko úmrtí na aterosklerózu a prodloužit aktivní, 
produktivní léta svého života. Váš věk přitom nehraje roli; stačí na to několik týdnů. 
Začněte tím, že změníte způsob stravování. Jezte doma připravená, chutná jídla s minimálním 
obsahem tuků a cholesterolu. Je důležité zvýšit v jídelníčku podíl ovoce, zeleniny, obilovin a 
především vlákniny. Taková strava dokáže snížit hladinu vašeho krevního cholesterolu o 20 
až 30 procent a v průběhu čtyř týdnů rovněž normalizovat hladinu glukózy (krevního cukru). 
Pokud omezíte přisolování pokrmů, pak můžete docílit i normálního krevního tlaku a snížení 
hmotnosti. 
Odhaduje se, že pokud by lidé u nás přestali kouřit a změnou životosprávy dosáhli snížení 
hladiny cholesterolu v krvi na 4,6 mmol/l a systolického (horního) krevního tlaku na hodnotu 
pod 125, bylo by možné zabránit 82 procentům srdečních infarktů, které lidé utrpí před 65. 
rokem života. Tyto jednoduché změny životního stylu by našemu národu přinesly víc užitku 
než všechny léky a operace dohromady. 

 

Přirozená léčba srdečních onemocnění - Jídlo jako lék

 

 

Zkuste si vzpomenout, zda ve vaší rodině anebo blízkém okolí nezemřel někdo na srdeční 
infarkt. Že nebyl ani tak starý? O to právě jde.  
Muži a ženy u nás umírají na srdeční onemocnění příliš často a příliš mladí. Není nic 
výjimečného, že kdosi, komu bylo teprve padesát, zemřel na infarkt.  
Tuto neblahou skutečnost potvrzují i statistiky - v České republice se každý druhý 
pětatřicetiletý muž nedožije své sedmdesátky. Na srdeční onemocnění u nás mnohdy 
předčasně, a tedy zbytečně umírají tři z deseti lidí. 

Je to nevyhnutelné? Anebo existuje nějaké řešení? 

Ano... i ne. Dokud lidé nezmění způsob stravování a neomezí nadměrnou spotřebu tuků, 
statistiky se nezmění. Již mnoho let totiž víme, že strava s vysokým obsahem tuků a 
cholesterolu je nejdůležitějším rizikovým faktorem ischemické choroby srdeční.  
Samozřejmě, řešení existuje; vyžaduje to ovšem omezit množství tuku v jídelníčku. Do jaké 
míry v tom budeme důslední, do té míry budeme schopni zbrzdit rozvoj srdečních 
onemocnění. 

Takže ischemickou chorobu srdeční lze vyléčit? 

Ano. V roce 1990 MUDr. Dean Ornish publikoval v lékařském časopise LANCET studii, 
která doslova otřásla lékařskou veřejností.  
Dr. Ornish rok pracoval se skupinou 48 pacientů, kteří trpěli pokročilým stadiem ischemické 
choroby srdeční; mnozí z nich byli dokonce kandidáty na bypass. 
Pacienty náhodně rozdělil do dvou skupin. V obou skupinách měli pacienti přestat s kouřením 
a dodržovat mírný pohybový režim sestávající především z chůze. První skupina se navíc 
účastnila kursů zvládnutí stresu a konzumovala nízkotučnou vegetariánskou stravu s obsahem 
tuku nižším než 10 procent celkového denního příjmu energie (přibližně 23 g tuku denně). 
Druhá skupina obdržela stravu doporučovanou Americkou kardiologickou společností v rámci 
prevence srdečních onemocnění. Tato strava obsahovala 30 procent celkového denního příjmu 
energie ve formě tuku (přibližně 70 g tuku denně) a připouštěla až 300 mg cholesterolu denně.  
Když byly výsledky této studie předneseny na vědeckém zasedání Americké kardiologické 
společnosti ve Washingtonu, dostaly se přes noc na titulní stránky novin v celé Americe. 
Dr. Ornish referoval, že u těch, kdo konzumovali nízkotučnou vegetariánskou stravu, se 
hladina cholesterolu v krvi snížila v průměru o 40 procent.  
Jejich zúžené, aterosklerotickými pláty ucpané srdeční tepny se skutečně rozšířily, a tím 
umožnily příliv většího množství krve a kyslíku k srdečnímu svalu. Postup srdečního 
onemocnění se nejen zastavil, ale došlo ve skutečnosti k jeho zvrácení. 
Skupina konzumující stravu doporučenou Americkou kardiologickou společností 
nezaznamenala téměř žádný pokles v koncentraci krevního cholesterolu a jejich srdeční tepny 
dokonce vykazovaly známky postupujícího zužování. Průběh ischemické choroby srdeční se u 
nich tedy spíše zhoršil. 

Chcete tím říct, že strava doporučovaná Americkou kardiologickou společností je v podstatě neúčinná? 

Zdá se, že příliš opatrné změny stravování doporučované kardiology ve Spojených státech i u 
nás, určené k prevenci a léčbě ischemické choroby srdeční, neplní svůj úkol. Na tiskové 
konferenci Dr. Ornish řekl: "Umírněná stravovací doporučení Americké kardiologické 
společnosti nejsou dostatečně radikální, a proto jimi nelze ovlivnit postup ischemické choroby 
srdeční. Lidé s klinickými příznaky srdečního onemocnění musí jít dále, než jsou současná 
stravovací doporučení." 
Dlouhá léta jsme věděli, že srdečním onemocněním lze předcházet, ovšem dnes je prokázáno, 
že za těch správných podmínek je možné je také vyléčit. Zmíněná studie naznačuje, že strava, 
kterou jíme, může být pro nás také tím nejlepším lékem. 

 

Vysoký krevní tlak - Záludná nemoc

 

 

Přibližně každý pátý obyvatel naší země trpí vysokým krevním tlakem. Ve srovnání s těmi, 
kdo mají normální hodnoty krevního tlaku, je u lidí s hypertenzí třikrát větší pravděpodobnost 
onemocnění na srdeční infarkt, pětkrát větší pravděpodobnost srdečního selhání a osmkrát 
větší pravděpodobnost záchvatu mrtvice. 

Jak se můžu dozvědět, že mám vysoký krevní tlak? 

Hypertenze neboli vysoký krevní tlak znamená, že vám byl opakovaně naměřen systolický 
krevní tlak (vyjadřuje jej vždy to větší číslo) v hodnotě vyšší než 140 mm Hg (milimetrů 
rtuťového sloupce) nebo diastolický krevní tlak (menší číslo) vyšší než 90 mm Hg. I když se 
toto onemocnění neprojevuje žádnými zjevnými příznaky (proto se také někdy nazývá tichou 
nemocí), způsobuje závažné změny na tepnách a tepénkách. Prvním zjevným příznakem 
hypertenze je mnohdy teprve mrtvice nebo srdeční infarkt. 

Co je příčinou zvýšeného krevního tlaku? 

Krevní tlak mohou zvyšovat některé druhy nádorů a onemocnění ledvin. U 90 procent případů 
však specifickou příčinu neznáme. Tento druh hypertenze se proto nazývá esenciální 
hypertenzí. 
Následující faktory mohou ke vzniku hypertenze přispívat: 

• 

Vysoký příjem soli.

 U 80 procent světové populace je hypertenze nemocí zcela 

neznámou. V těchto oblastech také lidé konzumují málo soli. V zemích, kde je příjem 
soli vysoký, jako např. v Japonsku, je však hypertenze přímo epidemickým 
onemocněním postihujícím přibližně polovinu populace. U nás je průměrný denní 
příjem soli 12 g (asi 2 čajové lžičky). To je množství přibližně 10krát vyšší, než kolik 
náš organismus potřebuje. 

• 

Obezita.

 Téměř každý, kdo je obézní, se dříve či později "dočká" vysokého krevního 

tlaku. Je pouze otázka času, kdy nemoc propukne. 

• 

Aterosklerotické pláty.

 Zúžené a ucpané tepny nutí organismus zvýšit krevní tlak, aby 

mohl dopravit nezbytný kyslík ke všem orgánům a buňkám. 

• 

Estrogen.

 Tento hormon, který se nachází v antikoncepčních pilulkách a který se 

používá také při léčbě obtíží v období přechodu u žen, způsobuje zadržování soli v 
organismu. Se solí se zadržují tekutiny, a to může vyvolat zvýšení krevního tlaku. 

• 

Alkohol.

 Studie prokázaly, že konzumace alkoholu má za následek 5 až 15 procent 

všech případů esenciální hypertenze. 

Proč tolik solíme? 

Dnes je nesnadné vyhýbat se soli. Přibližně 75 procent našeho denního příjmu soli pochází z 
různých konzervovaných či jinak připravovaných jídel. Je velice snadné oblíbit si slaná jídla, 
proto se také prodává tolik slaných sušenek či jiných pochoutek. 

A co léky proti vysokému krevnímu tlaku? 

V posledních letech byla vyvinuta celá řada nových léků, které dokážou velice rychle a účinně 
snižovat krevní tlak, mnohdy i zachránit lidský život. A je-li možné problém vyřešit rychle a 
radikálně, určitě se nám to zamlouvá. Ovšem bližší pohled na tyto léky nám odhalí některé 
nepříjemné skutečnosti: tyto léky hypertenzi neléčí - pouze ji kontrolují; v mnoha případech je 
potřebné užívat lék po zbytek života; nepříjemné vedlejší účinky zahrnují únavu, depresi nebo 
nedostatek sexuální touhy; i když nás léky ochrání před nebezpečím mrtvice, neposkytují 
žádnou ochranu před rozvojem aterosklerózy; v některých případech mohou rozvoj 
aterosklerózy, cukrovky či dny dokonce podporovat. 

Jaké tedy existují alternativy? 

Několik rozsáhlých vědeckých studií prokázalo, že jednoduché změny stravování a životního 
stylu dokáží zvrátit většinu případů esenciální hypertenze v průběhu několika týdnů i bez 
používaní léků. 

• 

Mnozí jsou citliví na obsah soli v potravě a velice by jim prospělo, kdyby omezili její 
příjem. 
Když lidé zhubnou, většinou se jim tím podaří snížit hodnoty krevního tlaku. Zhubnutí 
je mnohdy jediná léčba, která je zapotřebí k normalizaci krevního tlaku. 

• 

Nízkotučná, na vlákninu bohatá strava dokáže snížit krevní tlak i bez zhubnutí a 
omezování soli. Důvodem je pravděpodobně nižší obsah tuku, který působí, že je krev 
ř

idší. 

• 

Pokud přestanete pít alkohol, sníží se váš krevní tlak a prospěje vám to i v jiných 
oblastech života. 
Pravidelné cvičení snižuje krevní tlak tím, že snižuje rezistenci periferních tepének. 
Tělesné cvičení podporuje navíc celkové zdraví a pocit spokojenosti. 

Lidé užívající léky na snížení krevního tlaku by nikdy neměli sami od sebe měnit dávkování 
nebo je dokonce přestat užívat. Vše by vždy mělo probíhat pod dohledem lékaře. Ti, kdo se 
rozhodnou změnit svůj životní styl, zjistí, že lékař zaregistroval tyto změny a sám jim bude 
muset upravit dávkování nebo dokonce přestat předepisovat léky. Nad hypertenzí lze velmi 
č

asto zvítězit již změnou jídelníčku a zařazením pravidelného pohybu. 

 

Mrtvice - Úkladný vrah

 

 

V roce 1997 zemřelo v ČR více než 15 tisíc lidí na mrtvici. Připočteme-li k tomu i ty, kteří 
přežili, avšak zůstali částečně nebo trvale ochrnuti, pak je zřejmé, proč je mrtvice - po AIDS a 
rakovině - jedním z nejobávanějších civilizačních onemocnění. 

Jaká je vlastně pravděpodobnost, že dostanu mrtvici? 

Každoročně je v České republice postiženo mrtvicí více než 60 tisíc lidí. Podobně jako 
srdeční infarkt i mrtvice postihuje své oběti bez varování. Přibližně jedna čtvrtina postižených 
před 70. rokem života svoji první mrtvici nepřežije; s přibývajícím věkem se pak úmrtnost 
zdvojnásobuje. 
Z těch, kteří přežijí, přibližně 40 procent vyžaduje zvláštní péči; 10 procent pak musí být 
trvale hospitalizováno. 
Z 60 procent jde o případy, kdy se pacienti vyléčí bez následků a obvykle jsou schopni se 
sami o sebe postarat; většinou se pak také opět dokážou zapojit do normálního života. 

Co způsobuje mrtvici? 

Mrtvice neboli náhlá cévní mozková příhoda (NCMP) je nejčastěji způsobena aterosklerózou 
a jejími komplikacemi - zúžením, ztvrdnutím a ucpáním tepny, která přivádí do mozku 
okysličenou krev. Ateroskleróza může postihnout jak tepny nacházející se přímo v mozku, tak 
tepny k mozku vedoucí. Zdrsnělá a ateromovými pláty posetá stěna cévní se stává 
vynikajícím podkladem pro tvorbu krevních trombů (sraženin). Dojde-li k ucpání tepny 
takovým trombem, mluvíme o trombóze. 
Někdy se stává, že na srdečních chlopních nebo v jiných částech krevního řečiště dochází k 
tvorbě drobných krevních sraženin nebo k utržení malých kousků ateromových plátů, které 
pak cestují tělem do mozkových artérií a způsobí jejich náhlé ucpání. Tomuto jevu se říká 
mozková embolie. Přibližně 85 procent NCMP je způsobeno buď trombózou nebo embolií. 
Zbylých 15 procent NCMP je způsobeno prasknutím mozkové tepny a krvácením. Většina 
těchto případů je vyvolána vysokým krevním tlakem, který je příčinou roztržení ztvrdlé, 
aterosklerózou pozměněné mozkové tepny a krvácení do mozku. Prasknutí mozkové tepny 
může být také způsobeno aneurysmatem. (…) 
Mrtvice vlastně znamená, že část mozku není zásobena kyslíkem, a proto odumře. Pokud je 
mozek zasažen ve větším rozsahu, člověk umírá. V případě zasažení menších oblastí může 
dojít pouze k ochrnutí nebo jinému lehčímu postižení. 

Kdo je ohrožen mrtvicí? 

Většina NCMP je způsobena vysokým krevním tlakem. U lidí s hypertenzí je osmkrát větší 
pravděpodobnost postižení mrtvicí než u lidí s normálním krevním tlakem. 
Termínem transitorní cévní mozkové příhody (TCMP) se označují drobné mrtvice, které 
netrvají déle než 24 hodin. Většina z nich trvá pouze několik sekund a pacienti se z nich úplně 
zotaví. Opakované TCMP ovšem zvyšují riziko masivní, smrtelné mrtvice. (…) 
Dalšími rizikovými faktory jsou zvýšená koncentrace cholesterolu a triglyceridů v krvi, 
kouření, cukrovka, obezita a sedavý způsob života. To vše přispívá k rozvoji aterosklerózy. 
Rizikové faktory NCMP jsou v podstatě stejné jako u srdečního infarktu, protože obě nemoci 
jsou způsobeny poškozením a ucpáním životně důležitých tepen. 

Lze mrtvici předejít? 

Ano, je to možné. Mrtvice, podobně jako všechny další civilizační choroby, by se mohly stát 
již během jedné generace velice řídkým jevem, kdybychom se od mládí drželi jednoduchých 
zásad zdravého životního stylu. Mezi ně patří: 

• 

Nekouřit. Každá šestá NCMP je zapříčiněna kouřením. 

• 

Pravidelně kontrolovat krevní tlak. Hypertenze nemá zjevné příznaky, proto ani 
nemusíte vědět, že trpíte tímto onemocněním. Pamatujte na to, že vysoký krevní tlak 
zvyšuje riziko mrtvice o 800 procent. 

• 

Méně solit. V oblastech, kde se málo solí, se hypertenze vyskytuje jen velice zřídka. V 
Japonsku, kde je příjem soli příliš vysoký, je mrtvice jednou z nejčastějších příčin 
úmrtí. 
Udržovat si ideální hmotnost. Obezita podporuje rozvoj aterosklerózy, hypertenze a 
cukrovky. 

• 

Konzumovat nízkotučné potraviny - tedy s nízkým obsahem cholesterolu a vysokým 
obsahem vlákniny. Vědecké studie opakovaně prokázaly, že pokud pouze 20 procent 
denního příjmu energie bude pocházet z tuku, v cévách nedojde k rozvoji 
aterosklerózy. 

• 

Pravidelně cvičit. Pohyb nejenže zlepšuje celkovou cirkulaci, ale pomáhá také 
kontrolovat nadváhu a vysoký krevní tlak. 

Jak je to s lidmi, kteří již byli postiženi mrtvicí? Je možné jim také nějak pomoci? 

Ano, jistě. Životní styl, který napomáhá prevenci mrtvice, je také schopen urychlit léčení a 
pomoci předcházet dalším cévním mozkovým příhodám. 
NCMP vždy vyžadují hospitalizaci a především řádnou rehabilitaci. V některých případech 
může pomoci chirurgický zásah typu endarterectomie (vyčištění ucpané tepny). 
Bylo zjištěno, že u některých lidí mohou v prevenci mrtvice pomoci malé dávky acylpirinu. Je 
důležité si ale rovněž uvědomit, že acylpirin zvyšuje krvácivost a někdy může rozjitřit 
žaludeční vředy. 
Tou nejlepší zprávou je ovšem fakt, že tepenné blokády jsou reverzibilní (vratné). 
Aterosklerózou zúžené tepny mají schopnost se znovu postupně zprůchodnit, budete-li 
konzumovat nízkotučnou vegetariánskou stravu a dodržovat další výše uvedená zdravotní 
doporučení. (…) 
Každý z nás se rodí s měkkými, elastickými a pružnými tepnami. Větší část světové populace 
si uchová svoje tepny v tomto stavu po celý život a také u nich nedochází ke zvyšování 
krevního tlaku. I vy můžete prožít tuto zkušenost, začnete-li správné životní návyky 
prosazovat dříve, než se dostaví nemoc. 

 

Rakovina - Rakovina na objednávku

 

 

Může se to zdát neuvěřitelné, ale většinu nejčastěji se vyskytujících druhů nádorových 
onemocnění si lidé způsobují sami. Obvyklou příčinou je trvalé působení negativních vlivů 
životního prostředí. To, co jíme či pijeme, kde žijeme a pracujeme, co dýcháme, rozhoduje o 
tom, zda se i my nestaneme další obětí. 

Snad nechcete tvrdit, že si sami způsobujeme rakovinu? 

Lékařská věda zaznamenala v posledních letech úžasné pokroky. Je možné již v raném stadiu 
odhalit nejrůznější druhy nádorů a také léčba je progresivnější, a tak se výrazně zvýšil počet 
těch, kdo přežijí onemocnění rakovinou. Na druhé straně však musíme konstatovat, že 
celková úmrtnost na nádorová onemocnění u nás neustále roste. Každý čtvrtý obyvatel ČR 
zemře na rakovinu. 
Tento stav lze ovšem změnit. Kdybychom dodržovali jednoduchá preventivní opatření, v 70 
až 80 procentech případů by se nádorové onemocnění vůbec nemuselo projevit. 

Pak je ovšem zajímavé, že lidé nejsou ochotni udělat alespoň něco málo pro to, aby předešli této hrozné 
chorobě. 

Jsou schopni téměř všeho, kromě změny životního stylu. Vezměte si například rakovinu plic. 
Tento druh rakoviny patří v České republice u mužů mezi nejčastější, ba dokonce v tomto 
směru držíme smutný celosvětový primát. A to i přesto, že všichni vědí, že rakovina plic úzce 
souvisí s kouřením. Dokonce je to napsáno na každé krabičce cigaret. Ačkoli již tisíce lidí u 
nás přestalo kouřit, ještě stále kouří každý třetí muž a každá pátá žena. Asi v 90 procentech 
případů by bylo možné rakovině plic, rtů, dutiny ústní, jazyka, hrtanu a jícnu předejít, kdyby 
lidé přestali kouřit. Také například nádory močového měchýře jsou z 50 procent způsobeny 
užíváním tabáku. 

A co jídlo? Může strava na našem stole způsobit rakovinu? 

Už letmý pohled na statistiky nám prozradí, že za nejčastěji se vyskytující rakovinou plic jsou 
na druhém a třetím místě nádory prostaty a tlustého střeva. U žen pak převládají nádory prsu, 
tlustého střeva, dělohy a vaječníků. Rozsáhlé studie potvrdily, že minimálně 50 procent těchto 
nádorových onemocnění je způsobeno nadměrně bohatou výživou a zvláště pak přílišným 
množstvím tuků ve stravě. Důvod, proč je ČR v četnosti výskytu nádorů tlustého střeva první 
v Evropě i na světě, je nesprávné stravování. 

A co různé chemické látky a pesticidy? 

Žijeme v době, kdy je do potravin přidávána celá řada přísad a konzervačních prostředků, 
které mají zlepšit jejich chuť, barvu či vůni, přitom se v nich však mohou nacházet i zbytky 
pesticidů či jiných chemikálií. Některé z těchto látek můžou patřit i do kategorie karcinogenů 
(látek podporujících vznik nádorů). Nicméně pouze u 2 procent všech nádorových 
onemocnění lze s jistotou prohlásit, že byly způsobeny těmito látkami. Naproti tomu závislost 
mezi příjmem vlákniny potravou a výskytem nádorových onemocnění je velice dobře 
prokázána. Ve srovnání s tím, co jedli naši předkové na počátku století, obsahuje dnes naše 
strava o třetinu více tuků a o třetinu méně vlákniny. V těch oblastech světa, kde je stále ještě 
nízký příjem tuku a vysoký příjem vlákniny, je výskyt nádorových onemocnění tlustého 
střeva, prsu či prostaty minimální.  
Přesně naopak je tomu však v průmyslově vyspělých zemích - v USA, západní Evropě, ale i u 
nás -, kde je strava bohatá na tuk a chudá na vlákninu a častý je i výskyt nádorů tohoto typu. 

Mohou být tyto rozdíly ve výskytu rakoviny způsobeny něčím jiným než stravou - například příslušností k 
určité rase? 

I vědci si kladli tuto otázku. Zjistili například, že Japonci, kteří žijí ve venkovských či 
horských oblastech, netrpí téměř vůbec těmito druhy nádorů. Jejich způsob stravování jim 
zajišťuje vysoký obsah vlákniny a nízký obsah tuků. Pouze 15 až 20 procent jejich denního 
energetického příjmu pochází z tuků (to odpovídá 34-46 g tuku denně). Když se ale Japonci 

přestěhují do Spojených států a přijmou tamější životní styl včetně stravování, počet nových 
onemocnění těmito druhy nádorů se u nich začne dramaticky zvyšovat, až dosáhne stejné 
úrovně jako u rodilých Američanů. 

Jak je možné, že tyto dvě živiny - vláknina a tuk - hrají tak důležitou roli při vzniku rakoviny? 

Ačkoli dosud neznáme odpovědi na všechny otázky, mnohé již bylo objasněno. Například to, 
že nádorové bujení je často způsobeno dlouhodobým, chronickým působením karcinogenů. 
Vezměte si žlučové kyseliny. Množství tuku ve stravě přímo ovlivňuje množství vylučované 
žluče. V tlustém střevě se působením bakterií část žlučových kyselin mění na karcinogenní 
látky a čím déle jsou tyto látky v kontaktu se stěnou střevní, tím větší podráždění mohou 
vyvolat. 
A nyní přichází vláknina. Pokud naše strava obsahuje málo vlákniny, trvá to tři až sedm dní, 
než zbytky potravy projdou celou délkou tlustého střeva. Vláknina se přitom ve střevě chová 
jako mycí houba - pomáhá zvyšovat objem střevního obsahu a to vyvolává zvýšenou aktivitu 
střev. Při vysokém podílu vlákniny ve stravě to trvá zbytkům potravy pouze 24 až 36 hodin, 
než projdou celou délkou tlustého střeva. 
Vláknina tak pomáhá tlustému střevu dvěma způsoby. Za prvé se zkracuje čas, po který 
nejrůznější dráždivé látky mohou působit na stěnu střevní, a za druhé se snižuje koncentrace 
těchto látek vzhledem ke značné absorpční schopnosti vlákniny. 
Pouze čtyři faktory životního stylu - nekuřáctví, abstinence, strava bohatá na vlákninu a chudá 
na tuky - mohou pomoci v prevenci až 75 procent nádorových onemocnění, která trápí dnešní 
rozvinutou společnost. Místo toho, aby u nás umíral na rakovinu každý čtvrtý člověk, mohlo 
by toto riziko být zredukováno na jednoho z dvaceti. Takový sen je rozhodně splnitelný. 

 

Cukrovka - Zbytečná epidemie 

 

Když se v minulosti člověk od svého lékaře dozvěděl, že má cukrovku, bylo to v jistém 
smyslu něco jako rozsudek doživotního vězení. Tato nemoc ho pak provázela až do konce 
života a způsobila mu mnoho nepříjemností a strádání. 
To je ale minulost! Dnes se již mnozí nemocní mohou zbavit i cukrovky. V důsledku změny 
životního stylu se hladina jejich krevního cukru normalizuje a mnozí jsou dokonce schopni si 
přestat píchat inzulinové injekce. 

Co je to cukrovka? Je dědičná? 

Cukrovka (diabetes mellitus) je onemocnění, při kterém organismus není schopen využít 
glukózu, která se pak hromadí ve zvýšené koncentraci v krvi. Celý problém se točí kolem 
inzulinu, hormonu, který je produkován v beta-buňkách Langerhansových ostrůvků pankreatu 
(slinivky břišní). Inzulin umožňuje přesun glukózy z krve do buněk a tímto způsobem pak 
dochází ke snižování její koncentrace v krvi. 
Existují tři hlavní typy cukrovky. Diabetes mellitus I. typu se vyskytuje přibližně u 5 procent 
nemocných. Postižení jsou většinou hubení, málokdy trpí nadváhou. Tento typ diabetu je 
č

asto dědičný. Může však být zaviněn i jinou chorobou, která zničí beta-buňky 

Langerhansových ostrůvků pankreatu. Diabetes mellitus I. typu byl dlouho pokládán za 
onemocnění dětí a mladých lidí, proto se mu také říkalo juvenilní (mladistvý) diabetes. Dnes 
víme, že se může vyskytnout v každém věku. U tohoto typu diabetu chybějí v těle z 

nejrůznějších příčin buňky produkující inzulin, proto jsou nemocní zcela závislí na jeho 
injekčním podávání. 
Diabetes II. typu je zcela odlišný. Někdy je označován také jako diabetes dospělých. Tato 
nemoc má v České republice podle odborníků až epidemický výskyt. Trpí jí přes 400 000 
nemocných. Častěji se vyskytuje ve středním a vyšším věku a u lidí s nadváhou. Na rozdíl od 
I. typu lze v krvi nemocných zjistit dostatečné množství inzulinu. Buňky ale trpí sníženou 
citlivostí na inzulin, který tak nemůže zabezpečit dostatečný přesun glukózy do buněk. 
Třetím typem je diabetes těhotenský. Vyskytuje se obvykle během druhé poloviny těhotenství 
a po porodu většinou zmizí. (…) 

Co způsobuje cukrovku dospělých? 

Významným rizikovým faktorem je podle vědeckých studií tuk - přijímaný stravou, nebo již 
přítomný v těle. Není divu, že v těch oblastech světa, kde mají lidé nízký příjem tuku a 
obezita je čímsi neobvyklým, je cukrovka považována spíše za vzácné onemocnění. 
V naprosté většině případů u tohoto typu cukrovky nejde o to, že by pankreas nebyl schopen 
produkovat dost inzulinu, jako spíš o sníženou citlivost buněk na něj. Zdá se, že rezistence 
buněk na inzulin je přímo závislá na množství tuku ve stravě a nadváze pacienta. 

Ale já jsem si vždycky myslel, že hlavním viníkem je cukr. 

Dr. James Anderson, profesor medicíny a klinické výživy na Lékařské univerzitě v Kentucky 
a známá autorita na problematiku cukrovky, provedl zajímavý pokus, při kterém studoval vliv 
stravy na koncentraci glukózy v krvi. Podobně jako jiní vědci před ním, také Dr. Anderson 
dokázal vyvolat u mladých, štíhlých mužů mírnou cukrovku pouze tím, že jim dva týdny 
dával stravu, která z 65 procent sestávala z tuku.  
S toutéž skupinou provedl ještě jiný pokus. Podával jim stravu, která se pouze z 10 procent 
skládala z tuku, ale tito muži přitom museli denně zkonzumovat půl kila cukru. A výsledek? 
Ani po 11 týdnech trvání pokusu se nepodařilo vyvolat cukrovku u žádného z dobrovolníků. 

Jaký je tedy nejlepší způsob léčení cukrovky? 

Několik klinických center opakovaně prokázalo, že nemocní s diabetem II. typu mohou 
normalizovat koncentraci glukózy v krvi často již v průběhu několika týdnů tím, že přejdou na 
jednoduchý typ stravování s velice nízkým obsahem tuku, vysokým obsahem vlákniny a 
začlení do svého denního programu více fyzické aktivity. 
Střídmější konzumace másla, sádla či olejů je nejdůležitějším bodem léčby dietou. Čím méně 
tuku zkonzumujete, tím méně se vám ho dostane do krve. Tím se také zahájí komplikovaný 
proces, na jehož konci dojde k odblokování inzulinu, který pak umožní přestup glukózy z 
krve do buněk. Tento efekt má často velice dramatický průběh. Nemocný s diabetem II. typu, 
který sníží svůj denní příjem tuku na 10 až 15 procent celkového příjmu energie (přibližně 23 
až 35 g tuku denně), je schopen během osmi týdnů dosáhnout normální hladiny glukózy v 
krvi (normoglykémie). Mnozí jsou v konečném důsledku dokonce schopni přestat užívat léky 
- a to jak perorální antidiabetika (pilulky), tak i injekce inzulinu. 
Přirozená a na vlákninu bohatá strava hraje důležitou roli při stabilizaci hladiny glukózy v 
krvi. Konzumujete-li jídla, ze kterých byla odstraněná vláknina (jako například cukr, sušenky 
apod.), dojde k rychlému a náhlému zvýšení hladiny krevního cukru. Za normálních okolností 
organismus na to reaguje vyloučením inzulinu.  
U lidí konzumujících hodně sladkých nápojů nebo sladkých pochoutek, které obsahují hodně 
energie, avšak žádnou vlákninu, dochází v průběhu dne k rychlému stoupání a klesání hladiny 
glukózy v krvi. Potraviny obsahující vlákninu mají naproti tomu schopnost tyto výkyvy 

vyrovnat a všeobecně stabilizovat úroveň využívání energie v organismu. 
Tělesná aktivita má podobný efekt jako inzulin, jelikož podporuje a urychluje využití krevní 
glukózy a mastných kyselin. K normalizaci hladiny glukózy v krvi často stačí dosáhnout 
ideální hmotnosti. Nízkotučná strava bohatá na vlákninu a pravidelné cvičení vám při tom 
budou výbornými pomocníky. 
Pokud se v ČR nezastaví současný, přímo epidemický nárůst cukrovky, bude v roce 2020 
trpět diabetem přibližně každý desátý občan. Jaké zdravotní, ale i společenské a ekonomické 
problémy to vyvolá, si lze sotva představit. A přitom je to zbytečné! Doporučení, která 
pomáhají normalizovat diabetes, mohou sloužit i v rámci prevence tohoto onemocnění. Proto 
začněte již dnes - rozhodně na tom neproděláte. 

 

Osteoporóza - Nemoc křehkých kostí

 

 

Osteoporóza je nemoc charakterizovaná úbytkem kostní hmoty (její organické i minerální 
složky), což je spojeno s narušením architektury kosti a se zvýšeným rizikem zlomenin. 
Původně pevné kosti se stávají tenké a fragilní, řídké až měkké. Touto nemocí je u nás 
postiženo téměř milion lidí. 
Osteoporóza se významně podílí na přibližně 50 tisících zlomeninách, ke kterým u nás 
každoročně dochází. Na následky zlomeniny krčku stehenní kosti umírá během prvního roku 
po úrazu asi pětina postižených a téměř polovina je invalidizována a trvale odkázána na 
pomoc rodiny nebo léčebny pro dlouhodobě nemocné. Zlomeniny obratlů jsou sice mnohdy 
bezbolestné, nicméně způsobují zkrácení kostry člověka o 5 až 20 cm a vytvoření hrbu. 

Podle čeho lze poznat, zda mám osteoporózu? 

Osteoporóza neboli řídnutí kostí nemá zpočátku žádné zjevné příznaky a postižení se o ní 
většinou dozvědí až ve chvíli, kdy se některá kost zlomí.  
Pokud jste již měli nějakou zlomeninu (jinou než úrazovou) anebo ztrácíte tělesnou výšku, 
pak je toto onemocnění u vás již v pokročilém stadiu. V rané fázi je lékař schopen určit 
diagnózu na základě speciálního vyšetření osteodenzitometrem, přístrojem, který měří kostní 
denzitu (hustotu). O osteoporóze mluvíme tehdy, je-li zjištěný úbytek kostní hmoty větší než 
č

tvrtinový. 

Pokud jste ve středním či pokročilejším věku a připadají u vás v úvahu dva nebo více z níže 
uvedených rizikových faktorů, bylo by vhodné se nechat vyšetřit: 

• 

sedavý způsob života, 

• 

strava s vysokým podílem bílkovin, 

• 

nízká hladina hormonu estrogenu, 

• 

předčasná menopauza, 

• 

dlouhodobé užívání kortikosteroidních hormonů, 

• 

konzumace alkoholu a kofeinu; kouření. 

Zdá se, že u štíhlých, drobných žen je vyšší pravděpodobnost tohoto onemocnění, a to z toho 
důvodu, že mají menší kosti. 

Jak dochází k rozvoji osteoporózy? 

Za normálních okolností dochází k nárůstu kostní hmoty až do věku přibližně 35 let. Pak již 
začíná docházet k postupnému úbytku, který je sice pomalý, nicméně trvalý. Tento úbytek se 
ještě více stupňuje po menopauze. Jsou-li přítomny i další rizikové faktory, úbytek kostní 
hmoty může být tak velký, že dojde k rozvoji osteoporózy. 
I když je osteoporóza považována za nemoc starších žen, 20 procent postižených jsou muži. 

Jak lze léčit osteoropózu? 

K léčbě je používáno několika postupů: 

• 

Hormonální substituční terapie

, vitamín D, fluoridové soli, kalcitonin, bisfosfonáty... 

Vápník: Denní dávka vápníku doporučená Světovou zdravotnickou organizací je pro 
dospělé 450 mg. V České republice se doporučená denní dávka pohybuje mezi 1000 
až 1200 mg. Tyto vysoké dávky sice mohou v některých případech vést k vyrovnané 
bilanci vápníku v těle, nicméně většina epidemiologických studií, srovnávajících různé 
populace, neprokázala přímý vztah mezi příjmem vápníku a kostní denzitou. 

• 

Cvičení:

 Nečinnost nebo sedavý způsob života vede k úbytku kostní hmoty. Na to, aby 

si kosti mohly udržet co nejvíce minerálů, potřebují pravidelné zatížení ve směru 
zemské přitažlivosti (bylo zjištěno, že vzpěrači mají více kostní masy než běžci, a ti 
zase mají více kostní masy než plavci). Důležitost zemské přitažlivosti byla dokonale 
prokázána u prvních kosmonautů. Přestože ve vesmíru každý den důkladně cvičili, 
jejich kosti po návratu na Zemi prokazovaly známky osteoporózy. I když všechny 
druhy aerobního cvičení jsou prospěšné našemu zdraví, jako nejlepší prevence 
osteoporózy se jeví nejrůznější skákání či hopsání. 

• 

Strava s nízkým obsahem bílkovin:

 Tato strategie se jeví jako nejslibnější. Organismus 

využívá vápník při zpracování nadbytku bílkovin ve stravě. Mnohé studie poukázaly 
na to, že při vysokém příjmu bílkovin dochází ke zvýšenému vylučování vápníku 
ledvinami. Přitom není rozhodující, jaké množství potravin bohatých na vápník sníte, 
nebo kolik kalciových preparátů spolykáte. 

A proč si myslíte, že nadbytek bílkovin je tím hlavním viníkem? 

Ze studií provedených mezi Eskymáky vyplývá, že jejich strava obsahuje extrémně mnoho 
bílkovin (250 až 400 g denně) a vápníku (1500 až 2500 mg/denně). Ačkoli je jejich strava tak 
bohatá na vápník a i když mají dostatek pohybu, mnozí jsou postiženi osteoporózou. 
Naproti tomu bylo zjištěno, že příslušníci afrického kmene Bantu mají nízkou spotřebu 
bílkovin (asi 47 g denně) i vápníku (méně než 400 mg denně), a to především z rostlinných 
zdrojů.  
A přestože ženy tohoto kmene mají v průměru 10 i více dětí, což ještě zvyšuje jejich nároky 
na přísun vápníku, osteoporóza je mezi nimi téměř neznámou nemocí. Když však někteří z 
těchto Afričanů přesídlili do Spojených států a přizpůsobili se západnímu stylu života a 
stravování, začali rovněž trpět osteoporózou, a to ve stejné míře jako rodilí Američané. 

Jaká je tedy účinná prevence? 

U většiny světové populace, která nemá problémy s osteoporózou, se denní spotřeba vápníku 
pohybuje mezi 200 až 400 mg. Je proto paradoxní, že osteoporóza se stala velice rozšířenou 
nemocí právě v rozvinutých zemích světa, kde je nejvyšší spotřeba na vápník bohatých 
mléčných výrobků a různých kalciových preparátů. 
Obyvatelstvo ČR má spotřebu bílkovin ve srovnání s ideálem 2-3krát vyšší. Redukcí spotřeby 
bílkovin na 40 až 60 gramů denně, spolu s pravidelným denním cvičením a správnými 

stravovacími návyky lze dosáhnout toho, že se tato nemoc křehkých kostí i u nás stane 
vzácností. 

Obezita - Vlezlý tuk

 

 

Obezita je mezi dospělou populací vážným a velice častým problémem. Ve věkové skupině 
25 až 64 let je v České republice obézních pětina mužů a třetina žen. Snad nejvíce problémů s 
hmotností mají Američané, kteří z celosvětového hlediska patří v průměru k nejtěžším 
národům. S nadváhou bojuje ve Spojených státech 36 milionů lidí. 

Tak to už se nedivím, že jsou nejrůznější diety a odtučňovací kúry tak populární. 

To je také důvod, proč tolik lidí věří nejrůznějším zázračným přípravkům, jako jsou 
odtučňovací čaje, náušnice, zeštíhlovací pásy, "tukožroutské polívky" apod., při jejichž 
užívání můžete údajně jíst, co hrdlo ráčí, nemusíte cvičit a přesto se kila z vašeho těla sama od 
sebe "odporoučí". Výsledky, čerpající z výzkumu společnosti STOB (Stop obezitě), 
prováděného v roce 1997, naznačují, že až 22 procent české populace drží určitou formu 
redukční diety. 
Pokud však lidé neudělají trvalé změny ve svém životním stylu a důsledně se nerozhodnou 
pro zdravější způsob stravování, jejich snahy většinou nemají dlouhého trvání. Podle statistik 
většina "dietářů" během jednoho roku znovu přibere a vrací se zpátky na svoji původní váhu, 
anebo ji i překročí. Neustálé hubnutí a opětovné nabírání váhy je frustrující a demoralizující, a 
proto mnohdy nadělá víc škody než užitku. 

Není tedy lepší žít raději s mírnou nadváhou? 

Pro mnoho lidí je obezita možná méně škodlivá než opakované a zbytečné pokusy o zhubnutí. 
Ale než to vzdáte úplně, podívejte se ještě na zdravotní rizika spojená s nadváhou. 
Nadváha nám zkracuje život. Nedávno publikované studie naznačují, že i mírná nadváha - 3 
až 5 kilogramů - zvyšuje riziko úmrtí. Bylo zjištěno, že každé kilo navíc zkrátí váš život asi o 
dva měsíce. Třicet kilo navíc, to už je přibližně pět let života. Obezita je definována jako stav, 
kdy vážíte o 20 procent více, než kolik je vaše ideální hmotnost. Pokud se toto číslo pohybuje 
mezi 10 až 19 procenty, pak hovoříme "pouze" o nadváze. 
Obezita zvyšuje riziko téměř každého chronického, degenerativního onemocnění s výjimkou 
osteoporózy. U obézních lidí je trojnásobné riziko ischemické choroby srdeční, čtyřnásobné 
riziko vysokého krevního tlaku, pětinásobné riziko cukrovky a zvýšené koncentrace 
cholesterolu v krvi a šestinásobné riziko vzniku žlučníkových kamenů. Při obezitě je dále 
zvýšené riziko rakoviny tlustého střeva, konečníku, prostaty, prsu, dělohy a vaječníků; obézní 
jedinci trpí navíc mnohem častěji osteoartritidou (záněty kostí a kloubů) a bolestmi zad. Lidé 
s obezitou jsou jako časované bomby - čekají pouze, až některá z těchto nemocí v jejich 
životě exploduje. 
Nadváha navíc ovlivňuje i váš vzhled. Obzvlášť v dnešní společnosti, která dobrý vzhled 
klade do popředí, se obezita může stát velkým psychologickým břemenem. 

Proč je obezita nezdravá? 

Problémem obezity je energie - příliš mnoho energie. Obézní lidé mají větší příjem energie, 
než kolik jejich organismus potřebuje. Přitom není rozhodující, zda tato energie pochází z 
tuků, bílkovin nebo sacharidů, protože nadbytky organismus vždy promění v tuk. Část tohoto 

tuku cirkuluje v krvi a způsobuje postupné, pozvolné ucpávání životně důležitých tepen. 
Ovšem většina tuku skončí v naší centrální tukové bance umístěné v oblasti pasu. Nemluvě o 
trapných lokálních "filiálkách", rozmístěných jinde po těle. Každých přebytečných 14 665 kJ 
(3500 kcal) způsobí, že je na váš účet vloženo dalšího půl kila tuku. 
Nadváha přímo ovlivňuje vaše zdraví. Když 35-55letý muž s nadváhou zhubne o 10 procent, 
znamená to přibližně 20procentní snížení rizika ischemické choroby srdeční. Platí to ale i 
obráceně, 10procentní váhový přírůstek znamená přibližně 30procentní zvýšení rizika 
ischemické choroby srdeční. A to je pouze jeden příklad závislosti hmotnosti a zdraví. Počítá 
se každé kilo - ať už směrem nahoru, nebo dolů. 

Existuje nějaký způsob, jak si udržet stabilní váhu? 

Úspěšná strategie hubnutí a udržení si ideální váhy se dá shrnout do tří bodů: 

• 

Zvýšit kvalitu a množství konzumovaného jídla a současně snížit množství 
konzumované energie. 

• 

Urychlit proces spalování energie v organismu (zvýšení bazálního metabolismu) tím, 
že se zvýší tělesná aktivita a zmnoží svalová hmota. 

• 

Výše uvedené zásady učinit trvalou součástí nového životního stylu. 

Zvykněte si jíst stravu obsahující hodně vlákniny (celozrnné produkty, zeleninu, ovoce, 
brambory a luštěniny). Eliminujte z jídelníčku maximum tuků a cukru, rafinovaných a vysoce 
upravovaných potravin. Tyto potraviny jsou sice nabyté energií, nicméně obsahují 
zanedbatelné množství vitamínů a důležitých živin. 
Na minimum byste měli omezit potraviny živočišného původu jako maso, vejce, sýry, 
zmrzlinu. Neobsahují žádnou vlákninu, zato však hodně tuku. 
Tento stravovací režim a k tomu každodenní rychlá procházka vám pomohou "shodit" 
přibližně půl kila týdně. Je možné zhubnout, mít více síly, zlepšit trávení. Prostě cítit se lépe. 
Proto nečekejte, ale začněte už dnes! 

 

Kontrola nadváhy - výmysl, nebo reálná naděje? - Obchod s hubnutím

 

 

Reklamní slogany jsou téměř neodolatelné: "Jak zhubnout 23 kilo za dva měsíce a přitom jíst 
jako obvykle!" "A od té doby jsem už nepřibrala!" Jaké je však rozčarování těch, kteří 
reklamě podlehnou, zázračný prostředek na sobě vyzkoušejí a zjistí, že buď nezhubli, anebo 
ztracená kila rychle nabrali zpátky. 

Záleží na tom, jakým způsobem člověk zhubne? 

Převládá domněnka, že při hubnutí ztrácíme tuk. Skutečnost však může být jiná - možná 
ztrácíme spíš vodu a svalovou tkáň. Před několika lety byl velice populární jistý druh léků na 
hubnutí. Ve skutečnosti se však jednalo o diuretika (močopudné léky). Protože lidský 
organismus je ze 70 procent tvořen z vody, je relativně snadné jeho odvodněním odstranit 
také několik přebytečných kilogramů. Čísla na váze vypadala sice dobře, ale jen několik dnů. 
Organismus postupně ztracenou vodu nahradil a tím úbytek na váze znovu vyrovnal. 
Konzumací nadměrného množství bílkovin lze dosáhnout podobného efektu. Přebytek 
bílkovin nutí játra vylučovat do krve hodně dusíkatých látek, které zvyšují vylučování vody 

ledvinami. K odstranění zplodin metabolismu bílkovin potřebuje lidský organismus podstatně 
více vody než v případě sacharidů a tuků. 
Některé rychlé redukční diety využívají právě tohoto efektu. Vysoký příjem bílkovin tak 
dokáže v krátké době způsobit dramatickou redukci váhy. Tento způsob hubnutí je ovšem 
nebezpečný. Většina takových diet se proto provádí pod dohledem lékaře, a ne déle než dva 
týdny. Po jejich ukončení je váha většinou příjemně nízká, ale s tím, jak si organismus 
ztracenou vodu postupně doplňuje, váhový úbytek mizí. 

Jaké jsou vedlejší účinky rychlých redukčních diet? 

Rychlé redukční diety doporučují snížit denní energetický příjem na extrémně nízké hodnoty, 
kolem 2100 až 3300 kJ (500-800 kcal). Některé doporučují dokonce pouze 1300 až 1700 kJ 
(300-400 kcal). Organismus reaguje na náhlé snížení energetického příjmu stejně jako v 
případě akutního hladovění. Začne využívat vlastní svalovou hmotu jako zdroj bílkovin. 
Pečlivým měřením bylo zjištěno, že úbytek na váze pochází jak ze ztrát tukové, tak i svalové 
tkáně. 
Je třeba být opatrný! Ačkoli máte dojem, že jste zhubli např. již 6 kg, ve skutečnosti jste 
ztratili 2,5 kg tukové tkáně, 0,6 kg svalové tkáně a 2,9 kg vody. 
Pokud chcete opravdu držet redukční dietu, je potřebné zajistit takový energetický příjem, 
který organismu poskytne dostatek bílkovin a sacharidů k prevenci ztrát svalové tkáně. Pro 
průměrnou osobu to znamená nejméně 840 kJ (200 kcal) pocházejících z bílkovin (to 
představuje 50 g bílkovin denně) a dalších 2500 až 3300 kJ (600-800 kcal) ve formě 
sacharidů. Organismus nedokáže využívat pouze tuk (nebo mastné kyseliny) jako jediný zdroj 
energie. 

Je postupné, pomalé hubnutí lepší? 

Ano, určitě. Ti, kdo se rozhodnou pro pozvolnou redukci váhy, ztrácejí v průměru asi půl až 
jeden kilogram týdně. Silně obézní jedinci mohou ztrácet ze začátku i více. Pomalé a 
postupné hubnutí má oproti rychlým a radikálním dietám řadu výhod. Za prvé, neuvádí 
organismus do stavu akutního hladovění; za druhé, riziko neúspěchu diety je menší; za třetí, 
pocit hladu je mírnější; navíc je i větší pravděpodobnost, že opravdu ztrácíte tuk, a ne něco 
jiného. 
Nejdůležitějším aspektem pozvolného hubnutí však je, že poskytuje čas k vytvoření nových, 
zdravějších stravovacích návyků. Právě nově získané životní návyky poskytují reálnou šanci, 
že redukce hmotnosti bude trvalá. 

Nemám čas ani trpělivost čekat na zdlouhavé snižování hmotnosti. Není v tomto případě lepší rychlá 
redukční dieta? 

Tzv. jojo syndrom (opakované ubývání a přibývání na váze) je daleko horší, než kdyby 
hmotnost zůstala konstantní, byť třeba v pásmu obezity. Opakované hubnutí pomocí rychlých 
redukčních diet vede ke ztrátám svalové tkáně; když ale opětovně tloustnete, nabíráte 
především tuk, a tím se podíl tukové tkáně ve vašem těle zvyšuje. Po několika neúspěšných 
pokusech o snížení váhy pak docílíte pouze zmnožení tukové tkáně v organismu. K tomu, 
abyste rozhýbali tukovou tkáň, potřebujete menší množství energie než k rozhýbání svalové 
hmoty. Proto lidé s vysokým podílem tuku mají trvale nižší bazální metabolismus. Vydávají 
na základní životní funkce trvale méně energie než ti, kdo mají tuku méně. Lidově se říká, že 
mají pomalý metabolismus. To může být důvodem, proč po každé redukční dietě rychleji 
přiberete anebo proč máte stále nadváhu, i když jíte méně než ostatní. 
Dalším negativním aspektem opakovaného hubnutí je psychické strádání. Několik let trvající 

pocity selhání a ponížení zanechají hluboké jizvy na duši leckoho z nás. Lidé jsou svedeni 
různými zázračnými prostředky, jenom aby zhubli a v krátké době opět přibrali na váze. 
Lidé s nadváhou mají také spoustu zdravotních problémů. Ve srovnání s těmi, kdo mají 
normální hmotnost, jsou například častěji postiženi srdečním infarktem, vysokým krevním 
tlakem, cukrovkou, žlučníkovými kameny, rakovinou. Navíc i dříve umírají. 
Nestaňte se otroky své váhy. Problémy, které se u vás vytvářely léta, opravdu nelze vyřešit za 
několik dnů. Základem je změna - ve způsobu stravování, v životním stylu. A trpělivost. To, 
co se počítá, jsou především dlouhodobé výsledky. 

 

Redukční diety - Zázračné přípravky

 

 

Každoročně vydají lidé stamiliony korun za nejrůznější zázračné přípravky a léky na hubnutí. 
Ovšem pro mnohé, ne-li pro většinu, je snížení váhy úkolem stejně nesnadným jako zvítězit 
nad drogami, tabákem či alkoholem. 

Nebylo by tedy lepší přestat se snahou o zhubnutí a mít raději nějaké to kilo navíc? 

Mít nadváhu je skutečně bezpečnější, než zkoušet jednu dietu za druhou, opakovaně hubnout 
a zase přibírat na váze. Výzkum ukazuje, že tento jojo syndrom (kolísání hmotnosti) vede k 
poškozování kostí, svalů a dalších tělesných orgánů. V konečném důsledku způsobuje, že 
organismus je náchylnější k různým nemocem a snižuje se jeho schopnost skutečně se zbavit 
nadbytečného tuku. 

Není však obezita zdraví škodlivá? 

Mít nadváhu rozhodně není pro naše zdraví nijak prospěšné. Nadměrná hmotnost zhoršuje 
zdraví a zkracuje život. Již 3 až 6 kg nadváhy podporuje rozvoj různých degenerativních 
onemocnění. Každých pět nadbytečných kilogramů zkrátí život v průměru o jeden rok. 
Obézní lidé potřebují především změnit své myšlení a postoje. Historie, která se opakuje v 
životě mnohých, vypadá asi takto: po několika týdnech zázračné diety, po "zadrátování" 
č

elistí na několik měsíců, po užívání zázračného léku nebo po několikatýdenním pobytu na 

odtučňovací klinice jde hmotnost dolů. Následuje oslava. Nové šaty. Nové sebevědomí. 
Během několika dnů se ale všechno vrátí do starých kolejí. Jídelníček i obvyklé návyky. V 
dalších týdnech či měsících se všechna ztracená kila vrací zpátky - plus bonus navíc. 
Redukční diety a jiné zázračné přípravky většinou selhávají - jsou to jen krátkodobá řešení 
dlouhodobých problémů. Je načase si uvědomit závažnost obezity i její nebezpečí pro život. 

Co tedy dělat? 

Zvítězit nad obezitou znamená podstatně víc než pouze změnit způsob stravování. Podobně 
jako cukrovka, vysoký krevní tlak, alkoholismus či kouření, vyžaduje i léčba obezity 
celkovou změnu životního stylu. 

• 

Je třeba dát si životní závazek, ze kterého neustoupíte ani za cenu nejrůznějších 
problémů a selhání. Takový závazek vám umožní se vždy znovu vzchopit a vytrvat, ať 
už okolnosti budou jakékoli. Chyby a omyly k životu patří - vlastně jsou 
nevyhnutelné. Je však důležité se vždy znovu vrátit ke správným návykům. 

• 

Je třeba identifikovat a změnit návyky, které přispívají k rozvoji obezity; například 
přestat pít sladké limonády nebo omezit používání tuků a olejů. Ale může to 
vyžadovat i úplnou změnu stravovacích a jiných návyků. Změnit nevhodné životní 
návyky může být mnohdy nejtěžší věc, kterou člověk ve svém životě podstoupí. 
Možná, že právě vám přijde vhod určitá pomoc - třeba ve formě kursu nebo léčebně 
kondičního pobytu. Lidé, kteří již delší dobu mají nadváhu deset či více kilogramů, 
téměř určitě potřebují profesionální pomoc. 

• 

Nejdůležitější je změna myšlení. Podstatné je, abyste vy sami chtěli změnu. Čtěte 
populárně-naučné publikace, navštěvujte přednášky, semináře či kursy snižování 
nadváhy. Snažte se získat podporu ve své rodině, mezi přáteli či spolupracovníky. 
Vychovávejte své okolí k tomu, aby vám pomáhalo a spolupracovalo s vámi. 
Nejdůležitější koneckonců není to číslo, u kterého se zastaví ručička na váze. Stačí 
pracovat na zlepšení zdraví i vzhledu - a zanedlouho možná jakoby mimoděk zjistíte, 
že se upravila i vaše hmotnost. 

• 

Udělejte si plán redukce hmotnosti, který bude odpovídat zásadám zdravého způsobu 
života. To znamená, že bude zahrnovat pravidelnou pohybovou aktivitu, nízkotučnou 
stravu s vysokým obsahem vlákniny, ale také příležitosti pro duševní a duchovní 
rozvoj. Úbytek nebo přírůstek na váze sice nezbytně patří k životu, ale neměl by se 
stát jeho smyslem. 

Mnoha lidem se takto podařilo zhubnout natrvalo. Proto hlavu vzhůru; udělejte ještě dnes to 
správné rozhodnutí a vydržte u něj. 
"Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil." (Kazatel 9,10) 

 
 

Limonády a jiné slazené nápoje - Generation Next?

 

 

Patříte také ke Generation Next? Pokud nevíte, o co se jedná, pak zřejmě nepatříte mezi ty, 
kteří - jak se to alespoň snaží dát najevo atraktivní reklama - bez Pepsi-Coly neudělají ani 
ránu! Průměrný občan této země vypije za rok víc limonád či jiných slazených nápojů než 
vody - celých 38 litrů. Mnoho odborníků je vážně znepokojeno případnými zdravotními 
důsledky tohoto negativního trendu. 

Cožpak limonády nejsou vhodným nápojem, který může organismu zajistit dostatek tekutin? 

Limonáda je zhruba totéž co sklenice vody, do které jsme přidali 12 kostek cukru a navíc ještě 
spoustu chemických látek. 
Nadměrný příjem cukru z limonád může mít přinejmenším tyto nežádoucí účinky: 

• 

Nedostatečná výživa.

 Limonáda obsahuje obvykle 500 až 750 kJ (120-180 kcal) 

energie ve formě cukru. Průměrná žena se sedavým zaměstnáním potřebuje pouze 
5000 až 6700 kJ (1200-1600 kcal) energie k udržení optimální váhy a dobrého zdraví. 
Dvě nebo tři limonády denně tak mohou významně omezit její příjem potravy a tím 
také přísun vitamínů, živin a dalších důležitých látek. Pokud tento stav trvá delší dobu, 
může vést až k podvýživě. V podstatě totéž platí i pro muže se sedavým zaměstnáním, 
který potřebuje denně kolem 6700 až 10 000 kJ (1600-2400 kcal) energie. 

• 

Nadváha.

 Energie z limonád se připočítává k energii přijaté běžnou potravou; každý 

nespotřebovaný nadbytek energie se přitom ukládá ve formě tuku. 

• 

Kolísavá hladina glukózy v krvi.

 Cukr neobsahuje žádnou vlákninu. Proto po vypití 

limonády dochází k jeho rychlému vstřebání a následnému zvýšení hladiny glukózy v 
krvi, které působí doslova jako energetická (kalorická) "bomba". Po vzestupu hladiny 
glukózy v krvi začne organismus vylučovat inzulin, aby mohla být glukóza využitá 
buňkami. S rychlým poklesem její hladiny v krvi se může dostavit pocit slabosti. Tak 
se konzument ocitá v začarovaném kruhu; jako řešení volí znovu a znovu limonádu, 
případně jiné sladkosti. 

• 

Poruchy trávení.

 Pokud se limonády napijete ve chvíli, kdy organismus zpracovává 

potravu, zpomalí se trávení, protože tělo se musí vypořádat s touto nově dodanou 
energií z cukru. V ojedinělém případě nejde o nic závažného, pokud se vám však 
celodenní popíjení stane pravidlem, výsledkem mohou být poruchy trávení. 

• 

Překyselení žaludku.

 Většina limonád a slazených nápojů zvyšuje vylučování kyseliny 

chlorovodíkové v žaludku a má svůj podíl i na pálení žáhy. 

A co limonády light - je to lepší volba? 

Limonády light (neobsahují cukr, ale umělé sladidlo aspartam, které poznáte podle červeného 
větrníčku a značky NutraSweet) možná vyřešily problém s cukrem, jenomže to zdaleka není 
všechno. Většina limonád, ať už s cukrem nebo bez cukru, obsahuje různé konzervační látky, 
příchutě, barviva a další chemické látky.  
To vše představuje pro organismus zbytečnou zátěž, které se musí zbavovat. Některé přísady 
mohou dokonce dráždit sliznici žaludku. 
Většina limonád - s cukrem i light - obsahuje rovněž kyselinu fosforečnou. Lidé u nás i tak 
konzumují zbytečně moc fosforu, který se pak vylučuje ledvinami spolu s vápníkem. 
Především ženy, u kterých je zvýšené riziko osteoporózy, by si měly uvědomit, že každá 
sklenice limonády je může připravit o určité, byť malé množství drahocenného vápníku, který 
jim později může chybět. 

Které tekutiny jsou tedy nejzdravější? 

Zcela ideálním nápojem je voda. Neobsahuje žádnou energii, nevyžaduje trávení a nedráždí 
žaludek.  
Voda je přesně to, co naše tělo potřebuje. Kolik bychom jí měli vypít? Tolik, aby naše moč 
byla průhledná - asi šest až osm sklenic denně. 

 
 

Svačinky - Národ požitkářů

 

 

Každoročně utratíme miliony korun za různé slané pochoutky jako bramborové lupínky, slané 
tyčinky, preclíky, solené oříšky. Náročné je však pro naši kapsu i pojídání sladkostí. 

Neměli bychom však jíst minimálně pětkrát denně? 

To možná platí pro malé děti, které jsou ve vývoji, ale rozhodně ne pro většinu dospělých. 
Obecně nám chybí zkušenost s tím, co to znamená mít hlad. Od narození jsme vlastně - snad 

kromě spánku - téměř nepřetržitě krmeni. To je ovšem zlozvyk, který se s námi táhne mnohdy 
po celý život. 

Č

etl jsem, že konzumovat malé dávky jídla každou hodinu nebo dvě v průběhu celého dne je dobrý 

způsob, jak zhubnout. Není tak možné se přejíst, ale zároveň nikdy nemáte hlad. 

Možná vás to překvapí, ale energie získaná z pojídání různých svačinek a pamlsků je u 
některých lidí větší než energie pocházející z pravidelného jídla. 
Představte si, že během dopoledne si jako svačinku dáte kávu se smetanou a jednu koblihu. K 
tomu přidejte v průběhu odpoledne slazenou minerálku s oříškovými oplatkami a o něco 
později další kávu se sušenkami. Po večeři je pak na řadě typické mlsaní u televize ve formě 
piva a bramborových lupínků. Pokud se v tomto popisu alespoň trochu poznáváte, pak je to 
varovné - tímto mlsáním získáváte k vašemu dennímu energetickému příjmu navíc 5020 kJ 
(1200 kcal). Není proto divu, že mnozí vyřešili své problémy s nadváhou jednoduše tím, že 
přestali svačit a mlsat. 

Ale spousta lidí si bez svačinek nedokáže svůj život představit. 

To proto, že jedí hodně rafinovaných potravin, které jsou chudé na vlákninu, zato však bohaté 
na cukr. Obsahují rovněž velice málo škrobů. Snídaně sestávající z rohlíku s máslem a čajem 
nebo kávy s vánočkou je velice rychle strávena. Cukry obsažené v těchto potravinách se 
rychle dostávají do krve, zvyšují hladinu glukózy v krvi a vyvolávají pocit návalu energie.  
Ovšem tento pocit trvá pouze krátkou dobu, a jakmile dojde k poklesu hladiny glukózy, 
dostaví se naopak pocit slabosti, který je samozřejmě potřebné vyřešit. A jak jinak, než 
sladkou limonádou nebo oplatkami. Tento začarovaný kruh se pak neustále opakuje. 
Pokud vaše snídaně obsahuje teplou celozrnnou obilnou kaši, celozrnný chléb, banán a jablko, 
zásobíte svůj organismus dostatkem energie průběžně se uvolňující po celé dopoledne. 
Podobně je to i s obědem, plným škrobů a vlákniny, jímž dosáhnete podobného efektu na celé 
odpoledne. 

Znamená to tedy, že ani nepotřebujeme svačit? 

Svačení a mlsání je pouze zvyk. Když budete jíst pravidelně, energeticky přiměřená jídla, 
sami zjistíte, že vlastně svačinky nepotřebujete. Navíc ti, kteří se stravují jednoduše a 
přirozeně - jejichž jídelníček obsahuje potraviny bohaté na vlákninu, mají méně problémů s 
trávením a také dovolí svému žaludku si odpočinout. V ideálním případě by mezi 
jednotlivými jídly měly být čtyř- až pětihodinové intervaly. 

Co dělat v případě, když to bez svačinky nemůžu vydržet? 

Pak zkuste vypít větší sklenici vody nebo bylinkového čaje. Tyto nápoje neobsahují žádnou 
energii a nevyžadují trávení. Občerství vás a dobře propláchnou žaludek a střeva. 
Pokud se bez jídla opravdu neobejdete, pak raději snězte kousek čerstvého ovoce, zeleniny, 
případně ovocnou müsli tyčinku nebo jinou nízkoenergetickou pochoutku. 
Vždy znovu si pak připomínejte, kolik energie jste vlastně "ušetřili" tím, že nemlsáte, a jak 
tím přispíváte k zeštíhlení své postavy. Hodně zdaru! 

 

Pohyb - Kde je pohyb, tam není obezita!

 

 

Podle průzkumů společnosti DEMA uskutečněném mezi Pražany pravidelně cvičí pouze 7 
procent a systematicky se domácímu tělocviku věnuje pouhých 6 procent obyvatel hlavního 
města. Na druhé straně si většina dospělých Pražanů stěžuje na bolesti v zádech, nadváhu, 
únavu a nedostatek životního elánu. 

Když čtu, že na to, abych spálila energii z jedné velké zmrzliny, bych musela běžet 16 km, zmocňuje se mě 
dojem, že to všechno stejně nemá cenu. 

Existují ale přece i jiné možnosti. Stejné množství energie můžete spálit tak, že budete 15 
hodin spát nebo 12 hodin sledovat televizi. Samozřejmě, problém je v tom, že den není zase 
tak dlouhý, abyste mohla "odspat" nebo "odsledovat" energii obsaženou ve velké zmrzlině. 
Proto je pohyb tak důležitý. Pomáhá našemu organismu spotřebovávat energii rychleji. 
Organismus je jako motor auta, který neustále běží. Pokud běží na volnoběh, pak se spotřeba 
energie motoru nazývá bazální metabolismus (BM; energetická spotřeba za 24 hodin). A čím 
rychleji motor běží, tím více paliva spotřebovává. 
V případě nedostatku paliva (strava obsahující málo energie) dochází k tomu, že se zpomalí 
volnoběh. Palivo se pak spotřebovává pomaleji. To je mechanismus vhodný pro podmínky 
hladovění, nicméně pracuje proti snahám člověka, který chce zhubnout. 

Jak lze bojovat proti této reakci? 

Pohyb zrychluje metabolismus. To znamená, že během pohybové aktivity je spáleno více 
energie a tyto účinky navíc přetrvávají ještě několik hodin po ukončení cvičení. To je důvod, 
proč lidé, kteří cvičí, mají více životního elánu. Dochází ke zvýšení jejich BM a spotřebování 
většího množství energie, což v konečném důsledku přispívá k redukci hmotnosti. 

Kolik energie potřebuji denně k životu? 

Vynásobte svoji nynější hmotnost dvaadvaceti a dostanete číslo, které přibližně odpovídá vaší 
denní potřebě energie, a to v případě, že byste nedělali nic jiného, než leželi v posteli. Tato 
hodnota je přibližně váš BM v kaloriích. Pro každodenní aktivitu obvykle potřebujeme zhruba 
dalších 30 procent z hodnoty BM. Když obě tyto hodnoty sečtete, dostanete množství energie, 
které musíte každý den sníst, abyste si udrželi stejnou hmotnost. 
Pokud vedete sedavý způsob života a vážíte např. 70 kg, váš BM je 70 x 22 =1540 kcal (6453 
kJ) a navíc potřebujete 513 kcal (2150 kJ) pro každodenní aktivitu. Vaše každodenní potřeba 
energie je tedy přibližně 1540+513= =2053 kcal (8602 kJ). 
Pokud chcete hubnout, musíte snížit příjem energie (jíst méně), nebo zvýšit výdej energie 
(více se pohybovat). Dosáhnete-li negativní energetické bilance, vaše tělo bude nuceno začít 
spalovat svoji rezervní palivovou zásobu - a tou je tuk. 
Jiný, trochu komplikovanější vzorec na výpočet vašeho bazálního metabolismu (BM) je: 
Muži: BM (kcal/ 24 hod) = 66 + (13,7 x hmotnost v kg) + (5 x výška v cm) - (6,8 x věk v 
rocích) 
Ženy: BM (kcal/ 24 hod) = 655 + (9,6 x hmotnost v kg) + (1,85 x výška v cm) - (4,7 x věk v 
rocích) 
Denní energetickou potřebu v kJ zjistíte tak, že výslednou hodnotu vynásobíte 4,19 (1 kcal = 
4,19 kJ) 

Neproměňuje se svalová tkáň na tuk, jak lidé stárnou? 

Svalová tkáň se nikdy nemůže změnit na tuk. Fyziologicky to prostě není možné. 
Nízká fyzická aktivita vede k atrofii (ubývání) svalstva a poklesu BM. Pokud stravovací 

zvyklosti nepřizpůsobíme této menší aktivitě, nadbytečná energie se v těle začne ukládat v 
podobě tuku. Ten se ukládá na mnoha místech - a také kolem svalových vláken. Je důležité si 
uvědomit, že svaly potřebují hodně energie. Čím více máme svalové tkáně, tím více energie a 
také tuku spotřebujeme. Budete-li hubnout nesprávně, tedy rychle a bez zvýšené pohybové 
aktivity, ztratíte nejen tuk, ale také svalovou tkáň. Pokud tato situace trvá delší dobu, můžete 
se dostat do bodu, kdy další snížení hmotnosti téměř není možné. 

Je dostatečné cvičit třikrát týdně 30 minut? 

Pokud jste již dosáhli požadované hmotnosti, pak je tato úroveň tělesné aktivity dostačující. 
Lidé s malou kondicí a také ti, kdo chtějí zhubnout, rozhodně potřebují pohybu více - 
minimálně hodinu denně. 

Jaká forma pohybové aktivity je nejlepší? 

Nejlepší a nejbezpečnější pohybovou tělesnou aktivitou je chůze; na druhém místě je plavání. 
Lidé s lepší kondicí si mohou vybrat případně i namáhavější sport. 
Začněte pomalu, rychlost není důležitá. Spíše jde o vzdálenost, kterou ujdete, a o čas, který 
tím strávíte. Jsou lidé, kteří musí začít s pouhými pěti minutami pomalé chůze několikrát 
denně. Ten, kdo s sebou nosí 25 kg navíc, spálí více energie než ten, kdo má pouze 10 kg 
nadváhy - třebaže oba ujdou stejnou vzdálenost. 
Pokud chcete být štíhlí, začněte cvičit. Kde je pohyb, tam není obezita! 

 
 

Energie - Energetické bomby

 

 

Specialitou naší kuchyně je schopnost vyrobit ze zdravých, výživných potravin nejrůznější 
energetické bomby. Je to jednoduché a děláme to celkem často. Přitom o tom ani moc 
nepřemýšlíme. 
Vezměme si např. jablko. Obsahuje vitamíny, minerály, vlákninu a pouze asi 315 až 420 kJ 
(75-100 kcal) energie. Kdybychom jedli jablka tak, jak je utrhneme ze stromu, nebyl by v tom 
žádný problém. My však do nich přidáme cukr a uděláme z nich jablečnou přesnídávku; tím 
pak téměř zdvojnásobíme energetický obsah. Anebo z nich pouze vylisujeme šťávu, 
odstraníme všechnu vlákninu a tak energii ještě více nakoncentrujeme. Nebo vyrobíme 
vynikající domácí štrúdl, přičemž jeden takový kousek štrúdlu se šlehačkou může obsahovat 
až 1680 kJ (400 kcal). 

Takže bych místo toho mohl sníst hodně jablek! 

Ano, právě o to jde. K tomu, abyste dosáhli stejné energetické hodnoty, byste museli sníst 
č

tyři až pět jablek. Avšak už po druhém nebo třetím byste se cítili nasyceni. 

Anebo třeba takové brambory - ty jsou samy o sobě velice chutné a výživné. Před několika 
lety například jeden vědec udělal sám na sobě pokus: celý rok nejedl nic jiného než brambory 
- a po celou tu dobu zůstal zdravý a plný vitality. Avšak jak my dnes jíme brambory? Jedna 
velká brambora o váze asi čtvrt kilogramu obsahuje přibližně 750 kJ (180 kcal) energie. Kdo 
však dnes jí samotné brambory? Tabulka na předcházející straně ukazuje, co se stane, když 
začneme brambory upravovat. 

Stejně zacházíme i s mnoha dalšími zdravými potravinami. Třeba na zeleninový salát si 
nalijeme olejovou zálivku. A většinu ovoce konzumujeme ve formě šťáv a dortů nebo jako 
přeslazené zavařeniny. Nebo si na uvařenou zeleninu přidáme máslo nebo omáčku a tím 
automaticky zdvojnásobíme až ztrojnásobíme energetický obsah daného jídla. Pak ovšem není 
nijak překvapující, že máme problémy s nadváhou. 

Co tedy máme dělat? 

Ř

ešení je relativně jednoduché. Nikdo z nás se nenarodil s tím, že by sám od sebe, přirozeně 

preferoval určité potraviny. To všechno jsme se naučili nebo nás k tomu vychovali. Ovšem 
každý zvyk lze změnit - a opakování dobrého zvyku povede nakonec k tomu, že se stane 
nedílnou součástí našeho života. 
Začněte jíst více přirozených, jednoduše připravených pokrmů. Zkuste do svého jídelníčku 
zařadit celozrnné výrobky jako celozrnný chléb, celozrnné cereálie, neloupanou rýži či 
těstoviny. K tomu přidejte různé druhy zeleniny. Zkuste také luštěniny - fazole, hrách nebo 
č

očku. 

A znovu se zkuste zamilovat do ovoce. Snažte se jíst pokud možno čerstvé ovoce, bez 
přídavku cukru. Pokud sníte celý pomeranč, prospěje to vašemu zdraví víc, než kdybyste 
vypili sklenici pomerančové šťávy. 
Pokud jsou potraviny konzumovány v přirozené formě, obsahují většinou hodně vlákniny a 
málo energie. Když se budete vyhýbat energetickým bombám, pak si můžete dopřát větší 
množství potravy; přitom se budete cítit plnější a můžete i zhubnout. 

 

Ideální hmotnost - Diktatura hmotnostních tabulek?

 

 

Jeden známý komik řekl: "Já nejsem obézní, jsem pouze malý na svoji váhu." Ať vysoký, 
nebo menší vzrůstem, jen málokdo je spokojen se svou hmotností. 

Jak tedy můžu zhodnotit svoji tělesnou hmotnost? 

Přestože tělesná hmotnost je velice individuální záležitost, existují určité směrnice, jak ji 
vyhodnotit. Například podle definice obézní je ten, kdo váží o 20 procent více, než je jeho 
ideální hmotnost. Jedinec s ideální hmotností 70 kg je považován za obézního, pokud váží 84 
kg a více. Mít nadváhu podle definice znamená, že vaše hmotnost o 10 až 19 procent 
přesahuje hranici ideální hmotnosti. Při ideální hmotnosti 70 kg bychom měli nadváhu, 
kdybychom vážili 77 až 83,5 kg. 

Jak si mohu vypočítat svoji ideální hmotnost? 

Existuje několik způsobů, jak vypočítat ideální hmotnost. Nejjednodušší je tzv. Broccův 
index: Tělesná hmotnost = výška (v cm) - 100. Nověji se užívá index Queteletův (index 
tělesné hmotnosti; v literatuře se používá k jeho označení anglická zkratka BMI - od body 
mass index; viz graf na str. 70), který je podílem tělesné hmotnosti v kg a druhé mocniny 
výšky v metrech. Příklad: hmotnost = 70 kg, výška = 170 cm (1,7 m); BMI = 70 : 1,72 = 70 : 
2,89 = 24,2. 

Jsou mezi obezitou mužů a žen rozdíly? 

Ano. Mnohé studie z poslední doby ukázaly, že není obezita jako obezita. Rozlišujeme dva 
typy obezity - mužský a ženský. Mužský (androidní, jablkový) typ se projevuje 
nahromaděním velkého množství tuku v oblasti břicha. Tento typ obezity je velice 
nebezpečný a je významným rizikovým faktorem celé řady civilizačních onemocnění 
počínaje artritidou a konče žlučovými kameny. Ženský (gynoidní, hruškovitý) typ se 
projevuje spíše nahromaděním tuku v oblasti hýždí a stehen. Z hlediska civilizačních 
onemocnění není tento typ obezity tolik nebezpečný. Proto se dnes doporučuje hodnotit 
obezitu také pomocí poměru pas/boky. Tento poměr by měl být u žen menší než 0,85 a u 
mužů menší než 0,95. Ještě jednodušší je použít jako orientační ukazatel obvod pasu. U žen se 
považují za normální hodnoty nižší než 80 cm, za hraniční 81-89 cm a pro závažnou obezitu 
svědčí hodnoty nad 89 cm. Analogické hodnoty obvodu pasu u mužů jsou 94 cm, 95-102 cm 
a více než 102 cm. 

Jaký je správný podíl tukové tkáně v těle? 

Ideálem dnešní ženské krásy je panenka Barbie. Díky reklamě dnes ideál ženské krásy ztratil 
určitou národní zvláštnost a čím dál více vnímáme univerzální světový model. Ovšem 
problém je, že většina modelek je se svou hmotností pod optimální hranicí. Podíl tukové tkáně 
v těle by měl představovat u mužů 10 až 15 procent celkové tělesné hmotnosti, u žen 15 až 20 
procent celkové tělesné hmotnosti. 

Existuje způsob, jímž lze přesně zjistit, kolik tuku moje tělo obsahuje? 

Nejpřesněji se změří množství tělesného tuku tak, že obézního ponoříte celého pod vodu a 
nádrž zvážíte. Na základě Archimédova zákona pak lze z rozdílu mezi hodnotou zjištěnou 
vážením pod vodou a na suchu vypočítat množství tuku v těle. Jinou možností je změřit 
speciálními kleštičkami tloušťku kožní řasy na různých místech těla. K modernějším 
přístupům patří jednoduché měření bioelektrického odporu, kdy se pouhým přiložením 
elektrod na nohu a ruku zjistí vodivost tkání a z ní se pak určí podíl tuku v těle. Organizace 
zabývající se léčením obezity, jako je společnost STOB (Stop obezitě) či oddělení 
preventivního lékařství organizované při hygienických stanicích nebo jiná centra a poradny 
zdravého způsobu života bezpochyby disponují těmito přístroji a za poplatek vám změří podíl 
tukové tkáně v těle. 
Jednoduché měření si můžete udělat i sami. Na levé straně trupu pod posledním žebrem si 
udělejte mezi ukazovákem a palcem kožní řasu. Pokud je vzdálenost mezi palcem a 
ukazovákem větší než 2 cm, měli byste něco dělat! Obezita může být nebezpečná - je to brána 
pro nejrůznější civilizační nemoci. Přestat kouřit, zhubnout a udržet si ideální hmotnost jsou 
dvě největší laskavosti, které můžete sami sobě prokázat. 

 

Zhubnout natrvalo - Jezte více a hubněte

 

 

V České republice má nadváhu více než 50 procent obyvatelstva ve věku 20 až 65 let; 
obézních je 20 procent žen a 16 procent mužů. 

To zní docela depresivně. Existuje vůbec nějaké řešení? 

I když jsme už mnohokrát selhali a nemáme chuť se už o nic pokoušet, bezpochyby je v nás 
alespoň nepatrná jiskérka víry. To je důležité - zkuste ji rozdmychat a začněte pracovat na 
obnovení vašeho sebevědomí, zdraví a životního elánu. 
Rozhodněte se pro životní styl, který zlepší vaše zdraví, zvýší vaši vitalitu, sníží riziko mnoha 
nemocí a dovolí vám jíst do sytosti a přitom i hubnout bez pocitu hladu. 

To je nemožné! 

Jenom zdánlivě. Obezita je důsledkem nadměrného příjmu energie, který převyšuje množství 
energie potřebné k životu a pohybu. Tyto energetické přebytky se pak ukládají ve formě tuku. 
Za každých 14 665 kJ (3500 kcal) přebytečné energie, která se časem akumuluje, se uloží v 
organismu půl kilogramu tuku. 
Když si každý den namažete na chleba o 15 g másla více než obvykle (to odpovídá 
energeticky 419 kJ nebo 100 kcal), pak to za jeden rok představuje přibližně 4,7 kg tělesného 
tuku navíc. Na druhé straně, když si sedmkrát po sobě odpustíte kousek tučného dortu 
(kousek může obsahovat 2100 kJ nebo 500 kcal), zhubnete o půl kila. 
Tajemství úspěchu spočívá v nižším příjmu energie, avšak nikoli v omezení množství 
konzumovaného jídla. 

To si ale odporuje! 

V dnešním světě najdeme spoustu rozporů. Třeba na stránkách časopisů nebo v televizi - 
setkáte se tam s mladými, usměvavými a štíhlými lidmi, kteří dělají reklamu na jídla plná 
tuků.  
Supermarkety vám nabízejí několik desítek tisíc krásně zabalených, na energii bohatých 
produktů, ale i řadu časopisů, ve kterých najdete poslední a nejpopulárnější rychlou redukční 
dietu. Na každém rohu se otevírají nové restaurace rychlého občerstvení jako McDonalds či 
KFC. 
Moderní technologie umožňuje potravinářskému průmyslu vyrábět z laciných, 
nízkoenergetických, na vlákninu bohatých surovin drahé, nezdravé energetické bomby. S 
pouhými několika sousty můžete získat tolik energie, kolik by bylo obsaženo v celém jídle, 
kdyby bylo připraveno z přirozených potravin. Není proto divu, že lidé, kteří se takto stravují, 
mají hlad a přitom se přejídají. 
Jak k tomu došlo? Průmyslovým zpracováním se odstraní například 3,5 kg objemu cukrové 
ř

epy ve formě vlákniny a dalších živin a vyrobí se půl kilogramu čistého cukru. Cukr a jiná 

sladidla přitom dnes představují až jednu pětinu našeho denního příjmu energie. 
Moderní technologie umožňují z 10-14 klasů kukuřice získat jednu polévkovou lžíci 
kukuřičného oleje. Těchto 460 kJ (110 kcal) energie pak můžete zkonzumovat jediným 
polknutím. Oleje a tuky představují dalších 20 procent našeho denního příjmu energie.  
Z obilovin ochuzených o vlákninu a další živiny dokážeme vyrobit alkohol, který představuje 
dalších devět procent energie, kterou průměrný dospělý v ČR denně zkonzumuje. 
Součtem všech zmíněných položek zjistíte, že téměř 50 procent energie pochází z 
rafinovaných a koncentrovaných potravin, které byly zbaveny důležitých živin a vlákniny. To 
je zaručený recept, jak přibývat na váze. 

Co tedy máme jíst, když chceme zhubnout? 

Pokud rádi jíte, ale přitom chcete zhubnout, pak... 

Jezte více: 

• 

Č

erstvé nebo uvařené zeleniny. Vyhýbejte se však mastným omáčkám a olejovým 

salátovým zálivkám. 

• 

Celozrnných produktů - teplých celozrnných cereálií, neloupané rýže, prosa, 
celozrnného chleba a těstovin. 

• 

Brambor, různé kořenové zeleniny a luštěnin - fazolí, hrachu, čočky. 

• 

Č

erstvého ovoce. 

Tyto potraviny konzumované ve své původní, přirozené formě, jsou výživné, 
nízkoenergetické a navíc se po nich budete cítit zcela nasyceni. 

Jezte méně: 

• 

Rafinovaných a koncentrovaných potravin. Obsahují hodně energie, avšak málo živin 
a vlákniny. 

• 

Masa, tučných mléčných výrobků, ořechů. I když jsou tyto potraviny výživné, 
neobsahují téměř žádnou vlákninu a jsou bohaté na tuk a energii. Maso a sýry obsahují 
60 až 80 procent energie ve formě tuku. 

Co můžu ještě dělat - kromě změn v jídelníčku? 

• 

Pijte hodně vody

 - šest až osm sklenic denně. Vyzkoušejte také bylinkové čaje nebo 

různé druhy minerálek. Limonády a jiné slazené nápoje pijte jen výjimečně. 

• 

Zařaďte více pohybu.

 Choďte na procházky - denně na 30 až 60 minut. 

• 

Buďte připraveni na slabé chvilky:

  

o

 

Jestliže víte, že nedokážete sníst pouze jednu sušenku, pak raději nejezte ani tu 
první. 

o

 

Nekupujte si "problematické" potraviny. Když je doma nebudete mít, nebudete 
je moci ani mlsat. 

o

 

Když se nudíte nebo se cítíte frustrovaný či opuštěný, vyjděte si na procházku. 
Dopřejte si sklenici dobré minerálky, přečtete si něco povzbudivého nebo 
zavolejte svému příteli. Naučte se mlsat spíš přirozené potraviny, jako jsou 
hrozny, meloun nebo mrkev. 

• 

Hledejte duchovní pomoc.

 Bůh nás stvořil proto, abychom se mohli radovat ze zdraví a 

úspěchů. Požádejte ho o pomoc. 

Je načase skoncovat s nezdravými, rychlými redukčními dietami, které ve vás vyvolají spíš 
pocit neúspěchu a frustrace a při kterých budete mít stále hlad. Rozhodněte se pro nový 
životní styl, který změní vaše návyky a bude trvalým základem vašeho lepšího zdraví. Pokud 
budete jíst přirozené potraviny, pak si můžete dopřát více jídla a přitom i zhubnout. 

 

Škroby - Sacharidy - nová hvězda výživy

 

 

Mnozí se vyhýbají jídlům s vysokým obsahem škrobu, jako např. bramborám, těstovinám, 
rýži, luštěninám či chlebu, protože se prý po nich tloustne. To je ovšem mylná představa - 
naopak škroby patří mezi největší hity racionální výživy. 

A co bílkoviny? Nepotřebuje člověk i dostatek bílkovin? 

Ano, ale nepotřebuje jich tolik. Dlouho se mylně tradovalo, že kvůli tomu, abychom měli 
silné svaly, potřebujeme jíst hodně bílkovin. 
Náš organismus se v tomto ohledu v mnohém podobá automobilu. Když už jednou automobil 
sjede z výrobní linky, potřebuje pouze tu a tam náhradní díly pro pravidelnou údržbu. 
Podobně i dospělý člověk; pro denní potřebu mu stačí relativně málo - asi 45 až 60 gramů 
č

istých bílkovin denně. 

Každý ví, že auto potřebuje především kvalitní benzin. A pro náš organismus jsou takovým 
"benzinem" právě sacharidy, které nám dodají dostatek "vysoce oktanového paliva". 

Nejsou ale tuky ještě lepším "palivem" pro organismus? 

Všeobecně lze říci, že tuk je něco jako "kanystr s palivem", který máme všude s sebou. Je to 
naše rezerva. Když tělo spotřebuje sacharidy jako zdroj energie, pak začne využívat své 
rezervy. Ovšem tuk není ani zdaleka tak čistě spalován jako sacharidy a také není příliš 
energeticky efektivní. 

Co to jsou ty sacharidy? 

Sacharidy jsou všechny cukry a škroby, které přijímáme v potravě. Mnoho lidí má ale zmatek 
v terminologii. Není jim jasný například rozdíl mezi cukry a škroby a už vůbec nechápou 
takové pojmy jako jednoduché a komplexní sacharidy. 
Podle velikosti molekuly lze sacharidy rozdělit na jednoduché (monosacharidy, disacharidy a 
oligosacharidy) a komplexní (polysacharidy). Mezi jednoduché sacharidy patří glukóza, 
fruktóza (ovocný cukr), sacharóza (řepný nebo třtinový cukr), laktóza (mléčný cukr) a další. 
Ke komplexním sacharidům se řadí škroby a glykogen (živočišný škrob). Všechny sacharidy, 
cukry i škroby, se v trávicím traktu nakonec rozloží na glukózu. Krev pak glukózu ze střev 
vstřebá a použije ji jako zdroj energie pro organismus. Sacharidy se téměř výhradně nacházejí 
v potravinách rostlinného původu - obilovinách, ovoci, zelenině a potravinách z nich 
připravovaných jako je chléb, pečivo, těstoviny a cereálie. 
Pokud jednoduché sacharidy (cukry) nejsou konzumovány spolu s vlákninou, jsou velice 
rychle vstřebány a stráveny, takže se ve formě glukózy dostanou do krve během několika 
minut. Tak dojde k rychlému zvýšení hladiny glukózy v krvi a náhlému přívalu energie. 
Prudký vzestup krevní glukózy často způsobí, že slinivka břišní, která vylučuje do krve 
inzulin, to trochu "přežene", a tak se může objevit dokonce stav hypoglykémie - snížené 
hladiny glukózy v krvi. To se projeví náhlou slabostí, někdy až pocitem na omdlení. Většinou 
to lidé vyřeší tak, že rychle snědí něco sladkého nebo se napijí sladké limonády. 

A ono jim to pomůže? 

Lepším řešením by bylo sníst jablko. Ve své přirozené formě téměř všechna sacharidová jídla 
obsahují hodně vlákniny. I když vláknina není organismem strávena, má schopnost 
absorbovat vodu a vytvořit ve střevech měkkou hmotu, která brání rychlému vstřebání cukrů. 
Jiným řešením je jíst více komplexních sacharidů - škrobů. Škroby jsou velké a komplexní 
molekuly, které musí organismus trávit delší dobu, takže to nevede k tak rychlému vzestupu 
hladiny glukózy v krvi. Navíc většina potravin přirozeně obsahujících hodně škrobu má také 
značné množství vlákniny. 

Není to ale tak, že po potravinách obsahujících škrob se tloustne? 

To, po čem se nejvíce tloustne, je tuk. Jeden gram tuku obsahuje 38 kJ (9 kcal), zatímco jeden 
gram sacharidů pouze 17 kJ (4 kcal). Většina tuků, které sníme, se přímo ukládá do našich 

tukových zásob. 
Problémem sacharidů je jejich rafinace a koncentrace. Objemově se jídlo zmenšuje, ale 
energetický obsah se zvyšuje (např. výroba cukru z cukrové řepy). To pak vede k 
nadbytečnému příjmu energie. Nejlepší je jíst sacharidy v přirozené formě spolu s vlákninou. 
Ta způsobí, že ukojíte hlad a přitom váš příjem energie bude celkově nižší. 

Co mám tedy jíst? 

Jezte brambory, těstoviny, luštěniny, proso či rýži. To jsou potraviny, po kterých budete 
nasyceni, aniž by byl váš organismus příliš zatížen kaloriemi. Když k tomu přidáte ještě 
zeleninu či ovoce, zjistíte, že je téměř nemožné jíst tolik, abyste přibrali na váze. 
Jakmile si ale na tato zdravá jídla začnete přidávat máslo, omáčky, nejrůznější zálivky, 
dressingy, kyselou smetanu anebo sýr, tato zdravá, nízkokalorická jídla se stanou 
energetickými bombami. 
Pokud váš jídelníček budou tvořit jídla obsahující hodně škrobu v co nejpřirozenější formě, 
bez nejrůznějších tučných přídavků, pak zjistíte, že jich můžete jíst více a přesto ještě 
zhubnout.  
Takto svému organismu zabezpečíte kvalitní zdroj energie. Tento způsob stravování zajistí, že 
vaše cévy zůstanou čisté a průchodné a možná, že se sníží i vaše výdaje za jídlo. 

 
 

Cukr - Sladké tajemství

 

 

Každý občan ČR ročně zkonzumuje v průměru 39 kg cukru - to představuje 21 kávových 
lžiček cukru denně. 

To není možné. Vždyť přece vím, kolik u nás doma kupujeme cukru? 

V tom je právě ten problém. Cukr, který konzumujeme, je většinou tzv. skrytý cukr. Zde je 
několik příkladů potravin s vysokým obsahem cukru: 

• 

(Sladké) limonády.

 Roční spotřeba na obyvatele České republiky činí v průměru 39 

litrů limonád. Jedna 0,3litrová slazená limonáda může obsahovat až 12 kostek cukru. 

• 

Zákusky.

 Jedna porce čokoládového dortu obsahuje 15 kávových lžiček cukru; jeden 

kopeček zmrzliny obsahuje 6-8 kávových lžiček cukru. 

• 

Cereální směsi.

 Samozřejmě, že oblíbené Corn Flakes či některé druhy müsli jsou 

zdravé. 
Ovšem určité druhy müsli obsahují překvapivě hodně cukru. To pak již nejsou 
cereálie, ale bonbony. 

• 

Velké množství skrytého cukru mohou obsahovat polévkové konzervy, mražené dorty, 
různé polotovary a hotové mražené pokrmy. 

Takže je potřeba číst etikety... 

Jedinou možností, jak se vyvarovat potravin, které obsahují hodně cukru, je číst etikety. I to 
má ovšem svá úskalí, protože někteří výrobci "šikovně" obcházejí slovo cukr ve složení 
výrobku a místo toho používají pojmy jako sacharóza, dextróza, laktóza, fruktóza či maltóza. 

To vše jsou ale pouze jiné názvy pro různé cukry. Totéž platí o medu a melase. Pokud je na 
etiketě udávající složení výrobku cukr uveden na prvním nebo druhém místě, rozhodně jde o 
výrobek obsahující hodně skrytého cukru. 

Cukry jsou ale dobrým zdrojem okamžité energie. 

Když sníte rafinovaný řepný, třtinový nebo jiný cukr, za krátkou dobu se vám dostane do 
krve. Hladina glukózy v krvi prudce stoupne a to vede k náhlému návalu energie. 
Krátce nato začne organismus vylučovat ze slinivky břišní inzulin, který je potřebný k tomu, 
aby glukóza mohla vstoupit do buněk a být zužitkována. To vede k následnému poklesu 
glukózy v krvi. V nepřítomnosti tlumícího efektu vlákniny může inzulin často způsobit až 
příliš velký pokles hladiny glukózy v krvi a vyvolat tak symptomy hypoglykémie - snížené 
koncentrace glukózy v krvi. Projevuje se to pocity slabosti, hladu a únavy. Člověk obvykle 
reaguje tak, že rychle sní další sladkost. Pak ale dostane chuť na další a mlsání tak pokračuje 
třeba celý den. 
Zkuste místo sladkostí nebo sladké limonády sníst banán nebo hrst rozinek. Vláknina v těchto 
potravinách zpomalí vstřebávání cukrů do krve. To stabilizuje hladinu glukózy v krvi, která 
pak nebude tolik stoupat a klesat do extrémních hodnot, a budete mít víc energie po delší 
dobu. 

Je to pravda, že organismus si dokáže vyrobit cukr ze všeho, co jíme? 

Ano, je to tak - ze všeho kromě tuku. Lidé si dlouho mysleli, že skutečně nezáleží na tom, co 
jedí, protože organismus si sám vyrobí, co potřebuje. Dnes už ale víme, že způsob, jakým 
organismus zpracovává různé potraviny - od okamžiku konzumace až do doby, kdy se 
dostane ta či ona živina do krve - je velice odlišný. 
Nejžádanějším energetickým zdrojem pro organismus je glukóza, která přichází z cukrů a 
škrobů. I když čerstvé ovoce obsahuje samo o sobě hodně cukru, většinou nedestabilizuje 
hladinu glukózy v krvi, protože přirozeně obsahuje také hodně vlákniny. 
Rovněž škrobová jídla jsou pomalu štěpena na glukózu a vstřebávána dle potřeb organismu. Z 
energetického hlediska se proto jako nejvhodnější jeví konzumace plnohodnotných škrobovin 
(celozrnné obiloviny, neloupaná rýže, celozrnné těstoviny, luštěniny) spolu s jednoduchými 
cukry (např. celozrnná kaše s medem). Přítomnost vlákniny v těchto jídlech zajistí pomalé 
uvolňování glukózy a zabezpečí stabilní zdroj energie na několik hodin. 

A co sladkosti? 

Zde je tajemství ukryto ve dvou slovech - výchova a střídmost. 
Každý zvyk i zlozvyk lze časem změnit. Pokud jste na sladké, zkuste postupně nahrazovat 
bonbony, sušenky a čokoládu např. ovocem. To je také sladké - plné přirozených ovocných 
cukrů. Máte-li právě chuť na něco sladkého, zkuste si místo koblihy dát hroznové víno, 
pomeranč nebo kiwi. K oslazení cereálií můžete místo cukru použít nakrájený banán nebo 
nastrouhané jablko. Postupně zjistíte, že začnete dávat přednost méně koncentrované sladké 
chuti. Netvrdím, že se musíte úplně vzdát všech zákusků a koláčů. Klíčovým slovem je zde 
ovšem znovu střídmost. 
Zkuste systematicky snižovat konzumaci sladkého pečiva. Místo jednou (u někoho možná i 
několikrát) denně zvolte frekvenci třikrát nebo dvakrát týdně. Budete-li zákusky podávat 
méně často, zjistíte, že vy a vaše rodina se na ně budete více těšit. 
Dalším aspektem střídmosti je naučit se jíst menší porce. Člověk může mít stejně velkou 
radost ze dvou čokoládových bonbonů jako z celé krabičky. Jeden kousek koláče nebo dortu, 
který si pomalu vychutnáte, vás uspokojí více než dva kousky snědené rychle a hltavě. 

Omezíte-li rafinovaný cukr a zvýšíte-li konzumaci potravin obsahujících hodně vlákniny, jako 
je zelenina, ovoce, obiloviny a luštěniny, brzy zjistíte, že se cítíte lépe a máte dost energie po 
celý den. 

 
 

Chléb - Chléb náš vezdejší

 

 

Ubohou napodobeninou nazývá známý britský autor Dr. David Rubin ve své knize "Imitation 
Bread - Stuff of Lies" (Imitace chleba plná lží) dnešní bílý chléb: "Jde o groteskní kombinaci 
nejméně výživné části zrna a celé řady chemikálií, které mohou být zdraví škodlivé." 

Co vám vadí na bílém chlebě a pečivu? 

Problém je ve způsobu vymílání bílé mouky. Obilné zrno se skládá z vnější slupky - otrub, 
klíčku a endospermu (moučného jádra). 
Otruby obsahují vlákninu, vitamíny, minerály a malé množství bílkoviny. Klíček je bohatým 
zdrojem vitamínů B a E, minerálů a vlákniny. Endosperm, který tvoří přibližně 80 procent 
celého zrna, obsahuje bílkovinu (gluten) a škrob.  
Endosperm je jedinou částí zrna, která se používá k výrobě bílé mouky. Výživné otruby a 
klíčky, které jsou v průběhu mletí odstraňovány, se paradoxně prodávají jako krmivo pro 
zvířata. 
Potravinářský průmysl problém ještě prohlubuje používáním různých látek, které se přidávají 
k mouce nebo do těsta za účelem zlepšení pekařské kvality a kvůli strojovému zpracování, 
jako např.: 

• 

Diacetylester kyseliny vinné (emulgátor), aby se ušetřilo na kypření. 

• 

Mono- a diglyceridy mastných kyselin, aby se těsto lépe zpracovávalo. 

Znamená to tedy, že bychom neměli jíst bílý chléb? 

Žádný chléb není úplně špatný. I ten bílý, nakypřený, je potravinou. A jde o potravinu, která 
obsahuje málo tuku a hodně škrobu. Některé druhy chlebů jsou ale zdravější než jiné. 
Jeden krajíček bílého chleba obsahuje průměrně 0,25 gramu vlákniny, krajíček celozrnného 
chleba 2 gramy a některé druhy celozrnných chlebů z několika druhů obilovin mohou mít v 
jediném krajíčku až 3,5 gramu vlákniny. To znamená, že chceme-li získat stejné množství 
vlákniny jako z jednoho krajíčku celozrnného chleba, musíme sníst osm krajíčků bílého 
chleba. Z bílé mouky je mletím odstraněno čtyřiadvacet známých minerálů a vitamínů. Když 
se na přelomu století začaly vyskytovat choroby z výživového deficitu, který byl způsoben 
průmyslovým mletím, začal potravinářsky průmysl v některých zemích s "obohacovacím" 
programem. Např. ve Spojených státech jsou některé vitamíny a minerály, které jsou mouce 
odebrány, znovu dodávány zpět - jde o thiamin, riboflavin, niacin a železo. V České republice 
se však bílá mouka neobohacuje. 

Který druh chleba je nejzdravější? 

Je to chléb vyrobený z celozrnné mouky, která obsahuje otruby, klíček i endosperm. Takovýto 
chléb obsahuje v porovnání s bílým chlebem dvoj-, troj- i čtyřnásobek různých výživných 

látek. 
V kombinaci s čerstvým ovocem, cereáliemi, zeleninou, bramborami či luštěninami je chléb 
velice zdravá potravina, která vám zajistí dostatek energie na několik hodin. 
Naučte se kupovat celozrnný chléb jako Graham, grahamové večky, Vita, Moskevský či 
Kyjevský chléb a celozrnné pečivo, např. grahamové rohlíky, kornspitz, multirohlík či 
celozrnné dalamánky. Zjistěte si, zda ve vaší blízkosti není pekárna, která peče celozrnný 
chléb. Případně se naučte péct si chléb vlastní. 

Celozrnná mouka ale přitahuje moly! 

Celozrnná mouka obsahuje správný poměr škrobu, bílkovin, tuku, vlákniny a navíc je přímo 
nabita vitamíny a minerály. I ti moli - jak se zdá - vědí, co je zdravé. Bílá mouka je na druhé 
straně výživově tak chudá, že je příliš nezajímá. 
Skladujte celozrnnou mouku v ledničce nebo mrazáku. Anebo ještě lépe, pořiďte si mlýnek, 
kupte si obilí a namelte si vždy pouze potřebné množství čerstvé mouky. 

Není ale pravda, že se po chlebu tloustne? 

Po samotném chlebu se netloustne, pokud jej nekonzumujme v abnormálním množství. 
Krajíček celozrnného chleba obsahuje 293 kJ (70 kcal), tedy ne více než jablko. Namažeme-li 
si jej však máslem či margarínem a marmeládou, může snadno dosáhnout 1257 kJ (300 kcal). 
Chléb patřil tradičně k základu lidské výživy. Návrat celozrnného chleba na místo, které mu 
ve výživě ještě před sto lety náleželo, je důležitým krokem na cestě k obnově zdraví. 
"Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a 
jezte, co je dobré." (Izajáš 55,2)

 

 

Bílkoviny - Nebezpečný mýtus

 

 

Zkuste se zeptat kteréhokoliv 14letého kluka, čemu by dal přednost - zda by chtěl být hodně 
vysoký, anebo žít déle. Je velice pravděpodobné, že si vybere to první. 

Je taková otázka důležitá? 

Již v roce 1930 bylo na výzkumech s laboratorními zvířaty prokázáno, že strava obsahující 
velké množství bílkovin může podpořit růst a urychlit dospívání. Zároveň však i zkrátit 
průměrnou délku života. 

To možná platí pro zvířata. Všichni přece vědí, že člověk potřebuje hodně bílkovin! 

Fakt je, že v roce 1880 německý vědec Dr. Liebig dokázal, že svaly se skládají především z 
bílkovin. A jiný německý vědec, Dr. Karl Voit, pozoroval horníky v Mnichově a vypočítal, že 
tito silní, svalnatí muži konzumovali denně kolem 120 g bílkovin. Z toho pak usoudil, že toto 
musí být ideální denní příjem bílkovin. Představa o nutnosti konzumace velkého množství 
bílkovin je však mýtem, který naneštěstí přetrvává dodnes. 

Mýtus? Chcete snad říct, že nepotřebujeme bílkoviny? 

Z vědeckých studií vyplývá, že dospělým stačí pouze kolem 20 až 30 g bílkovin denně. 
Lidské tělo je neuvěřitelně efektivní v recyklování vlastních bílkovin. (…) 
Takže potřebujeme pouze 20-30 gramů bílkovin denně? 
Výživové doporučené dávky (VDD) se stanovují tak, že vědci zjistí potřebné denní množství 
živin, vitamínů, minerálů a kvůli bezpečnosti, aby dávky byly dostatečné pro každého 
zdravého jedince, pak zdvojnásobí dané množství. Každá země má svou vědeckou instituci, 
která VDD stanovuje. (…) Naneštěstí u nás po celá desetiletí platily zcela odlišné hodnoty 
VDD ve srovnání se zahraničím. Naše VDD pro bílkoviny byly 2,5 až 3krát vyšší než 
doporučení FAO (Potravinářské a zemědělské organizace při OSN), WHO (Světové 
zdravotnické organizace) a doporučení v USA, SRN a dalších rozvinutých západních zemí. 
Ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím krajských a okresních hygienických stanic po celá 
léta kontrolovalo a zajišťovalo, aby strava v provozovnách veřejného stravování splňovala 
tyto předepsané vysoké dávky bílkovin. Teprve v roce 1990 byly u nás přijaty nové VDD. 
Dávky bílkovin byly sníženy a ocitly se na půl cestě mezi dřívějšími zcela nesprávnými 
doporučeními a doporučeními uznávanými v USA a západní Evropě. 
Podle doporučení FAO a WHO byla denní potřeba bílkovin stanovena na hodnotu 0,75 g/kg 
váhy. To představuje 60 g bílkovin denně pro osmdesátikilogramového muže nebo 45 g 
bílkovin pro ženu vážící 60 kg. Protože stravitelnost rostlinných bílkovin je ve srovnání s 
živočišnými o trochu horší (přibližně o 10 %), vegetariánům a především veganům se 
doporučuje denně konzumovat 1 g/kg váhy. Naprostá většina lidí žijících v rozvinutých 
západních zemích konzumuje ovšem více bílkovin než potřebuje - kolem 100 až 120 gramů 
denně. 

Je v tom nějaký problém? 

• 

Většina bílkovin konzumovaných u nás a v rozvinutých zemích je živočišného 
původu, to znamená, že spolu s bílkovinami přijímáme stravou také hodně 
cholesterolu a nasycených tuků. Lidé si často neuvědomují, že u masa a mléčných 
výrobků 50 až 85 procent energie pochází z tuků. Nadbytek cholesterolu a především 
nasycených tuků podporuje rozvoj aterosklerózy, tj. zužování a tvrdnutí životně 
důležitých tepen. Tento proces pak urychluje stárnutí a zkracuje život. 

• 

Přechod na stravu založenou na živočišných bílkovinách vyústil ve snížení věku 
dospívání děvčat i chlapců. Tak od roku 1850 do 1990 průměrný věk první menstruace 
u dívek klesl z 17,5 let na 11,9 let. (…) 

• 

Nadměrná konzumace bílkovin představuje přílišnou zátěž pro ledviny. Nemoci ledvin 
jsou u nás stále rozšířenější. 

• 

Strava obsahující hodně bílkovin se podílí na rozvoji osteoporózy. Zpracování 
nadbytku bílkovin vyžaduje vápník, který si organismus bere z kostí. 

Nepotřebují však děti hodně bílkovin? 

Ano, především v období růstu. Podle VDD dítě o hmotnosti 25 kg potřebuje přibližně 19 g 
bílkovin denně. Ovšem také u dětí, podobně jako u dospělých, je příjem bílkovin nadměrný. 
Bude-li mít jejich strava dostatek energie, s největší pravděpodobností bude také obsahovat 
dostatek bílkovin. 
Problém je možná v něčem úplně jiném. Přibývá totiž důkazů, že děti konzumující stravu s 
nadměrným množstvím tuků a bílkovin jsou vyššího vzrůstu a předčasně dospívají. Otázkou 
zůstává, zda to nepovede ke zkrácení jejich života. 

A co všechny ty argumenty o neplnohodnotných rostlinných bílkovinách? 

Bílkoviny se skládají z 20 různých aminokyselin. Náš organismus si sám dokáže vyrobit 11 
aminokyselin. Těch dalších 9 aminokyselin musíme přijímat v potravě, a proto se nazývají 
esenciální (nezbytné). Dlouho převládala představa, že je potřebné jíst maso a mléčné 
výrobky, abychom měli dostatek esenciálních aminokyselin. (…) 
Dnes víme, že všechny aminokyseliny, i ty esenciální, lze snadno získat z rostlinných 
potravin. Bílkoviny rostlinného původu obsahují všechny esenciální aminokyseliny. 
Rozdělovat bílkoviny na plnohodnotné (živočišné) a neplnohodnotné (rostlinné) je nepravdivé 
a zavádějící. (…) 
U většiny druhů zeleniny 20 procent energie pochází právě z bílkovin, u obilovin je to 
průměrně kolem 12 procent a u luštěnin a nejrůznějších olejnatých semen je to 20-30 procent.  
Podle nynějších doporučení odborníků na výživu by 10 procent naší denní energie mělo 
pocházet z bílkovin. Tím pádem není problém dostatečného příjmu bílkovin ani u veganů. 
Bude-li vaše strava složena především z přirozených, nerafinovaných potravin s dostatkem 
energie, je téměř nemožné, abyste trpěli nedostatkem bílkovin. 
Je načase zapomenout konečně na tento nebezpečný bílkovinný mýtus. S bílkovinami to je 
totiž jako s mnoha jinými věcmi v životě - i to dobré, je-li toho příliš, může nakonec uškodit. 

 

Mléko -Ideální potravina? 

 

Mléko je ideální potravina. Ovšem pouze pro kojence - a to mléko mateřské. Na této zemi žije 
přibližně 4300 různých druhů savců a u každého druhu odpovídá složení mateřského mléka 
přesně potřebám mláděte. 

Chcete tím říct, že kravské mléko by se nemělo dávat dětem? 

Ano, pro toto tvrzení se objevuje stále více důkazů. Americké sdružení pediatrů (American 
College of Pediatrics) proto již nedoporučuje dávat kravské mléko dětem mladším 12 měsíců. 
Co je důvodem? Problémy se vstřebáváním železa, alergie, koliky, ekzémy, zvýšené 
zahlenění dýchacích cest. 

A co dospělí? Cožpak mléko a mléčné výrobky nejsou nenahraditelné? 

Možná také patříte k těm, kteří byli po léta přesvědčováni, že mléko je základ zdraví. Český 
občan však konzumuje příliš mnoho tuků, cholesterolu a bílkovin a minimum vlákniny. 
Přitom u plnotučného mléka celých 50 procent energie pochází z tuku (většinou tuku 
nasyceného) a 20 procent energie z bílkovin. Mléko navíc obsahuje cholesterol, přitom však 
žádnou vlákninu. Pitím mléka ještě více zatěžujete již tak přetížený metabolismus. 

A co mléko s nízkým obsahem tuku? Nevyřeší to problémy, o kterých mluvíte? 

Nízkotučné mléko představuje ve srovnání s plnotučným určitý pokrok, ale zase ne tak velký, 
jak by se zdálo. Když přepočtete 2 % tuku nízkotučného mléka na energii, zjistíte, že stále 30 
procent energie pochází z tuku. 
Pokud chcete pít mléko, pak netučné mléko (mléko, které obsahuje 0,5 % tuku) je v tomto 
ohledu nejlepším řešením. Obsahuje velice málo tuku, nepatrné množství cholesterolu a 
všechny další živiny běžně přítomné v mléce. 

A co vápník? Není mléko důležitým zdrojem vápníku? 

Je fakt, že mléko obsahuje hodně vápníku, ale dříve, než se rozhodnete jej pít, zvažte všechny 
výhody a nevýhody jeho konzumace. 

• 

Výskyt srdečních onemocnění narůstá se zvyšující se konzumací mléčných výrobků. 
Potvrdily to mezinárodní srovnávací studie. Plnotučné mléko, bohaté na nasycené tuky 
a cholesterol, se podílí na vzniku srdečních onemocnění. 

• 

Populace, které mají nejvyšší spotřebu mléka a mléčných výrobků, jsou nejvíce 
postiženy osteoporózou, onemocněním, které se zřídka vyskytuje v té populaci, která 
mléko vůbec nepije. Zdá se, že vysoká spotřeba mléka a mléčných výrobků nejenže 
nechrání před osteoporózou, ale dokonce spíš přispívá k jejímu rozvoji. Důvodem je 
pravděpodobně nadměrné množství živočišných bílkovin, k jejichž zpracování je 
nutný vápník. 

• 

Složení mléka u každého živočišného druhu odpovídá rychlosti jeho růstu. Ve 
srovnání s jinými savci, lidské mládě roste velice pomalu, čemuž také odpovídá 
složení mateřského mléka. Je možné, že konzumace kravského mléka přispívá k 
předčasnému dospívání dnešních dětí. 

• 

Po odstavení mnoho dětí ztrácí schopnost trávit mléčný cukr - laktózu, což se 
projevuje nadměrnou plynatostí, křečemi nebo i průjmem. Tomuto stavu se říká 
laktózová intolerance a vyskytuje se až u 75 procent světové populace. 

• 

Mléko je nejčastějším zdrojem potravinových alergií. Při normálním trávení 
kravského mléka je uvolněno více než 100 různých antigenů (látek vyvolávajících 
specifickou imunitní reakci). Mnozí z těch, kteří trpí astmatem, revmatoidní artritidou 
nebo sennou rýmou, udělají lépe, když přestanou pít mléko. 

• 

Většina lidí u nás konzumuje nadměrné množství bílkovin, a mléko patří k potravinám 
s vysokým obsahem bílkovin. 

• 

Mléko patří rovněž k potravinám způsobujícím zácpu. 

• 

Mléko může být zdrojem celé řady nebezpečných bakterií, pokud není sterilované. 
Č

asto může také obsahovat zbytky antibiotik, růstových hormonů, pesticidů či jiných 

léků, které se přidávají do krmných směsí. 
Z těchto, ale i dalších důvodů dnes mnoho lidí volí jiné zdroje vápníku, jako jsou 
obiloviny, luštěniny, tmavě zelená listová zelenina a v případě potřeby i vápníkové 
výživové doplňky. 

Chcete snad naznačit, že dospělí nepotřebují mléko? 

Mnozí prožili ve zdraví celý život, aniž by pili mléko nebo konzumovali jakékoli mléčné 
produkty. Pokud chceme přesto mléko konzumovat, tak spíše nízkotučné nebo netučné, v 
menším množství k vaření nebo na cereálie. Praktickým kompromisem je také orientace na 
nízkotučné nebo netučné zakysané mléčné výrobky. 

 
 

Maso - Opravdové jídlo pro opravdové muže?

 

 

Eva se rozhodla, že k snídani uvaří své rodině něco zdravého. "Oves, ty ses snad zbláznila, 
copak jsem kůň?" ohodnotil její úsilí manžel. "Já chci maso - to je přece opravdové jídlo!" 

Opravdové jídlo? Co to ale znamená? 

Pro mnoho lidí je jediným "opravdovým" jídlem maso. A pokud možno vepřové nebo hovězí. 
Přitom tohle "opravdové" jídlo je doslova zásobárnou živočišného tuku a cholesterolu. 
200gramový hovězí řízek - podle toho, zda pochází z libového nebo tučného masa - zatíží váš 
metabolismus 11 až 50 gramy tuku (především nasyceného) a navíc 140 mg cholesterolu. 
Nebo je libo vepřový sendvič od McDonalda - ten vám zase dodá 50 g živočišného tuku a 
kolem 100 mg cholesterolu. 

Není ale maso důležitým zdrojem bílkovin? 

To ano, maso je dobrým zdrojem bílkovin, ale jeho konzumace přináší hned několik 
problémů: 
Většina lidí např. konzumuje více bílkovin, než kolik ve skutečnosti potřebuje. Doporučená 
denní dávka bílkovin pro dospělé činí 45 až 60 gramů, kdežto průměrný český občan sní 
mnohdy dvojnásobné nebo i trojnásobné množství. Naprostá většina bílkovin přitom pochází 
právě z potravin živočišného původu - masa, vajec a mléčných výrobků. 
Během několika posledních desetiletí u nás došlo k dramatické změně skladby jídelníčku. 
Dnes jíme třikrát více masa a tuků než na začátku století. Došlo tak ke kuriózní situaci, kdy 
moderní člověk západní kultury žije hlavně na potravinách živočišného původu, s nízkým 
podílem zeleniny, ovoce, obilovin a luštěnin. 
Ještě závažnější než nadměrný příjem bílkovin je přemíra tuků (hlavně nasycených) a 
cholesterolu, daná konzumací masa a masných výroků. Věda dnes naprosto jednoznačně 
prokázala, že na tuky bohatá strava je hlavním viníkem dnes nejčastěji se vyskytujících 
civilizačních chorob. 
Náš organismus postrádá ochranný mechanismus proti velkému množství tuků a cholesterolu, 
jaký mají masožravá zvířata. U lidí se přemíra tuků začne hromadit v tepnách, a to vede k 
chorobnému procesu označovanému jako ateroskleróza nebo někdy také arterioskleróza. Ve 
stěnách tepen přitom dochází k celé řadě změn, jejichž výsledkem je vytvoření tzv. 
aterosklerotického plátu neboli ateromu. Ten způsobuje, že množství krve protékající 
postiženou tepnou se snižuje. Dosáhne-li snížení kritických hodnot, anebo pokud zúžený úsek 
uzavře náhle vytvořená krevní sraženina (trombus) nebo vmetek krevní sraženiny (embolus), 
dojde k náhlému postižení - např. srdečnímu infarktu, mrtvici nebo i náhlé smrti. 

Takže bezmasá strava je zdravější? 

Miliony lidí na celém světě zcela vystačí pouze s potravinami rostlinného původu. Zde je 
několik výhod bezmasé stravy: 
Nižší riziko onemocnění:

 U vegetariánů byl zaznamenán podstatně nižší výskyt civilizačních 

chorob. 
Dlouhověkost:

 Statistiky potvrzují, že vegetariáni jsou štíhlejší, zdravější a žijí déle než běžná 

populace. 
Menší riziko nákazy:

 

• 

Jakmile je zvíře zabito, enzymy přítomné v jeho těle nastartují hnilobný proces. Proto 
je důležité, aby bylo maso co nejrychleji určitým způsobem zakonzervováno. 

• 

Zvířata zkonzumují a pak i koncentrují ve svém organismu nejrůznější chemické látky 
jako pesticidy a umělá hnojiva, která se používají na produkci krmiv. 

• 

Maso může obsahovat zbytky antibiotik a růstových hormonů. I když existují zákony, 
podle kterých by měla být tato rezidua kontrolována, je velice obtížné je prosazovat. 

• 

Většina zvířat dnes pochází z velkochovů, kde jsou zavřena v malých klecích bez 
možnosti pohybu. Maso těchto zvířat obsahuje 7-10krát více skrytého tuku než maso 

divokých zvířat. Dobře vykrmenou domácí kachnu již nelze označit jako zdroj 
živočišných bílkovin, ale spíše jako obrovskou zásobárnu tuku. 

• 

Na jatkách veterináři většinou nemají dostatek času k důkladnému prohlédnutí 
č

erstvého masa. 

Ochrana životního prostředí:

 Na produkci jednoho kilogramu pšenice je zapotřebí 

přibližně 190 litrů vody, zatímco produkce jednoho kilogramu hovězího vyžaduje 
přibližně 19 000 litrů vody. 
Vyřešení otázky hladu:

 V rozvinutých zemích je přibližně 80 až 90 procent produkce 

obilí použito na krmení zvířat. Kolik bychom mohli ušetřit vody, obilí a sóji, 
kdybychom se více orientovali na rostlinné potraviny. Navíc bychom mohli zachránit 
mnoho hladovějících v zemích třetího světa. 

Jak je to tedy s tím opravdovým jídlem? 

Důkazů o škodlivosti masa a masných výrobků přibývá. Věda o výživě zároveň potvrzuje, že 
strava založená pouze na potravinách rostlinného původu je nejen plnohodnotná, ale také 
zdravější. 
Kdybychom připustili postupnou změnu výživových návyků směrem k vegetariánství, mělo 
by to významný dopad na zemědělsko-potravinářský komplex, který je zdrojem výdělku pro 
č

ást populace. Protože z produkce nezdravých potravin plynou do státní kasy nezanedbatelné 

prostředky, samotný stát se větším změnám brání. A tak budeme i nadále bombardováni 
reklamou na produkty, u kterých jsou vědomě zamlčovány důsledky jejich konzumace. 
Konečným výsledkem této nesmyslné a krátkozraké politiky jsou pak stále vyšší výdaje na 
zdravotnictví. 
Lidé se nerodí s pudem zabíjet. Je tedy pouze přirozené, že se nám sbíhají sliny spíše nad 
č

ervenými hrozny než nad kusem syrového masa. Strava sestávající z ovoce, zeleniny, 

luštěnin a obilovin perfektně odpovídá našim anatomickým i fyziologickým potřebám. 
Ti moudří mezi námi nebudou hledat opravdové jídlo na jatkách. Opravdové jídlo lze najít 
spíše v zahradách a farmách naší krásné země. 

 
 

Tuky - Mnoho povyku pro nic?

 

 

Jeden zákeřný padouch tiše a systematicky zabíjí a mrzačí v naší zemi desetitisíce lidí ročně. 
O koho jde? O tuk v našem jídle. 

Rád přeháníte, že? Proč by nás měl zabíjet tuk? 

Přemíra tuku je jedním z nejškodlivějších faktorů současného způsobu stravování. Vysoká 
konzumace tuků a nedostatek vlákniny mají přímou souvislost s celou řadou chorob jako je 
ischemická choroba srdeční, žlučníkové kameny, zánět slepého střeva, rakovina tlustého 
střeva, dna a další. 

Cožpak už neplatí, že tuk potřebujeme k tomu, abychom zůstali zdraví? 

Tuk je neoddělitelnou součástí každé živé buňky a zároveň je to pro organismus důležitý 
záložní zdroj energie. Bez tuku není možné být zdravý. Problém je však v tom, že většina z 

nás jí tuku příliš mnoho a navíc ve formě, kterou organismus jenom těžko dokáže zpracovat. 
Všichni chápeme, že k tomu, aby naše auto dobře fungovalo, potřebuje určitý druh pohonných 
látek. Je samozřejmě možné se pokoušet jet s benzinovým motorem na topný olej, ovšem 
výsledkem bude, že auto zničíme. K něčemu podobnému dochází i v našem organismu, 
ovšem důsledky se neprojeví tak rychle, protože zdravé tělo má úžasné rezervy. Může být 
zničeno dokonce až 90 procent jaterní nebo ledvinové tkáně, než orgán začne selhávat. V 
okamžiku, kdy člověk pocítí první bolest na prsou nebo kdy dostane srdeční infarkt, může být 
průměr jeho srdečních tepen snížen až o 80 či 90 procent. 

Jakým způsobem tuk poškozuje organismus? 

Nadměrné množství tuku v potravě vytváří podmínky pro chorobný proces zvaný 
ateroskleróza - kornatění a zužování tepen. Přemíra tuku způsobuje, že krev je hustší, což 
vede ke zpomalení cirkulace a k tomu, že červené krvinky mají tendenci se k sobě vzájemně 
"lepit". Takto slepené krvinky mají omezenou schopnost přenášet kyslík a jenom s obtížemi 
se protlačují přes nejmenší kapiláry. To vede k tomu, že některé tkáně nejsou dostatečně 
zásobené živinami a kyslíkem a jsou náchylnější ke zranění či onemocnění; hrozí jim 
odumření. 
Většina velmi tučných jídel obsahuje navíc také hodně cholesterolu. Tak se může stát, že 
buňky (především jaterní), které pro svou potřebu vychytávají cholesterol, jsou přesyceny. 
Proto začnou omezovat tvorbu cholesterolových receptorů. To vede k hromadění cholesterolu 
v krvi, kde je jeho část chemickými pochody změněna na cholesterol oxidovaný. Oxidovaný 
cholesterol již normální buňky nejsou schopné vychytat. Proto nastupuje obranný 
mechanismus ve formě tzv. makrofágů (druh bílých krvinek), které tento pozměněný 
cholesterol pohlcují. V tomto dlouhodobém procesu, při kterém se makrofágy shlukují na 
vnitřních stěnách tepen, dochází ke vzniku tzv. tukových proužků. Ty se pak zvětšují, probíhá 
v nich celá řada složitých změn, na konci kterých je vytvoření aterosklerotického plátu. Ten 
pak může růst tak dlouho, až způsobí ucpání tepny. Když se toto stane u srdeční tepny, dojde 
k srdečnímu infarktu. V případě ucpání mozkové tepny se mluví o mrtvici. 
Některé vedlejší produkty trávení tuků (žlučové kyseliny) jsou pravděpodobně zodpovědné za 
vznik určitých druhů nádorů. Tyto látky způsobují podráždění stěny střevní a podílejí se na 
vzniku kolitidy (zánětu tlustého střeva) a rakoviny tlustého střeva. Při dostatečné konzumaci 
vlákniny stolice střevem rychle prochází a neposkytuje nejrůznějším karcinogenům 
dostatečný čas k působení na stěnu střevní. 
Studie prokázaly, že přemíra tuku v krvi je jedním z faktorů, který způsobuje snížení 
účinnosti imunitního systému. 
Strava s vysokým podílem tuku znemožňuje organismu správné využití inzulinu, což může 
vést k rozvoji cukrovky. Jedním z nejmocnějších činitelů, které zvyšují hladinu cholesterolu v 
krvi, je vysoký obsah nasycených tuků v potravě. 

Existuje nějaká ochrana? 

Nejdůležitější je omezit spotřebu tuků. Máslo, stejně jako margaríny (Rama, Perla, Flora, 
Ceres aj.), ale i sádlo či rostlinné oleje obsahují téměř 100 procent energie ve formě tuku. 
Maso, sýry, vejce a plnotučné mléko obsahují pak v průměru 50 až 80 procent energie ve 
formě tuku. 
Dále potřebujeme výrazně zvýšit příjem vlákniny. Ovoce, zelenina, celozrnné výrobky a 
luštěniny získávají na popularitě. Protože tyto potraviny rostlinného původu obsahují hodně 
vlákniny, málo tuku a žádný cholesterol, představují ideální způsob stravování. 
Naše kuchyně plná tuku nás doslova zabíjí. Dnes již víme, že mnozí díky tomu zbytečně 
umírají, někteří i relativně velmi brzo. A víme také, že tuto nepříznivou situaci lze změnit 

náhradou tuku za přirozené, nerafinované potraviny. 
Taková strava vám pomůže předejít řadě civilizačních nemocí nebo se i vyléčit z ischemické 
choroby srdeční či dokonce cukrovky II. typu. Celkově se budete cítit zdravější, budete mít 
více energie! 

 
 

Cholesterol - Módní strašák

 

 

Cholesterol - životně důležitá látka, ale také nebezpečný jed. Nejdůležitější je jeho množství - 
žít bez něj nemůžeme, ale jeho nadbytek nás může zabít.  
Látka, která je základem pohlavních hormonů, podílí se na tvorbě silných kostí a pomáhá 
organismu zvládnout stres prostřednictvím hormonů kůry nadledvin, hraje významnou roli při 
trávení veškerých tuků, ale rovněž má schopnost ucpat životně důležité tepny a způsobit smrt. 
Hladina cholesterolu v krvi je nejdůležitějším rizikovým faktorem úmrtí v důsledku srdečního 
infarktu. U člověka s hladinou celkového cholesterolu 6,8 mmol/l je čtyřikrát větší 
pravděpodobnost úmrtí na srdeční infarkt než u toho, kdo má cholesterol "pouze" 5,1 mmol/l. 

Není koncentrace cholesterolu v krvi vrozená? 

V České republice žije kolem 20 tisíc lidí postižených tzv. familiární hypercholesterolémií 
(geneticky od narození zvýšená hladina cholesterolu v krvi). Jinak hladina cholesterolu v krvi 
závisí obvykle na kvalitě potravy a celkovém životním stylu - může se výrazně zvyšovat nebo 
snižovat v přímé závislosti na tom, co jíme. 

Jak může cholesterol způsobit srdeční infarkt? 

Nadbytek cholesterolu se stává organismu přítěží, s níž se dokáže vyrovnat jedině tak, že toto 
nadbytečné množství "uloží", a to především ve stěnách tepen. Tomuto stavu se říká 
ateroskleróza. 
Většina srdečních infarktů je způsobena aterosklerotickými pláty, které jsou vytvořeny z 
cholesterolu a tuků. Pláty jsou jako záplaty na pneumatice. Je to reakce organismu na 
poškození vnitřní stěny tepen. Jako reakce na další poškozování stěny tepny se plát pomalu 
zvětšuje ve snaze přikrýt celou poškozenou plochu.  
Růstem aterosklerotického plátu dochází ke zužování průsvitu postižených tepen a v důsledku 
toho ke snižování množství protékající krve. Pokud zúžení dosáhne kritického stupně, může 
dojít ke katastrofě v podobě náhlé srdeční smrti, akutního srdečního infarktu nebo mozkové 
mrtvice. 
Je-li je hladina celkového cholesterolu pod 4,1 mmol/l, nehrozí tepnám velké nebezpečí. 
Pokud ale hladina cholesterolu stoupne nad 5,1 mmol/l, cholesterol se může snadněji ukládat 
na vnitřní stěně tepen a tím způsobovat vytvoření plátu. 
Rozsáhlé epidemiologické studie zdokumentovaly, že hladina celkového cholesterolu v krvi 
nejspolehlivěji signalizuje zužování tepen v důsledku tvorby aterosklerotických plátů. 
Výzkum na emigrantech potvrdil, že ateroskleróza je z větší části nemocí životního stylu. 
Pokud se lidé, kteří byli dříve chráněni svým jednoduchým způsobem stravování, přestěhují 
na Západ, s místní kulturou si osvojí také západní stravovací návyky; tak se zvýší jejich 
hladina cholesterolu a brzy u nich dochází k rozvoji civilizačních nemocí. 

Cožpak naše tělo nepotřebuje cholesterol? 

To ano, ale my ho nepotřebujeme přijímat v potravě. Naše játra vyprodukují všechen 
cholesterol, který organismus potřebuje. Žel, většina lidí u nás přijímá v potravě denně 400 až 
500 mg cholesterolu navíc. A to je ten cholesterol, který nám pak způsobuje potíže. 

Které potraviny obsahují cholesterol? 

To je celkem jednoduché - cholesterol se nachází pouze v potravinách živočišného původu. 
Potraviny rostlinného původu žádný cholesterol neobsahují. 

Slyšel jsem, že i kokosový a palmový olej může zvyšovat hladinu cholesterolu. 

To je pravda. Přestože tyto oleje neobsahují žádný cholesterol, mají vysoký obsah nasycených 
tuků. Nasycené tuky pak mají schopnost zvyšovat hladinu cholesterolu tím, že stimulují játra 
k jeho větší produkci. 
Nasycené tuky se nacházejí především v potravinách živočišného původu jako je maso, vejce 
a mléčné výrobky. 

Jaká je bezpečná hladina cholesterolu v krvi? 

Aby nedocházelo k rozvoji aterosklerózy, doporučují odborníci krevní hladinu cholesterolu 
nižší než 4,1 mmol/l. 

Jak lze snížit hladinu cholesterolu v krvi? 

• 

Snížením konzumace cholesterolu.

 Denní dávka cholesterolu by neměla přesáhnout 

100 mg. To předpokládá, že výrazně omezíte konzumaci masa, vnitřností, masných 
výrobků (salámů, uzenin), vajec a většiny mléčných výrobků. 

• 

Snížením konzumace nasycených tuků.

 Jedná se o tuky, které jsou při pokojové teplotě 

tuhé - sádlo, lůj, tuk obsažený v mase. Kromě potravin živočišného původu se 
nasycené tuky nacházejí také v kokosovém a palmovém oleji. 

• 

Udržováním si ideální hmotnosti.

 Obezita patří mezi závažné rizikové faktory 

aterogeneze (rozvoje aterosklerózy). Snažte se omezit konzumaci vysoce rafinovaných 
a upravovaných potravin, tuků, olejů, cukru a alkoholu. 

• 

Zvýšením konzumace vlákniny.

 Potraviny bohaté na vlákninu pomáhají snižovat 

hladinu cholesterolu. Jezte proto hodně čerstvého ovoce, zeleniny, obilovin, 
celozrnných výrobků, luštěnin a brambor. 

• 

Cvičením.

 Pravidelný pohyb pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a je důležitý pro 

kontrolu nadváhy. 

• 

Užíváním léků.

 Konzultujte se svým lékařem, zda není potřebné, abyste užívali léky 

snižující hladinu krevního cholesterolu. 

Zapamatujte si, že hladina cholesterolu v krvi je přímo závislá na tom, co jíte. Strava chudá na 
tuky (obsahující pouze 15 procent energie z tuků) a bohatá na vlákninu dokáže snížit hladinu 
krevního cholesterolu během jednoho měsíce o 20 až 35 procent.  
Pokud nevíte, jaká je vaše hodnota cholesterolu v krvi, navštivte svého praktického lékaře 
nebo preventivní oddělení hygienické stanice. Pokud bude výsledek nad 4,1 mmol/l, je načase 
začít něco dělat. 

 

Vláknina - Kouzelník odšťavovač

 

 

Určitě jste se už setkali s reklamou na odšťavovač. Vypadá to báječně. Třeba i několik 
kilogramů různobarevné zeleniny nebo ovoce se nechá projít malým přístrojem a v okamžiku 
máte chutnou šťávu. A tak my, lidé dvacátého století, zvyklí na nejrůznější technické zázraky, 
s úžasem a obdivem přijímáme další "bleskový" způsob, jak dosáhnout dokonalého zdraví. 

Znamená to tedy, že reklama na odšťavovače přehání? 

Do jisté míry ano. Je pravdou, že pomocí odšťavovače získáte velice výživné a zdravé nápoje 
- to všechno ale za cenu ztráty důležité látky zvané vláknina.  
Zpracováním pěti kilogramů čerstvé zeleniny nebo ovoce sice získáte přibližně dva litry 
lahodné šťávy, ovšem téměř všechna vláknina, kterou organismus tolik potřebuje, je ve třech 
kilogramech drtě, kterou nakonec vyhodíte. 
Trochu to připomíná proces vymílání zrna, se kterým se začalo před sto lety. Odstraněním 
klíčků a otrub vzniká bílá mouka, potravina, která obsahuje již málo živin a ještě méně 
vlákniny. Tato znehodnocená mouka pak tvoří základ naší stravy. 

Co je to vláknina? 

Pojmem vláknina jsou označovány části rostlin a jejich plodů, které nejsou štěpeny žlázami 
trávicího traktu člověka. Chemicky se jedná o nejrůznější komplexní sacharidy jako je 
celulóza, pektin, lignin apod. Protože vláknina jenom prochází naším organismem, aniž by 
byla trávena a vstřebávána, dlouho se její význam hluboce podceňoval. Odstraněním vlákniny 
totiž roste energetická hodnota potravin a také rychlost, s níž se jednotlivé živiny vstřebávají. 
Vlákninu lze rozdělit do dvou základních skupin - na vlákninu ve vodě rozpustnou (např. 
pektin) a ve vodě nerozpustnou (např. celulóza, hemicelulóza). 

Jaká je funkce vlákniny v organismu? 

Vlákninu lze přirovnat ke generálovi, který kontroluje mnoho důležitých tělesných pochodů. 

• 

Nerozpustná vláknina je schopna absorbovat velké množství vody - přibližně čtyř- až 
šestinásobek svého vlastního objemu. Tím vytvoří v žaludku a střevech měkkou 
houbovitou hmotu. Výsledkem je pocit sytosti, který se dostaví podstatně dříve než při 
konzumaci potravin s nízkým obsahem vlákniny. Vláknina tak představuje přirozenou 
obranu proti přejídání. 

• 

Vláknina se ve střevě chová jako vodou nasáklá mycí houba. Zvyšuje objem střevního 
obsahu a stimuluje střeva k větší aktivitě. Místo aby zbytky potravy zůstávaly v 
tlustém střevě třeba i několik dnů, a to ve formě tvrdých boulí, jak se tomu děje u 
potravin s nízkým obsahem vlákniny, měkká houbovitá hmota projde celou délkou 
tlustého střeva za 24 až 36 hodin. Tímto způsobem je vláknina schopna vyléčit většinu 
případů zácpy a přispět k výraznému zlepšení u hemoroidů a divertikulózy. 

• 

Protože dochází ke zrychlení střevní pasáže, je také omezen hnilobný proces ve 
střevech. Nejrůznější karcinogeny a jiné škodlivé látky nemají čas dráždit střevní 
stěnu. To vysvětluje, proč lidé konzumující hodně vlákniny jsou daleko méně ohroženi 
rakovinou tlustého střeva. 

• 

Vláknina prodlužuje vstřebávání nejrůznějších živin. Působí jako stabilizační faktor 
při vstřebávání glukózy, zabraňuje náhlým vzestupům a následným poklesům hladiny 

glukózy v krvi, zaručuje stálý zdroj energie v průběhu celého dne. Pomáhá při léčbě 
hypoglykémie (nízká hladina glukózy v krvi), ale také hyperglykémie (vysoká hladina 
glukózy v krvi), která vzniká při cukrovce. 

• 

Ve vodě rozpustná vláknina má schopnost snižovat hladinu cholesterolu v krvi. 

Ve kterých potravinách se nachází hodně vlákniny? 

Velké množství vlákniny se nachází ve všech potravinách rostlinného původu. Když budete 
jíst různé ovoce, zeleninu, celozrnné produkty, luštěniny (fazole, čočku a hrách), můžete si 
být jisti, že konzumujete dostatek vlákniny. 
Pro lidi, kteří nemohou kousat, existují odšťavovače, které čerstvou zeleninu nebo ovoce 
pouze rozdrtí. Tím nedochází ke ztrátě vlákniny. Vznikne tak hustá šťáva, kterou si lze 
rozředit vodou. Nevýhodou je vysoká pořizovací cena těchto přístrojů. 

A co maso a mléčné výrobky? 

Většina lidí je velice překvapena tím, že potraviny živočišného původu neobsahují žádnou 
vlákninu. Protože maso, ryby, vejce a mléčné produkty tvoří více než 30 procent energie 
získané ze stravy a zbytek pak pochází z cukru a dalších rafinovaných potravin, není divu, že 
lidé u nás konzumují pouze jednu třetinu doporučeného množství vlákniny. 

Pomohlo by přidávat si do jídla otruby? 

Přidávat si do jídla otruby je řešením pro špatně se stravující lidi. Většina z nás však 
nepotřebuje doplňovat jídelníček o sušenou vlákninu, vlákninové tablety nebo jiný drahý 
výživový doplněk. Museli byste sníst celé balení vlákninových tablet, kdybyste chtěli 
zkonzumovat stejné množství vlákniny, jaké obsahuje miska celozrnných cereálií s jahodami. 
Vláknina není něco, čím si můžete posypat řízek nebo volské oko a tím je prohlásit za zdravé. 
Jídla s nízkým obsahem vlákniny jsou zdraví nebezpečná. Soustřeďte se proto na celozrnné 
cereálie a pečivo, čerstvé ovoce, zeleninu a dostatek luštěnin. To je ten nejzdravější, 
nejbezpečnější a nejlevnější zdroj vlákniny. 

 
 

Sůl - Sůl nad zlato?

 

 

Lidé žijící v rozvinutých zemích světa konzumují 10-20krát více soli než organismus 
potřebuje. Výsledkem je hypertenze neboli vysoký krevní tlak, srdeční selhání, mrtvice a 
všechny další problémy způsobené zadržováním vody v organismu. 

Znamená to tedy, že sůl nepotřebujeme? 

Sůl se skládá ze dvou minerálů - sodíku a chlóru (1 g soli obsahuje 0,4 g sodíku a 0,6 g 
chloru). Tím důležitým je sodík. Sodík je obsažen v každé buňce našeho těla i ve všech 
tělesných tekutinách. Bez sodíku by neexistoval život. Tento minerál, tak důležitý pro 
látkovou výměnu, může ovšem způsobit i problémy. 
Chcete-li zjistit, kolik obsahuje vámi konzumovaná sůl sodíku, pak k výpočtu můžete použít 
následující jednoduchý vzorec: 

 
Množství soli x 0,4 = obsah sodíku

 

 
Např. 2500 mg soli obsahuje:  
2500 x 0,4 = 1000 mg sodíku.

 

Jak může sůl zvyšovat krevní tlak? 

Přemíra sodíku ve tkáních způsobuje, že se na něj váže voda. Tak vznikají otoky a zároveň se 
zvyšuje krevní tlak. Srdce se tak musí více namáhat. Každý pátý občan České republiky trpí 
vysokým krevním tlakem. 
Japonsko patří k zemím s nejvyšším příjmem soli na světě a také výskytem vysokého 
krevního tlaku. Nejčastější příčinou smrti v Japonsku je mrtvice, jako častá komplikace 
hypertenze. 
U těch populací, kde je příjem soli nízký, jako např. u amazonských Indiánů nebo u 
venkovských obyvatel v Ugandě, je hypertenze nemocí zcela neznámou, a to platí i pro 
jedince v pokročilém věku. Dr. Lot Page, uznávaná autorita na hypertenzi, říká: "Nízký krevní 
tlak se jednoznačně vyskytuje u těch vrstev populace, které konzumují málo soli. A platí to i 
obráceně, vysoká konzumace soli předchází častý výskyt hypertenze." 

Platí to pro každého - bez rozdílu? 

Ne každý je stejně citlivý na sůl. Jsou lidé, kteří jí mohou jíst kolik chtějí bez nežádoucích 
účinků. Přibližně 50 procent lidí je však na sůl do určité míry senzitivních. Přitom zatím 
neexistuje test, který by dokázal dokonale určit tuto citlivost. 
Citliví lidé zadržují v organismu sodík, což způsobuje otoky; někteří lidé nosí dva až tři 
kilogramy extra váhy v podobě vody vázané na sůl. Snížení konzumace soli jim umožní 
zbavit se této přebytečné vody. 
Mnoho lidí s mírnou formou hypertenze může normalizovat hodnoty krevního tlaku pouze 
tím, že omezí konzumaci soli na maximálně pět gramů denně. 
Kromě redukce váhy a snížení krevního tlaku, strava s nízkým obsahem soli působí příznivě 
také u premenstruačního syndromu a některých bolestí hlavy. 

A co léky proti hypertenzi? 

Dnes existuje celá řada antihypertenzních léků, které dokáží účinně snížit krevní tlak. 
Poslední výzkumy však odhalily, že některé z nich mohou přispívat k rozvoji srdečních 
onemocnění tím, že zvyšují hladinu cholesterolu v krvi. Při delším užívání mohou vést i k 
poškození ledvin, rozvoji dny a zhoršování cukrovky. Zbavit se nadbytečné vody přirozenými 
prostředky je rozhodně bezpečnější způsob léčby. 

Nemusí lidé trpící vysokým krevním tlakem užívat antihypertenzní léky po celý život? 

Nejnovější výzkumy potvrzují, že až 85 procent všech lidí s vysokým krevním tlakem by 
mohlo přestat užívat léky, kdyby přešlo na stravu s nízkým obsahem soli a tuků 
kombinovanou s redukcí nadváhy a každodenní delší procházkou. 

Neslané jídlo mi ale nechutná! 

Chuť na slané nám není vrozená. Je to naučený zlozvyk, který podporujeme konzumací 
slaných jídel. Chuť soli často přehluší přirozenou chuť jídel. Zkuste používat více přirozeného 
koření. Udělejte pokus: omezte na tři týdny konzumaci soli a možná zjistíte, že vám nakonec 
vyhovuje přirozená slanost potravin. 

Která jídla obsahují hodně soli? 

K potravinám s vysokým obsahem soli patří nakládaná zelenina, různé slané pochoutky jako 
bramborové lupínky, slané oříšky, krekry či preclíky, solená nebo uzená masa, konzervy, 
tavené sýry, přísady do polévek jako glutamát sodný, různé instantní nebo konzervované 
polévky, vývary v kostkách a jídla s rychlou úpravou jako pizza, hamburgery, hranolky apod. 

Jaká je bezpečná denní dávka soli? 

Většina lidí je upřímně překvapena, když se dozví, jak malá je denní potřeba soli - průměrně 
pouze kolem půl gramu. Sodík se totiž v přirozené formě nachází v zelenině, ovoci, 
obilovinách či luštěninách. Ovšem snížit tak rapidně příjem soli by bylo asi příliš drastické. 
Místo dosavadních 12 g se proto snažte snížit spotřebu na jednu kávovou lžičku denně (5 g). 
To představuje bezpečné množství pro většinu lidí. 
Zde je několik nápadů, jak můžete snížit obsah soli ve stravě: 

• 

Jezte více čerstvého ovoce a zeleniny. Nepotřebujete je přisolovat. Navíc svým 
vysokým obsahem draslíku přispívají ke snižování krevního tlaku. 

• 

Přeorientujte se na neslané pochoutky. 

• 

Naučte se přichucovat jídla citronovou šťávou, čerstvě posekanými bylinkami, 
pažitkou, petrželí, česnekem nebo cibulí místo solení. 

• 

Naučte se používat různé zeleninové soli s omezeným obsahem sodíku. 

• 

Nepoužívejte polévková koření (masox, sójová omáčka aj.) k přisolování jídel. 

Staňte se těmi, kdo pochopili, že trvalé omezení kuchyňské soli je ta nejjednodušší změna, 
přitom však s velkým významem pro naše zdraví. 

 
 

Vitamíny a minerály - Když méně znamená více

 

 

Tisíce lidí se dnes snaží dosáhnout optimálního zdraví užíváním vysokých dávek vitamínů, 
minerálů a dalších výživových doplňků. Je však možné, že tímto způsobem svůj organismus 
spíše zatěžují. 

Není však jednoduché toto téma objektivně zhodnotit. Kde má člověk hledat pravdu? 

Problémů je tady hned několik. Po mnoho let v každé zemi odpovědné orgány (u nás 
Ministerstvo zdravotnictví, ve Spojených státech Národní akademie věd) stanovovaly tzv. 
výživové doporučené dávky (VDD), které udávají pouze minimální doporučené množství pro 
vitamíny a minerály. Přitom se však neuvádí horní hranice bezpečného množství té či oné 
látky. Důvodem je mimo jiné i ten fakt, že vitamíny jsou považovány spíše za potravinu než 
za lék. 

Jaké tedy mohou být důsledky nadbytku vitamínů a minerálů? 

Poměrně rozšířený je názor, že vysoké dávky některých vitamínů nebo minerálů mohou 
zabránit vzniku takových onemocnění, jako je rakovina, srdeční choroby a osteoporóza. 
Nadbytek jednoho vitamínu nebo minerálu ale může narušovat vstřebávání jiných. Například 
nadbytek železa může snižovat vstřebávání zinku. Přemíra zinku zase narušuje vstřebávání 
mědi. 
Č

tyři vitamíny jsou rozpustné v tucích (vitamín A, D, E a K). Jejich přebytek nelze vyloučit, a 

tak je ukládán v tělesném tuku. Megadávky vitamínu A (20násobek doporučené dávky) 
mohou způsobit bolesti hlavy, suchou kůži, popraskané rty, bolesti kloubů a vypadávání 
vlasů. Těhotné ženy, které by užívaly tak vysoké dávky vitamínu A, mohou ohrozit zdraví 
svého plodu. 
Megadávky vitamínu D (tři- až pětkrát vyšší než doporučená dávka) mohou poškozovat 
vnitřní výstelku tepen a dokonce podporovat rozvoj aterosklerotických plátů. 
Vitamíny rozpustné ve vodě (B komplex a C) byly dlouho považovány za bezpečné, protože 
se předpokládalo, že jejich nadbytek může být vyloučen močí. Toto pravidlo přestalo platit v 
roce 1983, kdy se potvrdilo, že megadávky vitamínu B6 mohou způsobit poruchy nervového 
systému. Nadměrné dávky ve vodě rozpustných vitamínů způsobují, že organismus začne 
velice plýtvat v hospodaření s nimi.  
Megadávky vitamínu C mohou rovněž u některých lidí vyvolat vznik ledvinových kamenů. 
Nikdo také neví, jaké jsou důsledky dlouhodobého užívání megadávek různých vitamínů a 
minerálů. Zde se dostáváme na neprobádanou půdu. Proto někteří odborníci přirovnávají 
konzumaci nadměrného množství vitamínů a minerálů k svévolnému nezodpovědnému 
užívání léků. 

Existuje tedy bezpečný způsob, jak si zajistit dostatek vitamínů a minerálů? 

Nejpřirozenějším a ideálním zdrojem všech živin by pro nás měla být strava. Přirozené 
potraviny jsou plné vitamínů a minerálů a navíc ve formě a množství odpovídajícím potřebám 
organismu. Jakmile začneme ze stravy oddělovat jednotlivé složky a koncentrovat se pouze na 
ně, vždy je reálné nebezpečí, že porušíme přirozenou rovnováhu. 

Mohou být někdy vitamínové tablety i prospěšné? 

Problémem není to, když si člověk dá každý den multivitamínovou tabletu obsahující 
vitamíny, minerály a další stopové prvky v množství přibližně odpovídajícím VDD. 
Vitamínové doplňky mohou být dokonce dobrou pomocí při nemoci či v zimním období při 
nedostatku ovoce a zeleniny. 

A co je pravdy na tom, že větší dávky vitamínů nám pomohou lépe zvládat stres a dodají nám vitalitu? 

Zatím neexistují vědecké důkazy o tom, že by vitamínové a minerálové přípravky objektivně 
zvyšovaly vitalitu a odbourávaly stres. Tyto látky totiž nepůsobí na náš organismus žádným 
mystickým způsobem. Jejich nadbytek nezpůsobí zrychlení biologických pochodů v 
organismu, stejně jako více benzinu v nádrži nezpůsobí, že auto pojede rychleji, než kolik mu 
dovolí výkon motoru. Energie pochází ze sacharidů (obsažených v obilovinách, luštěninách a 
bramborách), ne z vitamínů a minerálů. 
Každý z nás potřebuje vitamíny a minerály k životu a optimálnímu zdraví - stačí však jen 
velice malé množství. 

 

 

Stres - Umění zvládnout stres

 

 

Přemíra stresu je dnes považována za spoluviníka téměř všech nejčastěji se vyskytujících 
onemocnění - srdečního infarktu, vysokého krevního tlaku, žaludečních vředů, bolestí hlavy, 
bolestí zad, astmatu a dokonce i rakoviny. Na druhé straně nepřítomnost stresu může být také 
důvodem únavy, nudy, nespokojenosti, apatie a deprese. Je důležité najít vyváženost mezi 
oběma extrémy. 

Co je to stres? 

Ke stresu dochází v každé situaci, která od nás vyžaduje přizpůsobení se změně. Stres spojený 
s vítězstvím v soutěži, zvýšením platu nebo povýšením v nás vyvolá pocit silné radosti. Jiné 
stresy sice možná nejsou tolik vzrušující, nicméně jsou rovněž schopné vyvolat silný pocit 
uspokojení, ať už je to třeba romantický večer, pochvala od spolupracovníka či dobré 
vysvědčení u dítěte.  
Další stresy vyvolávají zase spíše únavu, třebaže samy o sobě nejsou ničím záporným (např. 
svatba či větší rodinná oslava).  
A pak jsou samozřejmě stresy, které pro nás mohou být značně vyčerpávající - např. výpověď 
ze zaměstnání, rozvod či smrt někoho blízkého. 
Zdraví, to je schopnost přizpůsobit se stresu, který nám přináší život. Zdraví lidé našli ten 
správný způsob, jak se vyrovnávat s každodenním stresem. 

Nemyslíte, že je stále těžší zvládat stres, který na nás doléhá? 

Moderní způsob života nás zajisté nutí ke stále většímu tempu. Ze všech stran slyšíme 
nabídky - navštivte nás co nejdříve, kupte si to hned teď, užívejte si okamžitě. Reklama nás 
neustále vybízí - užívejte si, dokud můžete, žijete přece jenom jednou. Ovšem přejde několik 
let a vy se už po všem tom shánění, trmácení, cestování i užívání si možná cítíte trochu 
unaveni nebo i podvedeni. Cenou, kterou jste za to zaplatili, je chronická únava, dluhy, 
podlomené zdraví, deprese a celková ztráta chuti do života. Mnozí z nás jsou vtaženi do 
tohoto zlomyslného soukolí moderního způsobu života. 

Jak je tedy možné čelit stresu? 

K poškození zdraví dochází teprve při dlouhodobém, chronickém působení stresu. Proti 
škodlivým účinkům stresu se lze bránit několika jednoduchými způsoby a technikami. K těm 
nejdůležitějším patří: 

• 

Pravidelný tělesný pohyb

 alespoň 30 minut denně. Při cvičení dochází k vylučování 

endorfinů, které navozují příjemné pocity a tím chrání tělo před účinky stresu. Zvlášť 
prospěšný je pohyb na čerstvém vzduchu, který spolu se slunečním zářením rovněž 
podporuje produkci endorfinů. 

• 

Jednoduchý, vegetariánský způsob stravování.

 Tento způsob stravování představuje 

nejmenší zátěž pro lidský organismus a je pro člověka nejpřirozenější. Výsledkem je 
více energie, větší výkon a výdrž. 

• 

Abstinence od tabáku, alkoholu, kofeinu či jiných škodlivých drog.

 Za užívání všech 

těchto látek budete muset dříve nebo později zaplatit svým zdravím. 

• 

Dostatek odpočinku.

 To znamená především dostatečně dlouhý spánek (v noci), ale 

také čas na rozptýlení a dovolenou. Nezapomeňte na jeden den odpočinku koncem 
týdne. 

• 

Voda v hojné míře - vnitřně i zevně. 

Pijte tolik vody, aby vaše moč byla vždy 

průhledná (to odpovídá 6 až 8 hrnkům nebo 1,8 až 2,4 l vody denně). Den začínejte 
vždy sprchou - střídavě teplou a studenou - nebo umytím do půl těla. 

• 

Pevný životní základ.

 Víra v Boha, smysl života, klidný a harmonický domov, 

smysluplná práce, dobří přátelé - to všechno jsou účinné prostředky proti stresu. 

• 

Radostná mysl.

 Představte si rozmrzelého muže, jak kráčí v dešti do práce a celou 

dobu nadává. A pak si představte trojici radujících se dětí, které si hrají - rovněž v 
dešti. Kdo z nich je vystaven většímu stresu? Rozdíl nespočívá v okolnostech, ale v 
našem postoji k nim. 

Život nám většinou dává na vybranou. Rozhodněte se proto radovat se z životních prožitků 
tak, jak přicházejí. Zkuste se radovat z maličkostí, ze slunečného dne, ale třeba i z deště. 
Usmívejte se a vracejte úsměvy. Prospějete tak sobě i svému okolí. 
"Poznal jsem, že není pro člověka nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro." 
(Kazatel 3,12) 

 
 

Deprese - Když se všechno zdá být smutné

 

 

Deprese patří mezi velké problémy dnešní vyspělé společnosti. Psychologové, psychiatři a 
další odborníci zabývající se duševním zdravím odhadují, že přibližně 30 procent obyvatel 
vyspělých zemí trpí závažnými stavy úzkosti a depresemi. Lidé spolykají každoročně doslova 
tuny nejrůznějších uklidňujících prášků v marné touze překonat svůj strach a sklíčenost. 

Nejsou občasné pocity úzkosti nebo smutku také přirozenou součástí našeho života? 

Přestože mnozí z nás při náhlých změnách nálady k horšímu mluví o "depce", ve většině 
případů nejde o pravou depresi. Krátkodobé stavy úzkosti i depresivní nálady jsou celkem 
normální. Pokud jsou však tyto pocity intenzivní a trvají nepřiměřeně dlouho, mohou být 
příznakem celé řady duševních či jiných nemocí. 

Kdy se deprese stává skutečným nebezpečím? 

Depresi lze charakterizovat jako pocit smutku, melancholie, méněcennosti, nechuti do života, 
č

asto doprovázený únavou, ztrátou chuti k jídlu a nedostatkem fyzické aktivity. Mezi 

nejčastější typy deprese patří: 

• 

Reaktivní deprese

 jako reakce na těžkou životní krizi (smrt partnera, ztráta zaměstnání, 

rozvod či závažné onemocnění - např. rakovina). Nemocný potřebuje podporu a v 
případě déletrvající deprese i odpovídající léčbu antidepresivy. 

• 

Endogenní deprese

 je většinou dědičná. Objevuje se bez zjevné příčiny. Může trvat 

mnoho měsíců a vyžaduje odpovídající léčbu. Na tento typ deprese většinou dobře 
zabírají antidepresiva. 

• 

Maniodepresivní psychóza,

 která se projevuje periodickým střídáním depresivních a 

manických (nadmíru optimistických) nálad. Tato forma deprese vždy vyžaduje 
profesionální péči a užívání léků. 

Existují nějaké přírodní prostředky proti depresi? 

• 

Racionální výživa.

 Jednoduchá, přirozená strava podávaná v pravidelných intervalech 

snižuje fyzický stres. Zkuste třeba ovocný den - jeden nebo dva dny jezte pouze 
č

erstvé ovoce; možná budete překvapeni, jak se vám pročistí mysl a navrátí životní 

elán. 

• 

Odpočinek.

 Periodický odpočinek je velice důležitý v dnešním uspěchaném životě. 

Většině lidí vyhovuje, když si mohou denně dopřát 7 až 8 hodin spánku. 

• 

Pohyb.

 K pozoruhodným objevům posledních let patří nové poznatky o blahodárných 

účincích tělesného cvičení. Pravidelné cvičení zlepšuje náladu, zvyšuje pocit pohody, 
zlepšuje spánek, uvolňuje napětí a pomáhá v prevenci celé řady nemocí. Každodenní 
rychlá hodinová procházka prospěje mnoha depresivním lidem více než užívání léků. 

Lze proti depresi bojovat ještě nějak jinak? 

Psychologické faktory jsou také velice důležité: 

• 

Pravidelný režim.

 Všichni lidé, ať již jsou depresivní nebo ne, potřebují ve svém 

životě určitý pravidelný režim. Ten vede k lepšímu výkonu a větší vyrovnanosti. 

• 

Vědomí užitečnosti.

 Všichni lidé mají výraznou touhu dělat něco užitečného - třeba 

ř

ídit vlastní firmu, čas od času umýt auto či uvařit dobré jídlo. Osoby trpící depresí 

potřebují především prožít pocit užitečnosti a uspokojení nad něčím, co vykonali. 

• 

Cíle.

 Vybídněte člověka trpícího depresí, aby si udělal seznam přitažlivých a 

zajímavých činností a pak mu pomozte je postupně realizovat. Když se mu určitou 
aktivitu podaří splnit, označte to na seznamu. 

• 

Možnost volby.

 I člověk v těžké depresi má každý den možnost volby: zda vstane z 

postele, nebo zůstane celý den ležet; zda bude celý den sledovat televizi, anebo dělat 
něco smysluplnějšího; zda se učeše a obleče, anebo bude celý den chodit v županu. 
Tyto zdánlivé maličkosti, které musíme dělat každý den znovu, jsou velice důležité, 
protože ovlivňují náš život a naši budoucnost. I lidé se závažnými duševními 
problémy se mohou naučit se rozhodovat, kudy povede jejich život. 

• 

Duchovní kořeny.

 Náš život musí mít smysl. Jinak se zákonitě dostaví pocit prázdnoty 

a zoufalství. Duchovní růst vám pomůže zvládnout pocity úzkosti, strachu, viny či 
záště. Pomůže vám získat novou chuť do života.  
Například Bible je plná povzbuzení a ujištění o Boží lásce a zájmu o nás: "Netrapte se 
žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti 
Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v 
Kristu Ježíši." 

(Filipským 4,6.7) Každá životní krize má svůj konec. Zde jsou pak ve 

výhodě věřící lidé, jak to potvrzují i lékařské výzkumy. Vědomí, že i v těch nejtěžších 
chvílích našeho života je Bůh s námi, pomáhá čelit beznaději.  

A co léky? 

Jsou situace, které si žádají užívání antidepresiv či jiných léků. Ovšem onemocnění musí být 
přesně diagnostikováno a léky se užívají pouze omezenou dobu. Jejich dlouhodobé užívání by 
totiž mohlo vést k vytvoření závislosti a zdravotní stav ještě více zhoršit. 
Deprese již dávno není tak obávanou nemocí, jakou byla v minulosti. Zlepšením tělesného 

zdraví, pozitivním myšlením a rozvíjením duchovního života se mnoho lidí dokázalo 
vypořádat i s tímto nepříjemným onemocněním. 

 
 

Emoce - Endorfiny - nositelé radosti

 

 
 

Látky, po kterých se cítíme lépe, se nám zdají být neodolatelné. Od amfetaminů přes kokain, 
kofein až po marihuanu a celou řadu dalších drog dnes stále více lidí hledá pomoc, jak zmírnit 
stres a napětí způsobené moderním stylem života. Současně se ale množí důkazy o škodlivosti 
těchto drog. Je proto dobrou zprávou, že vědci objevili látku, kterou produkuje sám 
organismus a která má schopnost zlepšovat náladu a tím podporovat zdraví. 

Náš organismus si vyrábí vlastní "léky"? 

Ano. Jestliže léky definujeme jako chemické látky, pak jich organismus vyrábí denně desítky 
tisíc. A rovněž v případě, že bychom tuto definici zpřísnili a označili léky jako látky určené k 
léčbě nejrůznějších onemocnění, by odpověď stále zůstala kladná. V organismu neustále 
probíhá samoozdravný program. 

Jaké léky vyrábí náš organismus? 

Nejsilnější léky, které vyrábí farmaceutický průmysl a po kterých se budete cítit lépe, se 
nazývají narkotika. Narkotika blokují bolest a vyvolávají pocit extrémního blaha. Tyto léky 
jsou velice užitečné při tišení silných bolestí, ale při delším užívání vyvolávají silnou 
závislost. 
Vědci zjistili, že náš organismus si vytváří látky podobné narkotikům, které byly nazvány 
endorfiny. Chcete vědět, jak tyto látky fungují? Až se příště udeříte do palce, všimněte si, jak 
rychle intenzivní bolest ustoupí a jak brzy ji nahradí příjemné znecitlivění. Lidé, kteří utrpěli 
úraz při nějaké nehodě, nebo vojáci zranění ve válce si málokdy uvědomí závažnost svého 
poranění. Byly popsány případy sportovců, kteří si v zápalu boje zlomili kost a přitom do 
konce zápasu necítili bolest. To je pouze několik příkladů, jak působí endorfiny. 
Ještě jiný příklad "léku". Dr. Hans Selye zjistil, že strach nebo hněv způsobuje vyplavení 
adrenalinu do krve. Větší dávka adrenalinu způsobí mobilizaci všech sil a poskytne člověku 
možnost bojovat nebo utéct před nebezpečím. 
Výzkum ale prokázal, že dlouhodobá přítomnost strachu nebo zlosti organismus poškozuje. 
Pokud negativní emoce jako smutek, nenávist, hořkost či zášť trvají delší dobu, mohou vést k 
vyčerpání energetických zásob a oslabení odolnosti vůči nemocím. 

Pokud nám negativní emoce škodí, prospívají nám pak ty pozitivní? 

Když se Američan Norman Cousins v 60. letech sám vyléčil ze závažného onemocnění, a to 
především díky pocitům radosti, lásky, vděčnosti a na základě víry, vytvořil tak vlastně úplně 
nový vědecký obor. Dnešní psychoneuroimunologové izolovali mnoho chemických látek, 
které produkuje mozek pod vlivem emocí. Endorfiny ale dokáží podstatně víc než jen 
blokovat bolest. Posilují imunitní systém, navozují pocit dobré nálady a podporují rychlejší 
léčbu. 

Takže emoce mohou organismus buď poškozovat, anebo mu prospívat? 

Pocity jsou pevnou součástí našeho života. Zatímco však orientace na ty negativní může 
podporovat rozvoj různých onemocnění, zaměření se na pozitivní pocity naopak prospívá 
celému organismu. Například lékaři se musí naučit taktnímu jednání, aby smrtelně nemocným 
pacientům nevzali neuváženými slovy všechnu naději a nepodporovali tím jejich negativní 
emoce. Lékař, který s důvěrou a optimismem řekne svému pacientovi: "Věřím, že právě vy 
budete ten jeden z deseti, který zvítězí nad touto nemocí!", bude možná sám překvapen, když 
se vyplní jeho vlastní "proroctví". Hlavně je to něco úplně jiného než poznámka typu: "Máte 
pouze 10procentní šanci na přežití." 

Existuje způsob, jak podpořit vylučování endorfinů? 

Již dlouho známe prospěšnost cvičení pro zdraví. Vědci ale zjistili, že příjemné prožitky 
spojené s cvičením se nedají vysvětlit pouze zvýšeným pohybem. Je ještě něco dalšího, co 
vyvolává pocit pohody - endorfiny, vyplavované do krve v průběhu tělesné aktivity. 
Účinek narkotik nebo endorfinů může být zrušen určitou chemickou látkou. U osoby, která 
užila proti bolesti narkotikum morfin, po podání této chemické látky morfin přestal účinkovat. 
Podobně také příjemný účinek endorfinů lze podáním této chemické látky zrušit. 
Produkci endorfinů lze naopak podpořit pozitivním myšlením. Snažit se vyřešit 
nedorozumění, nepodporovat nenávist a zášť, pěstovat laskavý, štědrý, vděčný postoj k 
životu, mít pevnou víru a smysl života - to všechno podpoří tvorbu endorfinů v mozku a zvýší 
vaši odolnost vůči nemocem. Pokud vám to nestačí a chcete endorfinů ještě více, dejte si 
svižnou procházku nebo půlhodinku aerobiku. 

 
 

Síla myšlení - Co myslím, to jsem

 

 

K jednomu z nejznámějších výroků filozofa Aristotela patří: "V zdravém těle zdravý duch." 
Zda to však platí i naopak - tedy že psychické problémy vyvolávají onemocnění těla, není 
zcela jednoznačné. 

To mne ovšem překvapuje, myslel jsem si, že tento princip je dnes již všeobecně uznávaný? 

Ano i ne. Někteří vědci jsou stále ještě na pochybách, zda tady existuje přímá souvislost, 
protože dodnes nebyli schopni jednoznačně prokázat, že způsob našeho myšlení je schopen 
způsobit anebo naopak vyléčit určité specifické onemocnění. 
V jedné věci se ale naše poznání významně posunulo kupředu, a to pokud jde o činnost 
imunitního systému. Ačkoli vědci nejsou schopni najít přímou souvislost mezi emocemi 
(např. hněvem) a určitou chorobou (např. srdečním infarktem), dokáží dnes již měřit reakci 
imunitního systému na určité specifické stresy. 

Jak pracuje imunitní systém? 

Zjednodušeně lze imunitní systém popsat na příkladu fungování vojska či armády. Lidský 
organismus je chráněn doslova miliony malých vojáků-bojovníků, kteří neustále cirkulují v 
krvi. Těchto bojovníků je několik typů a každý z nich má svoji zvláštní funkci. Generální štáb 
může uvést celý systém do pohotovosti a poslat bojovníky do boje tam, kde se nemoc snaží 

proniknout do organismu. V dobách míru je ale počet bojovníků omezen a v krvi kolují pouze 
policejní hlídky. 

Co všechno má vliv na imunitní systém? 

Racionální výživa, pravidelný pohyb a pozitivní stav mysli - to jsou faktory, které mohou 
posilovat imunitu. Na druhé straně však nemoc, drogy a nadměrný stres imunitu oslabují. 

A co naše psychika a imunita? 

Vědci zjistili, že lidé, kteří trpí depresí nebo jejichž mysl je zcela zaplněna negativními 
myšlenkami či emocemi, jsou zvlášť náchylní k určitým onemocněním, jako je např. astma, 
revmatoidní artritida nebo rakovina. 

Jak tedy může psychika ovlivnit naše zdraví? 

Vědci zjistili, že existuje tzv. placebo efekt. Jeho fungování lze nejlépe ozřejmit na základě 
příběhu, který popisuje jistý muž: Jednou jsem pracoval dlouho do noci a strašně se mi chtělo 
spát. Vzpomněl jsem si, že moje sekretářka má vždycky ve stole instantní kávu. Nabral jsem si 
tedy několik lžiček prášku, zalil je horkou vodou, vypil a čekal. A skutečně jsem v průběhu asi 
10 minut ucítil nový příval energie. Kofein zmobilizoval můj krevní cukr. Necítil jsem se také 
tak unavený, protože kofein začal účinkovat na můj nervový systém. Za chvíli jsem si musel 
dojít na toaletu, což mi jenom potvrdilo, že kofein je také močopudný. Povzbudivý účinek kávy 
trval asi tři hodiny, což mi stačilo k dokončení mého projektu. 
Příští ráno jsem o tom vyprávěl své sekretářce. Vyslechla mě a pak se začala smát: "Jsem 
velice ráda, že vám ta káva pomohla, ale to jste si nevšiml, že byla bez kofeinu?"

 

Ta káva mu pomohla, protože věřil, že mu pomůže. 

Přesně tak. Placebo efekt je léčebný výsledek vyvolaný přesvědčením pacienta, že užívá 
skutečný lék. Využívá se při testování nových léků. 
Jedna skupina pacientů dostane skutečný lék, druhá pouze neúčinnou náhražku. Již mnohokrát 
se stalo, že lidé užívající placebo měli lepší výsledky než ti, kteří užívali skutečný lék. 
Myšlení a emoce významně ovlivňují činnost organismu. Existují zprávy o lidech, kteří byli 
přesvědčeni, že zemřou - a skutečně se tak stalo, ačkoliv nikdy nebyla objasněna pravá příčina 
smrti. Na druhé straně existují lidé, kteří věřili, že svoji nemoc či vážné zranění překonají a k 
údivu ostatních se jim to také podařilo. 

Dokáží pozitivní pocity posílit imunitní systém? 

Poslední studie naznačují, že vyrovnaný emocionální život a pozitivní postoj k životu jsou pro 
dobré zdraví stejně důležité jako racionální výživa, pravidelný pohyb, abstinence od alkoholu, 
tabáku a jiných drog. 
Pozitivní pocity a rozumné životní návyky dokáží stimulovat produkci endorfinů. Tyto 
chemické látky produkované mozkem navozují pocity pohody a navíc podporují imunitní 
systém. Endorfiny vám umožní cítit se dobře a navíc vás také léčí. 

Takže se člověk může léčit příjemnými myšlenkami? 

Je rozumné využít všechny dostupné přirozené léčebné prostředky. Přestat kouřit, zhubnout, 
více se pohybovat, dát prostor pozitivním pocitům a myšlenkám, případně pravidelně užívat 

potřebné léky - to všechno jsou důležité věci na cestě ke zdraví. 
Důležitost radosti a pozitivního naladění pro život zdůrazňoval před dávnými věky již král 
Šalomoun: 
"Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti." (Přísloví 17,22)

 

V podobném duchu píše i apoštol Pavel: 
"Přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoliv je hodné lásky, co má 
dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu." (Filipským 4,8)

 

 
 

Rostlinná strava - Dokonalá výživa

 

 

Statistiky potvrzují trvale rostoucí zájem o vegetariánství (bezmasý způsob stravování). Podle 
průzkumu agentury Soffres-Factum se v České republice považuje za vegetariány přibližně 
103 000 lidí. Kdysi se na vegetariány hledělo jako na nebezpečné fanatiky. Po nástupu 
komunismu v roce 1948 bylo v Praze - až na jedinou výjimku - postupně zavřeno všech šest 
vegetariánských jídelen. Doba se však mění. Dnes je vegetariánství celosvětově považováno 
za zdravější a ekologičtější životní styl. 

Skutečně si myslíte, že se vyplatí stát se vegetariánem? 

Sedm z deseti obyvatel České republiky zemře předčasně na jedno z následujících tří 
onemocnění: srdeční infarkt, mrtvice, rakovina. V roce 1988 MUDr. C. Everett Koop, ministr 
zdravotnictví USA, vydal knihu Výživa a zdraví. Jde o souhrn poznatků, který vychází z 
několika set epidemiologických studií a v němž dokládá, že způsob stravování běžný v 
rozvinutých zemích je hlavní příčinou civilizačních onemocnění. Hlavními viníky jsou přitom 
nasycené tuky a cholesterol konzumované v nadměrném množství. Kniha upozorňuje na to, 
že největším zdrojem nasycených tuků a jediným zdrojem cholesterolu jsou především 
potraviny živočišného původu, které jsou konzumovány namísto potravin bohatých na 
komplexní sacharidy jako jsou obiloviny, ovoce či zelenina. 
Riziko ischemické choroby srdeční u muže, jehož strava zahrnuje maso, vejce a mléčné 
výrobky je v průměru 50procentní. Pokud by tento muž přestal jíst maso, riziko klesne na 15 
procent. U vegetariána, který nekonzumuje maso, vejce ani mléčné výrobky, ovšem hodnota 
klesá na pouhá 4 procenta. 
V jednom úvodníku prestižního amerického časopisu Journal of the American Medical 
Association

 autor konstatuje, že při vegetariánském způsobu stravování lze předejít 90 

procentům případů mrtvice a z 97 procent také srdečnímu infarktu. 
A prevencí to zdaleka nekončí. Dr. Dean Ornish publikoval studie, které dokazují, že díky 
nízkotučné vegetariánské stravě lze zvrátit průběh srdečního postižení dokonce i u pacientů, 
kterým byla navržena operace bypass. 
Riziko onemocnění rakovinou prostaty, prsu a tlustého střeva je u lidí, kteří denně konzumují 
maso, vejce a mléčné výrobky, tři- až čtyřikrát vyšší než u těch, kdo je konzumují zřídka nebo 
vůbec. V přímém rozporu s populárním názorem na způsob stravování a osteoporózu, ženy-
vegetariánky mají silnější kosti, riziko zlomenin je u nich nižší a stárnutím ztrácejí méně 
kostní hmoty. 
Studie mezi takovými populacemi vegetariánů, jako jsou např. Hunzové, kteří se ve zdraví 
dožívají vysokého věku, jsou v příkrém kontrastu k průzkumům prováděným mezi aljašskými 

Eskymáky, kteří při svém způsobu stravování - jedí především to, co vyloví z moře - trpí 
mnoha nemocemi a umírají mladí. 

A co potřeba bílkovin a dalších živin? Je doopravdy možné žít bez masa? 

Docela snadno. Výživové doporučené dávky (VDD) pro dospělé v České republice uvádějí, 
že potřebujeme 60 až 100 gramů bílkovin denně, což představuje přibližně 12 procent našeho 
denního energetického příjmu (v zájmu objektivity je ale nutné přiznat, že VDD pro bílkoviny 
jsou u nás zbytečně vysoké; VDD Světové zdravotnické organizace uvádějí jako bezpečné 
množství pro muže i ženy 30 až 60 g bílkovin na den; ve Spojených státech jsou VDD v 
rozmezí 44 až 61 g bílkovin na den, tedy přibližně 10 procent denního energetického příjmu).  
Hovězí řízek vám dodá přibližně 25 procent své energetické hodnoty ve formě bílkovin, 
nicméně průměrný obsah bílkovin u většiny čerstvé zeleniny přesahuje 20 procent její celkové 
energetické hodnoty a u obilí jde přibližně o 10 procent. Navíc luštěniny jako fazole nebo 
hrách obsahují téměř 25 procent své energetické hodnoty ve formě využitelných bílkovin. 
Potraviny rostlinného původu obsahují tedy dostatečné množství bílkovin a kromě toho ještě 
vlákninu, málo tuku a žádný cholesterol. 
Studie prokázaly, že lidé, jejichž jídelníček je sestaven z potravin rostlinného původu, netrpí 
nedostatkem bílkovin a dalších živin. Pouze vegani (lidé nekonzumující vejce ani mléčné 
výrobky) mohou čas od času potřebovat menší dávky vitamínu B12. 

Když se začnu stravovat vegetariánsky, ovlivní tato změna moji hmotnost? 

Pokud nahradíte maso koblihami, větrníky, hranolky a dalšími potravinami s vysokým 
obsahem tuků, pak s největší pravděpodobností přiberete. 
Pokud se ovšem rozhodnete pro jednoduché a chutně připravené pokrmy ze zeleniny, ovoce, 
obilovin a luštěnin, dá se předpokládat, že se zbavíte nadbytečných kilogramů a udržíte si 
ideální váhu. 

Jaké jsou ekologické výhody tohoto způsobu stravování? 

Větší posun k vegetariánskému způsobu stravování by do velké míry omezil znečišťování 
životního prostředí způsobené naší na maso orientovanou kulturou. Znečištění prostředí 
způsobené živočišnou velkovýrobou je dokonce větší než znečištění způsobené průmyslem. 
Důsledky americké "hamburgerové vášně", která již zasáhla i naši republiku, postihují 
všechny formy života na této planetě. Aby se získaly pastviny pro dobytek určený k porážce a 
transportu do Spojených států (Američané ročně spotřebují přibližně jeden milion tun 
hovězího masa dovezeného ze střední Ameriky), kácejí se rozsáhlé oblasti amazonských 
deštných pralesů a středoamerické džungle. Toto neustálé ničení přírody způsobí denně zánik 
tří vzácných druhů zvířat a rostlin. 
Kdyby se zemědělství v České republice v takové míře neorientovalo na živočišnou výrobu, 
nemuseli bychom dovážet obilí na krmení a byli bychom zcela soběstační. 

 
 

Trávení - Nejdokonalejší chemická továrna

 

 

Bílkoviny, tuky a sacharidy představují tři hlavní složky naší potravy. Jsou také hlavním 
zdrojem energie pro náš organismus. Ten je schopen je systematicky zpracovávat, avšak ne 
všechny stejně rychle.  
Nejrychleji probíhá trávení jednoduchých sacharidů (cukrů), zatímco nejdelší je trávení tuků. 
Potrava s vysokým obsahem tuků se zdržuje v žaludku až 6 hodin, zatímco potrava obsahující 
převážně jednoduché sacharidy opouští žaludek již za 2 až 3 hodiny. Délka trávení bílkovin a 
komplexních sacharidů (škrobů) leží někde uprostřed mezi cukry a tuky. 

Je prospěšné konzumovat odděleně sacharidy a bílkoviny tak, jak to např. doporučuje Hayova dělená 
strava? 

Když se podíváte do přírody, pak tam nenajdete podporu pro tuto teorii. Všechny potraviny, 
ať rostlinného, či živočišného původu, jsou vždy kombinací sacharidů, bílkovin a tuků. Např. 
fazole obsahují v hojnosti především bílkoviny, zatímco třeba švestky zase sacharidy a 
avokádo tuky. To ale neznamená, že ve fazolích nejsou také sacharidy a tuk, a naopak i 
švestky obsahují určitý podíl bílkovin a tuků, stejně jako avokádo obsahuje malé množství 
sacharidů a bílkovin. 
Č

istým sacharidovým jídlem by byl například krystalový cukr anebo škrobovitý zbytek, který 

zůstane po odstranění lepku z bílé mouky. Za jídla skládající se výlučně z bílkovin je pak 
možné považovat např. vaječný bílek nebo nejrůznější práškové proteinové preparáty. A 
pokud jde o tuk, to byste museli sníst několik polévkových lžic másla nebo oleje. Čistá jídla v 
tomto smyslu slova se v přírodě nevyskytují. Nicméně je možné je vyrobit. 

Jak se ale dokáže žaludek vypořádat s těmito rozdílnými složkami naší stravy? Nevede to k zažívacím 
poruchám? 

Trávení je proces, při kterém se potrava rozkládá na její základní složky, takže ze sacharidů a 
škrobů se stane glukóza, tuky se rozloží na mastné kyseliny a bílkoviny na aminokyseliny. 
Krví se pak tyto živiny dostávají ze střev do celého organismu. 
Pouze jedna část trávení probíhá v žaludku - zbytek se děje v ústech a ve střevech. Sacharidy 
jsou tráveny již v ústech prostřednictvím slin, dále tento proces pokračuje v žaludku.  
Bílkoviny se začínají trávit v žaludku a trávení pokračuje ve střevech. Tuky jsou tráveny 
pouze ve střevech. 

Ovlivňuje kyselost nebo zásaditost potravy proces trávení? 

Žaludek plní tři základní funkce: 

• 

Pomocí svalové činnosti rozmělňuje a promíchává rozkousanou potravu, aby z ní 
vytvořil kašovitou hmotu. 

• 

K žaludečnímu obsahu přidává nebo z něj vstřebává tekutiny, aby natrávenina měla 
správnou konzistenci (hustotu). 

• 

Vylučováním trávicích šťáv, jejichž součástí je kyselina chlorovodíková, se celý obsah 
žaludku stává vysoce kyselým. Přitom dochází k trávení bílkovin prostřednictvím 
enzymu pepsin, který ke své činnosti potřebuje kyselé prostředí. 

Když se natrávená potrava dostane do horní části tenkého střeva (dvanácterníku), promíchá se 
s pankreatickou šťávou a žlučí, které způsobí její změnu z povahy kyselé na zásaditou. 
Trávení je pak dokončeno ve střevech. 
Ve své originální teorii Dr. Hay tvrdil, že se poruší zákon trávení, konzumují-li se společně 
bílkoviny a sacharidy. Zdůvodňoval to tím, že konzumace bílkovin vyvolá v žaludku produkci 

kyseliny chlorovodíkové a pepsinu a tyto šťávy omezují činnost enzymu amylázy ze slin. 
Pokud jíme pouze sacharidy, žaludek vylučuje málo kyselých šťáv, účinnost amylázy zůstane 
zachována a tak mohou být sacharidy lépe tráveny. 
Dr. Hay, který zformuloval svoji teorii ve třicátých letech, však do velké míry přecenil 
význam amylázy ve slinách. K hlavnímu trávení sacharidů dochází totiž především 
prostřednictvím amylázy slinivky břišní v tenkém střevě. 

Není ale pravdou, že některá jídla dokáží zpomalit proces trávení? 

Jídla obsahující hodně tuků jsou v tomto směru nejhorší. Organismus nemůže strávit tuky, 
dokud nejsou alkalizované (převedené z povahy kyselé na zásaditou - to se děje 
prostřednictvím enzymů přítomným v pankreatické šťávě) a emulgované (to se děje 
prostřednictvím žluči; jde o podobný proces, jako když odstraňujete tuk z rukou - musíte jej 
nejprve emulgovat pomocí mýdla a horké vody).  
Má-li proces emulgace probíhat dokonale - tak, aby organismus nebyl přetížen, odměřuje se 
množství tuku procházející ze žaludku do střev. Pokud konzumované jídlo obsahuje málo 
tuku, proces trávení proběhne rychle. Silně tučným jídlům však trvá podstatně déle, než 
projdou trávicím traktem. 

Jak by tedy měl vypadat vyvážený způsob stravování? 

Náš organismus dokáže bez větších problémů strávit jídlo skládající se ze tří nebo čtyř 
různých druhů přirozených potravin. Složitější jídla se zažívají déle a organismus na to musí 
vynaložit více energie. 
Jedením mezi jídly narušujete proces trávení a zatěžujete žaludek. Pokud budete jíst 
jednoduchá jídla, poskytnete žaludku dostatek času k trávení a dokonce mu dovolíte si mezi 
jídly i trochu odpočinout. Rozhodně přitom nebudete trpět různými zažívacími problémy. 
Ideální by bylo stravovat se ve čtyř- až pětihodinových intervalech. 

Takže bychom mezi jídly neměli nic jíst? 

Pijte čistou vodu. Voda nevyžaduje žádné trávení. Projde rychle vnitřními orgány a navíc je 
dobře očistí a propláchne. Pokud nemůžete vydržet a potřebujete něco na zub, snězte kousek 
č

erstvého ovoce nebo syrové zeleniny. 

 
 

Zázračné potraviny? - Vzestup a pád ovsa

 

 

Jako zázračné jídlo, které dokáže snížit vysokou hladinu cholesterolu v krvi, se oves v krátké 
době stal miláčkem médií a hitem číslo jedna.  
Výrobci potravin se rozhodli využít této jeho vlastnosti a ze dne na den zjistili, že vše chutná 
lépe, když se do jídla přidají ovesné otruby. Byla vyhlášena neoficiální "ovesná válka". 
Ovesné produkty začaly rychle mizet z regálů v obchodech a jejich cena se postupně 
zvyšovala. 

Existují vědecké důkazy, které by potvrzovaly tyto zázračné účinky ovsa? 

I když připustíme, že "módní vlny" nepostrádají jistou míru zveličení, musíme přiznat, že 
ovesné otruby se před několika lety Američanům zdály být úžasně účinné.  
V jedné studii skupina mužů, u nichž byla zjištěna vysoká hladina cholesterolu v krvi, 
konzumovala denně jednu misku ovesných vloček a pět vdolečků upečených z ovesných 
otrub jako přídavek ke své obvyklé stravě. Zástupci kontrolní skupiny s podobně vysokými 
hodnotami cholesterolu konzumovali pouze svou obvyklou stravu. Po deseti dnech byl u 
skupiny konzumující oves zaznamenán 13procentní pokles hladiny cholesterolu v krvi. 

V čem spočívalo tajemství úspěchu ovsa? 

Především ve vláknině, kterou oves obsahuje. Vlákninu můžeme rozdělit do dvou základních 
skupin. Do té první patří vláknina, která se rozpouští ve vodě, druhou skupinu tvoří vláknina 
ve vodě nerozpustná. 
Nerozpustná vláknina se chová v trávicím traktu jako mycí houba, absorbuje vodu, zvětšuje 
objem stolice a urychluje její pasáž střevy. Má mírně projímavý účinek a pomáhá stabilizovat 
hladinu glukózy v krvi. 
Naopak rozpustná vláknina je ta, která je schopna ovlivňovat hladinu cholesterolu v krvi. 
Cholesterol je vedlejší produkt trávení. Bez činnosti ve vodě rozpustné vlákniny, která 
pomáhá vylučovat cholesterol z těla ven, by se jeho větší část opět vstřebala a tím by se 
zvýšila jeho hladina v krvi, tak jak je to běžné u většiny obyvatelstva rozvinutých zemí. 
Předpokládalo se, že vláknina ovsa má neobvykle velikou schopnost vázat na sebe přebytečný 
cholesterol. 

To zní velice slibně. V čem byl tedy problém? 

Přední lékařský časopis New England Journal of Medicine tehdy publikoval studii, která 
zastavila tuto novodobou posedlost ovsem. Všemocný oves, jak se ukázalo, nebyl tím, čím se 
jevil. Nemluvě o tom, že lidé jej už začínali mít plné zuby. Konec konců, i těch ovesných 
vdolečků se nakonec přejíte. 

Takže to všechno byla jenom jedna veliká nafouknutá bublina? 

Ne tak docela. Nová studie pouze postavila oves do správného světla. Ukázala, že to není 
žádný magický lék, který vyčistí tepny zanesené cholesterolem, nebo který můžeme přidávat 
k nezdravým jídlům a tím je prohlásit za zdravé. 
Studie ukázala, že když si místo slaniny, vajec, sýrů či uheráku dáte k snídani velkou misku 
jakýchkoliv obilných cereálií, tak tím samozřejmě významně omezíte množství 
zkonzumovaného tuku a cholesterolu. 
Jiné studie potvrdily, že ve vodě rozpustná vláknina opravdu snižuje hladinu cholesterolu v 
krvi, ale oves není v tomto směru účinnější než jiné rostlinné potraviny, jako např. fazole 
nebo ovoce. 
Výsledky těchto studií jsou logické. Každá změna jídelníčku, kde potraviny rostlinného 
původu, bez cholesterolu, chudé na tuk a bohaté na vlákninu, nahradily tučné potraviny 
živočišného původu s vysokým obsahem cholesterolu, se opakovaně ukázala jako vysoce 
efektivní při snižování hladiny cholesterolu v krvi. 

Co z toho vyplývá? 

Lidé, kteří jedí hodně potravin rostlinného původu, konzumují také dostatečné množství 
vlákniny, rozpustné i nerozpustné. Pro lidi, kteří se z nejrůznějších příčin nemohou nebo 
nechtějí stravovat tímto způsobem, je prospěšné přidávat si do jídla ovesné otruby. 

A jaké z toho všeho plyne poučení? Je bláhové se soustředit výhradně na jednu živinu nebo 
jedno jídlo. Podobným příkladem byla v České republice po určitou dobu "posedlost" 
sójovými výrobky. Ty jsou samozřejmě dobré, ale pouze jako součást zdravého stravování, 
nikoli jako jeho hlavní náplň. Ani dobré věci se nemají přehánět. Dejte jim proto správné 
místo ve vaší kuchyni. I když senzační objevy a zjednodušená řešení komplexních 
zdravotních problémů jsou miláčkem médií a reklamy, na příkladě ovsa si můžeme uvědomit 
důležitost propagace široké škály potravin rostlinného původu pro naše zdraví. Obiloviny v 
téměř jakékoliv podobě jsou zdravé. Zdůrazňování a přeceňování jediné potraviny tak, jak to 
bylo v případě ovsa, ovšem vede k jednotvárné výživě. 
Z mnoha studií vyplývá, že bezmasá, na tuky chudá a na vlákninu bohatá strava je schopna u 
většiny lidí v průběhu čtyř až osmi týdnů snížit hladinu cholesterolu v krvi o 20 až 35 procent. 
Přidávat ovesné otruby do takovéto stravy je téměř bezcenné. 
Oves a ovesné otruby (v České republice pak již výše zmíněná sója a její produkty) jsou 
bezpochyby velice zdravé potraviny. Měly by být vždy součástí racionální výživy. Ovšem 
přílišný důraz na nové objevy a především naše touha po rychlém účinku vede někdy k 
extrémním způsobům řešení zdravotních problémů. 
Harmonický a vyvážený životní styl se sice nikdy nedostane na titulní stránky novin či do 
televize, ale může vám přinést trvalé zdraví. 

 
 

Snídaně - Začněte správně svůj den

 

 

Mnoho lidí se ráno po probuzení na jídlo nemůže ani podívat. Pouze šálek kávy vypitý v 
rychlosti - to je standardní snídaně mnoha z nás. Alarmující je navíc stále se zvyšující počet 
dětí, které také přicházejí do školy bez snídaně. 

Je snídaně skutečně tak důležitá? 

Skupina vědců strávila deset let studiem vlivu snídaně na zdraví lidí všech věkových skupin. 
Dospěli k názoru, že vydatná snídaně může dětem i dospělým pomoci k tomu, aby byli 
výkonnější, rozhodní a méně podráždění. 
Další studie dokonce zjistily, že lidé, kteří snídají, méně trpí chronickými nemocemi, žijí déle 
a jsou celkově zdravější. 
Když mluvíme o vydatné snídani, pak tím myslíme takové jídlo, které vám poskytne 
minimálně jednu třetinu vašeho denního energetického příjmu. Snídaně by proto měla 
sestávat z celozrnných obilovin, celozrnného chleba a několika kousků čerstvého ovoce. Sami 
zjistíte, že takto pak můžete být po celé dopoledně výkonnější. 

Ale moment, co je vlastně špatného na bílém rohlíku s máslem a čajem? 

Potřebujete něco, co obsahuje vlákninu. I když ji náš organismus není schopen strávit, 
vláknina vstřebává vodu při svém průchodu žaludkem a střevy. Tak vzniká hmota podobná 
mycí houbě, která působí jako jemná bariéra, aby se živiny z potravy nevstřebávaly příliš 
rychle. 
Na druhé straně potraviny, které neobsahují žádnou vlákninu, především sladká jídla a nápoje, 
se velice rychle vstřebají do krevního oběhu. Tím způsobí rychlý vzestup a následný pokles 
koncentrace glukózy v krvi. To vysvětluje, proč můžete často během dopoledne zaznamenat 

pokles výkonnosti, jestliže vaše snídaně obsahovala pouze potraviny s nízkým obsahem 
vlákniny. 

Já mám hlad obvykle až kolem desáté! 

Pravděpodobně nejčastějším důvodem, proč se lidé takto cítí, je příliš pozdní a příliš vydatná 
večeře. Mlsání u televize je také častým viníkem! Při odchodu na lůžko je žaludek 
zaneprázdněn trávením potravy. Žaludek si ale také potřebuje odpočinout. Není pak divu, že 
vyčerpaný žaludek, který pracuje celou noc, není nadšen vydatnou snídaní. 
A řešení tohoto problému? 

• 

Jezte lehčí večeři nejpozději čtyři hodiny před spaním, nebo ji někdy můžete úplně 
vynechat. 

• 

Mezi večeří a spánkem už nic nejezte a nepijte - snad kromě vody, případně kousku 
ovoce. 

Pokud budete dodržovat tyto dvě jednoduché zásady, zakrátko se - po dlouhé noci - začnete 
znovu těšit na snídani. 

Když vynechám snídani, nepomůže mi to zhubnout? 

Právě naopak. Studie prováděná v americkém státě Iowa prokázala, že vynechání snídaně 
nepředstavuje v žádném případě výhodu při hubnutí. Lidé, kteří nesnídají, jsou během dne 
hladoví, proto častěji mlsají a v konečném důsledku toho snědí v průběhu dne více. V 
dopoledních hodinách jsou také méně výkonní. 

Já ale skutečně nemám na snídani čas! 

Mnoho lidí dlouho ponocuje a pak ráno spí tak dlouho, jak je to jen možné. Někdo sice může 
být v noci výkonnější, ovšem většině z nás tento způsob života nesvědčí. 
Snažte se večer ulehnout včas, abyste se mohli ráno probudit odpočatí a měli čas se nasnídat.  
Začněte den tím, že vypijete dvě sklenice vody či teplého bylinkového čaje - tím propláchnete 
a osvěžíte žaludek. Pohodlně se oblečte a zacvičte si nebo se rychle projděte. Osprchujte se 
nebo se omyjte do půl těla a připravte si teplou snídani. 
Tento návod je vhodný také pro děti. Uložte je večer do postele včas, aby pak ráno měly 
dostatek času na snídani. 
V případě, že vás vaše zaměstnání nutí vstávat brzo, noste si zdravou, doma připravenou 
snídani do práce. Nasnídejte se až později během přestávky, např. kolem deváté hodiny. 
Vydatná snídaně vám dodá více energie, zlepší koncentraci a celkově přispěje k větší pohodě. 
Budete v menším pokušení mlsat. Dokonce budete schopni lépe ovládat své emoce. 
Není to krásný způsob, jak zahájit každý nový den? 

 
 

Pohyb - Elixír mládí

 

 

Mnoho středověkých učenců strávilo celý život marnou snahou objevit elixír mládí. Postupem 
č

asu se proto tento elixír stal symbolem nesplnitelného snu. To je ovšem minulost - dnešní 

věda nám alespoň částečně umožnila dosáhnout jeho naplnění. 

Co tím myslíte? 

Když středověcí mágové hledali tajemství věčného mládí, většina lidí již v mladém věku 
umírala na infekční nemoci. Dnes, díky lepším hygienickým podmínkám a díky antibiotikům 
se nám podařilo eliminovat velké množství těchto onemocnění. Problémem dneška jsou 
civilizační nemoci. Tyto nemoci nás okrádají o životaschopnost, mrzačí nás a p-o-m-a-l-u nás 
zabíjejí. 
Dobrou zprávou je, že více životního elánu, lepší zdraví a delší život lze získat pravidelnou 
fyzickou aktivitou. 

Fyzická aktivita? Tohle všechno pohyb opravdu dokáže? 

Podívejme se na některá fakta. Lidové rčení "Co se neužívá, to zakrnívá" neplatí pouze pro 
svaly a kosti, ale také pro srdce, plíce, mozek, cévy, klouby a kteroukoliv jinou část lidského 
těla. Sedavý způsob života je ta nejrychlejší cesta k předčasné invaliditě a smrti. Nedostatek 
pohybu nás doslova zabíjí. 
Dobrý genetický základ sice pomáhá některým lidem zmírnit nepříznivý dopad jejich 
nezdravého způsobu života, ovšem žít co nejdéle již dávno není naší jedinou starostí. Lidi 
dnes vedle dlouhověkosti zajímá také vitalita, dobré zdraví, užitečnost a vůbec celková kvalita 
života. 

Jak nám tedy pomáhá pravidelné tělesné cvičení žít zdravěji a déle? 

Zde je hned několik důvodů, proč je pohyb zdravý: 

• 

Cvičení vám pomůže cítit se lépe! Váš život bude radostnější. Při cvičení se totiž v 
mozku vylučující endorfiny, hormony vyvolávající pocit blaženosti. Tyto hormony 
mají všeobecně blahodárné účinky na zdraví. 

• 

Cvičení posiluje srdce. To je velice důležité v naší kultuře, kde každý druhý člověk 
umírá na onemocnění srdce a cév. 

• 

Cvičení má schopnost snižovat krevní tlak a klidovou srdeční frekvenci, což chrání 
srdce i cévy. 

• 

Cvičení snižuje hladinu LDL cholesterolu v krvi a zároveň zvyšuje hladinu HDL 
cholesterolu, čímž snižuje riziko srdečně-cévních onemocnění (LDL je "zlý 
cholesterol" a HDL je "hodný cholesterol"). 

• 

Cvičení posiluje kosti, a to tak, že v nich pomáhá zadržovat vápník a další důležité 
minerály. Lidé žijící sedavým způsobem života ztrácejí po čtyřicítce ve zvýšené míře 
vápník a kostní hmotu. 

• 

Cvičení zahání depresivní náladu. Cvičení na čerstvém vzduchu nebo v tělocvičně 
patří mezi nejcennější léky proti chmurné náladě. 

• 

Cvičení pomáhá zvládat stres. V naší uspěchané společnosti je tělesná aktivita účinnou 
protilátkou proti tomuto neduhu. 

• 

Cvičení zvyšuje celkovou životaschopnost a efektivnost ve všech oblastech života. 

• 

Cvičení pomáhá dosáhnout a udržet si ideální hmotnost. Podporuje růst svalů, pomáhá 
s redukcí nadbytečného tuku. Cvičení střední intenzity tlumí chuť k jídlu tím, že 
přechodně způsobuje zvýšení hladiny glukózy v krvi. 

• 

Cvičení zlepšuje krevní oběh, což se projevuje pohotovějším myšlením, lepším 
spánkem a dokonce i rychlejším hojením ran. 

Jaký druh tělesné aktivity máte na mysli? Ne každý může běhat maratón. 

Každou z výše uvedených výhod můžete získat pouhou chůzí. Chůze je přímo ideální druh 
pohybu. Je levná, bezpečná, zábavná. A provozovat ji může téměř každý. Sami se můžete 
rozhodnout, jak dlouho chcete chodit. Když se cítíte unaveni, můžete si odpočinout. Po 
získání lepší kondice můžete chůzi pomalu zrychlovat a prodlužovat délku procházek. 
K dalším vhodným formám pohybu patří plavání, jízda na kole či zahrádkaření. Pro lidi s 
dobrou kondicí je vhodný běh, běh do schodů, skákání přes švihadlo nebo běh na lyžích. Za 
špatného počasí vám pomohou stacionární kola nebo můžete chodit či běhat na místě. 
Má-li být vaše aerobní cvičení (aerobní cvičení způsobuje, že organismus spotřebovává větší 
množství kyslíku po delší dobu) co nejefektivnější, je potřebné, abyste byli dostatečně aktivní 
(měli byste se zpotit) a cvičení by mělo trvat alespoň 15 až 20 minut. To je pro většinu lidí cíl 
zcela dosažitelný. Při 30-40minutovém programu denní tělesné aktivity získáte většinu výhod, 
o kterých jsme se zmínili výše. Chcete-li zhubnout, je potřebné prodloužit dobu cvičení na 
jednu hodinu denně. Pokud vám to vyhovuje, je také možné během dne cvičit např. třikrát po 
20 minutách. 

Je pravda, že člověk musí dosáhnout určité hodnoty tepové frekvence, aby bylo možné považovat cvičení 
za efektivní? 

Byly vyvinuty nejrůznější léčebné cvičební režimy. Existuje rovnice, podle které si můžete 
vypočítat vaši optimální tréninkovou tepovou frekvenci (ve 2. části knihy je tato rovnice 
uvedena), kdy aerobní cvičení nejvíce prospívá vašemu srdci a krevnímu oběhu. To důležité 
ale je: i mírné formy cvičení, jako např. rychlá chůze, zlepší vaši kondici a jsou schopny snížit 
riziko srdečního infarktu až o 30 procent. Každý krok se počítá! 

Mne ale cvičit nebaví. Je to nuda! 

Každý den děláme spoustu nudných úkonů: čistíme si zuby, uklízíme, myjeme nádobí nebo 
chodíme do práce. Tyto úkony děláme proto, že nám poskytují určitou odměnu: hezké, bílé 
zuby; čistý, uklizený byt nebo dům; pravidelnou výplatu. Po určité době se většina těchto 
aktivit pro nás stane rutinou - stanou se nedílnou součástí našeho života. 
Na tělesnou aktivitu můžete pohlížet ze stejné perspektivy. A užitek, který takto získáte, vám 
vydrží po celý život. 

 
 

Nejzdravější nápoj - Zázrak bez energie

 

 

Když nutíte organismus, aby pracoval s omezeným množstvím tekutin, je to stejné jako snažit 
se mýt nádobí po večeři v hrnku vody. Nemáte-li dostatek tekutin, pak nutíte organismus 
vylučovat všechny odpadní látky v koncentrovanější formě, což způsobuje nepříjemný tělesný 
zápach, nečistý dech a páchnoucí moč. 

Chcete snad říct, že většina lidí pije málo vody? 

Možná vás to překvapí, ale průměrný člověk vypije více piva a sladkých limonád než vody. 
Zkuste si vzpomenout, kdy se vám naposledy stalo, že by vám třeba v restauraci či jídelně 
nabídli k pití pouze vodu nebo minerálku? 

Proč na tom tolik záleží, jaké nápoje piji? Cožpak neobsahují všechny vodu? 

Organismus dokáže využít vodu ve všech možných formách, u některých nápojů je to však 
problematické. Obsahují mnoho energie, a proto musí být zpracované jako jídlo. Tato 
nadbytečná energie pak vede k nadměrnému ukládání tuků, výkyvům hladiny glukózy v krvi 
a ke zpomalení procesu trávení. Pokud jde o čistou vodu, ta žaludkem jenom projde, aniž by 
vyžadovala jakékoli zpracování či trávení; nedráždí a neruší žádné tělesné pochody a hlavně 
neobsahuje vůbec žádnou energii. 
Ovšem cukr obsažený v limonádě vyžaduje ke svému zpracování další vodu. Většina běžných 
nápojů přispívá k překyselení žaludku. Nápoje typu cola obsahují navíc fosfor, který 
podporuje větší vylučování vápníku z organismu a tím přispívá k rozvoji osteoporózy. 

A co nápoje, které neobsahují cukr? 

Do všech nápojů, ať již obsahují cukr nebo ne, se přidávají nejrůznější chemické látky kvůli 
barvě, chuti, konzervaci nebo i z dalších důvodů. Některé z těchto látek působí dráždivě na 
sliznici žaludku, mnohé pak pro svou detoxikaci a vyloučení z organismu vyžadují dobrou 
č

innost jater a ledvin. 

Pitím čisté vody vyřešíte všechny tyto problémy. Nebudete se potýkat s žádnými 
nadbytečnými kaloriemi, které by zpomalovaly trávení a způsobovaly nadváhu, s žádnými 
látkami, které by dráždily sliznici žaludku a střev nebo nepříznivě ovlivňovaly váš 
organismus. 

Kolik vody bychom měli denně vypít? 

Právě tolik, aby vaše moč byla průhledná. Organismus denně ztratí kolem 10 až 12 sklenic 
vody (přibližně 3 litry), která odchází kůží, plícemi, močí a stolicí. Potravou přijmeme 2 až 4 
sklenice (0,6-1,2 l), což znamená, že bychom denně měli vypít 6 až 8 sklenic vody (1,8-2,4 l). 
Zvykněte si pít hodně vody. Pijte ráno - po probuzení, během dopoledne i odpoledne, ale i 
večer. Každý doušek vody, který vypijete, je pro váš organismus jako vnitřní sprcha. 
Začněte den tím, že ještě před snídaní vypijete jednu nebo dvě sklenice vody nebo 
bylinkového čaje, do kterého můžete přidat pár kapek citronu. Během dne, dopoledne i 
odpoledne, si pak místo kávy dejte znovu čistou vodu. Večer pak znovu vypijte sklenici, 
abyste zahnali ospalost a pokušení mlsat. 
Voda je přesně to, co váš organismus potřebuje, aby mohl optimálně pracovat. Je to dokonalý 
nápoj, jedno z velkých požehnání v našem životě. 
Až se vás příště někdo zeptá, co budete pít, odpovězte: "Vodu, čistou vodu - je dobrá a 
zdravá." 

 
 

Minerálka, nebo "voda z kohoutku"? - Není voda jako voda

 

 

Jak se má člověk zachovat při všech těch zprávách o znečištění životního prostředí těžkými 
kovy, nukleárním odpadem, syntetickými hnojivy, pesticidy, herbicidy apod.? A to už vůbec 
nemluvíme o špatném stavu vodovodní sítě. Není divu, že někteří lidé se bojí pít vodu, která 
teče z jejich vodovodního kohoutku. 

Jaké tedy existují alternativní zdroje pitné vody? 

Definice balených vod je přesně stanovena zákonem, který říká: 

• 

Balenou přírodní minerální vodou

 se rozumí zvláštní druh podzemní vody získaný z 

přirozených nebo uměle navrtaných schválených zdrojů minerální vody původní 
č

istoty, s obsahem obvykle 1,0 g/l a více rozpuštěných minerálních látek a dalších 

fyziologicky významných složek, vhodný jako nápoj. Mnohé minerální vody jsou i 
přirozeně perlivé, to znamená, že se nemusí sytit kysličníkem uhličitým. Protože v 
naší zemi je mnoho přírodních pramenů, bylo u nás vždy dobrým zvykem pít 
minerální vody. 

• 

Balenou kojeneckou vodou

 se rozumí vybraný druh kvalitní pitné vody z podzemního 

zdroje, určený pro přípravu stravy i nápojů kojenců a k trvalému přímému požívání 
dětmi a některými dalšími skupinami populace. 

• 

Balenou stolní vodou

 se rozumí vybraný druh kvalitní pitné vody z podzemního 

zdroje, vyhovující i podmínkám pro trvalé přímé užívání dětmi a některými dalšími 
skupinami populace s vybranými zdravotními potížemi. Balených stolních vod je na 
našem trhu celá řada, jako např. Dobrá voda, Aquila, Toma voda, Evian apod. 
Většinou se prodávají ve velkých 1,5litrových plastových lahvích v neperlivé či 
perlivé formě. 

• 

Balenou pitnou vodou

 se rozumí druh pitné vody určený ke spotřebě obyvatelstvem. 

Vybrané balené vody musí být čiré a bezbarvé; pouze přírodní minerální voda může 
být nejvýše slabě nažloutlá nebo se slabým zákalem či sedimentem. 

Dále pak existuje: 

• 

Destilovaná voda

 - je ze všech nejčistší. Všechny minerály byly odstraněny pomocí 

destilace nebo osmózy, což způsobuje její nevalnou chuť. Je to právě tvrdost vody 
způsobená přítomnými minerály, která vytváří charakteristickou chuť té či oné vody. 

• 

Filtry na dodatečnou úpravu pitné vody.

 Existují ve dvojí formě. Buď je filtr 

umístněn na kuchyňské lince v blízkosti dřezu a voda je do něj přivedena přepínačem 
umístněným na přívodu studené vody. Takový filtr prodává např. firma Dionela. 
Anebo si lze zakoupit malé filtry firmy Brita plněné aktivním uhlím, kterými se voda 
ve speciální nádobě profiltruje a zbaví některých nečistot. 

Je balená stolní voda opravdu chutnější a bezpečnější než voda z kohoutku? 

Mnoho lidí o tom musí být přesvědčeno, protože tato voda jde na odbyt stále více a po celých 
kartonech. 
Je třeba vědět, že voda připravovaná ve vodárnách musí splňovat velice přísná kritéria, aby 
mohla být distribuována do vodovodní sítě jako pitná a její rozdíl oproti balené stolní vodě 
(alespoň po stránce chemického složení) je malý. (…) 

Jak tedy mohu zjistit, zda je voda z kohoutku v oblasti mého bydliště bezpečná? 

Existuje hned několik způsobů, jak můžete chránit sebe a svoji rodinu: 

• 

Kvalita pitné vody, která je distribuována do vodovodní sítě, je několikrát denně 
kontrolována výrobcem. Na každé Okresní hygienické stanici (OHS) nebo přímo u 
výrobce by vám na požádání měli poskytnou informace o kvalitě a tvrdosti pitné vody. 
(…) 

• 

Pokud máte vlastní studnu, měli byste si ji nechat otestovat na OHS nebo v některé 
akreditované laboratoři, abyste měli jistotu, že voda, kterou pijete, je nezávadná. 

Co mám dělat, když zjistím, že voda z mého vodovodního kohoutku je závadná? 

Pokud žijete v oblasti se závadnou pitnou vodou, jednou z možností je pořídit si účinný 
filtrační systém. Problém je v tom, že většina filtračních zařízení je dost drahá a vyžadují 
pravidelnou výměnu filtračních vložek. Jinak je nutné si kupovat vodu balenou. 
Mnoho lidí vodu z kohoutku nepije z toho důvodu, že je chlorovaná. Když ale necháte vodu 
ve sklenici chvíli odstát, chlor se vypaří a tím se výrazně zlepší její chuť. (…) 

A co dusičnany? Slyšel jsem, že jejich vysoká koncentrace ve vodě může být dokonce smrtelná. 

To ano, ale pouze pro kojence nebo staré lidi. Dusičnany jsou anorganické sloučeniny dusíku 
a jejich negativní působení spočívá v tom, že omezují schopnost krevního barviva - 
hemoglobinu - přenášet kyslík. Této nemoci se říká methemoglobinémie a byla pozorována u 
kojenců, u kterých se k přípravě umělé výživy používala voda s vysokým obsahem dusičnanů.  
Z toho důvodu se u nás prodává balená kojenecká voda z pramenů s nízkým obsahem 
dusičnanů. Mnohem významnějším zdrojem nezdravých dusičnanů v naší potravě jsou - ve 
srovnání s vodou - uzeniny nebo nadměrně hnojená zelenina. Proti působení dusičnanů se lze 
bránit dostatečným příjmem přírodních antioxidantů - betakarotenu, vitamínů C a E. 

Všechno mi to připadá příliš komplikované. Vůbec se nedivím, že spousta lidí se bojí pít vodu z kohoutku! 

Ironií tohoto přístupu je, že většina z nás si nedostatečným přísunem vody způsobuje větší 
újmu na zdraví, než jakou by utrpěla pitím kontaminované vody. Voda z vodovodního 
kohoutku je stokrát levnější než balená a většinou ji máme vždy po ruce. Pokud jste si jisti, že 
vaše pitná voda je nezávadná, tak se ji nebojte pít. Jinak si kupujte vodu balenou. Hlavně se 
však snažte jí denně vypít alespoň 6 až 8 sklenic. Na vaše zdraví! 

 
 

Slunce - Polibek života nebo smrti

 

 

Zdá se, že éra opalování pomalu končí. Nadměrné opalování může mít za následek vznik 
karcinomů nebo melanomů kůže, dvou nejčastějších forem kožních nádorů, a dále nadměrnou 
tvorbu vrásek a předčasné stárnutí kůže. Počet karcinomů a melanomů kůže v populaci se 
každých 10 let zvýší o 5 až 10 procent. V přiměřeném množství však může být sluneční lázeň 
vašemu zdraví velice prospěšná. 

Jaké jsou příznivé účinky slunečního záření na lidský organismus? 

Je jich celá řada. Sluneční světlo má sterilizační účinek, to znamená, že má schopnost zabíjet 
některé bakterie a viry. Proto je důležité čas od času protřepat a nechat na slunci ležet peřiny, 
deky a další věci, které tak často nepereme. 

Sluneční světlo má schopnost většině z nás zlepšit náladu a tím vyvolat pocit spokojenosti a 
pohody. Jenom to zase nepřežeňte, abyste se nespálili. Spolu s cvičením je sluneční světlo 
důležitým přírodním lékem při léčbě chronické deprese. 
Náš organismus je schopen působením slunečního záření tvořit v kůži vitamín D. Tento 
vitamín pomáhá organismu využít vápník z potravy ke stavbě zdravých, silných kostí. 
Dostatek vitamínu D je důležitý v prevenci křivice u dětí a osteomalacie u dospělých, a 
č

ástečně i v prevenci osteoporózy. 

Sluneční záření má dále tyto příznivé účinky: 

• 

působí pozitivně na imunitní systém, 

• 

zlepšuje hojení ran, 

• 

zmírňuje bolest oteklých kloubů při artritidě, 

• 

pomáhá zmírňovat některé symptomy premenstruačního syndromu, 

• 

snižuje hladinu glukózy v krvi u cukrovky a upravuje její hladinu u hypoglykémie 
(snížená hladina glukózy v krvi). 

Některé studie dokonce naznačují, že sluneční světlo má schopnost mírně snižovat hladinu 
cholesterolu v krvi. 

A které jsou ty škodlivé účinky? 

V první řadě je to předčasné stárnutí kůže, která se stává vrásčitá, nepravidelně pigmentovaná, 
tenká a nepružná. Sluneční záření patří mezi hlavní rizikové faktory rakoviny kůže, především 
u lidí se světlou barvou pleti. 
Spálení kůže podporuje vznik melanomu. Uvádí se, že je nebezpečné spálit si kůži až ke 
vzniku puchýřů zejména v dětství. Bylo zjištěno, že 80 procent slunečního záření z celkového 
množství za celý život získá člověk právě během dětství. Pro vznik karcinomu kůže je zase 
nebezpečná dlouhodobá expozice slunečnímu záření. Dalším postiženým orgánem je oko. 
Nadměrné působení slunečního záření podporuje vznik šedého zákalu a melanomu na sítnici 
oka. 
Některé novější studie naznačují, že strava bohatá na tuky kombinovaná se slunečním zářením 
je také schopna podporovat vznik a rozvoj rakoviny kůže. 

Existují tedy nějaká doporučení pro bezpečné opalování? 

• 

Poznejte svůj fototyp (jsou popsány v 2. části knihy), abyste věděli, jak vaše kůže 
reaguje na sluneční záření. Především lidé se světlou barvou kůže a vlasů a rusovlasí 
jedinci by si měli dát veliký pozor a nevystavovat kůži silnému slunci déle než několik 
minut denně. 

• 

Nevystavujte se přímému slunečnímu záření v době od 10 do 15 hodin. Nikdy se 
neopalujte déle než 90 až 120 minut denně. 

• 

Snažte se pokud možno zabránit spálení kůže. Noste klobouk nebo slunečník a vhodný 
oděv, nejlépe světlé barvy, která odráží sluneční paprsky. Buďte zvlášť opatrní, když 
jste u vody a na sněhu - kvůli odrazům slunečního záření. 

• 

Používejte při opalování krémy s UV filtrem s SPF faktorem minimálně 15, lépe však 
30. Natírejte se již před opalováním. Zvlášť pečlivě aplikujte krém na místa chronicky 
vystavená slunci - na nos, krk, uši, rty, oční víčka, horní a dolní končetiny. 

• 

Chraňte před slunečním zářením především děti a veďte je k tomu, aby se dokázaly 
před sluníčkem chránit i samy. 

• 

Opalování v soláriích není zdravé. Vůbec nejškodlivější je kombinace slunečního 
záření a solária. Pokud se bez solária neobejdete, pak se již raději neopalujte na slunci. 

• 

Nechte si alespoň jednou ročně vyšetřit kůži dermatologem. Sledujte pečlivě všechny 
změny pigmentových skvrn. Zvlášť opatrní by měli být ti lidé, v jejichž rodině se již 
kožní nádor vyskytl. 

• 

Studie naznačují, že pro dostatečnou tvorbu vitamínu D stačí, aby na váš obličej a ruce 
svítilo slunce v průběhu letních měsíců dva- až třikrát týdně, po 10 až 15 minutách. 

• 

Když svítí slunce, otevřete okna a pusťte ho dovnitř. Prospěje to vašemu zdraví a 
zlepší se vám nálada. 

Po tisíce let bylo slunce považováno za zdroj života. Dnes víme, že dokáže léčit, ale i škodit. 
Slunce pro nás může být polibkem života, ale i smrti. Záleží pouze na nás, jak tento dar 
použijeme. 

 
 

Tabák - Kouření - zlozvyk přitahující nemoci

 

 

Každý rok zemře v České republice asi 120 000 osob. Z toho téměř pětina (22 tisíc) na 
nemoci způsobené kouřením - srdečně-cévní choroby, různé nádory a chronická onemocnění 
průdušek. Z těchto 22 tisíc úmrtí způsobených tabákem připadají dvě třetiny (15 tisíc) na 
osoby středního věku (35 až 69 let). Netýkají se tedy žádných starců. 

Nemyslíte, že se riziko spojené s kouřením příliš zveličuje? 

Myslím, že je to spíš naopak! Statistiky naznačují, že kouření je bez přehánění zlozvyk 
přitahující nejrůznější onemocnění. Od začátku padesátých let do současnosti bylo 
celosvětově publikováno již nejméně 60 000 odborných prací, které prokázaly celou řadu 
negativních zdravotních důsledků kouření. 
Lidé, kteří kouří, jsou také častěji nemocní. Výzkum prováděný Státním zdravotním ústavem 
dokázal, že lidé, kteří vykouří 20 a více cigaret denně, jsou nemocní průměrně 37 dnů v roce. 
Škodlivost kouření se dá jen stěží k něčemu přirovnat. Kouření zabíjí čtyřikrát více lidí než 
všechny ostatní preventabilní příčiny úmrtí dohromady (preventabilní jsou ty, kterým lze 
předejít; patří k nim úrazy, dopravní nehody, sebevraždy, vraždy, drogy a AIDS). Kouření 
navíc každoročně zabíjí i mnoho pasivních, nedobrovolných kuřáků, kteří jsou nuceni dýchat 
znečištěný vzduch. 

Proč způsobuje kouření rakovinu plic? 

Dýchací cesty jsou vystlány miliony drobných jemných vlásků, kterým se říká cilia. Tato cilia 
fungují jako malinká košťata - neustále očišťující dýchací cesty od prachu, dehtu a různých 
dalších cizorodých částic tím, že vše posouvají směrem nahoru, abychom to mohli vyplivnout 
nebo vykašlat. 
Jakmile jsou však cilia zasažena cigaretovým kouřem, jejich pohyb se zpomalí nebo dokonce 
zastaví. Výsledkem je, že dehet z cigaretového kouře začne dráždit jemnou sliznici dýchacích 
cest a postupem času může toto chronické dráždění vyvolat rakovinné bujení. 
Tato proměna trvá mnoho let. Když ale jednou začne, nádorové bujení prorůstá stále hlouběji 
do plicní tkáně a ve chvíli, kdy je rakovina objevena, je již většinou pozdě.´ 

Znamená to tedy, že rakovina plic je u kuřáků hlavní příčinou úmrtí? 

Ne. Na rakovinu plic a průdušek u nás ročně umírá asi 5600 osob. Kouření má na svědomí 
především 30 procent úmrtí na ischemickou chorobu srdeční (ročně jde o více než 10 tisíc 
případů úmrtí a dále ještě o dalších 5500 úmrtí na mrtvici.) 
Nikotin a kysličník uhelnatý jsou dva hlavní viníci v tabákovém kouři, zodpovědní za rozvoj 
srdečně-cévních onemocnění. Nikotin vyvolává pocit uvolnění a pohody, ale také zužuje 
tepny zásobující srdce, mozek, plíce a další důležité orgány. Nikotin je látka vyvolávající 
závislost. 
Kysličník uhelnatý se váže na červené krvinky a omezuje jejich schopnost přenášet kyslík. To 
způsobuje dušnost, malou výdrž a podporuje zužování a tvrdnutí tepen i tepének. 

To je hodně špatných zpráv. Doufám, že již nemáte další? 

Žel, ještě jich je mnoho. 

• 

Kouření není pouze příčinou rakoviny plic, ale může způsobit také rakovinu rtu, ústní 
dutiny, hltanu, hrtanu, jícnu, žaludku, jater, slinivky břišní, močového měchýře, 
ledvin, čípku děložního, tlustého střeva, kůže, pohlavního údu a leukémii. 

• 

Kouření způsobuje rozedmu plic - onemocnění, při kterém je plicní tkáň postupně 
zničena a dochází ke smrti udušením. 

• 

Kuřáci mají o 60 procent více případů žaludečních a dvanácterníkových vředů než 
nekuřáci. 

• 

Kouření podporuje vylučování vápníku z kostí, a proto urychluje rozvoj osteoporózy. 

• 

Kouření v průběhu těhotenství má silně negativní účinky na rozvoj plodu a zvyšuje 
riziko úmrtí po narození o 35 procent. 

Když někdo kouřil mnoho let, má vůbec ještě cenu přestat? 

Více než 80 procentům všech případů rakoviny plic a 50 procentům případů rakoviny 
močového měchýře by bylo možné předejít, kdyby lidé přestali kouřit. 
Proces hojení začíná u kuřáka ve chvíli, kdy přestane kouřit. S tím, jak se tělo očišťuje od 
nikotinu a kysličníku uhelnatého, významně klesá riziko srdečního postižení. I když riziko 
rakoviny klesá pomaleji, nebezpečí se zmenšuje s přibývajícími týdny a měsíci. 
K tomu všemu se přidají další výhody: pocit vítězství nad cigaretami, zvýšené sebevědomí, 
příjemný dech, větší výkonnost, lepší zdraví, více energie, celkový pocit pohody a svobody od 
nepříjemného, nepopulárního a drahého zlozvyku. Protože stále přibývá pracovišť, na něž 
kuřáky nepřijímají, je možné, že když přestanete kouřit, naskytnou se vám také lepší pracovní 
příležitosti. Lidé jsou mnohdy velice úzkostliví, jsou-li vystaveni daleko menšímu riziku, 
např. když cestují letadlem, přitom však přehlížejí závažnější ohrožení svého zdraví a života. 
Více než 30 procent kuřáků umírá předčasně na některé z nemocí spojených s tímto 
zlozvykem.  
V průměru si zkrátí život o 8,3 let, což odpovídá 12 minutám za každou cigaretu, kterou 
vykouřili. Přesto se však mnozí dokážou trápit představou, že by mohli dostat rakovinu 
například z určité chemické látky přítomné v pitné vodě. 
Zkusme se na svůj život podívat realisticky. Tu největší službu, kterou můžete prokázat 
svému tělu, svému okolí a rodině je, když přestanete kouřit a začnete opět dýchat čistý 
vzduch. 
"Mějte na paměti, že vaše tělo je chrámem. Ať tedy i vaše tělo dělá Bohu čest!" (1. list 
Korintským 6,19-20) 

 
 

Alkohol - Tak na vaše zdraví! Opravdu?

 

 

V pití piva mají Češi celosvětový primát. Například pro rok 1997 vychází průměrná spotřeba 
piva na jednoho obyvatele (včetně dětí a abstinentů) na 157 litrů. Nárůst spotřeby alkoholu u 
nás po roce 1989 je alarmující. 

V jednom časopise jsem četl, že mírné pití alkoholu prospívá srdci. 

Je fakt, že zprávy o ochranném účinku mírné konzumace alkoholu na srdce a cévy jsou 
oblíbeným bonbónkem médií. Již s menším nadšením se reportéři zmiňují o studiích, které 
poukazují i na negativní důsledky mírného pití alkoholu. Co je důvodem takové 
jednostrannosti? Jednou z příčin může být to, že i sami reportéři se rádi napijí. Výjimečně se 
někteří z nich dokonce přiznají anebo i pochlubí tím, že jsou mírnými pijáky. Háček je ale v 
tom, že i většina silných alkoholiků se považuje za mírné konzumenty alkoholu. Je těžké najít 
č

lověka, který přizná, že má problém s alkoholem. A ještě něco. Konzumace alkoholu a 

kouření jsou rozšířeny rovněž mezi politiky, soudci či právníky. Možná i to může být 
důvodem, proč se v naší zemi tak obtížně prosazují zákony, které by vedly k omezení kouření 
a konzumace alkoholu. 
V této souvislosti se často uvádí tzv. francouzský paradox. Francouzi konzumují více tuků než 
např. Američané nebo Britové, ale přitom mají podstatně nižší úmrtnost na srdečně-cévní 
choroby. Vysvětlení zní - větší konzumace červeného vína. Je ovšem nutné zohlednit i další 
životní a výživové faktory. Francouzi sice jedí více másla, sádla a mají v průměru vyšší 
koncentraci cholesterolu v krvi a vyšší krevní tlak než Američané, ale minimálně ve dvou 
dalších faktorech mají proti Američanům výhodu. Francouzi především pijí velice málo 
mléka. Mezinárodní srovnávací studie potvrdily, že výskyt srdečních onemocnění narůstá se 
zvyšující se konzumací mléčných výrobků. Nižší konzumace mléčného tuku může částečně 
vysvětlit nižší výskyt srdečně-cévních chorob ve Francii. Dále je Francie země s vysokou 
spotřebou ovoce a zeleniny. Zelenina a ovoce obsahují celou řadu vitamínů, minerálů a 
dalších fytochemických látek, které působí jako ochrana srdce a cév. Je zajímavé, že o těchto 
rozdílech se nemluví a zdůrazňuje se pouze pití červeného vína. 

Jak je to tedy s tím červeným vínem? 

Alkohol má schopnost zvyšovat hladinu HDL cholesterolu ("hodného cholesterolu") a tím 
snižovat riziko srdečního onemocnění. Když ale zohledníme všechna rizika spojená třeba i s 
mírnou konzumací alkoholu, je krajně nezodpovědné doporučovat jeho konzumaci jako 
prevenci srdečních onemocnění. Navíc výzkum prokázal, že za ochranný účinek červeného 
vína jsou z velké části zodpovědné látky zvané flavonoidy. Tyto látky jsou stejně tak přítomné 
v červeném hroznovém víně a moštu. Jedná se především o flavonoidy quercetin a rutin, které 
mají schopnost zabránit oxidaci LDL cholesterolu ("zlého cholesterolu"), mají ještě silnější 
antioxidační účinky než vitamín E a dokážou snižovat agregabilitu (lepivost) krevních 
destiček. To všechno vede ke snížení nemocnosti a úmrtnosti na srdečně-cévní onemocnění. 
V bílém hroznovém víně byla zase objevena látka zvaná resveratrol, která má schopnost 
snižovat hladinu cholesterolu v krvi, zvyšovat hladinu HDL cholesterolu a bránit oxidaci LDL 
cholesterolu. Flavonoidy se navíc nacházejí i v mnoha dalších druzích zeleniny a ovoce, takže 

je opravdu zcela zbytečné, aby člověk sahal po takových ochranných prostředcích jako je 
alkohol. 

Jaké tedy mohou být důsledky mírného pití alkoholu? 

Všeobecně se věří, že pití vína a piva není tak škodlivé jako konzumace tvrdého alkoholu. 
Pravdou je, že většina negativních účinků alkoholu závisí na celkovém zkonzumovaném 
množství a ne na tom, o jaký druh alkoholického nápoje se jedná. 
Nejvíce zdravotních problémů mají samozřejmě silní pijáci a alkoholici, ale protože počet 
občasných nebo mírných konzumentů alkoholu je daleko větší než počet alkoholiků, nejvíce 
onemocnění způsobených alkoholem je právě v této skupině. 
Vědecké studie prokázaly, že i mírná konzumace alkoholu způsobuje: 

• 

zvýšenou hladinu triglyceridů v krvi, zvýšený krevní tlak a zvýšené riziko mrtvice 

• 

sníženou funkci imunitního systému 

• 

zvýšené riziko úrazů, dopravních nehod a sebevražd 

• 

rakovinu dutiny ústní, hrtanu, jícnu, jater, prsu, tlustého střeva a konečníku 

• 

zhoršení premenstruačního syndromu a bolestivé menstruace 

• 

zvýšené riziko osteoporózy, obezity, gastritidy (zánět žaludeční sliznice), dny, 
chronické únavy a bolestí hlavy 

• 

zvýšené riziko fetálního alkoholového syndromu a leukémie u dětí, jejichž matky 
konzumovaly alkohol v průběhu těhotenství 

• 

mozkovou atrofii; působí negativně na schopnost správně se rozhodovat, na 
prozíravost a morální vlastnosti 

Co lze vůbec ještě nazvat mírným pitím? Pro někoho to může znamenat sklenku vína, pro 
jiného pět piv. Průměrná roční spotřeba čistého alkoholu u nás je 18,2 l u mužů a 4,7 l u žen. 
Muži jsou především konzumenty piva, a to v průměrném množství 0,5 l denně. Podle 
amerických psychiatrů je alkoholikem již ten, kdo denně konzumuje množství alkoholu 
obsažené v půl litru piva.  
Také Světová zdravotnická organizace (WHO) se stala silným propagátorem abstinence. Ve 
svých oficiálních dokumentech dnes užívá obratu "čím méně budete pít, tím lépe". WHO dále 
uvádí, že lidem, kteří jinak žijí zdravým životním stylem, pití alkoholu nepřináší žádné další 
výhody. V dnešní osvícené době, vezmete-li v úvahu všechny dostupné informace, je jediným 
správným a zdravým rozhodnutím úplná abstinence. 
"Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo při nich blouzní, ten moudrý není." 
(Přísloví 20,1) 

 
 

Kofein - Chyceni do pasti?

 

 

Každé ráno devět z deseti občanů naší země dobrovolně užívá jistou psychostimulační látku 
(látku povzbuzující nervovou činnost). Asi už tušíte, kam mířím. Ano, jde o kofein. 

Vy už zase přeháníte. To mi musíte vysvětlit. 

Kolik znáte lidí, kteří každý den nevypijí alespoň jeden šálek kávy nebo černého čaje? Anebo 
alespoň jednu Coca-Colu, Pepsi-Colu, Kofolu či jinou limonádu tohoto typu? I když se 
vyrábějí i nápoje typu cola bez kofeinu, jsou velice zřídka k sehnání. Také mnoho léků, 
především proti bolesti, obsahuje značné množství kofeinu. 

Já ale přece potřebuji tu a tam trochu povzbuzení. A kofein snad nevyvolává závislost, nebo ano? 

V případě kofeinu lze hovořit o závislosti dvojího druhu: psychické a fyzické. I malé dávky 
kofeinu užívané pravidelně po mnoho let vytvoří určitý stupeň závislosti. 
Dobrý způsob, jak zjistit, zda jste závislí na kofeinu je, když ho na několik dní přestanete 
užívat. Mezi nejčastější fyzické příznaky abstinenčního syndromu patří bolest hlavy - od 
mírné po silnou. Někdy vás může přepadnout i záchvat migrény. Mezi další fyzické příznaky 
patří pocit vyčerpání, nechutenství, zvedání žaludku a někdy i zvracení. Tyto symptomy 
většinou trvají jeden až pět dnů. 
Mezi psychické příznaky závislosti patří deprese. Mnoho lidí si zvyklo sahat pro tuto berličku 
několikrát denně. Je to podobné, jako když máte chuť na cigaretu. 

Je kofein opravdu tak škodlivý? 

• 

Kofein způsobuje podráždění nervového systému, které může vést až k třesu, 
nervozitě, úzkosti a problémům se spánkem. Postupem času se mohou objevit i 
příznaky chronické vyčerpanosti, nedostatku energie a úporné nespavosti. 

• 

Nápoje obsahující kofein dráždí žaludek. To mají na svědomí především různé další 
přídavné látky, jimiž jsou tyto nápoje obohacovány. Samotný kofein způsobuje 
zužování cév - to může být příčinou horšího trávení; vysoké dávky kofeinu mohou 
dokonce vyvolat zvracení. 

• 

Nápoje obsahující kofein stimulují žaludek k větší produkci kyseliny chlorovodíkové, 
což může vést k překyselení žaludku. Vedle pálení žáhy se přitom mohou zhoršit i 
problémy s žaludečními a dvanácterníkovými vředy. 

• 

Bylo zjištěno, že kofein může negativně ovlivňovat vstřebávání vápníku a železa. K 
tomu je potřeba přihlédnout především u žen ohrožených osteoporózou a anémií 
(chudokrevností). 

• 

Kofein zvyšuje hladinu glukózy v krvi a spolu se svými psychostimulačními účinky 
vyvolává pocit větší energie. I když se tento jeho účinek může zdát žádoucí, rychlý 
vzestup glukózy v krvi vede k vyloučení inzulinu, který někdy může vyvolat dokonce 
hypoglykémii - rychlý pokles hladiny glukózy v krvi pod normální hodnoty. Lékem na 
hypoglykémii je pak napít se něčeho sladkého - a to je důvod, proč po vypití jedné 
plechovky Coca-Coly po chvíli mnozí sahají ještě po další a další. 

• 

Kofein je diuretikum - to znamená, že dráždí ledviny k většímu vylučování moče. 
Některé studie naznačují, že nadměrná konzumace kofeinu by mohla být zodpovědná 
za rakovinu ledvin, močového měchýře, prsu, tlustého střeva, slinivky břišní a 
vaječníků. 

• 

Kofein může u některých lidí způsobit astmatický záchvat a přivolat alergickou reakci. 

Existují nějaké zdravější alternativy než kofein? 

Samozřejmě. Když se ráno probudíte, místo kávy se zkuste omýt či osprchovat střídavě 
horkou a studenou vodou a na závěr ještě promasírujte pokožku froté ručníkem. Uvidíte, jak 
se vám rozproudí krevní oběh. 
V práci se vždy po hodině na chvíli zastavte a protáhněte se, několikrát se zhluboka 
nadechněte. Po obědě si dopřejte krátkou rychlou procházku.  

Dále si zvykněte vypít během dne několik hrnků studené či vlažné vody nebo bylinkového 
č

aje. Čas od času se projděte k oknu a nechte svůj zrak odpočinout pohledem na vzdálené 

objekty. Je-li to možné, upravte vaše pracoviště tak, aby vypadalo podle vašich představ a 
zkuste uplatnit i další kreativní nápady, jak bojovat proti stereotypu a únavě bez kofeinu. To 
vše přispěje k tomu, že se budete cítit lépe. 

Jednou za čas, když musím do noci pracovat, si dám kávu. Myslíte si, že je to špatné? 

Příležitostná malá dávka kofeinu rozhodně nepředstavuje žádné zdravotní riziko. Problém je 
spíš v tom, že většina z nás neví, kdy přestat. 

 

Léky - Jak zabít pavouka kladivem

 

 

Způsob, jakým někteří lidé užívají léky, je podobný snaze zabít pavouka kladivem. Zkoušeli 
jste to někdy? Bude z toho více škody než užitku.  
Podobně mnoho lidí zapomíná, že každý lék, i ten nejobyčejnější, který si můžeme koupit v 
lékárně bez předpisu, má určité vedlejší, někdy i velice nebezpečné účinky. 

Myslím, že zase přeháníte. 

Velice bych si přál, aby tomu tak bylo! Vezměte si třeba tak obyčejný lék, jako je Acylpyrin 
nebo další podobné preparáty jako Anopyrin, Aspirin, Aspro a Upsarin. Mnoho lidí je užívá 
při bolestech hlavy, zubů, svalstva, kloubů, při chřipce nebo zvýšené teplotě. Mimochodem, 
každých 24 hodin u nás lidé zkonzumují přibližně 198 kg těchto léků! 
Při vyšších dávkách nebo dlouhodobém užívání existuje riziko postižení ledvin, jater a 
nebezpečí krvácení ze žaludeční sliznice. Děti mladší deseti let jsou ohroženy nebezpečným 
jaterním selháním (Reyeův syndrom), a proto se nedoporučuje jim tyto léky podávat. 
Paracetamol, účinná látka, která je součástí běžně používaných a prodávaných léků proti 
bolesti, vysoké teplotě nebo chřipce (známý Paralen nebo Tylenol), může v extrémních 
případech a při dlouhodobém užívání vést k poruchám funkce jater nebo ledvin. 

Jsou léky na předpis bezpečné, když se užívají přesně podle návodu? 

Ve světě medicíny jsou téměř denně objevovány a uváděny na trh nové a stále efektivnější 
léky, zatímco starší léky se vylepšují a zdokonalují.  
Ovšem cíl - vyvinout naprosto bezpečný lék, který by neměl žádné vedlejší účinky - stále 
míjíme. 
Podívejme se spolu například na léky proti vysokému krevnímu tlaku. Patří do skupiny 
nejužívanějších a také nejúčinnějších léků. Každý z nich má ale celou řadu vedlejších účinků, 
jako je např. slabost, únava, ospalost, bolesti hlavy, deprese, závratě, nadýmání, nadměrné 
pocení, poruchy trávení, emoční labilita, trhavá řeč, zvýšená hladina krevního cholesterolu a 
impotence.  
Lidé užívající tyto léky musí mnohdy vyzkoušet několik druhů, než najdou ten, který jsou 
schopni snášet. 
Neexistuje absolutně bezpečný lék. I život zachraňující antibiotika mají vedlejší účinky jako 
zvedání žaludku, zvracení, průjem a další alergické reakce. 

Proč potom lidé tak rádi užívají léky? 

Přestože většinu dnešních civilizačních nemocí lze vyléčit změnou životního stylu (především 
změnou stravování a pravidelným cvičením), lékaři, kteří doporučují tyto principy, se 
setkávají spíše s nepochopením. Lidé jsou většinou netrpěliví, chtějí rychlé výsledky, a ne 
opravdové řešení problému. Když jim lékař nepředepíše žádaný lék, najdou si jiného. 
Jednoduše řečeno, dnešní člověk má sklon věřit v zázračný lék, který vyléčí jeho nemoc. 
Máme téměř dětinskou víru v léky, které nás povzbudí, uklidní, pomohou nám zhubnout a 
vyléčí všechny naše neduhy. 

Chcete tím naznačit, že bychom neměli užívat léky? 

To ne. Avšak každý, kdo užívá nějaký lék, by měl porovnat nezbytnost jeho užívání s riziky, 
kterým se takto vystavuje. Pokud mám zápal plic, pak riziko, které podstupuji, kdybych 
antibiotika neužíval, převažuje nad rizikem spojeným s jejich užíváním. Na druhé straně by 
zřejmě bylo lepší, kdybychom na každou, i mírnou bolest hlavy hned neužívali léky, ale vyšli 
si třeba na kratší procházku, vypili šálek vhodného bylinkového čaje, anebo zkusili 
hydroterapii (vodoléčbu). 

Existuje nějaký návod, jak užívat léky rozumně? 

Rozumné je například rezervovat si léky pro závažnější onemocnění, které nelze vyléčit 
mírnějšími prostředky. Je např. zbytečné užívat antibiotika, když máte pouze obyčejnou rýmu. 
Rovněž teplá koupel a hrnek meduňkového čaje je lepší než hned sahat po lécích na spaní. A 
naopak, když se chcete probudit, studená sprcha či masáž třením studenou žínkou a rychlá 
procházka je rozhodně lepší než užívaní nejrůznějších stimulačních látek. 
Pokud již léky musíte užívat, bylo by dobré znát jejich hlavní, ale i vedlejší účinky, a rozumět 
rizikům spojeným s jejich užíváním. Dále byste měli vědět, kdy a jaké množství máte užívat a 
jaké jsou příznaky předávkování. Je-li to možné, nemíchejte dohromady různé léky a 
především neriskujte vytvoření fyzické a psychické závislosti na léku tím, že ho budete užívat 
déle, než je potřebné. Pokud vás léčí více lékařů, měl by alespoň váš praktický lékař vědět o 
všech lécích, které současně užíváte. 
Nakonec - přistupujte k lékům s úctou, kterou si zaslouží. Vyhraďte si je skutečně pro situace, 
kdy jsou nezbytné. Je již načase přestat se pokoušet zabít pavouka kladivem. 

 
 

Vzduch - Pozor! Dýchat nebezpečno!

 

 

Pokojové rostliny umí podstatně více než pouze vylepšit vzhled našich bytů nebo kanceláří. 
Obohacují vzduch kyslíkem, pohlcují oxid uhličitý a některé vynikají dokonce schopností 
odstraňovat ze vzduchu určité toxické látky. 

Chcete říct, že vzduch v našich domovech a na pracovištích je také znečištěn? 

Ve stále větší míře. Mnohé moderní domy a kanceláře jsou velice účinně izolovány z důvodu 
šetření energií. Tato výhoda se však někdy obrací proti nám v podobě nedostatečné ventilace 
a možné akumulace nejrůznějších toxických látek ve vzduchu. Nejškodlivější je samozřejmě 
tabákový kouř. K jedovatým látkám však patří například i formaldehyd, který se může 
vypařovat z dřeveného nábytku; další chemické látky se uvolňují z koberců, kopírek, tiskáren, 

č

alounění, nejrůznějších čistících prostředků, šatů, které jsme právě přinesli z čistírny. Oxid 

uhelnatý a oxid dusičitý, dva jedovaté plyny, se nacházejí ve zplodinách unikajících z topných 
těles (topidel) na plyn, olej nebo uhlí, z krbů či malých benzinových kamínek. 
Další problémy mohou vznikat z prachu, různých drobných nečistot, plísní a hub, ozonu, 
olova, azbestu, zbytků pesticidů a v některých oblastech i z radonu. Radon je přírodní 
radioaktivní plyn, který je přítomný na celém zemském povrchu. V budovách se může 
hromadit a dosahovat vysokých koncentrací. 

Jak tyto látky působí na lidi? 

K příznakům patří pálení očí, bolesti v krku, bolesti hlavy, kašel, slabý výkon, zvedání 
žaludku, závratě, pocit vyčerpání nebo i deprese. Někdy se skupině těchto příznaků říká 
"syndrom nemocné budovy". 

Jak se proti tomu můžeme bránit? 

Způsoby ochrany lze rozdělit do dvou základních skupin. Dokonalá, stoprocentní ochrana 
samozřejmě neexistuje, ale rozhodně můžeme různé vlivy výrazně omezit. 
V první řadě je to kontrola expozice: 

• 

Přísně dodržujte zákaz kouření v uzavřených místnostech. Tabákový kouř obsahuje 
stovky škodlivých látek. 

• 

Přesvědčte se, zda všechna topidla na plynná, kapalná i tuhá paliva mají dokonale 
těsnící odvod zplodin. Totéž platí i pro krby. Je-li to možné, dejte si k plynovému 
sporáku namontovat digestoř (odsávací zařízení v kuchyni). 

• 

Dbejte na dobrou údržbu všech topidel i klimatizačních zařízení. Pravidelně 
vyměňujte vzduchové filtry. 

• 

Dbejte na to, aby komín pro odvod zplodin byl vždy ve vyhovujícím stavu. 

• 

Je-li to možné, omezte užívání osvěžovačů vzduchu. 

• 

Nenechávejte běžet dlouho motor auta v garáži nebo v blízkosti otevřeného okna. 

Za druhé - lepší větrání: 

Nejjednodušší řešení problému znečištěného vzduchu v bytě je otevřít okna a zajistit 
dostatečné větrání. Čerstvý vzduch nejenom zředí koncentraci nejrůznějších škodlivých látek 
přítomných v místnosti, ale přivane také více kyslíku. Mnohdy si neuvědomujeme, že v 
uzavřených prostorech je tentýž vzduch mnohokrát opakovaně vydýcháván. Tím samozřejmě 
klesá podíl kyslíku a naopak se zvyšuje podíl oxidu uhličitého a dalších odpadních látek, což 
může vést ke zvýšené únavě, malé výkonnosti a dokonce i bolestem hlavy. 
Zde je několik nápadů: 

• 

Pokud máte např. v kanceláři centrální klimatizaci nebo topení, nastavte si ventilaci o 
něco víc, abyste měli dostatečný přívod čerstvého vzduchu. Bude vás to sice stát víc 
peněz, ale pocit zdraví a větší výkonnost vám to vynahradí. 

• 

Alespoň jednou denně pořádně vyvětrejte. Pokud žijete v oblasti s větším znečištěním 
ovzduší, pak větrejte raději v noci nebo brzo ráno.  

• 

Studie potvrzují, že hladina smogu se prudce snižuje po západu slunce. 

• 

Spěte u otevřeného okna. Je-li to možné, zajistěte, aby vaší ložnicí volně proudil 
vzduch. Ráno se probudíte svěžejší. 

Co si myslíte o čističkách vzduchu? 

Problémem těchto přístrojů je, že jsou drahé a některé mají pouze omezenou účinnost. U osob 
s alergiemi a astmatem nicméně používání čističek snižuje nemocnost. Lze je také doporučit 
každému, kdo je nucen vdechovat tabákový kouř, ať už doma nebo na pracovišti. 

Jak ovlivňuje naše zdraví vzduch, který dýcháme? 

Vzduch obsahuje asi 21 procent kyslíku, zbytek tvoří dusík a několik dalších plynů. Protože 
lidský organismus je na kyslíku závislý, každá z našich 100 trilionů buněk ho musí dostat v 
dostatečném množství, jinak odumře. Kyslík ze vzduchu je vychytáván (absorbován) v plicích 
a dopravován prostřednictvím červených krvinek až k buňkám. Buňky dostatečně zásobené 
kyslíkem jsou zdravé buňky, které budou přispívat k celkovému zdraví a pohodě. Škodlivé je 
naopak vše, co omezuje vstup kyslíku do plic anebo schopnost organismu dopravit jej k 
buňkám. 
Molekuly vzduchu mohou být nabité pozitivně nebo negativně. Znečištěný vzduch obsahuje 
obvykle více pozitivně nabitých iontů. Takový je například vzduch kolem dálnic a letišť nebo 
v uzavřených, špatně ventilovaných místnostech. 
Vzduch s převahou negativně nabitých iontů můžeme dýchat v oblastech, kde jsou vodní či 
zalesněné plochy - kolem jezer, poblíž řek a vodopádů, na mořské pláži, v lese, ale také po 
bouřce. Vdechování takového vzduchu přináší organismu velké osvěžení. 
Další způsob, jak se můžete cítit lépe, je čas od času si udělat přestávku v práci a několikrát se 
zhluboka nadechnout. To dodá vašemu organismu "extra dávku kyslíku" a lépe se zbavíte 
oxidu uhličitého. 
Další způsob, jak občerstvit organismus kyslíkem, je pohyb. Tělesné cvičení rozproudí krev a 
tím se okysličí celý váš organismus. 
A nezapomeňte na domácí rostliny. Doporučuje se přibližně na každých 10 m2 umístit jednu 
rostlinu. Živé rostliny nejenom očistí vzduch od některých toxických látek a obohatí ho 
kyslíkem, ale jako bonus vám možná přidají i několik negativně nabitých iontů! 

 
 

Odpočinek - Klid v neklidné době

 

 

Život v moderní době je rychlý a vzrušující - ale i vyčerpávající. Chronická únava se stává 
téměř epidemií. Bereme sedativa či jiné léky na uklidnění, toužíme po odpočinku, chceme 
znovu získat ztracenou energii. 

Proč jsem pořád unavený? 

Možná vás trápí nějaká nemoc, možná máte chřipku nebo trpíte chudokrevností, která vás 
obírá o vaši životní energii. Možná, že trpíte depresí. Mnozí jinak docela zdraví lidé dnes mají 
zaměstnání, které jim přináší trvalý stres. Stále dokola se jim hromadí řada neodkladných 
problémů, čekají je uzávěrky. Když ráno vstanou z postele, vůbec se necítí odpočatí. 
Většinou si přitom nedokážou představit, že by se obešli bez obvyklé kávy, černého čaje nebo 
Coca-Coly. Kofein obsažený v těchto nápojích působí povzbudivě na centrální nervový 
systém a patří mezi časté důvody chronické nespavosti. 

A co chronická únava? 

Chronicky unavení lidé jsou ve zvýšené míře podráždění. Žijí v emocionálním vypětí, jsou 
netrpěliví. Na všechno, co dělají, musí vynaložit větší úsilí, až nakonec i ty nejjednodušší 
životní úkony jim připadají naprosto vyčerpávající. 
Chronická únava potlačuje schopnost koncentrace, nápaditost i zdravý úsudek. To vše může 
vést až k naprostému vyčerpání a hluboké depresi. V 80. letech byla v USA poprvé popsána 
nová, dosud neznámá nemoc, která dostala název chronický únavový syndrom. Z anglického 
názvu se zkracuje jako CFS. Tato nemoc se projevuje intenzivní únavou, která trvá nejméně 
šest měsíců a snižuje aktivitu člověka přinejmenším o 50 procent. Lékaři přitom nedokážou 
tento stav nijak vysvětlit. 

Proč je odpočinek tak důležitý? 

• 

Odpočinek umožňuje tělu se zregenerovat. Dochází k vylučování odpadních látek, 
doplňují se zásoby různých enzymů, dochází k obnově životní síly. 

• 

Odpočinek podporuje proces hojení při poranění, infekci a mnoha jiných obtížích 
včetně stresu a emocionálních traumat. 

• 

Odpočinek posiluje imunitní systém, a tak se aktivně podílí na boji proti různým 
nemocem. 

• 

Přiměřený odpočinek může prodloužit život. Velká populační studie prokázala, že u 
lidí, kteří pravidelně spali 7 až 8 hodin denně, byla nižší pravděpodobnost úmrtí než u 
těch, kteří spali méně než 7 nebo více než 8 hodin denně. 

Kolik hodin denně bych měl spát? 

To závisí na naší individuální potřebě - ta může být přitom i značně rozdílná. Zatímco kojenci 
spí 16 až 20 hodin denně, malé děti potřebují 10 až 12 hodin spánku. Dospělým většinou stačí 
průměrně 7 až 8 hodin spánku denně. 
Během 2. světové války zavedla Velká Británie 74hodinový pracovní týden. Brzy se však 
zjistilo, že taková pracovní zátěž je pro člověka neúnosná.  
Po kratším experimentování se dospělo k 48hodinovému pracovnímu týdnu, s pravidelnými 
přestávkami a jedním celým volným dnem. Takové pracovní zatížení pak vedlo k největší 
výkonnosti. 
I dnešní společnost si uvědomuje důležitost odpočinku. Proto se už jako samozřejmost chápe 
volná sobota a neděle a několik týdnů dovolené. 

A co léky na spaní? Je vhodné je užívat? 

Spánek ani zdaleka není stav nevědomí a pasivity, jak nám to někdy může připadat. V 
průběhu spánku organismus několikrát prochází obdobím mělkého a poté hlubokého spánku. 
Během mělkého spánku se nám zdají sny. Tato fáze je velice důležitá, protože při snění 
dochází k přirozenému uvolnění stresu a napětí, které se nahromadilo během dne. 
Léky na spaní sice dokáží vyvolat stav klidu a nevědomí, nejsou však schopné navodit fázi 
mělkého spánku, při kterém dochází ke snění. Může se zdát, že člověk tvrdě spal, ráno se však 
přesto necítí čerstvý a odpočatý. Léky na spaní by se měly používat skutečně pouze ve 
výjimečných případech. Dlouhodobé užívání vede k závislosti a chronické únavě. 
Č

asto užívaná látka, která je schopná navodit stav uvolnění a pomáhá při usínání, je také 

alkohol. Ovšem ani spánek vyvolaný alkoholem nedokáže nahradit ten přirozený. 

Jak by tedy měl vypadat správný odpočinek? 

• 

Je-li to možné, zařaďte ve své práci krátké přestávky. Přitom se trochu projděte, 
napijte se vody, několikrát se zhluboka nadechněte. 

• 

Zařaďte do svého denního programu 30 až 60 minut fyzického cvičení. Cvičení působí 
relaxačně, vede k obnovení energie, pomáhá v boji s depresí a uvolňuje nervové 
napětí. 

• 

Je-li možné, snažte se dodržovat pravidelný režim buzení se, jídla, cvičení a ukládání 
se ke spánku. Všichni jsme otroci svých zvyků - a tělu nejlépe prospívá pravidelný 
denní režim. 

• 

Alespoň čtyři hodiny před usnutím nic nejezte. Prázdný žaludek je nejlepší zárukou 
osvěžujícího spánku. 

• 

Pokud nemůžete usnout, dejte si vlažnou koupel. To je velice prospěšné pro celkovou 
relaxaci. 

• 

Zkuste léčivé byliny. Je známo, že např. čaj z meduňky, mateřídoušky či levandule 
pomáhá při nespavosti. 

• 

Naplňte svou mysl radostí a vděčností. 

Denní a týdenní odpočinek je důležitá součást našeho životního rytmu. Podobně jako 
tanečník, který se pohybuje v rytmu hudby, i vy dosáhnete souladu sami se sebou - tak, jak 
jste byli stvořeni, budete-li v jednotě s rytmem vašeho života.  

 

Důvěra - Jak žít plný život 

 

"A to je vše?" povzdechne si možná leckterý novodobý kapitalista obklopený svým 
bohatstvím. Možná i on se záhy ztotožnil s filozofií pro nás nového kapitalismu "nahrab" si co 
nejvíc, a pořídil si spoustu věcí, po kterých jeho srdce prahlo. Nakonec se ale kupodivu cítí 
prázdný a zklamaný 

Není to však obecný lidský problém? 

Ano, a tento trend se prohlubuje. Žijeme sice déle a zdravěji - jako snad nikdy předtím v 
historii lidstva - a přesto průzkumy ukazují, že stále více lidí je nespokojených. 
Naše naděje a tužby jsou "nafukovány" velkolepou, avšak ne příliš realistickou reklamou, 
mnohými šarlatány či psychotroniky, kteří slibují i "modré z nebe". Tak se utvrzuje naše 
naivita i dětinská víra v medicínu, která bude jednou schopna vyléčit všechny nemoci. Tak 
jdeme životem a snažíme se pochopit smysl toho všeho. 

Lze skutečně dosáhnout spokojenosti? 

Na začátku sníme o bohatství, slávě a úspěchu, o tom, že bychom rádi měli všechno, co si 
přejeme, a mohli dělat to, co se nám líbí. Dokážete si ale představit bohatého podnikatele, 
který by se nehonil za ještě větším bohatstvím, za dalším velkým obchodem? Anebo 
burzovního makléře, který by nechtěl prodat ještě více akcií a rozmnožit své konto o další 
peníze? 
A v jiném ohledu - znáte dospívajícího, který by byl spokojen se svým vzhledem? Nebo se 
svým oblečením? Se svými kamarády? Zdá se, že naše touhy jsou trvale nenasyceny. 

Myslíte si, že i to může být důvod, proč tolik lidí utíká k drogám? 

V dnešním uspěchaném světě jsou lidé mnohdy vystaveni velkému tlaku, stresu, bolesti či 
zklamání. Ve své bezradnosti jsou pak nezřídka ochotni dát v sázku svoje zdraví či život - a to 
jenom proto, aby prožili alespoň na chvíli úlevu. "Následuj své pocity", slyší kolem sebe. 
"Jestliže ti to je příjemné, tak je to správné." "Zkus všechno, co ti život nabízí." 
Nezapomínejme přitom, že drogy nejsou jen problém mladých anebo těch, co žijí na okraji 
společnosti. Možná bychom byli překvapeni, kdybychom věděli, kolik slušných lidí utápí v 
alkoholu své omyly a životní zklamání. Na každého dospívajícího, který hledá tiché a odlehlé 
místo, kde by si mohl píchnout další dávku drogy, připadá jeden dospělý, který tlumí svou 
bolest a žal léky z lékárny. 
Štěstí a duševní či tělesnou pohodu si ale nelze "píchnout" ani ji nelze "šňupat" jako drogu. 
Vyrovnanost, vděčnost, pohodu nenajdete na ulicích či diskotékách u dealerů drog, ale ani na 
policích lékáren či drogérií. 

Jak je tedy možné získat životní harmonii a další důležité "věci"? 

Bible říká, že lze snadno poznat toho, kdo se nechává vláčet svými přirozenými sklony - kdo 
v sobě nosí nenávist, kariérismus, neúctu k životu (Galatským 5,19-22). Bible však říká i to, 
že lze získat mnohem lepší věci - pokoj, radost a lásku; ty nám mohou být dány díky rozvoji 
naší duchovní podstaty. 

Myslíte si, že náboženství má dnes nějaký význam? 

Ano, určitě. Podívejte se například na alkoholismus. Vědecký a technologický pokrok, který 
jsme zaznamenali v medicíně dvacátého století, se téměř vůbec nedotknul léčení tohoto 
onemocnění. Naproti tomu Alcoholic Anonymous (AA) - dvanáctibodový program léčení 
alkoholismu, poskytuje v současnosti nejefektivnější formu léčby s nejlepšími dlouhodobými 
výsledky. AA přitom používá velice jednoduchých metod: přiznání lidské slabosti, která si 
není sama schopna pomoci, a přijetí pomoci od vyšší Síly. Podobné programy, založené na 
filozofii AA, se začínají objevovat v téměř každé oblasti lidského strádání. Přinášejí úlevu a 
vyléčení tisícům, u kterých selhaly dřívější pokusy o uzdravení. 

Nemůže to být zase jenom určitý módní výstřelek? 

I kdyby to byl jenom výstřelek, pak je rozhodně založen na správném poznání reality; jeho 
úspěšnost potvrzují statisíce zachráněných a změněných životů lidí, kteří se ocitli na samém 
okraji propasti. Jedním z nejvýznamnějších novodobých poznatků je rozpoznání vzájemných 
těsných vazeb mezi tělesnou, duševní a duchovní sférou lidského bytí. 
Je známo, že emoce jako hněv, strach, nenávist, stejně jako nedůvěra mohou oslabovat 
imunitní systém organismu a tím podporovat vznik nejrůznějších onemocnění. A naopak, 
pozitivní emoce jako láska nebo radost, ale i víra (důvěra) dokážou stimulovat produkci látek, 
které pozitivně ovlivňují imunitní systém, a tím chrání tělo před nemocemi. Zatrpklost, 
nenávist, pěstování negativních myšlenek či pocitů mohou přivodit nemoc; pozitivní 
myšlenky a pocity však mohou mít doslova uzdravující vliv. 

Co to vlastně znamená, když se řekne "duchovní růst"? 

Může to znamenat např. to, že se blíže seznámíte s Biblí, zazpíváte si nějakou duchovní či 
děkovnou píseň a budete se modlit za zvláštní "ovoce Ducha", které vám chce Bůh darovat - 
to jest lásku, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost, laskavost, důvěru a sebeovládání 
(Galatským 5,22-23). 
Tělesné zdraví a dobrá kondice, to zdaleka není všechno. A stejně tak bohatství, sláva, 

atraktivní vzhled a moc. Zdravý životní styl zahrnuje také duchovní rozvoj a růst. To nás 
naučí spokojenosti. Protože když nebudeme spokojeni s tím, co máme dnes, nebudeme 
spokojeni ani s tím, čeho chceme dosáhnout v budoucnosti. 
Dovolte, aby se u vás rozvinuly ty hluboké, možná nevysvětlitelné touhy po tom Jediném, 
který může dát vašemu životu smysl i naději. Duchovní rozvoj bude schopen zaplnit prázdná 
místa vašeho žití. Výsledkem bude po všech stránkách plnohodnotný život, který začíná zde a 
pokračuje až na věčnost.